Vlákno názorů k článku Je možné půjčovat e-knihy? Dilia a Národní knihovna podaly trestní oznámení od Petr - protože půjčená e-kniha znamená neprodaná e-kniha – a...
-
Petr (neregistrovaný)
protože půjčená e-kniha znamená neprodaná e-kniha – a za půjčenou knihu dostanou nakladatelé jen zlomek toho (pokud vůbec něco), co za prodanou
Ovšem, stejně tak půjčená papírová kniha znamená neprodaná papírová kniha - a za půjčenou knihu dostanou nakladatelé jen zlomek toho co za prodanou. Navrhuji pozavírat knihovny a zakázat jakékoliv půjčování knih! Každý by měl mít doma povinně knihovnu s minimem 1000 ks papírových knih, jinak okrádá všechny autory, nakladatele, knihkupce a Dilinu!
-
lojza (neregistrovaný)
jasně že to dává smysl. Akorát se na to nesmíš dívat pohledem půjčit-vrátit, ale že si knihovna pořídí x "slotů" na souběžné použití eknihy a pokud není slot volný, tak se musí počkat na jeho uvolnění. Třeba u sw se licence na počet souběžně aktivních uživatelů taky používají a tohle je to samé.
-
Johannes G. (neregistrovaný)
Občan Prahy v kamenné knihovně zaplatí 80 Kč za rok a má teoreticky přístup k více jak 344 000 kusů knih (MPL).
Jedna kniha má pro něj hodnotu 0,0002 Kč.
Děti ve škole dostanou učebnice zdarma.
Internetové sdílení je již dlouhá léta zdarma.Proč by měl občan nyní za knihy platit, co to je za nesmysl?!
-
michal (neregistrovaný)
"Vydal pod licencí" je jen současný (dle mě výrazně zastaralý) právní stav, který se může (dle mě "měl by") snadno změnit.
Autor receptu nakládaného hermelínu (a to je poměrně nedávné dílo) by si taky mohl přát dostávát korunu z každého prodaného naloženého hermelína, ale jaksi zákony mu to neumožňují, což je (dle mě) dobře.
-
Lojza i Jozka: Oba dva se podivujete nad stejnou věcí, která mně připadá úplně samozřejmá. Tak si to ukažme na jednom konkrétním příkladu. Představte si, že je majitel baráku, který potřebuje zajistit jeho úklid. Tak najme člověka, uzavře s ním smlouvu a dohodne se s ním, že dotyčný bude ten barák uklízet, a za rok za to dostane 120000. To je podle vás naprosto v pořádku. hned vedle je ten samý typ baráku, akorát že ho nemá jeden vlastník, ale vlastní ho 12 spolumajitelů. Ti spolu mají dohodu, že každý měsíc zajistí úklid jeden z nich. No, a nikdo z nich to nechce dělat sám, každý z nich se doslechne o tom uklízeči ze sousedního domu, tak s ním každý z majitelů uzavře smlouvu na jeden měsíc a 10000. Takže ten uklízeč i v tomto druhém baráku dostane 120000 za rok. A to je podle vás naprosto nepřijatelné a skandální.
Můžete mi tedy vysvětlit, proč dostat za jednu práci peníze najednou je v pořádku, ale dostat za tu samou práci ty samé peníze po částech od různých lidí je špatně?
-
Ono to v těch knihovnách úplně zadarmo není. Ale hlavně - knihovny s papírovými knihami jsou "technicky" omezené tak, že prakticky nekonkurují prodeji knih. Takže zpřístupňují knihy i dalšímu okruhu osob, aniž by poškozovaly autory. To je sice s e-knihami také možné realizovat, ale nedává to moc smysl - omezený čas půjčení se ještě dá pochopit, ale čekání v pořadníku na e-knihu těžko někdo podstoupí. Navíc knihovny také ze značné části řešily problém fyzické dostupnosti knih, což u e-knih není potřeba řešit. Takže se dá předpokládat, že "papírové" knihovny v elektronickém světě nahradí jiné formy licencování e-knih (nejspíš jen půjčování, ale přímo od distributora - není potřeba další instituce).
