Názory k článku Je možný vyhazov z práce za soukromý email?

a proto jedine ssh, nebo https, nebo treba nejakej ssh tunel!

Chytrý zaměstnavatel pochopí, že STŘÍDMÉ (nejnutnější) soukromé e-mailování ušetří zaměstnanci čas. Může si soukromé věci vyřídit během několika málo minut, zatímco jinak by musel jít například telefonovat nebo používat internet někam mimo firmu - což by určitě stejně udělal v pracovní době a nějak by to zamaskoval jako "pracovní" záležitost...

K tematu doporucuji precist obsahly clanek autoru Smejkal-Mates, ktery vysel v c. 12/2001 casopisu Pravni rozhledy.
Myslim si, ze to je tak obsahla problematika, ze se neda nacpat do jednoho clanku na web. Musel by o tom vyjit serial.

Ba ba, Pravni rozhledy jsou nezbytnou soucasti knihovnicky kazdeho Lupare. :-)))

Opravdu je to tak jednoduche?
Podle meho nazoru lze pri monitorovani (odposlouchavani) komunikace, at uz na bazi TCP/IP ci jine, aplikovat o 239 odst. 1 Trestniho zakoniku, ktery rika:

"Porusovanim tajemstvi dopravovanych zprav se dopusti ten, kdo umyslne porusi tajemstvi a) uzavreneho listu nebo jine pisemnosti, zasilanych postou nebo jinym dopravnim zarizenim, nebo b) zpravy podavane telefonem, telegrafem nebo jinym takovym verejnym zarizenim......."

Domivam se, ze Internet i konkretne e-mail spada do teto kategorie verejneho zarizeni a monitorovani e-mailu je tedy trestny cin. Urcite v pripade, ze za vstupni bod do Internetu jakozto verejneho zarizeni budeme povazovat pocitac zamestnance a jako vystupni bod pocitac jeho babicky v Krusnych horach.

Uvital bych nazor odbornika, jestli lze toto aplikovat i na jiz dorucenou postu. Asi ne.

runner

Špatnou zkušenost s chaty může přeci vyléčit jedna řádka v konfiguraci NAT (jestli máte Linux router) - těžko vám bude nějaký zaměstnanec argumentovat tím, že je potřebuje nezbytně k práci, protože na !!!!FLIRTIK domlouva kontrakty pro společnost :)

Myslím, že je běžné (i právně v pořádku), aby sekretářka rozbalovala poštu nadepsanou:

Firma ABC s.r.o.
Karel Novák

což odpovídá adrese novak@ABC.cz

Pokud chce Karel něco soukromě nechá si to poslat na karel@seznam.cz.

Stejně tak by asi nikoho nenapadlo požadovat, aby sekretářka na náklady firmy odesílala někomu (nebo všem) soukromou poštu.

Nicméně souhlasím s tím, že pokud si zaměstnanac plní své povinnosti, může mu zaměstnavatel umožnit cokoliv.

Ahoj Pavle,
IMHO neni telekomunikacni zakon relevantni. Kontrolou soukrome posty, pokud se nepletu, porusuje zamestnavatel Listinu osobnich prav a svobod, ktera je soucasti Ustavy CR. Pkud me pamet neplete, tak ustava je nadrazena jakemukoliv beznemu zakonu :-)

Otazka ale zni jinak. Muze byt posta soukroma pokud k ni vyuzivam prostredku zamestnavatele ?

"v pripade dohodou mi musi dat odstupne"
Proč MUSÍ? (Pokud nejde o dohodu z důvodu organizačních změn ...)

Dokazování u soudu - by mohl být problém.

Vycházel bych (jak již někdo reagoval) z analogie s papírovou poštou.
Zda je či není nedostatečným využíváním pracovní doby resp. porušováním pracovní kázně:
- vyřizování soukromé korespondence (na papíře) a její odesílání za firemní peníze

...mi do práce zavolají z nemocnice, že např. můj syn se nakazil nějakou infekční chorobou a já budu ihned volat manželce, že syn je v nemocnici, pak zaměstnavatel má právo tento hovor odpolechnout? Došlo sice k použití jeho prostředků, ale zase tato ryze soukromá informace mě může poškodit (jeho syn má infekci, z toho vyplývá, že jeho otec taky, raději ho vyrazím, ještě nás všechny nakazí). Uznávám, že dělat si z práce soukromé korespondenční centrum je nepřípustné, ale je otázkou, zda šmírování pošty je omluvitelné s ohledem na naše zákony (které mj. mají nižší prioritu než Ústava).

Nevim, kde delate, ale neznam jedinou firmu (stredni+), kde by bylo pripojeni jinak nez pres proxy server a mistni postovni server. Prime spojeni ven je zakazano na urovni firewall.

Zdravim,
autor clanku na to sel od ochrany soukromi, coz je mozna jedna cesta, dosel vsak k zaveru, ze se nikam nedostal, tedy ze tato nekala cinnost (kazdra strana ma urcitou miru masla na hlave) je vlastne v poradku.

Opomnel vsak podstatnou vec a sice telekomunikacni zakon a souvisejici predpisy. Osobne nejsem pravnik, to rikam dopredu, nicmene jsem za leta shromazdil dost nazoru (pravniku & spol.) na to, abych se priklonil k tomu, ze charakter elektronicke posty je dle ceskeho prava srovnatelny s charakterem listovni zasilky, tedy vcetne povinnosti zachovavat listovni tajemstvi, coz je vec, ktera je vymahatelna a jeji poruseni je pomerne vysoce sankcionovano.

A stejne jako zamestnavatel by tezko u soudu uspel s dukazem otevreneho (zabaveneho) papiroveho dopisu, stejne tak se domnivam ze by neuspel s e-mailem, coby dukazem. Podivam-li se na to z hlediska klasickeho dopisu, k podobne cinnosti (a pro soud uznatelne) je zabaveni korespondence Policii CR. Podivam-li se na to z pohledu elektronickych informaci, jdeme jeste dale a sice v tom, ze zamestnavatel bude hodne tezko dokazovat autenticitu mailu a odesilatele, protoze do doby nez bude cely mail vcetne veskerych rezijnich informaci signovan, lze zmenit naprosto cokoli a kdykoli (a to muze udelat jak zamestnanec, tak zamestnavatel, nikdo nedokaze, ze to neudelal, bohuzel ale nedokaze ani ze to udelal) - z hlediska soudu je IMHO takovyto dukaz naprosto bezpedmetny. A verte mi, ze kdyby mi zamestnavatel (chech, zamestnavam sam sebe, takze se mi to mluvi snadneji, to priznavam) dal vypoved z duvodu poruseni pracovni kazne (v pripade dohodou mi musi dat odstupne a ja ho rad prijmu) a jako duvod (ktery musi uvest) uvede prave tu soukromou postu, okamzite ho davam k soudu. Nerikam, ze neznam nekolik pravne pomerne silnych 'klicek', jak se zbavit nepohodlneho zamestnance proti jeho vuli aby ani popel nerekl, nicmene tudy cesta nevede.

Docela by mne zajimalo, zda-li jako reakce na uvedene skutecnosti a nazory zazni v nasledne (bude-li nejaka) diskusi jiny pravni nazor, nez jsem za ty roky zaznamenal.

Nevim jestli mu to narizuje zakon (Zakonik prace), ale vypoved se zpravidla nejak zduvodnuje. A pokud se jedna o dohodu, musi s ni souhlasit obe strany a jak se dohodnou je jejich vec, pokud chteji dohodu a nedohodnou se, resi to opet Zakonik prace formou odstupneho.

To dokazovani je problem i s papirovou postou - tam sice muzete zachovat listovni tajemstvi a jako predmet dolicny predlozit stale zalepenou obalku az u soudu, ovsem u elektronicke posty ci podobneho streamu dat to udelat nelze - proto nejste opravnen k takovemu ukonu, neb se sam vystavujete riziku obvineni z poruseni hned nekolika zakonu, je na Vas, zda-li risknete, ze Vase obzaloba bude nakonec 'mastnejsi' nez zisk z 'nepohodlneho' zamestnance...

Ano to je dobra otazka - ja si myslim, ze pokud to ma zamestnanec zakazano (a IMHO se mu to muze zakazat a nesouvisi to se Zakladni listinou prav a svobod), tak je to poruseni pracovni kazne (stupen, prenecham stranou). Otazka vsak zni - jak to muze zamestnavatel dokazat? Stejne jako u telefonickych hovoru muze zjistit, ze klapka A volala 5 minut na cislo B, muze zjistit, ze zdroj e-mailu sedici pod IP adresu A posilal 10MB posty na e-mail B. To je vse, co je opravnen (IMHO) zamestnavatel zjistit. Pokud chce vice (napr. klasicikaci formy, ucelu apod.), musi mu v tom na zaklade trestniho oznameni pomoci Policie CR. Pokud to udela zamestnavatel na vlastni pest, vystavuje se velmi vaznemu riziku, ze z obvineneho se stane zalobce. Mate jiny nazor?

Omyl, jeste jste uplne nepochopil moji otazku. Vysvetlim jinak:
Vsechny ty zakony a Ustava pocitaji s tim, ze je zakazano cist SOUKROMOU postu lidi. Jenze pokud k tomu vyuzivate nastroj sveho zamestnavatele muze to byt povazovano za soukromou postu ?
Pokud je vase "soukroma" el. posta na serveru firmy kde jste zamestnan, neni to nahodou posta patrici vasi firme, nikoliv zamestnanci ? Koneckoncu lezi na jejich disku. Samozrejme to u vaseho ISP taky (pokud tam mate postovni server), ale tam vam ISP poskytuje sluzbu (stejne jako telefonni spolecnost) a pak je ochrana na miste. Pokud data nalezi majiteli nosice (neni-li zakonem ci smlouvou upraveno jinak) neni asi co resit.

Dle mého názoru soukromou poštu definuje charakter dané zprávy, nikoliv prostředky potřebné k jejímu vytvoření. Diplomatická pošta je také nedotknutelná, ať už ji vytvořila sekretářka velvyslanectví nebo osoba bez diplomatického statutu (ale předala ji řádnou cestou k odeslání). Takže i kdyby k vytvoření soukromé pošty byly "zneužity" prostředky zaměstnavatele (porušení zákoníku práce), právo na soukromí má vyšší hodnotu (porušení ústavního pořádku).

listovni tajemstvi bych do toho moc netahal. email je beztak jen neco jako pohled nebo korespondencni listek :-), tak ze jake pak pravo na soukromi?

Vasi interpretaci byste coby zamestnavatel musel u soudu dokazat, docela by mne Vase argumentace zajimala...'-)

Zcela souhlasim.

Zprava je chranena jako takova, bez ohledu na okolnosti vzniku. A to dokonce i pred prostredky moci vykonne (bez povoleni soudu). Navic je dosti podstatny rozdil mezi pracovne-pravnim sporem zapricinenym chovanim zamestnance a trestnym cinem, ktery by spachal zamestnavatel.
Skoda, kterou zpusobi zamestnanec zamestnavateli odeslanim soukromeho e-mailu (napr. odcizeni systemoveho casu, energie atd.), je navic minimalni a tudiz jeho stihani nepravdepodobne.


runner

Vas nazor mi prijde velice rozumny a zdrave tolerantni, kdyz se zamestnanci nebudou moci v praci ani na minutu zastavit, dlouho to nevydrzi a pujdou jinam. Pokud podavaji dobre pracovni vykony, jake po nich pozaduje zamestnavatel, nemusi zamestnavatele jiz prilis trapit, zda zadanou praci udelali za 5 hodin nebo za pet a pul.

To jste s prominutim vedle "jak ta jedle"... :-)


runner

Myslim, ze Vam zacinam rozumet. Tusim kam mirite, proto bych mel jeste jednu vec - predstavte si velice realnou situaci - souromou postu zamerne nebudu posilat pomoci MTA zamestnavatele - data vzniknou v pameti meho pocitace (prostredek zamestnavatele), jako bitovy stream jsou poslany do Internetu (predpokladam, ze k routeru ve firme opet prostredek zamestnavatele) a pote doruceny. Stale se bavime o standardnich instalaci (vezme MS OE, ci MS O) bez jakehokoli nepovoleneho software apod. Pripadne pokud mi nekdo neodmaze telnet, nebo mi nezakaze pouzivat FDD, vystacim si plne s telnet <stroj> 25... - stale jsem pouzil zamestnavatelovu 'pamet a sit', nic vice - co v tomto pripade?

Pokud stredni nazvyvate 50+ zamestnancu, nekolik jich znm a maji rozumne politiky, routery jsou reseny Masqueradingem a v pripade neukazneneho zamestnance je patricny IPcko priskrceno...;-) Verte, ze nejsou vyrazne problemy v horizontu let. Na druhou stranu 'prenosny modem' je ve stredni firme pomerne slozite zjistitelny, tudiz zustava (zamestnavatelovo) ta pamet a pak telefonni poplatek, vesmes maji ISP krome I2002 cisla i normalni, kdo to bude dohledavat v kupe hovoru stredni firmy?

Nezpochybnuji Vase tvrzeni, mam trochu odlisne zkusenosti, netvrdim, ze spousta veci je technicky nerealizovatelna, spise zalezi na umu a znalostech. Domnivam se, ze by mne zamestnavatel hodne tezko hledal a dokazoval by mi tuto cinnost, pokud bych si dal zalezet (sifrovany prenos je podezrely vzdy:->), to je zrejme rozdil cloveka, ktery ma na starosti security & spol. u desitek zakazniku a sekretarky, ktera chudak nevedomky diky viru rozesila ucetnictvi po znamych (i takove pripady se staly:-()

it's easy :-)

cim se lisi korespondak od dopisu? - obalkou!
cim se lisi soukromy dopis od verejneho? - zalepenou obalkou!

nejdrive bych se snazil presvedciti soud, ze email zadnou obalku nema (na disku mailserveru lezi coby prosty textovy soubor- zpravidla). kdybych neuspel, snazil bych se dokazat, ze ta "tzv. obalka" ;-) nebyla zalepena a jednalo se tedy o otevreny dopis.

Moc bych na to nesazel. Pravo nedotknutelnost domovni svobody mate take jenom ve svem byte a nikoliv v hotelovem pokoji. :-)

myslim ze neni nezajimavy..

z praktickeho hlediska si zamestnavatel dovoli jen to, co mu dovoli zamestnanci, to samozrejme neplati vsude ale v me branzi IT a urcite seniority zamestnance ano. Kdyz me bude provokovat, odejdu jinak kde to delat nebudou..

jednoduche, mili watsone..

Clanek je to dobry, ale nesouhlasim s jeho zaverem. Kdyz jsem hledal, v cem je zakopany pes a kde se argumentace v clanku otocila, vsiml jsem si tohoto:

> že se jedná o takový projev, který se týká jeho rodinného a soukromého života.

A o vetu pozdeji uz je:

> Z dikce zákona tedy vyplývá, že hlavní kritérium toho, jestli je projev osobní povahy, nebo jiné než osobní povahy, není jeho obsah, ale prostředí, kde jsme ho učinili.

(ale pokud neco obsahuje projevy soukromeho zivota, tak se jich to prece tyka)

Tedy z pravdiveho predpokladu (citace zakona) se implikuje jeho negace! To z pohledu logika moc v poradku neni ;)

-

Ostatne jine citace v teto diskusi cituji clanky zakona jasne: porusit listovni tajemstvi je v CR trestny cin. Jak podle zakona o telekomunikacich, tak podle Ustavy.

Byl jsem v jedné organizaci (ahoj Igi! :-)) na návštěvě u kamaráda. Jeho podřízeného jsem upozornil na jeden svůj článek. On se zeptal svého nadřízeného, mého kamaráda, zda si může v pracovní době přečíst můj článek.

Tomu se tedy říká pracovní kázeň! :-)

Ostatne jine citace v teto diskusi cituji clanky zakona jasne: porusit listovni tajemstvi je v CR trestny cin. Jak podle zakona o telekomunikacich, tak podle Ustavy.

Nechci polemizovat s tímto názorem, sám jsem ho na Lupě vyjádřil před pár lety v poměrně kontroverzním článku, nicméně: trestný čin je čin, který splňuje příslušné znaky, stanovené skutkovou podstatou ve zvláštní části trestního zákona, a zároveň splňuje další podmínky (společenská nebezpečnost, vážnost apod.). Rozhodně se tedy nemůže jednat o trestný čin "podle zákona o telekomunikacích" nebo "podle Ústavy".

