Pokud bylo záměrem pana Gerberyho rozhovor odlehčit, citovanou větou se mu to zcela jednoznačně nepodařilo. To může dělat novinář, který tu intuici má a ne "mistr světa v pravdě", který přišel hlásat oponentovi na očích svůj názor a veřejně ho prezentovat jako jediný možný a správný. To může udělat politik (ani u nich se mi to nelíbí, ale chybí-li jim věcný argument, dá se to chápat), ale novinář by to neměl udělat nikdy. Novinář má klást otázky, třeba i hodně ostré, ne vyhlašovat správné odpovědi.
To je svým způsobem také pravda. Osobně se velmi rád stilizuji do role tvrdého oponenta i zde v příspěvcích i když mám třeba dokonce i shodný názor s pisatelem, ale něco se mi nezdá, tak předvádím tvrdou kritiku nebo ukazuji, kde je to napadnutelné. Takže ano, novinář samozřejmě může sehrát takovou roli. Kdy se pomyslně převtělí do jakési osoby a provede to. Ovšem potom v komentáři nebo popisu, by to měl asi nějak odlišt třeba patřičným zdůvodněním, vysvětlením, ale zase je fakt, že z přímého přepisu rozhovoru to nevyplyne.
V tomto konkretnim pripade mate do jiste miry pravdu, na druhou stranu format rozhovoru obecne neni mozne takto svazovat (nejde o zpravodajstvi, ale o publicistiku!), jsou skutecne pripady, kdy je zadouci, aby role novinare (ci zpovidajiciho) byla rovnocenna a slo o dialog - sve opodstatneni to ma hlavne v pripadech, kdy se sejdou respektovane osobnosti na obou stranach stolu, nebo je naopak zamerem rozhovor odlehcit apod. V kazdem pripade je vzdy treba se ridit intuici :)
Do těch původních kolejí to ale vrátila paní Bobošíková a zdá se, že to musela udělat, jinak by to dopadlo všelijak, a to už zase tak úplně standardní není. Novinář by měl mít rozhovor (a hlavně sám sebe a své subjektivní názory) pod kontrolou. Jinak je to špatný novinář. Nic nehrotím, jen kritizuji co se mi nelíbí.
Zbytečně to hrotíte. Dělal jsem už spousty rozhovorů, ve kterých dotazující obrátil otázku na mě a naše role se na chvíli obrátily. Ostatně, naposledy to bylo u nedávního rozhovoru s Jiřím Janečkem. Nevidím na tom nic špatného, pokud se to týká jedné nebo dvou otázek a pak se všechno vrátí do původních kolejí. Což se v tomto případě stalo.
To fakt nechám stranou, o to nejde. Rozhovor je možné dělat třeba z Belzebubem. Pokud už se ale jednou rozhodne ten rozhovor udělat, měl by si být vědom, že on je dotazující se, případně korigující rozhovor a ona sděluje své názory. Ne naopak!
To je sice velice správná poznámka, ale upřimně řečeno se divím, že se s ní vůbec nějaký novinář jde vybavovat. Není to ta Bobošíková, co potom k vůli ní přespávali poslanci US v TV ? Taková trošku totalitní a vlez zadkovská osůbka ? A jak se potom dala na politiku a dělá v ní nehoráznou ostudu ? To už horšího kandidáta neměli ? Jak tohle může kandidovat na ředitele veřejnoprávní televize ? To už jí můžou rovnou privatizovat a bude pokoj.
Docela zajímavý rozhovor, až na ten konec. Novinář by v interview nikdy neměl použít větu, Rozumím vám, ale nelze s tím souhlasit. On tam přece není od toho někoho informoval jak to vidí on nebo dokonce poučoval jak se věci mají, jde-li o jeho subjektivní názor. On se ptá, tázaný sděluje svoje postoje a pohledy na věc, zatímco vyjadřování svých vlastních názorů by měl striktně potlačit. Několik vyjádření pana Gerberyho (slovo "dotaz" při nejlepší vůli nelze použít) v okolí onoho výroku byly podle mě těžce neprofesionální. Naštěstí měla paní Bobošíková víc rozumu, přešla to mávnutím ruky a de fakto se ujala role moderátora, a jen proto mohl být rozhovor důstojně dokončen. Když si představím, že by na jejím místě seděl třeba pan Rath, předpokládám, že by byl výsledek finálně nepublikovatelný, a to kvůli chybě moderátora. Novinář přece nesmí spoléhat na to, že osoba, s níž dělá interview bude ochotná poslouchat jeho vlastní názory, které nejsou založené na ničem jiném, než jeho vnitřním přesvědčení :-).