-
lojza (neregistrovaný)
ale já se podivuji nad úplně něčím jiným. To nad čím se podivuji je to, že uživatel autorského díla musí mít ze zákona od vlastníka práv licenci k užití díla. Vlastníkovi práv teda stačí, když hodí do regálu CD s informací, že je to pouze k osobnímu užití, nelze to půjčovat, veřejně přehrávat a pod. Zatímco tomu kdo něco vyrobí zákon nezajišťuje vůbec nic a když dá do regálu hajzlmísu, tak si na ní může napsat co chce, že do ní může kadit jenom majitel, že si na ní nemůže sednout nikdo jiný a že jí nelze použít do veřejných záchodků a nikdo to respektovat nemusí, protože zákon nikomu neukládá povinnost toto respektovat. Pokud by chtěl výrobce omezit nakládání s výrobkem tak jako to mohou vlastnící autorských práv ze zákona prostou formulací licence, musel by s každým jednotlivým zákazníkem/uživatelem uzavírat individuální smlouvy. Což je naprosto nereálné. Takže zatímco vlastníci práv mohou ze zákona podojit každého kdo se podílí na přenosu díla od autora k uživateli a případně si to kompenzovat autorskými poplatky, tak výrobci tuto možnost fakticky nemají a musí strpět, že jejich výrobek je dále přeprodáván, půjčován apod a oni jsou tímto připravováni o potenciální příjem. Pokud už teda hlásáte mantru, že každý autor má nárok aby pumpnul každého uživatele a případně ho nějak omezoval ze zákona, proč by tento nárok neměl mít kdokoliv co něco vyrobí?
-
Mýlíte se. Vlastník hmotné věci samozřejmě může určit, jak s ní bude uživatel zacházet. Když si pronajmete byt, určitě budete mít ve smlouvě body určující, jak s ním smíte zacházet, a pokud je to krátkodobý pronájem, určitě nebudete mít možnost jej například přestavovat. Podobně když si půjčíte auto, určitě ho nemůžete vrátit očesané a nabourané. Dokonce budete mít ve smlouvě dost často i podmínku, kdo (jmenovitě) to auto může řídit. Takže na vaši otázku, proč by takový nárok neměl mít kdokoliv, kdo něco vyrobí, je jednoduchá odpověď – protože na to nárok má. A nejen ten, kdo to vyrobí, ale i kterýkoli další vlastník věci.
-
fd (neregistrovaný)
Hlupak jako vy pochopitelne nemuze tusit, ze byt neni vec. Proto se tomu kupodivu rika nemovitost. Navic dotycny si ten byt koupil, stejne jako to auto, a tudiz kdyz bude chtit, muze ten byt doslova vybydlet a auto klidne nechat sesrotovat.
A kdyz ne, tak muze byt pronajimat a s autem taxikarit, pricemz mu tvurce jak jednoho tak druheho do toho vubec nemuze kecat.
-
lojza (neregistrovaný)
ježišmarja, vždyť to jsem přece psal, že individuálně to smluvně ošetřit lze. Jenže výrobce by to musel řešit individuálně s úplně každým jednotlivým zákazníkem což je v praxi nerealizovatelné. Zatímco vlastník autorských práv to má zajištěné ze zákona paušálně a stačí mu k dílu přihodit papír licencí a s každým jednotlivým uživatelem smlouvu sepisovat nemusí. Jste schopný pochopit ten rozdíl?
-
lojza (neregistrovaný)
ježiš o tom přece mluvim, že ty obecné předpisy pro oboje dávají různé podmínky. Přijdu do obchodu, vezmu z regálu CD a kladivo a dám do košíku. Na obojím je cedule, že je pouze pro osobní potřebu a nelze ho dále půjčovat. U pokladny zaplatim a donesu domu. Otevřu si půjčovnu. Když půjčím takto koupené CD, poruším zákon. Když půjčím takto koupené kladivo, neporuším nic, protože neexistuje žádný předpis, který by takovou ceduli učinil vymahatelnou. Autor CD bude dostávat poplatky z prázdných CD, které budou kompenzovat že si udělám třeba zálohu, abych mohl poslouchat obsah i po poškození originálního CD a nekoupím to CD od něj. Výrobce kladiva žádné poplatky z náhradních násad ke kladivům, kterým si kladivo opravím místo abych si koupil nové nedostane. Předpokládám, že výrobcům kladiv by se taky líbil kladivový zákon, který by dal každému povinnost používat kladivo pouze na základě podmínek přilepených na kladivu a každý kdo by chtěl otevřít půjčovnu kladiv by byl povinen si koupit speciální kladivo pro půjčovny a zároveň by dostávali poplatky z prodaných násad na kladiva. Argumenty proč by takový zákon měl platit i pro výrobce kladiv jsou úplně stejné jako platí pro autorská díla, každý kdo vyrobí kladivo má přece nárok na odpovídající odměnu z jeho používání a ne že si někdo může kladivo libovolně půjčit aniž by z toho výrobce něco měl. Teprve pak by v tom nebyl rozdíl.
-
Když půjčíte to kladivo, porušil jste uzavřenou smlouvu. To, že zákon u autorských děl jako výchozí řeší dílčí licence, zatímco u kladiva prodej, je dáno tím, jak se s danou věcí obvykle zachází - u autorských děl se nejčastěji prodávají dílčí licence, kladiva se zpravidla prodávají komplet.
To, jestli se nějaká smlouva uzavírá explicitně nebo implicitně, je nepodstatný detail. Při nákupu toho kladiva často uzavíráte smlouvu o přepravě, smlouvu o prodloužené záruce, smlouvu o pojištění nebo smlouvu o spotřebitelském úvěru, a nezdá se, že by to obchodníkům kladivy činilo nějaké potíže. Podobně v případě software obvykle uzavíráte explicitní licenční smlouvu.
Poplatek za nenahraná média s tím nemá nic moc společného, autorské právo klidně může fungovat i bez něj. Je to jen kompenzace za volné užití pro osobní potřebu, a já bych byl pro, aby se obojí zrušilo. Myslím si, že tohle je opravdu přežitek a dnes není problém uzavřít licenční smlouvu podle potřeby.
Žádný kladivový zákon není potřeba, tohle dávno řeší obecné zákony. A je to stejné pro autorská díla i pro hmotné věci. Někdo je vlastník, a jako vlastník může převést veškerá svá práva na někoho jiného, a nebo může na někoho jiného převést jenom některá ze svých práv. Jediný rozdíl je v tom, že v případě autorských děl jste zvyklý spíše na částečný převod, zatímco u movitých věcí jste zvyklí spíše na úplný převod práv. Ale nic vám nebrání v tom odkoupit veškerá práva k autorskému dílu nebo naopak získat jen některá práva k movité věci. V případě nemovitostí se běžně používají obě varianty, třeba byt se běžně prodává i pronajímá.
Jediný rozdíl je v tom, že v případě hmotných věcí je nedodržení smlouvy primárně soukromoprávní záležitost a řešit to musíte primárně s vaším smluvním partnerem, v případě autorského práva je ta smlouva chráněná státem a její porušení je věcí trestního práva, navíc je do toho rovnou zatažena i třetí strana, která s vámi žádnou smlouvu neuzavřela. Tahle zvýšená ochrana je ovšem náhradou za to, že jsou vlastnická práva autorů omezena - jednak časově na určitou dobu po jejich smrti, jednak i po celou dobu, kdy v určitých zákonem definovaných případech musí strpět zásah do svých práv. Vy byste vyměnil zvýšenou ochranu svých vlastnických práv za to, že kladivo budete muset po určité době odevzdat státu?
-
Problém je na vaší straně – asi jste si špatně přečetl, na co reagujete. Bavíme se tu o částečném převodu práv, což je v případě autorského práva nevýhradní licence, v případě hmotných věcí je to pronájem. Když uzavřete smlouvu o pronájmu bytu, auta nebo kladiva, ve které bude ujednáno, že tu věc nesmíte dál půjčovat, a vy ji přesto půjčíte, je to porušení té smlouvy.
-
Seti (neregistrovaný)
"ježiš o tom přece mluvim, že ty obecné předpisy pro oboje dávají různé podmínky."
Pochopitelně, že dávají různé podmínky, protože jde o dvě naprosto rozdílné věci s naprosto rozdílným způsobem. Autorský obsah NELZE porovnávat s hmotnými věcmi, o což se obhajovači pirátství neustále snaží. Je to hloupost.
-
Seti (neregistrovaný)
Vy si pořád pletete hmotnou věc (CD, kladivo) a nehmotnou věc, tedy to autorské dílo, které je na CD uloženo. Kupte si to CD prázdné a bude to naproste stejná fyzická věc, jako to kladivo.
A proč by to nešlo? No protože nelze na dvě naprosto rozdílné věci nahlížet stejně a aplikovat stejné principy. Když dám příklad, tak zkuste se stejně chovat např. ke kapalině a k plynu, schválně, jak se vám bude dařit :-) A co třeba taková elektřina, myslíte, že by šla uchovat v termosce? Prostě různé věci - různý přístup.
-
krakonoš (neregistrovaný)
Autor si může přát třeba hodinky s vodotryskem. Jenže ono není podstatné, (už, naštěstí), co si autor přeje, ale kolik je čtenář ochoten zaplatit. Protože v tržní ekonomice určuje cenu produktu zákazník. Zdá se mi to předražené? Nekoupím, nebo si to seženu jinde jinak. V práci také musím držet hubu a být rád, že mi zaměstnavatel vůbec něco zaplatí.
-
krakonoš (neregistrovaný)
Posledních deset let pracovní kariéry jsem strávil u zahraniční firmy, kde jsem pracoval za v zahraničí obvyklý plat, takže dnes mi ke štěstí stačí důchod, ze kterého ještě ušetřím. Ale v životě mne nenapadne živit ani ne tak umělce, jako parazity, kteří na jejich díle cizopasí. A pokud jde o stahování: koupím paměťovou kartu, nebo cokoli jiného a platím výpalné. Takže mám předplaceno; je to to samé, jako poplatky za R a TV. paltím, tudíž se můžu koukat. Platím výpalné, tudíž můžu stahovat a kopírovat. A komu se to nelíbí, ať si najde jiný způsob obživy.
-
Petr (neregistrovaný)
Konkurenční nabídka je to stejně, jako je konkurenční nabídka k běžnému nákupu nákup v zastavárně. Tam taky víte, že to asi bude ukradené zboží. U ulož.to to víte ještě s větší jistotou, během nahrávání pohádky jinde prodávané ten zákon někdo porušil.
Ale pokud vám to nevadí, klidně si kupujte kradené zboží, jednou ale dojde i na vás. -
krakonoš (neregistrovaný)
Platím výpalné z placek, pamětí, procesorů, harddisků a bůhvíčeho ještě. Takže mne svědomí netrápí. A kupovat zboží není trestné, odpovědnost za to, zda něco je, nebo není kradené nese výhradně prodávající. Je to něco podobného, jako kupovat kočičí trávu, ve skutečnosti semeno ječmene. Můžu ji koupit ,,legálně" v květinářství za 50 Kč pár zrnek, nebo ,,nelegálně" někde u sedláka za pět korun kilo.
-
f (neregistrovaný)
kradez je ze kdyz vam nekdo neco vezme tak uz to nemate. u autorskych del proto nema smysl pojem kradez pouzivat protoze vam nic nezmizi. pokud se vam na porizovani kopii neco nelibi tak muzete dal argumentovat s pojmy jako usly zisk atd., ale nepouzivejte slovo kradez, to by totiz znemenalo ze nerozumite tomu zakladnimu rozdilu (a nebo vedome kalite vodu)
ČLÁNKY DO MAILU