Možná vám to bude připadat jako hnidopišská poznámka, ale pokud se bavíme o tak navýsost odborném tématu, jako je trestní stíhatelnost čtení cizí pošty, a vynášíme rychlé soudy, je třeba mít příslušné znalosti práva. A ty mi tu - u většiny diskutujících pod tímto článkem - poněkud scházejí.

Myslíte si, že zaměstnavatelé "řádně a svědomitě" platí zaměstnancům za jejich práci?
Kolik procent z toho co vytvoříte Vám dá zaměstnavatel?

Pravda je jedina:cist si e-maily na ceste (treba jako provider) bez vztahu k autorovi jako zamestnaci je skutecne porusenim zakona. I kdyz i to je slozitejsi, ale dejme tomu.
Monitorovat ( a jak jinak nez formou cetby) odchozi a prichozy e-maily mych zamestnancu-ten spor by kazdy zamestnavatel vyhral. Tot z pravnoho hlediska. Z hlediska personalni pece o zamestnance: jakozamestnavatl rikam ano, obcas monitorovat, upozornit je na to a pro pripadne drobne poklesky hned neskakat metr vysoko. Mluvim z pozice zamestnavatele, coz asi kazdy pochopil

Pletes si firmu se socialkou.

No nevím jak to slušně nazvat. Uvidíme jak dlouho u té firmy ti lidé vydrží.

Mám takový nepříjemný dojem, že pan "klak" je systémák nebo něco podobného a jak je všeobecně známo, tak takoví lidé obvykle považují za svoje výsostné právo zneužívat své pozice ke strkání nosu do věcí, do kterých jim zhola nic není. Soukromý dopis se od veřejného neliší tím, zda je zalepen či nikoliv ale tím, komu je adresován a zda je určen pro zveřejnění - nepředpokládám, že by dotyčný neviděl rozdíl mezi (např.) soukromou pohlednicí a tzv. otevřeným dopisem publikovaným v tisku.
Každý email má svého odesílatele a adresáta a tím je zcela jednoznačně dáno, komu je určen. Zatím jsem se nesetkal s podnikem, kde by měl systémák v popisu práce číst emaily, které mu nejsou adresovány a osobně pochybuji, že by soudné vedení podniku takové šmírování oficiálně začlenilo do pracovního řádu. Pokud tedy někdo čte cizí emaily, porušuje pracovní kázeň neb se v pracovní době na úkor svých pracovních povinností zabývá něčím, co nemá v popisu práce.
Ostatně podle stejné logiky, že cokoliv co není zalepeno mohu klidně číst, by bylo legální prohledávat spolupracovníkům kapsy a spolupracovnicím kabelky a odůvodňovat to tím, že šaty jsou ve firemní skříni a kapsy nejsou zašité, kabelka je v zásuvce firemního stolu a zavírání není na zámek atd. Pokud si něco takového pan "klak" myslí, tak já tedy ne.

Vývody pana Bolka sice nepostrádají určitou logiku, podle mého názoru však poněkud scestnou. Zda je něco soukromé či nikoliv je určeno obsahem a charakterem té věci, nikoliv tím kde je umístěna. Soukromá pošta zustane soukromou bez ohledu na to, že je umístěna na serveru firmy. Možná je tam umístěna protiprávně, nicméně tento fakt na charakter "soukromosti" této pošty nemá žádný vliv.
Data automaticky nepatří tomu, kdo vlastní nosič dat, obecně mezi vlastnictvím dat a nosiče není žádná závislost. Pokud si půjčím disketu či CD k transportu svého programu, nestává se tento program automaticky majetkem majitele nosiče. Pokud někomu prodám počítač, na jehož disku se nacházejí nějaké programy a současně nepřevedu právo tyto programy užívat, nesmí je nový majitel používat. Ano, ty programy neměly na tom disku být, měly být vymazány, což je opominutí prodávajícího, toto opomenutí ale neopravňuje kupujícího k používání těchto programů a tím k porušení autorského zákona. Myslím, že obhajoba u soudu "voni tam ty programy už byly" by těžko měla naději na úspěch. Z toho jednoznačně vyplývá, že pokud umístím nějaká soukromá data na firemní disk, jedná se o moje vlastnictví a zaměstnavatel nemá právo tyto data číst ani jakkoliv jinak využívat. Má ale právo mě za takové jednání postihnout.
Podobný princip platí obecně. Pokud si dám kabát do firemní skříně, zůstá i nadále mým majetkem. Pokud tento kabát hodím řediteli na stůl (který samozřejmě k ukládání kabátů není určen) asi tím poruším pracovní kázeň a mohu být za toto jednání postihnut, nicméně i v tomto případě zůstává kabát i nadále mým majetkem a firma si ho v žádném případě nemůže přivlastnit.
A kdybych to chtěl hnát do absurdity - když používám WC zaměstnavatele, činnost kterou tam vykonávám je ryze soukromá přestože ji konám v pracovní době a k této činnosti využívám místnůstku, která včetně jejího vybavení patří zaměstnavateli. A o legálnosti či přípustnosti šmírování v tomto případě asi nemá smysl se bavit.

Nejsem si tak zcela jist, zda by případný spor v případě monitorování formou ČETBY zaměstnavatel automaticky vyhrál. Monitorovat se velmi snadno - a jedině správně - dá podle adresáta (resp. odesílatele v případě došlé pošty). Není nic snazšího, než vyjet seznam došlé a odeslané emailové pošty a zeptat se zaměstnance, zda se ve všech případech jedná o firemní poštu a zda mezi tím není soukromá korespondence. Pokud prohlásí, že všechny dopisy jsou služební, proti čtení jejich obsahu zaměstnavatelem asi nebude námitek. Pokud ale označí některé emaily jako soukromé, pak sice může zaměstnavatel takového zaměstnance postihnout, pokud je ve firmě posílání soukromých emailů zakázáno, avšak ani v tomto případě není oprávněn soukromé emaily číst.
A jedna perlička na závěr: případný postih by byl nenapadnutelný pouze v tom případě, že by byli stejně postihnuti VŠICHNI zaměstnanci odesílající soukromé emaily, tj. včetně vrcholového vedení podniku. Pokud by za stejný přestupek proti pracovnímu řádu jeden pracovník postihnut byl a jiný ne, pak by možná soud k takovému faktu přihlédl při hodnocení oprávněnosti a přiměřenosti sankcí vůči dotyčnému pracovníkovi.

Ja bych si s Vami dovolil nesouhlasit.

Firemni pocitac nepovazuji za vstupni bod internetu, ale soucast FIREMNI SITE. A i kdyby, v zadnem pripade vsak VEREJNYM zarizenim!

Čtu-li pozorně citaci zákona, pak se vztahuje na případy, kdy je "podána" veřejným zařízením.

Patrně narážíte na to, že zaměstnanec ji "podal" FIREMNÍM zařízením (PC).

Nicméně se domnívám, že pojem "podávat" v ad b) je třeba chápat také jako "přenášet".

Jinak by mohl kdokoliv odposlouchávat např. můj hovor, protože byl "podán" nikoli veřejným, ale soukromým zařízením (mým telefonním přístrojem).

tohle je padle na hlavu copak zlodej muze argumentovat ze jini kradou taky??? nebo ze na cerno jezdi vsici? kradene veci kupuji vsichni??? na danich "optimalizuje" vydaje kazdy ????



pokud nekdo jako ja (dane beru bokem) nedela tak si slovo vsichni nahradte za libovolne jine ostatni a pod.


mejte se

Naprosto s Vami souhlasim. Sankcionovat zamestnance za soukromy mail je blbost, ale je to blbost po pravni strance mozna. Doneslo se mi ale z druhe a treti ruky, ze nektere zahranicni firmy pusobici u nas si soukrome telefonovani a vyuzivani internetu u zamestnancu velmi peclive hlidaji. Napriklad v jednom znamem ceskem podniku dostane zamestnanec na konci kazdeho mesice vypis svych telefonnich hovoru a musi oznacit, ktere byly soukrome. Ty se mu pak strhnout z platu. Vsechny hovory se nahravaji na pasky, ktere se namatkove kontroluji. Pokud se zjisti u zamestnance podvod, je okamzite propusten pro ztratu duvery.

Ano, to je opravdu "dobry" zpusob, jak by se mohl postizeny zamestnanec branit - poukazat na to, ze ostatni (nekdo jiny ve firme) delaji uplne to same a potrestani za to nebyli. Bohuzel to ale tezko bude kdy schopen dokazat, coz by mel, protoze jinak to bude jen jeho tvrzeni proti tvrzeni zamestnavatele.

Zamestnavatel by navic jiste tvrdil, ze podobnou cinnost u nikoho jineho nezjistil a ze se zamestnanec neoznamenim takoveto skutecnosti dopustil dalsiho poruseni pracovni smlouvy.

'Mam takovy neprijemny dojem, ze pan "M.Sera" mel s psanim osobnich mailu nebo s necim podobnym problemy v zamestnani a jak je vseobecne znamo, tak takovi lide obvykle povazuji sve potrestani za krivdu - tim spise kdyz ostatni (nejlepe nadrizeni) potrestani nebyli.' ;-)

klak

velmi se mylite, pane Sera. pan klak neni systemak ani nic podobneho a neschvaluje prohledavani soukromych kapes ani kabelek :-)))

nicmene svuj nazor opiram o tato tvrzeni:

1) obsah bezneho emailu je prosty text postradajici jakoukoliv obalku
2) obsah disku firemni workstation (nebo prislusna slozka na firemnim serveru) je ekvivalentem obsahu zasuvky pracovnikova stolu
3) obsah disku firemniho mailsereveru (a zejmena slozka s odchozi postou) je ekvivalentem prislusne prihradky v podatelne firmy
4) tak jako pracovnice v podatelne ma pristup do prihradky s odesilanou postou, ma i spravce firemni site pristup do slozky s odchozimi emaily.
5) zamestnavatelem urceny pracovnik muze kontrolovat zasilky odchazejici z firmy - pokud by tomu tak nebylo, bylo by velmi jednoduche z firmy takto "vynest" jakykoliv material.

nicmene jako zamestnavatel bych asi zanesl do pracovni smlouvy ustanoveni: "obsah komunikace smerujici z pracoviste zamestnance muze byt zamestnavatelem kontrolovan"

klak

soukroma jizda je soukroma ? i kdyz je realizovana sluzebnim vozem? osobne bych byt zamestnancem ktery si vyrizuje soukromou postu moc nesazel na sva prava pokud si pres www poslete soukromou postu pres web je to vase soukroma vec pokud si soukrome vyridite neco pres firemni MTA jedna jste za firmu a otazka co jste napsal je irelevantni.

osobne jsem byl jednou skutecne donucen takovou situaci resit:
model mala firma velky obrat dulezite obchody umistena na ne dobre pripojitelnem miste (dial-up porad pada) - konkretne v normalnim stredovekem hradu.

vedouci me pozadal at vysvetlim proc kdyz posle mail tak slecny asistentky jeste za 3 hodiny nevi ze nejaky prisel. A reseni ? slecna asistentka si nechala posialt o pritele nemravna videa velikosti nekolika desitek MB ktry evidentne nepochopil ze pokud sedi nekde ve meste na hodne tlusne lince neznamena to ze na druhe strany je to to same.

takze dostal seznam PRICHOZI posty adresa@domena.tld:subject serazeno podle emailu a bylo videt ze je komunikace nevyvazena IN hodne OUT malo coz je samo o sobe divne ... vyresilo se to domlovou ..

co by jste delal vy? kdyby jste byl bit za cizi veci - v mem pripade ze to nechodi jak ma ..


dle meho je zasadni rozdil v poste OUT a IN pokud vam neco dojde dovnitr je evidentni ze domena-schranka-pristup-pocitac-sw je zamestnavatele nic soukromeho v tom nevidim.

Za a) prosi, berte ten "sociologicky" odstavec s nadsazkou, snazil jsem se ten clanek trochu odlehcit od paragrafu. Za b) argumentuji v konecnem dusledku tim, ze zamestnavatel ma pravo na cetbu zamestnancova "soukromeho" mailu, ponevadz se vlastne o soukromy mail nejedna. Cili pravo na soukromi neni poruseno.

Dovolim si s vami nesouhlasit. Za zarizeni zde nelze povazovat internet, nybrz pocitac zamestnavatele. Stejne tak neni "zarizenim" telefonni sit, nybrz je zarizenim telefonni aparat, ktery pouzivame. A ten je verejny, pokud je v venku v budce, nebo soukromy, pokud ho mam doma. Zamestnavateluv telefon "verejny" neni. Stejne tak neni verejny zamestnavateluv pocitac a mailserver.

Zacal jsem psat odpoved, ale roztahla se mi natoli a argumenty byly takove sire, ze to bude na dalsi clanek. Proto ted jenom jedna poznamka:
Zamestnavatovi je teoreticky putna, jestli zamestnanec pouzji firemni schranku k tomu, aby cukroval s marketingovou managerkou v zahranicni pobocce nebo k tomu, aby se domluvil s kamaradem, ze pujdou o vikendu na ryby. Obsah mailu jej zajima jen do te miry, aby zjistil, jestli se zamestanec venuje praci nebo ne. A to jinak, nez prectenim zamestnancovych mailu, nezjisti.

Ano, presne tak jsem to v clanku myslel. Omlouvam se, asi to nebylo zcela srozumitelne.

Pro pana >klaka<
Ano, to je opravdu "dobry" zpusob, jak by se mohl postizeny zamestnanec branit - poukazat na to, ze ostatni (nekdo jiny ve firme) delaji uplne to same a potrestani za to nebyli.
--- pokud by u slova "dobry" nebyly uvozovky, pak by se dalo s Vámi souhlasit. Pokud je totiž na každáho brán jiný metr a jeden pracovník je za něco potrestán a ostatní za totéž ne, znamená to, že dotyčná záležitost je pouhou záminkou. Jetliže by zaměstnavatel např. vyhodil zaměstnance za hrubé porušení pracovní kázně, za které by považoval napsání soukromého emailu, zatímco u ostatních zaměstnanců by tuto činnost mlčky přecházel - to by byl poněkud zajímavý přístup, který by nejspíš znamenal vyřizování úplně jiných účtů, že?.

Bohuzel to ale tezko bude kdy schopen dokazat, coz by mel, protoze jinak to bude jen jeho tvrzeni proti tvrzeni zamestnavatele.
Zamestnavatel by navic jiste tvrdil, ze podobnou cinnost u nikoho jineho nezjistil a ze se zamestnanec neoznamenim takoveto skutecnosti dopustil dalsiho poruseni pracovni smlouvy.
--- naprosto s Vámi souhlasím, navíc zaměstnavatel má možnost případné důkazy zničit či zfalšovat

'Mam takovy neprijemny dojem, ze pan "M.Sera" mel s psanim osobnich mailu nebo s necim podobnym problemy v zamestnani a jak je vseobecne znamo, tak takovi lide obvykle povazuji sve potrestani za krivdu - tim spise kdyz ostatni (nejlepe nadrizeni) potrestani nebyli.' ;-)
--- v tomto případě jste naštěstí docela vedle, nikdy jsem s psaním soukromých emailů ani s ničím podobným v zaměstnání problémy neměl, jednak proto, že je píši doma a jednak proto, že můj zaměstnavatel nikomu za to, že si v práci napíše pár soukromých mejlů, ještě hlavu neutrhl.
Můj postoj pramení z něčeho úplně jiného. Mnozí zaměstnavatelé se domnívají, že jim zaměstnanec patří se vším všudy že si s ním mohou dělat co chtějí. Neuvědomují si, že není jejich otrok, ale na základě smluvního vztahu (pracovní smlouvy) jim prodává svou pracovní sílu avšak nikoliv sám sebe, svou osobnost svou důstojnost a že má právo na slušné jednání. A názor, že mohou naprosto klidně a beztrestně číst soukromou korespondenci zaměstnance patří právě do kategorie názorů, že pracovník je pouze bezprávný "nýmand", ne-li rovnou otrok svého zaměstnavatele reprezentovaného nadřízeným.
Ostatně, je takřka pravidlem, že naprostá většina nadřízených se klidně dopouští toho samého (nesprávného či dokonce protiprávního) jednání, za které své podřízené postihují. A ještě se domnívají, že na takové jednání mají plné právo. Pokrytectví a bohorovnost totiž nebyla výsadou jen komunistických bossů ........

- soukromá jízda je soukromá, i když je realizována služebním vozem, což se např. promítá do účetnictví - nelze výdaje na ni dát do nákladů
- pokud si soukromě vyřídíte něco přes firemní MTA, v žádném případě to automaticky neznamená, že jste jednal za firmu, protože otázka co jste napsal NENÍ irelevantni, naopak rozhodující pro to, zda se jednalo o jednání soukromé osoby či jednání jménem firmy
- příklad, kdy soukromá korespondence zahltí firemní linku je typický reprezentant případů, kdy jednání zaměstnance narušuje chod firmy a pak jsou jednoznačně na místě tvrdá opatření, to je bez debaty. A pokud byla dotyčná hříšnice požádána o vysvětlení na základě seznamu emailů (nikoliv jejich čtení) pak takovému postupu nelze vytknout zhola nic.
- samozřejně že je rozdíl v příchozí a odchozí poště, ale na druhé straně je evidentní, že pokud v příchozí poště je jako věc uvedeno např. "Porno pro mého miláčka" (inspiroval jsem se uvedeným případem), tak se patrně asi nebude jednat o firemní korespondenci, že ... :-))

Je to skutečně na dlouhé povídání, tak jen stručně:
Pokud je zaměstnavatelovi skutečně putna, jestli zaměstnanec použije firemni schránku k tomu, aby cukroval s marketingovou managerkou v zahranični pobočce nebo k tomu, aby se domluvil s kamarádem, ze půjdou o vikendu na ryby a zajímá ho jen jestli se zaměstanec věnuje práci nebo ne, pak v žádném případě nemusí zaměstnancovy mejly číst. Stačí, když s podívá na dobu odeslání (u příchozích na dobu otevření) a tak zjistí, zda se s nimi zabýval v pracovní době nebo třeba o přestávce po práci či až po pracovní době. A u ostatních může požádat zaměstnance o vysvětlení. Ty mejly, které zaměstnanec označí za služební, si pak s klidným svědomím může přečíst a z ostatních vyvodit příslušné důsledky.
Jak je vidět, je to snadné vyřešit i bez zásahu do soukromí zaměstnance, ovšem pokud je zaměstnavatelovi skutečně putna, jestli zaměstnanec cukruje s marketingovou managerkou ..........

Z dikce zákona jednoznačně vyvozuji, že telefonem, telegrafem apod. se má na mysli celý systém, tj. síť, nikoliv (jen) vlastní telefonní aparát (sluchátko+číselník). Podávat zprávu telefonním přístrojem, který není připojen na veřejnou telefonní síť, to je přece holý nesmysl! Nedělejte ze zákonodárců (a potažmo i z nás)idioty, ostatně i proto se v zákoně vyskytuje slovo "veřejný". A obdobně to platí o mailech, jak je chcete posílat bez připojení na internet, tj. veřejnou síť (pomineme-li intranet).

Omluvu prijimam, jen se bojim abyste se ted nedotkl nejakeho opravdoveho systemaka :-)

K utajovani: domnivam se ze _kazdy_ zamestnanec firmy (vcetne uklizecky) pracuje nebo ma pristup k informacim, jejichz predani konkurenci by firmu poskodilo.

Zajimalo by me, jak chcete jinak "kontrolovat obsah komunikace" nez tim ze budete číst vsechny maily pracovnika, odposlouchavat jeho telefony atp. Prodotykam, ze nemam na mysli stale smirovani, ale jen neco jako namatkovou kontrolu .

klak

Mylite se.

V obou Vami zminovanych pripadech se jedna o trestny cin. Lisi se pouze sazba. Zamestnavatel by dostal 6 mesicu, zamestanec ISP jako "pracovnik telekomunikacni sluzby" jeden rok. (podle odst. 2 pragarafu 239. TrZ).


runner

Pro pana klaka: pokud nejste systémák ani nic podobného, pak se Vám za podobné podezření omlouvám. Jen na vysvětlenou - mám pár nepříjemných zkušeností ze zneužití možnosti dostat se do všech dat ve firemních databázích (a firemních počítačích obecně). Jinak musím poněkud oponovat:
1) Každý email má svého adresáta a tomu, komu není určen, by jeho čtení mělo být přinejmenším trochu žinantní, ovšem pokud má v sobě slušnosti alespoň co by se za nehet vešlo. A každý email má označení "věc", ze které je obvykle jasné, o jaký dopis se jedná. To, že k něčemu mám přístup totiž automaticky neznamená, že to mám právo číst.
2) Ani do zásuvky pracovního stolu by se nemělo pracovníkovi lézt bez jeho vědomí a souhlasu, protože tam obvykle má pár věcí soukromé povahy. Mám-li to říci polopatě, pak ne každému by bylo vhod, aby se někdo hrabal v jeho soukromých proprietách a ještě polopatičtěji: ne každé ženě by se zamlouvalo, kdyby se jí někdo přehraboval ve šminkách (neřku-li ve vložkách).
3) Tohle přirovnání není docela přesné, ale bylo by to na dlouhou diskusi
4) Pracovnice v podatelně poštu pouze odesílá ev. třídí, v žádném případě ji NEČTE, to NENÍ její práce. Pokud správce firemní sítě postupuje obdobně a emaily NEČTE, pak není co namítat.
5) Protože emailem není možné z firmy vynést hmotnou věc ale pouze informaci, pak takový postup je jistě na místě na pracovištích, kde se pracuje s utajovanými materiály a i ostatní možnosti úniku tajných informací jsou podobně zabezpečeny (kontrola, zda pracovník neodnáší z práce informace na disketě, CD či paměťové kartě....). A pokud pracovník podepíše příslušné lejstro o utajování informací a souhlas s cenzurováním svojí pošty, pak asi nelze nic moc namítat. V ostatních případech se jedná o buzeraci a zásah do soukromí.

A nakonec, já cítím určitý významový rozdíl mezi "obsah komunikace kontrolovat" a "číst soukromé maily pracovníka". Pokud by Vámi uváděné ustanovení mělo mít tento význam, tak jen podotýkám, že nenazývání věcí pravými jmény je znak pokrytectví.

Za a) ten "sociologický" odstavec sice označujete za nadsázku, jenže on ve skutečnosti vyznívá jako motto Vašeho článku
Za b) pletete si pojmy s dojmy. Soukromý email zůstává soukromým za všech okolností a právo číst ho má pouze adresát. Pokud odesláním soukromého emailu zaměstnanec poruší vnitřní předpisy zaměstnavatele, pak asi nelze nic namítat proti tomu, aby byl za takové jednání postihnut. Ale ani to nedává právo zaměstnavateli tento soukromý email číst, neboť nelze protiprávní jednání zaměstnavatele ospravedlňovat předchozím protiprávním jednáním zaměstnance.
Právo není rvačka dvou kluků a vymlouvat se: "On si začal ...." je přinejmenším ubohé.

Celou tou diskuzi se tahne pocit, ze existuje tak trochu lidske pravo vyrizovat v praci (=zpravidla v dobe, za niz je zamestnanec placen, pomoci zarizeni patricich zamestnavateli, na telekomunikacni naklady zamestnavatele) osobni e-mailovou korespondenci.

Ja jsem pred lety zalozil firmu, v niz jsem dlouho pracoval sam, a budoval to, ze dnes je zamestnance kam posadit a na jakych zakazkach nechat pracovat.
A nejen ja, ale i kolegove sedi u pocitacu porizenych za soukrome penize, za ktere bych stejne tak mohl treba jet na dovolenou. Ale neodnesl jsem si je domu, ale pouzil pro firmu.

Z tohoto pohledu mi prijde pocit NAROKU zamestnance na ochranu cehokoli OSOBNIHO v teto firme skutecne hodne absurdni.

Pokud vim, take k nim nechodim vyrizovat si pro zmenu sve osobni veci na jejich naklady. A pokud svym autem vyridi neco pro firmu, jiste to dostanou proplaceno.

Tim nechci rict, ze u nas neumoznujeme v rozumne mire i osobni e-mailovou korespondenci; naopak - je-li k tomu duvod - da se dohodnout i treba pouziti naseho auta atd...

Ale to uz je vyhradne socialni politika zamestnavatele, a NIKOLI PRAVO ZAMESTNANCE.

Cimz netvrdim, ze neni mozne, ze by pravni rad teto zeme tvrdil neco jineho.

Moje definice služební pošty: tak jako asi nikdo nebude rozporovat, že dopis napsaný na hlavičkovém papíře firmy považuje za služební, tak za služební elektronickou poštu považuji každý email s odesilatelem jmeno@firma.cz.

Vzhledem k tomu, že firma figuruje jako odesilatel, má právo si její zástupce přečíst, co vlastně odesílá. Vzhledem k tomu, že mail server nic jiného k doručení nepřevezme, je všechna pošta považována za služební. Pokud si někdo mail server nastaví tak, že doručí poštu z jiné domény, tak se dá považovat za soukromou a kontrolovat třeba její počet (ale už bych si rozmyslel, jestli ji budu číst).

Pokud ucetni stiha, proc byste ho nejak postihoval?

Podávat zprávu telefonním přístrojem, který není připojen na veřejnou telefonní síť, to je přece holý nesmysl!
A procpak? Cozpak nemuze fungovat FIREMNI (tj. neverejna) telefonni ustredna bez napojeni na VEREJNOU telefonni sit? Jeste jinak: Nemuze byt telefonni linka napojena na ustrednu s omezenim volat pouze po firme?
Povazujte si tedy termin "telefon" za cely system, ale "verejny telefon" mi tedy netahejte do firmy ;-))) Tam je vsechno moje - ustredna, linky, pristroje....

Podotýkám, že u vyčíslitelných položek je správný postup z hlediska účetně daňového velmi jednoduchý: zaúčtují se jako nenákladová položka a zaměstnanec je uhradí včetně DPH. To samozřejmě platí i pro vrcholový management podniku i pro soukromého podnikatele. Až takového (např.) generálního ředitele či soukromého podnikatele, který náklady na své soukromé telefonní hovory (+ emaily a surfování) platí z vlastní kapsy, poznáte ho snadno - nad hlavou se mu vznáší svatozář. :-)))))

S Vašimi názory víceméně souhlasím, avšak s výjimkou třetího odstavce, se kterým za to nesouhlasím zcela zásadně! Vám, jakožto zaměstnavateli, mohou patřit počítače, stoly, židle .... atd., avšak nikoliv zaměstnanci. Vy si sice kupujete jejich pracovní sílu, ale jinak to nejsou ani stroje, ani zvířata ani otroci ani nevolníci ale dospělí, svéprávní a svobodní lidé. Proto - i když Vám to připadá absurdní - nejen že mají nárok na ochranu osobnostních práv, ale tato ochrana je (alespoň v demokratických zemích) zaručena zákonem!!!!!!!!!

Rozumny nazor. Nicmene dle meho tu rada lidi trpi profesnim stihomamem. A to proto, ze delaji vetsinou prace pri kterych pracovni vykony nezalezi primo umerne na tom jak dlouho "busi", ale jak zodpovedne k praci pristupuje.
Osobne si myslim ze lide kteri se tady (lupa) v 80% projevuji v diskuzi jsou predevsim lide z IT, "volna noha", administrativa, vyssi urednictvo, lekari a pod. Takze proto prevazuje nazor ze je nikdo netresta nedelaji praci kde by to bylo potreba.
U nas povazujeme za normalni ze si rano kazdy precte co noveho. Presto to dle meho neznamena to, ze se to musi projevit nutne na pracovnich vykonech. Protoze to delame vetsinou ze zvyku (pristup na inet jinde - doma ...) tak je to neco jineho nez kdyz nekdo denne vyridi desitky "FW: vesela prihoda",etc ...protoze jinde nemuze pak toho nekteri takovi jedinci moc nenadelaji a nesnazte se me presvedcit o opaku - je jich hooodne - delal jsem civilku ve statni/obecni sprave.
Mejte se ..mozna mi unikla idea. Dostal tu nekdo za soukrome emaily vyhazov???

caff

PS: musite to delat tak, aby vas nikdo nechytl :)

Mám pocit, že tenhle problém se týká hlavně našich známých molochů, kde nejdůležitější jsou vykázané odpracované hodiny. To že tam dotyčný půlku dne nic nedělá (protože není co apod.) už nikoho nezajímá. Pak si krátí čas třeba posíláním mailů. Pokud je to v "rozumné" míře tak proti tomu asi nelze ni namítat. Možná se tu trochu zapomíná že se obvykle nezaměstnávají stroje nebo dobytek, ale lidé. U malých firem tento problém většinou není.
Další obecný problém je nedostupnost Internetu pro běžné lidi, pokud by to nebylo tak katastrofální tak by možná neposílali tolik emailů ze zaměstnání. Často je zaměstnavatel vlastně takovým nechtěným sponzorem "internetové gramotnosti", ale to je již jiná debata.

Zdravim Vas.

Velmi by me zajimalo, proc se domnivate, ze by konani zamestnavatele nenaplnovalo skutkovou podstatu tohoto trestneho cinu (pargrf. 239 TrZ).
Taktez stupen spolecenske nebezpecnosti je zcela dostatecny. Podle meho nazoru je irelevantni, jestli je v tomto pripade postizeny jeden zamestnanec, nebo tisic.
Mozna by zamestnavatel mohl manevrovat ve vodach nedbalostniho trestneho cinu (podival jsem se nahodou), ale pokud by predtim zamestnance vyhodil, pravdepodobne by neuspel a bylo by mozne prokazat umyslnou kontrolu posty a tedy umyslny trestny cin.

(Otazka: Je vyhazov zamestnance nepracujiciho na 100% ziskem?)

runner

Naprosto souhlasim! Souhlasim , nebot jsem takto take zacinal. Stejne jako Vam, zda se mi, ze problem nelezi ani tak v oblasti prava, spise je problemem socialni politiky vuci zamestnancum. Nekteri kriklouni zde, ac mozna cituji do pismene ten ci onen zakon, mozna nikdy nepracovali s vlastnimi zamestnanci, mozna jsou pravniky, mozna jsou temi, kdo zneuzivaji HW zamestnavatele, mozna jsou zamestnavateli, jejichz HW byl nad ramec prijatelneho zneuzit. Rozhodne krajni nazory na toto tema nejsou v praxi pouzitelne, az na "krajni vyjimky". Znovu opakuji - naprosto Vam rozumim a vim o cem mluvite. HOnza. Taky si nechodim k zamestnancum vyrizovat firemni postu.Natoz tu soukromou. Problem zrejme tkvi v tom, kdo to plati. A v zamestnani jednoznacne zamestnavatel. Domyslel vubec nekdo z kritiku takzvane soukrome/firemni posty, ze napriklad poplatky za odeslani takzvane soukrome posty by mely byt zamestnanci douctovany k tizi jeho dane z prijmu a take s ohledem na DPH? Je to stejne, jako s pouzitim firemniho auta pro soukrome ucely - a tady veskera argumentace o pocitech a dojmech konci. Zkratka nelze pouzivat firemni prostredky pro potrebu zamestnancu bez uplaty - zde narazime na zakon o dani z prijmu a na zakon o DPH. Pokud to zamestnavatel toleruje, cini tak na vlastni riziko domerek dane+penale.
Jakkoli muze byt zakon strohy, kazdy zamestnanec uzivajici tyto prostredky za nakladovou cenu pro soukrome ucely (pro ucely primo nesouvisejici s jeho praci), neboli odpovidajici skodam zpusobenym zamestnavateli se dle trestniho zakoniku,v prislusnych sazbach, vystavuje postihu dle jmenovaneho zakona. A stokrat si zde muzeme rikat, co je soukroma a co firemni posta. Zamerne pisi zjednodusene a za (ano za) hranici socialni tolerance. Za zjistene chatovani dostane ucetni par pohlavku, nebo ji utopite jinak - jak chcete. Je-li dobra a stiha - proc ji jen nenapomenout. Na druhou stranu, pokud vam zamestnanec udela 20-30 tisic na DL mesicne - proc jej nepohnat pred soud? Tak, to jsem zvedav, kdo se ozve. Muj nazor ma spoustu pravnich der, ale v zivote to tak obcas chodi.

Protože mezi mým předchozím příspěvkem a názorem, na který jsem reagoval, je několik dalších příspěvků, upřesňuji, že jsem se vyjadřoval k názorům pana J.Kohouta z 27.01.2002, 13:01, ve kterém mu pocit NÁROKU zaměstnance na ochranu čehokoli OSOBNÍHO v jeho firme přišel hodně absurdní.

Alespoň pro toho, kdo píše články tvářící se jako právní rozbory, by měly součástí jeho knihovničky být.

Poněkud jinak pane mar mar: i zloděj se může zeptat, proč jiná osoba nebyla za stejný trestný čin odsouzena (může se jednat o korupci nebo krytí spolupachatele), i černý pasažér se může zeptat, proč revizor pustil jiného černého pasažéra bez pokuty (nebyl to náhodou známý toho revizora nebo mu nešoup dotyčný něco do kapsy?) atp. (stejnou otázku samozřejmě může položit i nezainteresovaný člověk).

A o tom presne to je - stejne jako zamestnavatel neni opravnen k telefonickemu odposlechu, domnivam se, ze neni opravnen k odposlechu elektronickemu. K tomu mame Policii CR, ktera na zaklade soudniho (pravda, v posledni dobe se (bohuzel) pravidla silne uvolnila) rozhodnuti muze odposlech provadet.

Prectete si to jeste jednou cele a snazte se pochopit i mezi radky.

Pro pana Venu a jiné šťouraly či nedovtipy: Tak jako jsem v případě emailů pominul intranet, stejně tak jsem pominul případ firemní telefonní ústředny nenapojené na veřejnou telefonní síť, byť jsem to výslovně nenapsal (nevylučuji existenci takové sítě, ale ještě jsem se s takovým případem nesetkal). Nechci ani diskutovat o ochraně hovorů vedených pouze v rámci firemní telefonní sítě, protože je to otázka poněkud složitější, u hovorů z této firemní sítě probíhajících prostřednictvím veřejné telefonní sítě je však záležitost zcela jasná a jednoznačná - jakékoliv odposlouchávání (pro šťouraly či nedovtipy: rozumí se nepovolené soudem) je porušením zákona. Jinak by se mohl kdokoliv kdekoliv napíchnout na linku a odposlouchávat nejen soukromé hovory ale všechny, tedy i ty služební a podle propagovaného výkladu patrně zcela legálně. I když je ústředna, interní linky a telefonní přístroje zaměstnavatele, ani on si nemůže dělat co se mu zlíbí a porušovat platné zákony.
Ostatně i veřejná telefonní síť není zas tak doslova veřejná - patří Českému Telecomu, který není státní institucí ale obchodní společností a až bude dokončena privatizace, tak bude zcela v soukromých rukou. Jak by se potom pan Vena (či ostatní stejně argumentující) díval na to, že by si vlastník ČTc řekl: telefonní síť včetně ústředen je moje a tak mi sem nějaký zákon netahejte, mohu si vše, co přes moji síť prochází, odposlouchávat jak se mi zachce! :-(

Zcela záměrně jsem se chtěl dotknout těch systémáků (a lidí na obdobných pozicích), kteří zneužívají toho, že se dostanou do všeho co je ve firemních počítačích a ze zvědavosti se prohrabávají osobními údaji zaměstnanců apod. (ostatně, nedávno jsem četl na netu článek, jak manžel takto šmíroval svoji ženu, která pracovala ve stejné firmě).

K utajování: pokud mimo monitorování emailové pošty systematicky kontrolujete, zda pracovník neodnáší z práce informace na disketě, CD či paměťové kartě apod., pak asi skutečně chcete zamezit úniku informací, v opačném případě je to pouhá záminka. V případě slabého připojení i poslání dat která se vejdou na obyčejnou disketu (1,4MB) může činit potíže a tím spíš to platí o objemu dat, který lze přenést na CD, ZIP nebo maličké paměťové kartě CF či podobné. A několik GB či dokonce několik desítek GB dat, která hravě přenesete na disku, prakticky nemáte šanci protlačit přes běžné připojení k internetu. Ostatně, pokud by někdo skutečně chtěl vynést informace konkurenci mermomocí emailem, nejspíš by tento email šifroval nebo alespoň poslal zaheslovaný soubor. A co se týče odposlouchávání - pokud by někdo chtěl skutečně vynést informaci z firmy telefonicky, nejspíš by použil mobilní telefon (pokud by nebyl hazardér nebo úplně blbej).

Kontrolovat obsah komunikace se samozřejmě dá i v souladu se zákonem a dobrými mravy - stačí vyjet seznam emailové (telefonické) korespondence a požádat pracovníka, aby označil soukromé a služební emaily (telefonáty). Emaily označené jako služební si pak s klidným svědomím může přečíst. A z existence soukromých emailů (případně podle jejich počtu) vyvodit příslušné důsledky.
Jde to pochopitelně udělat i elegantněji - v některých programech lze emaily označit jako soukromé, nebo lze vyžadovat, aby kopie služebních emailů byla VŽDY zaslána na určenou adresu (ostatní jsou tedy soukromé) apod. Chce to ale potlačit přirozenou zvědavost a nepřirozené sklony ke šmírování a jednat se zaměstnancem slušně - a to bude patrně ten kámen úrazu.

Ano, jsou to dospeli svepravni lide, takze jim je jasne, ze si s firmou dohodli, ze pro ni pracuji, a kvuli te praci maji k dispozici firemni prostredky (hw, sw, telefony, pripojeni, auta, zidle, kancelare, socialni zarizeni ....).
A ze si s firmou naopak nedohodli (a z pohledu danovych zakonu ani nemohli), ze by je to opravnovalo k uzivani techto prostredku pro jejich osobni ucely.

Ja si umim predstavit kolizi s osobnostnimi pravy treba v pripade, kdy by postmaster takovou osobni postu smiroval, a ziskane osobni informace nejak zneuzival.
Ale ne v pripade, ze proste zamestnavatel zjisti, ze zamestnanec sveho pobytu ve firme uziva ke svym osobnim ucelum, a primerene zasahne.

A Vam nepripada absurdni, ze byste (jako zamestnanec) mel NAROK neco co patri nekomu jinemu, pouzivat proti jeho vuli, a on by byl jeste povinen hradit naklady ktere takto vzniknou (a v pripade, ze takto "pracujete" v hodinove mzde Vam za to jeste platit)?

Ja myslim, ze ochrana soukromeho vlastnictvi je v demokratickych zemich taky zarucena.
Cimz netvrdim, ze neni mozne, ze by pravni rad teto zeme tvrdil neco jineho.

hmmm jenze to by systemak nedelal nic jineho nez cetl cizi postu ... pokud to zrovna neni firma o dvou lidech :)
takze nevidim duvod proc by to nekdo delal, ano dokazu pochopit ze kdyz nekdo resi problem tak do te schranky nahledne nicmene vetsinou da tail a pocka jselio vse dojde jak ma a to co tam bylo predtim je mu fuk. a ze si z mailogu muze prohlidnout casto
KDO-KOMU-KDY-KOLIK-CC ???

no a? at to dela je to jeho prace az tam uvidi

spam2s03nsns@vasserver.vasedomena.vasetld zasahne budete mu vdecnej ze vase soukroma korespondence odesla

Dobrý den,

zřejmě jsem Vás zněním svého příspěvku svedl na špatnou cestu. Říkal jsem jen, že nemůže jít o trestný čin "podle zákona o telekomunikacích" nebo "podle Ústavy". Šlo mi o čistě formální věc - po věcné stránce s Vámi víceméně souhlasím, ostatně už jsem o tom kdysi na Lupě psal.

S názorem pana Dana Lukese bezvýhradně souhlasím!

Rozpravaju sa dvaja sefovia:
"To je hrozne, moji zamestnanci si pocas prace rozpravaju vtipy!"
"To mas dobre. Moji zamestnanci, ked si rozpravaju vtipy, vobec nepracuju."

;o)

Bavi se majitel s reditelem sve spolecnosti:
"Je nasim hlavnim problemem s efektivitou prace nedostecna znalost problematiky ze strany zamestnancu, nebo jejich nezajem o spolecnost?"
"Nevim. A ani me to nezajima."

to je teda tezka diskuze, to vam povim... muj nazor je v titulku - soukromy e-maily by se mely psat v soukromi a tim rozhodne prace neni. pokud pouziji firemni telefon nebo firemni schranku, ma zamestnavatel pravo se domnivat, ze je to v souladu s mou pracovni naplni, pripadne si to overit. pokud si chci zavolat soukromne, pouziji svuj mobil. pokud chci poslat e-mail, prihlasim se pres internet ke svemu serveru a poslu si e-mail. to ze je to v pracovni dobe a jak se k tomu stavi zamestnavatel, je uz jina vec. pokud to zakaze, nezbyde zamestnanci nez se prizbusobit nebo firmu opustit. jinak souhlasim s tim, ze obvykle se tyto soukrome potreby toleruje, ale ne kazdy zamestnanec zna svou miru a tak muze nastat pripad, kdy lze takovyto zakaz s uspechem vyuzit za ucelem zvyseni produktivity. howgh :o)

Nevychazim z uzasu nad "logickym" uvazovanim, ktere autor v clanku predvedl. Po precteni clanku dochazim k tomu, ze mozny je pouze jeden ze dvou zaveru. Autor mozna ma nejake pravni vzdelani - at oficialni nebo neoficialni, ale neovlada zaklady vyrokove logiky; nebo - pravo se logikou neridi a z libovolnych vybranych predpisu lze vyvodit cokoliv.

Autor nas seznami se svoji definici projevu "osobni povahy" - abych pripomel, ma jit o "projev, který se týká jeho rodinného a soukromého života" - je to autorova definice, ktera dle autorova nazoru vyplyva z dikce zakona - proto je vhodne ji pro ucely dalsi argumentace docasne prijmout - jenze sam autor ji zrejme neprijal, protoze v zapeti dovozuje, ze projevy "ostatni" jsou projevy ucinene v zamestnani, tedy projevy, ktere nebyly ucineny v soukromi - a zrejme si rozmyslel i to, ze tato definice plyne ze zakona - protoze odstavec konci prohlasenim, ze z dikce zakona plyne, ze rozhodujici je prostredi, kde byl vyrok ucinen. Jeho vlastni definice pojmu (udajne take vychazejici ze zakona) ale NEDEFINOVALA projev "osobni povahy" jako projev UCINENY V SOUKROMI - a tak zaver, ze projev ucineny v zamestnani neni projevem osobni povahy nema zadnou oporu ve vlastni autorove argumentaci. Autor se tedy v jednom odstavci soucasne domniva, ze zakon za projev osobni povahy povazuje projev tykajici se soukromeho a osobniho zivota (a zde neni nijak obsazeno prostredi kde byl ucinen), a o par radku dal se pro zmenu domniva, ze zakon za projev osobni povahy povazuje projev ucineny v soukromi (zde zase pro zmenu bez ohledu na jeho obsah). To ale smysl clanku znacne znehodnocuje. Nikdo autora nenutil nadefinovat si prislusny pojem zrovna tak jak to udelal - ale pokud jej nadefinoval jednim zpusobem - a nahle se ukazuje, ze tato definice jaksi neposkytuje podporu jeho dalsim uvaham, povazuji za podvod na ctenari provest nespravne dve negace vyroku a tim se dostat k uplne jinemu tvrzeni, znovu ho oznacit za dikci zakona (ackoliv je obsahove zcela odlisny od drive zmineneho vykladu zakona) - a prezentovat ho jako integralni soucast argumentace.

Do jiste miry se prohresku proti logicke argumentaci dopousti uz perex (tam si ale nejsem zcela jist, zda je autorem autor clanku nebo redakce) - vyjdeme-li z vyroku, ze zamestnavatel ma pravo za neco zamestnance postihovat, neexistuje zadny logicky obrat jak z toho dovodit, ze zamestnavatel je opravnen vuci zamestnanci cinit jakekoliv kroky jakymkoliv zpusobem, pokud se jimi snazi realizovat sve pravo "postihovat". Pravo "postihovat" je mozne uplatnit u zjistenych "poruseni" - ovsem, poruseni lze zjistovat vyhradne zakonnymi postupy. Dovodit, ze z prava "postihovat poruseni" plyne jaksi "automaticky" take jakekoliv pravo tykajici se postupu "zjistovani zda poruseni vubec nastalo" je nonsens.

Ztotoznit se bez vyhrady da s poslednim odstavcem clanku - pokud nam vsak autor chtel sdelit, ze nejlepsi je zdravy rozum, pak to mi na clanek pripada ponekud malo. Pokud se melo jednat o clanek, ktery mel rozebrat zamestnavatelovo opravneni k cteni soukrome korespondence zasilane prostrednictvim elektronicke posty, pak bych ocekaval, ze autor vyslovy nejaky svuj nazor na tuto problematiku a svuj nazor podpori argumenty. Ovsem, argumentace ma mit jakasi formalni pravidla - a to, ze by se argumenty mely vztahovat k prijatemu zaveru je jakysi minimalni zaklad.

Je mozne, ze autor ve skutecnosti neposkladal a nepkroutil argumenty ucelove vedome - pak se mu alespon v mem pripoade - rozhodne nepodarilo predlosit takovy myslenkovy postup, se kterym by vubec bylo mozne polemizovat nad zavery. A tak stale nevim, jestli zamestnavatel takove pravo ma nebo nema - a tento clanek me v tomto ohledu nemohl posunout dopredu. A, bohuzel, nelze ani diskutovat o autorovych zaverech - diskutuje se totiz obvykle nad argumenty, ktere predkladatele zaveru k takovemu zaveru vedly - zde jsou vsak zavery vyslovovany bez takovych argumentu (na druhou stranu clanek obsahuje spoustu argumentu, ktere ale zase nemaji zadny vztah k vyslovenemu zaveru).

Snad jsem tentokrat ve sve kritice prilis prikry - ale tentokrat nemam cas cekat s reakci nekolik hodin, jak obvykle delavam.

Malá oprava. Článek Právní ochrana a monitorování písemností a telekomunikací vyšel v č. 11/2001 časopisu Právní rozhledy.

http://www.technet.cz/sw/sw_avir-bezpecnost/spy020130.html

Souhlas, je to tak.

Ano! Tesim se na diskuzi, jestli ma zamestnavatel pravo naridit zamestnanci behem pracovni doby sedet v kancelari, kdyz ma ustavou zajistenu svobodu pohybu. A se svobodou projevu by to mohlo byt jeste zajimavejsi.

Mate naprostou pravdu to je totez. Tak jako by zamestnanec nemel v pracovni dobe psat soukrome dopisy, tak si nemuze courat kam se mu zachce - protoze takova jsou pravidla zamestnaneckeho pomeru, k nimz se nastupem do zamestnani zavazal. A stejne je to i v tom, ze tak jako to, aby se zamestnanec necoural nemuze zamestnavatel zajistovat tim, ze ho bude privazovat k zidli, tak to druhe nemuze zajistovat tim, ze cte veskerou korespondenci.

Pár e-mailů samozřejmě nevadí, nicméně zaměstnanec musí pak nutně počítat s tím, že firemní e-mail může oprávněně přečíst zaměstnavatel nebo někdo jiný jím pověřený. Nevím proč spousta zaměstnanců považuje firemní počítač za svůj soukromý sektor. Odvolávat se na nejrůznější listiny a ústavu nemá podle mne žádný smysl, protože v tomto případě nejde o majetek zaměstnance. Stejně tak není ani soukromý sektor zaměstnance šanony, skříně, nejrůznější desky s firemními materiály a budova společnosti. Nevím proč by to v případě počítače a firemního softwaru mělo být jiné.

Dekuji za prinosnou diskusi a omlouvam se, ze nemuzu odpovidat v patricne siri a ihned. To bych se upsal k smrti.
K odpovedi: Zkratka muj nazor podepreny logikou pravniho systemu je, ze zamestnavatel pravo na cetbu soukr. mailu odeslaneho z pracovni adresy pres pracovni mailserver ma, protoze obecne plati, ze se jedna o maily pracovni. Pokud zjisti, ze se jedna o mail soukromy, pak jsem toho nazoru, ze zamestnavatel musi ignorovat obsah. Muze ho zajimat jen skutecnost, ze zamestnanec delal v praci neco jineho nez mel. Pokud by tedy napriklad zachytil soukromy mail, ve kterem zamestnanec vyjednava nove misto, muze ho sice postihnout za poruseni prac. povinnosti (psal soukr. psani v prac. dobe), nesmi vsak proti nemu pouzit skutecnost, o ktere se dozvedel. