Vzniknout by to samozřejmě mohlo, a také to vznikalo. Ona celá ta lidová slovesnost (zejména česká) zase není tak stará. Navíc autorské právo nebrání autorovi dát své dílo k dispozici pod licencí, jakou si zvolí – tedy ani pod takovou, která bude vstřícná k lidové slovesnosti. A nebo se k autorství ani nemusí hlásit a přistupuje se k tomu jako k dílu anonymnímu.
Má ten dotyčný na ten šroub nějakou patentovou ochranu? A žije ještě vůbec? Asi ne, co? Plácáte kraviny.
"Stejne jako okradate pri kazdem nakupu miliardy tvurcu a jejich potomku, protoze jim z koupenych veci nic neplatite. Jste arcizlodej."
Co je tohle za blábol? Já za zboží platím tolik, kolik si prodejce řekne. Opět naprosto hloupě srovnáváte fyzické zboží s autorskými díly. Řekl bych, že pokud to zboží je chráněno nějakým patentem či jinou autorskou ochranou, zaplatím to v ceně. Jste arcihlupák, vymýšlíte hlouposti. Potřebujete urazit ty, kteří mají tu drzost chtít od druhých za svou práci nějakou odměnu.
Když pro mě bude stát rohlík 100 000,-, tak si upeču svůj. To za prvé. Za druhé srovnávat rohlíky s filmy, hudbou či knihami je hloupé. Bez rohlíku, čí jídla obecně, zemřu. Bez filmu, hudby či hnihy ne.
"nebot se da snadno dolozit, ze ukradl (abychom zustali u vami oblibeme terminologie) minimalne 98%."
Tak to doložte. Ukažte mi autora, který prodává něco, co je z 98 % zkopírovaného odjinud. Hint pro hloupé: insporovat se a zkopírovat jsou dvě naprosto rozdílné věci.
Vas nikdo nenuti zit a bydlet, specielne pro vas bude stat rohlik 100 000Kc. Nikdo vas preci nenuti jej kupovat. A pak by mne velmi zajimalo, kolika predchuduc a kolemjdoucim "autor" to sve veledilo ukradl, nebot se da snadno dolozit, ze ukradl (abychom zustali u vami oblibeme terminologie) minimalne 98%.
Pokud máte pocit, že zbyteční a sádlem obalenení nakladatelé jsou ta žába na prameni co způsobuje, že jsou knihy strašlivě předražené, tak gratuluji. Našel jste díru na trhu a prostror pro bussienes.
V tomto oboru neexistují žádné vstupní bariery. Takže hurá na to, založte si nakladatelství co nebude vysávat autory a čtenáře a bude generovat jen přiměřený zisk. Autorři se k vám pohrnou, neboť jim dáte více a čtenáři tak, protože bude mít nižší ceny.
Butete boháč. Kdy začnete?
Že mu něco vadí mu přece nedává právo automaticky to ukrást. Ani to nelze považovat za omluvu. A už vůbec ne u tak zbytných věcí, jakými jsou autorská díla, která mají v platnosti copyright. Knížka není životně nezbytná věc. Pokud už někdo chce něco číst a nehodlá platit, existuje spousta volně šířitelných děl i z dnešní doby. Pirátství není nic jiného než parazitismus, ať už to námořní, nebo to digitální.
"jejichž přínos je nulový"
To není pravda. O řadě autorů by se vůbec nevědělo, nebýt zprostředkovatelů. Neříkám, že zprostředkovatelé jsou samé dobro. Na druhé straně to, že jich není takové množství jako autorů a člověk nemusí hledat informace u desítek tisíc jednotlivých subjektů, zajišťuje autorům příjmy.
Pokud tady chce někdo vyrukovat s tím, že dobrý výrobek se propaguje sám, ať se radši ani neozývá, je to hovadina. Sám bez propagace může prodávat výrobky někdo, kdo je již ve všeobecné známosti.
"jediní, kdo tu řvou, jsou právě ti paraziti."
Nazval jste se přesně. Vy jste jeden z těch, kdo tady nejvíc řve o vydřiduších a "dnešním umění", které umění (podle vás) není. Vy jste ten parazit, který si zadarmo vezme něco, u čeho se mu nelíbí cena nebo podmínky, ačkoliv vás NIKDO NENUTÍ tu konkrétní věc (film, knihu, hudbu, web s reklamami) užívat.
"Kupodivu muzete, uplne klidne si muzete vyrobit i cokoli, co je patentovano."
Stejně tak si kdokoliv může vyrobit, teda napsat, natočit, či nahrát cokoliv.
"Jako bonus, stat za nej rozhodne nic chranit nebude. Pokud nekdo zacne vyrabet a prodavat neco, co ma dotycny patentovano, musi se snim soudit sam."
U autorských děl se taky většinou soudí autoři či distributoři, nikoliv stát. Navíc nemluvíte pravdu. Pokud stát např. při kontrole na tržnici zjistí porušení čehokoliv, třeba PATENTOVANÉ značky, prodávájícího pokutuje, případně zažaluje.
"Chce někdo abych mu vyrobil šroubek M4x15? Ok vyrobím mu ho a on mi za to zaplatí. Chce si ho někdo vyrobit sám? OK, vyrobí si ho."
Chcte si přečíst něčí knížku? OK, zaplaťte. Chcete si ji vyrobit sám? Nikdo vám v tom nebrání, napište si svou. OVŠEM: chcete si přečíst něčí knížku a nehodláte platit? Ukradněte ji. V tom vidím problém.
"V pripade tzv autorskych prav se pak naprosto drtiva vetsina (a nebal bych se rici 100%) shodla na tom, ze takovy koncept uznavat nehodla. Rozhodne ne pro nekomercni uzivani."
Lidstvo je parazitický dobytek a jedinec se vždy bude chovat tak, jak je to pro něj výhodnější. A už si neuvědomuje, že dnes jsou to autoři, zítra to bude on sám, u kterého se "drtivá většina" shodne na něčem pro něj nepříjemném či likvidačním. Proto se historie pořád opakuje. Existuje k tomu i velmi vhodné přísloví z Bible: Nečiň druhým to, co nechceš, aby druzí činili tobě.
"Nebyt warezu, stoji dnes CD/DVD stale 1 000Kc."
Možná a možná taky ne. Je úplně jedno, zda si lidi něco stáhnou, nebo to úplně ignorují, z hlediska zisků distributorů to má stejný efekt - zisk není. Já tedy tvrdím, že kdyby lidé nepirátili a zároveň nekupovali, výsledek by byl stejný, tudíž samotné pirátění nemá na pokles cen žádný vliv.
Vždy mě dokáže pobavit, když někdo nadává na vydavatele, nakladatele, distributory a podobně a chce je zakazovat.
Každý autor má možnost si vše dělat sám, NIC a NIKDO ho nenutí využivat nějakého prostředníka. Zřejmě je to pro autory výhodnější, když se upisují i za těch vydřidušských podmínek "netáhel" a nevydělají si víc sami formou self made model. Nebo jsou všichni blbí a jen Krakonoš je letadlo.
Sice to není ten elegantní teoretický trh, co o něm rádi mluví ekonomové, ovšem docela dobře to odpovídá tržní praxi globálního kapitalismu, kde prostě silnější pes... vlastně cokoliv se mu zachce. Akorát v tomto konkrétním případě jsou právě v tuto chvíli tím silnějším zcela nezvykle masy (ovšem na nápravě se horečně pracuje).
AZ je skutečně v řadě aspektů narušením volného trhu. "Ideální trh" by pochopitelně fungoval i se zprostředkovateli.
Problém spočívá v tom, že AZ vytváří nerovnoprávné podmínky pro jednotlivé tržní subjekty, nejvíc jspou biti finální příjemci děl, největší benefit mají zprostředkovatelé, jejichž přínos je nulový.
Nepletu. V obou případech – autorské dílo i šroubek – popisuju situaci, kdy někdo něco vytvoří, věnuje tomu nějaké úsilí, a někdo jiný plody toho úsilí získá prakticky bez práce. To je to, co ubírá motivaci něco dělat – proč se s něčím pracně mořit, když je správné získat to bezpracně? „Drobný“ problém je to, že to bezpracné získávání je možné jenom do té doby, dokud je někdo ochoten pracovat. Až nebude pracovat nikdo a všichni budou jenom koukat, kde co ukrást, nedopadne to dobře.
Kupodivu muzete, uplne klidne si muzete vyrobit i cokoli, co je patentovano. Jen to nesmite prodavat.
Co vic, pokud si nekdo necha neco patentovat, zaroven pristupuje na to, ze prave prostrednicvim patentu svuj vymysl zverejnuje, je dokonce povinen jej za "rozumnych" podminek poskytovat a po maximalne 20 letech je napad zcela volne k dizpozici zcela komukoli.
Jako bonus, stat za nej rozhodne nic chranit nebude. Pokud nekdo zacne vyrabet a prodavat neco, co ma dotycny patentovano, musi se snim soudit sam.
Pokud bude někdo vyrábět houpačky pro peníze (obdoba psaní knížek pro peníze) - doufám že nevidíte nic špatného na tom dělat věci pro peníze. A ten někdo investoval nějaké úsilí do inovativního návrhu houpačky, může si nechat její konstrukci zaregistrovat jako průmyslový vzor. Pak ji bez jeho svolení okopírovat nemůžete (zákon, sankce, soudy, pokuty ...)
Je to trochu něco jiného, mát to svoje pravidla, něco se za to platí. Ale myšlenka je stejná. Někdo si myslí že jeho nápady stojí za ochranu, tak mu stát tuto ochranu nabízí. Obdoba tohoto principu v trochu jiné oblasti jsou patenty.
Takže pokud tvůrce nějakého duševního díla (kniha nebo konstrukce houpačky) má potřebu, že se toto dílo nesmí bezlicenčně kopírovat, tak to může udělat. V různých oborech různě.
Pro knihy hudbu atp. je tu autorský zákon.
Neuděláte stejnou houpačku. Uděláte napodobeninu té první houpačky, takže budou existovat houpačky dvě. Uděláte přesně stejný soubor, ale o souboru se tu nikdo nebaví. Bavíme se tu o autorském dílu, a autorské dílo vy kopií souboru neuděláte žádné.
Houpačka není autorským dílem a je nesmysl řešit, co by bylo, kdyby byla – protože houpačka prostě nenaplňuje definiční znaky autorského díla. Malá část houpačky je duševním výtvorem (postup, jak tu houpačku vyrobit), ale to je jen minimální část hodnoty houpačky – a vy ten postup souseda zpravidla znát nepotřebujete, protože na něj přijdete sám.
Rozdíl mezi zkopírováním a napodobením je velmi podstatný. Zkopírování znamená, že vy neděláte nic a jenom si přivlastníte výsledek práce někoho jiného. Napodobení znamená, že něco uděláte sám. Rozdíl je to úplně stejný, jako mezi krádeží a vyrobením té houpačky. Kupodivu to také zákon rozlišuje a krádež zakazuje, ale vlastní výrobu ne. Protože jde pořád o to jedno – o lidskou práci, o to, že na její výsledky má nárok ten, kdo tu práci udělal. Protože kdyby to tak nebylo, nebude za chvíli pracovat vůbec nikdo – jenže jenom krádežemi se neuživíme.
Obávám se, že taková kopie ani nemusí být naprosto identická a stačí aby byla jen trochu podobná a autor původního díla se ozve se svými požadavky. Viz nedávný případ dědiců autora stavby ve tvaru rotačního hyperboloidu kteří pumpli autory modelu, který už z podstaty nemohl být identický s původní stavbou a největší shoda s předlohou byl tvar matematicky definované plochy.
Udělám stejnou houpačku úplně přesně stejně jako udělám stejný soubor s filmem / písničkou když ho zkopíruji. Kdyby houpačka byla autorským dílem tvrdil byste že je to jen rozmnoženina toho samého autorského díla. Kupodivu u houpačky se to tvrdit nesnažíte.
Je jedno jestli jsem schopen něco zkopírovat nebo napodobit, řešíme jestli mi to zákon dovoluje či nikoliv.
Jak by se mi to líbilo? No ... normálně by se mi to líbilo, protože to tak normálně je. Chce někdo abych mu vyrobil šroubek M4x15? Ok vyrobím mu ho a on mi za to zaplatí. Chce si ho někdo vyrobit sám? OK, vyrobí si ho. V čem vidíte problém? Proč by mi měl někdo platit když si u mne nic neobjednal a já jsem pro něj nic neudělal?
Když se „většina“ (nesmysl) shodla, že autoři nemají ke svým produktům žádná práva, mlčel jsem.
Když se většina shodla, že zemědělci nemají ke svým produktům žádná práva, mlčel jsem.
Když se většina shodla, že výrobci nemají ke svým produktům žádná práva, mlčel jsem.
Když se většina shodla, že ani já nemám ke svým produktům žádná práva, nebyl už nikdo, kdo by se mne zastal.
Nikoli, cenu urcuje trh. A trh, to jsou prodavajici, kupujici a pochopitelne i technologie, pripadne kradeze, ale treba i vrazdy atd.
To vse ovlivnuje cenu te ktere komodity.
Nejake zakony jsou v tom ohledu naprosto smesne, stejne jako nejake pofiderni pravo neco vlastnit. Neco vlastnit muzete presne do okamziku, kdy se vetsina shodne na tom, ze to vase pravo bude respektovat.
V pripade tzv autorskych prav se pak naprosto drtiva vetsina (a nebal bych se rici 100%) shodla na tom, ze takovy koncept uznavat nehodla. Rozhodne ne pro nekomercni uzivani.
Nebyt warezu, stoji dnes CD/DVD stale 1 000Kc.
Takže ke snížení ztrát bohatě postačí, když, jakožto zbytečný mezičlánek, zlikvidujeme nakladatele a další přcmrdávače. Protože ,,pirátěním" tratí nejvíc právě oni. Autoři budou prostě přinuceni přejít na nějaký self made model, vydělají víc, než když se musí o zisk dělit s přicmrdávači a cena jejich děl bude moci klesnout natolik, že se pirátění přestane vyplácet. Jenže to bylo moc jednoduché a hlavně by to připravilo o koryta spoustu netáhel, takže to nejde.
Úřad průmyslové ochrany je jenom úřad, papír, zákon a vyhlášky.
Jak by mohl ochránit autora např. knihy lépe než autorský zákon před někým, kdo nedodržuje autorská práva, protože ví že ho na Internetu může být jakž takž anonymní (TORy a atp.)?
Jinými slovy - zákonem chráněná práva vynálezců jsou OK, zde se kopírovat bez licence nesmí. Zákonem chráněná práva autorů jsou přežitek, protože ... se mi líbí si čít knížky a koukat na filmy a nemuset za to platit.
Kdo umí, umí, Kdo neumí... Živit se hlavou znamená, umět to tak, aby na mě nemohl nikdo parazitovat, ať už spotřebitelé, nebo Vocilkové. (Spíš bych se bál těch Vocilků). A na bezpečné živení se hlavou je tu Úřad průmyslového vlastnictví. Jenže: pokud chci mít něco chráněno, tak: 1/ musím zaplatit správní poplatek, čili minimálně 600 Kč, 2/ to, co chci mít chráněno musí mít hlavu a patu, což je u umělecké produkce velice výjimečné a 3/ po pěti letech musím zaplatit znovu, jinak mám smůlu!
Takže jsem pro to, zavést stejná pravidla i pro autory! Cheš ochranu? Zaplať a po pěti letech se můžeš svobodně rozhodnout, zda stojí za to, zaplatit znovu, nebo to nechat plavat.
Co je na něm přežitého? Všechny modely, které tady byly v diskusi popsány, jsou podle současného AZ možné. A spousta dalších, například ty, které se ve skutečnosti masově používají. Omezení práv autorů výměnou za silnější ochranu těch zbývajících práv je zdá se dobře nastavená, protože autoři jsou s ní spokojení a uživatelům v ohromném rozsahu zpřístupňuje díla, ke kterým by se jinak nedostali. Co je na něm tedy špatně?
A teď si vemte, že by jste se neživil rukama, ale hlavou. Rok by jste žil z úspor a sepsal nějakou knížku třeba odbornou (když vás tolik dráždí ti umělci).
A místo aby si ji lidi kupovali by ji lidé sdíleli na Internetu a chechtali se jak toho nenapapaného vydřiducha převezli. Kdo by v takovém světě měl chuť psát knížky pro peníze?
Tento svět tu naštěstí ještě není (stále jsou lidé co jsou ochotni za knihy platit), ale parazitů co považují za zbytečné autorům za práci platit je čim dál více.
Jinak e-book je dost praktická věc, pokud by se vaše vize zrealizovaly, zaniklo by to a byla by to docela škoda.
Autorský zákon je dnes beznadějný přežitek. Jenže ono je mnohem pohodlnější, udržovat ho s vypětím všech sil při životě, než hledat nějakou alternativu, zejména proto, že neexistuje alternativa, která by dokázala zaručit stejný luxus ne autorům, ale těm, kteří na nich parazitují, což je vidět už z obsahu této diskuse. jediní, kdo tu řvou, jsou právě ti paraziti.
No a proč neuvedete ty vaše lepší informace, když se k nim hlásíte?
Příměr s autem by měl něco do sebe leda tak u lidí, co by nutili autora, aby jim zdarma vytvořil nové dílo. To s tou dotovanou individuální dopravou je vzhledem k výši spotřební daně z paliv, DPH a DPH ze spotřební daně (!) nepovedený vtip, ne?
Tak: 1/ nic si neberu. Zapomínáte, že se u nás platí ,,výpalné" ze všeho možného, čili i když si, velmi zřídka, protože současná nabídka mne neoslovuje, něco stáhnu,tak to zdarma rozhodně není. Že se peníze, o které jsem nákupem jiného zboží v podstatě okraden dostanou někam jinam, než k autorovi už není můj problém.
2/ V sámošce na rohu chtějí za kilo brambor, a ještě mizerných, 12 Kč. Takže když je pár km za Prahou koupím, a kvalitnější, za 3,60 Kč za kilo, koho tím okrádám? Podvodnikatele, který levně nakoupí humus, aby ho draze prodal a ještě zaplatil žebráckou almužnu zaměstnancům, kterým pak nezbyde, než zbytné produkty rovněž shánět ,,nelegálním" způsobem? Tak nevím, kdo je větší zloděj, ale vidím to spíš na ty podvodnikatele.
Peníze byly vymyšleny hlavně proto, že na barterových obvodech bylo velmi obtížné parazitovat. Navíc kdo nemohl na barterový trh dát produkt o který by měl někdo zájem, měl smůlu. Tyto ,,problémy"s vynálezem peněz zmizely. Sice nemám, co nabídnout, ale budu se živit tím, že vymyslím nějaké poplatky. Na výrobě zboží sice žádnou zásluhu nemám, ale stačí do řetězce výrobce/zákazník vložit zbytečný mezičlánek a zpoplatnit jeho fungování. Ono to chvíli jde, ale v momentě, kdy ten mezičlánek příliš nakyne, dojde ke kolapsu celého systému. Je to to samé, jako rakovina. Dokud je nádor malý, nic se neděje. Ale vyroste, začne metastázovat a tím zahubí nejen hostitele, ale i sebe. A piráti, když nic jiného, na autora aspoň upozorní, čili udělají mu reklamu zdarma. Jenže zdarma je v kapitalismu sprosté slovo.
Kupodivu líbilo. Celý život jsem se živil prací rukou, čili tím, že jsem vytvářel hodnoty, které zákazníci potřebovali mnohem víc, než to, čemu se dnes říká umění a co se skutečným uměním nemá skoro nic společného a tudíž jsem s odměňováním za svou práci nikdy problémy neměl. Také jsem nebyl vyděrač a nikdy by mne nenapadlo chtít za svou práci platit víc, než jedenkrát. Holt se budou muset páni umělci spokojit s tím, co vydělají veřejnou produkcí a co jim OSA a spol. utrousí z výpalného za výpočetní techniku. A nikdo spisovatelům nebrání, aby své výtvory prodávali na CD, nebo flashkách někde ve stánku, nebo u pokladen v sámoškách. Nebudou muset živit OSA, nakladatele, prodejce a další a přijdou si na víc, než když budou pokračovat klasickým způsobem.
Cenu výrobku na trhu určuje prodávající a kupující. Při vzájemné dohodě. Při stažení filmu / knížky s warezu se nikdo autora neptá, zda je ochoten prodat své dílo zdarma. Dost zvláštní představa o trhu.
Na trhu s kradeným zbožím jsou vždy lepší ceny. Pokud vám nevadí na takovém trhu nakupovat, vaše věc.
Autorský zákon není porucha samoregulačních schopností trhu. Právě naopak. Autorský zákon pouze upravuje určitý druh smluv, a poskytuje nadstandardní ochranu těchto smluv výměnou za to, že se autoři vzdají části svých práv. Kdybychom se pohybovali na ideálním trhu, pak autor jednoduše uzavře s uživatelem smlouvu, díky které získá uživatel pro sebe oprávnění autorské dílo užívat. Žádné pirátské kopie by nevznikaly, protože na ideálním trhu všichni dodržují smlouvy, takže by nebyl nikdo, kdo by pirátskou kopii vytvořil. Jenže ideální trh neexistuje, proto je potřeba ty nedokonalosti reálného trhu napravovat zákony.
Co se prosadí, to určuje trh, autorský zákon je pak porucha jeho samoregulačních schopností. Nebýt autorského zákona, podobný problém by nebyl, protože sami autoři by se změnou technologií hledali nové obchodní modely a nečekali, až je technologie převálcuje, protože oni přece mají autorský zákon.
Nic nebrání autorům, aby takovýto model používali už dnes. Já bych ovšem rád ponechal autorům svobodu, aby si mohli sami zvolit, jaký model šíření svého díla zvolí. Pokud někdo chce vybírat do klobouku, ať to dělá – a pokud jiný chce zaplatit za jednotlivá použití, ať má možnost dílo licencovat tímhle způsobem.
Tu stejnou houpačku si pochopitelně neuděláte. Po vašem činění budou existovat dvě různé houpačky, které budou jen podobně vypadat. Navíc pokud soused tu houpačku udělá nějak speciálně, postupem, který není z výsledku na první pohled vidět, ani tu houpačku nedokážete napodobit. Stejně jako nedokážete napodobit Rowlingovou, když budete jenom podle názvu psát svého vlastního Harryho Pottera.
Těžko. Protože to, co jako problém vnímá zanedbatelná menšina společnosti, řešit nelze. Jistě, lze vymýšlet nové zákony, (jejichž vymahatelnost je nulová), lze vymýšlet nové ochrany, (jejichž životnost je v řádu jednotek dnů a navíc už tak předražené dílo zdraží ještě víc), Lze pořádat hony na uživatele, kteří se neumí chránit, nebo na servery, které ,,melegální" obsah poskytují. Jenže: 1/ pomůže to a 2/jaký bude výsledný efekt takovýchto opatření, kromě toho, že veřejnost se naštve a politiky, kteří budou toto podporovat, přestane volit?
Nohavicovi MP3 zdarma uz par let nepribyvaji. Jeho nove pecky jsou za penize na iTunes. Pocitam ze pokud si je tu koupite a budete je sdilet, tak asi nejakou licenci porusite.
Ale neslysel jsem o nejake online pujcovne, kde by se daly za zlomek ceny koupit s tim ze dobrovolene slibujete, ze je nikomu nedate (technicky vam v tom nic nebrani) a po uplynuti doby na kterou je mate pujcene je dobrovolne vymazete (technicky vam v to nic nenarizuje). Tzv. socilani, DRM.
Coz je tema clanku, pod kterym diskutujeme.
Dřív, když komedianti sehráli svůj kus, tak oběhli diváky s kloboukem. Ve městech do něj padaly mince, na vesnicích spíše mrkev, řepa, pár brambor a od zvlášť spokojeného diváka třeba i kuře.
Prostě bude třeba se vrátit k modelu toho klobouku, považovat prodej digi kopií za naprosto nehorázné ceny za něco, co odnesl čas, jako koněspřežnou železnici nebo pásky na knír.
IMHO by mohl fungovat model, který uplatnil už pan L.M. Daguére, jeden z vynálezců fotografie, který poté, co prodal za doživotní rentu svůj podíl na vynálezu daguerotypie Francouzské Akademii, a ta jej předala zdarma k volnému užití celému světu, se spojil s jedním z výrobců fotoaparátů a ten pak prodával jím ručně podepsané aparáty (za patřičný příplatek) a měl z toho docela dobrý džob.
Čili autoři by mohli podepisovat certifikáty, věnování atd. Zajímavým bonusem pro příjemce by mohlo být to, že by takto ošetřená díla mohla být děděna atd., což e-knihy legálně nejsou.
Když si vy vyrobíte na zahradě houpačku, já vám ji krást nebudu. Ale když ji uvidím a bude se mi její konstrukce líbit, tak si na vlastní zahradě vlastními silami postavím vlastní. To je přeci úplně normální, akorát ti kterým jedna anglická královna přiřkla výsadní postavení mají problém to pochopit ;)
"Nechám" je ovšem vaše dobrovolné rozhodnutí, a je vázáno na protislužbu. Co všichni ti piráti udělali pro autory? A jak se s nimi předem dohodli, o jakou protislužbu má autor zájem? Jinak proto, abyste nemusel složitě hledat, jakou protislužbu ve stejné hodnotě vám poskytne soused, byly vymyšleny peníze.
Nemyslím si, že by to souviselo především s moderními technologiemi. Mnohem větší vliv má atmosféra ve společnosti, že to není zas takový problém. To, jak moc se kde krade nebo jak moc se kde jezdí na černo přece také nezávisí na technologiích dostupných lupičům nebo černým pasažérům, ale především na tom, jaký je postoj ve společnosti k takovému chování.
Neřekl bych, že kopírování je to správné slovo. Nebo máte nějaký příklad takového "kopírování" třeba u psů, kde se ten výraz "kopírování" běžně používá?
Živé organismy si například běžně přivlastňují, co se dá. Lidé ale postupem času přišly na to, že když si neustále budou něco přivlastňovat a bránit se přivlastňování ostatními, není to moc efektivní. Že je daleko efektivnější, když se dohodnou a budou respektovat vlastnická práva. Takže když já si vyrobím na zahradě houpačku, soused mi ji neukradne a já ji nemusím pořád hlídat. S autorskými díly je to úplně stejné, akorát někteří materiálně založení jedinci mají problém to pochopit, protože si neuvědomují, že hodnota těch věcí není v tom materiálu, ale v práci (soused nemá zájem ukrást strom nastojato v lese, ale má zájem až o tu houpačku, kterou jsem z toho udělal).
Řešení je jednoduché. Je potřeba, aby lidi pochopili, že "když budeme všichni krást, budeme se mít všichni líp" nikdy nefungovalo, a nebude to fungovat ani u autorských děl.
Lide kupodivu tvori po tisicileti, a zadny zakon na to nepotrebuji. Psat neco s tim, ze za to dostanu penize je zkratka totez, jako kupovat pozemky na Venusi, s tim ze na nich zbohatnu.
Autor muze utrpet uspech a muze se mu podarit presvedcit nekoho ze jeho vytvor za koupeni stoji. Prodat se da mimochodem cokoli. Pokud umi nekdo prodat zasuvku fitrujici temelinskou elektrinu, plechovku cisteho vzduchu, ci uzasne samopecici hrnce za desitky tisic, je videt, ze jediny a zcela zasadni problem maji autori. Zjevne nejsou schopni zakazniky presvedcit o tom, ze jejich vytvor ma vetsi hodnotu nez nic.
Viz zmineny pan Nohavica "kopirujte a palte, koncert nevypalite". Zjevne umi nabidnout neco, co pro jeho zakazniky hodnotu ma.
"Problém je pořád v tom, že aby bylo co kopírovat, musí nejprve někdo vynaložit nějaké úsilí, aby to kopírovatelné dílo vytvořil."
V tom s vámi souhlasím, to problém je. Ovšem nijak to nekoliduje s tím že lide (ale i jine zive organismy) od sebe navzajem kopiruji co se dá. Co se nedá to samozřejmě nekopírují ;)
V čem se neshodneme je to jak tento problém řešit.
Takže je fér, pokud menšina (nepokrokoví platíci čtenáři) zaplatí autorovi za práci, kterou pak užije celá pokroková sdílející většina. Případně autor pracuje zdarma, pokud se platičů nenajde dost. To zní dost vyčůraně.
Takže jdete zakázat všechny papírové knihovny, které tohle dělají po tisíciletí ? Nebo jen trollujete ?
Takže je fér, pokud menšina (nepokrokoví platíci čtenáři) zaplatí autorovi za práci, kterou pak užije celá pokroková sdílející většina. Případně autor pracuje zdarma, pokud se platičů nenajde dost. To zní dost vyčůraně.
Knihtisk nahradli písaře. Manuální práci nahradil stroj. Čím chcete nahradit autory, pokud se vám nezdá jim dávat peníze za dílo?
Poskytovat software jako open-source je dobrovolné rozhodnutí jeho autorů. Navíc má autor naději, že pokud jeho open-source bude dobrý, budou do něj přispívat i další autoři a původní autor nakonec získá mnohem víc, než do projektu sám vložil. Obávám se, že je nereálné, aby Peter Jackson točil Hobita s tím, že mu ho následně diváci zásadně vylepší a on se pak bude dívat jen na stále vylepšovanou verzi.
Open source sw používám, ale že by byl kvalitnější, než proprietární, ten pocit opravdu nemám.
Když něco dělám, rozhoduji se, zda chci dělat rychle a bez problémů – a stojí mi za to koupit si profesionální sw. Nebo zda snesu, že jsou problémy, nelogičnosti, věci se dělají přes ruku a ztratím nad tím spousty času navíc, a pak mi stačí zdarma open source sw.
No, buďme upřímní. OSS mám rád a používám ho proto, že mi hodně šetří peníze. Ale že bych měl pocit, že je kvalitnější než proprietární SW, to tedy ani omylem. Ať začneme u Linuxu přes Apache, MySQL, Gimp, Firefox... vlastně ano, např. LibreOffice hodnotím jako výrazně kvalitnější než MSO. Což mi přijde jako výjimka potvrzující pravidlo.
Možná jsem komunista, ale open source software (kde jeho tvůrci nejsou placeni za vlastní kód) je kvalitnější než proprietary SW. Jak mi vysvětlíte toto? Proč ti lidé "vytvářejí úsilí aby to kopírovatelné dílo vytvořili", když za něj nedostanou zaplaceno? A jak to že takto stvoří něco lepšího než placený SW?
Jo, jde o rozsah. Nikoliv o rozsah pirátských kopií, ale o rozsah ztrát pro autora a vydavatele. Protože těm může být pragmaticky jedno jestli si knihu přečetlo 10tisíc lidí nebo 12tisíc, důležité je že získali od těch 1étisíc po stovce.
Ve filmovém průmyslu se ukazuje, že pirátské kopie neznamenají ztrátu pro vydavatele - bylo na to několik průzkumů a studií. Protože film si často stáhne člověk, který by na něj do kina stejně nešel. A množina lidí "stáhnu si film místo abych šel do kina" je podobně velká jako "stáhnu si film, zaujme mne a proto půjdu do kina". Proto pirátství dává pro producenty ve výsledku nulu.
Podobně to odhaduji i v hudbě (Nohavica má vše online a jak je úspěšný) a nejspíš se to dá zobecnit i na knihy.
Takže než se draze snažit zamezovat pirátství které lze vždy jednoduše obejít, není lepší přestat bojovat proti větrným mlýnům? To je jako nářky písařů že jim knihtisk bere práci..
Ta "půjčova" o které je ve článku řeč to ale dělá jinak.
http://www.onlineknihovna.cz/content/e-publikace
E-publikace jsou opatřeny sociální DRM ochranou, která obsahuje informace o čtenáři a výpůjční lhůtě, která je nastavena na 7 kalendářních dní
To vypadá spíš na formu čestného prohlášení.
"(jak půjčovna e-booků pozná že si čtenář vymazal po vrácení knihy soubor ze čtečky? Čestným prohlášením?"
Je vidět že tématu e-knih vůbec nerozumíte. Jak to asi Amazon u své výpujčky dělá? Že by půjčoval e-knihy jen na SW který neumožňuje jejich kopírování a který tu e-knihu po "vrácení" sám vymazal?
K tomu, abych se naučil mluvit, nebyla potřeba práce nikoho jiného než těch, kteří tu práci rádi udělají zadarmo. Problém je pořád v tom, že aby bylo co kopírovat, musí nejprve někdo vynaložit nějaké úsilí, aby to kopírovatelné dílo vytvořil. Komunisté věřili, že jako odměna za tohle úsilí stačí dobrý pocit, že vykonal něco dobrého pro ostatní, ale ukázalo se, že to nefunguje. Můžete se pokoušet to zamaskovat, říkat tomu jinými názvy, ale ten princip nezměníte.
Samozřejmě, že to tak děláme se vším. Civilizace stojí na kopírování úspěšných nápadů, postupů, výrobků.
"Typická architektura" byla kopírování domů v dané oblasti, tu pizzu v italských restauracích také někdo vymyslel a neplatíme mu za to poplatek, děti se učí tím, že kopírují chování dospělých...
Část věcí kupujeme, zhruba tu, kterou neumíme kopírovat levněji.
Tak systém "všichni čtenáři zaplatí stejně" nenarušuje jen pirátství, ale též knihovny, antikvariáty, půjčování mezi známými či vývoj v čase (žhavá (a drahá) novinka se bude za deset let možná prodávat "na váhu").
Jinak řečeno nemám lepší nápad, jak autorovi zaplatit za práci systémem "všichni čtenáři stejně", což ale nevnímám jako problém, protože takový není ani současný systém s odmyšleným pirátstvím.
Tradiční systém není postaven na tom že kdo chce číst ten zaplatí (protože lze knihu i půjčit, dát, sám si přepsat atd) ale na tom že tvorba kopie knihy je technologicky a nákladově pro běžného člověka mimo jeho finanční schopnosti.
V okamžiku kdy je vytvoření kopie knihy za pakatel tak si je samozřejmě lidi kopírují sami - však proč taky ne - je to zcela normální a přirozené chování, děláme to tak přeci se vším.
Zadarmo můžete dostat jen to, co autor je ochoten dělat zadarmo. Tj. různé "knižně" vydávané blogísky amatérů bez redakční úpravy.
Případně parazitovat na tom co autorovi zaplatili jiní (platící) čtenáři. To může fungovat ale jen pokud jich bude dostatek. Osobně mi to přijde dost nefér.
Máte-li nějaký lepši nápad, jak zaplatit autorovi za práci, pokud možno spravedlivě (všichni čtenáři stejně), sem s tím. Argument - když to jde sosnout, tak to sosnu, pokud by to bylo špatně, tak by to přeci sosnout nešlo a autor ať si své peníze pohlídá sám psát nemusíte.
Ať je to jak je to, základem problému je že čtenářovi se nechce platit a tak vznikají různé služby, které se to více či méně v okolí hranice formálního znění zákonů snaží nabídnout.
Kdesi jsem četl, že vyprodukovat román od profi spisovatele v češtině stojí řádově milion korun. I kdyby půlku (nebo dvojnásobek). Tyto peníze se musí nakladateli / autorovi nějak vrátit.
Tradiční systém je postaven na tom že kdo si to chce přečíst, zaplatí. Všichni zájemci o dílo zhruba stejně. Pokud by byl nahrazen systémem - prvních několik málo zájemců zaplatí náklady a ostatní se jim na ně složí (předprodejem zakoupeného díla), tak by cena knihy musela být nesmyslně obrovská. Jinak by nakladatel prodělal a autor neměl na složenky.
Za předpokladu, aby se mohl nakladatel a autor dlouhodobě uživit mi přijde přijde tradiční způsob licencování knih jednodušší a spravedlivější.
Půjčování knih a antikvariáty je stará věc. Ale proti elektronickému způsobu má řadu omezení. Papírová knížka se musí skladovat, stará je ohmataná, musí se přenášet, nedá se snadno kopírovat (jak půjčovna e-booků pozná že si čtenář vymazal po vrácení knihy soubor ze čtečky? Čestným prohlášením?)
Všechno to pirátění a elektronické půjčování je jenom parazitování na tom, že autorovi zaplatilo za jeho práci dost jiných co nepirátí / nesdílejí / nepůjčují si. Pokud by se to nějakým fíglem rozmohlo, může se stát, že platících čtenářů nebude dost.
Aby měl čtenář co číst, potřebuje autora. Aby se autorovi vyplatilo psát, musí od čtenáře dostat "nažrat". Je to tak těžké k pochopení?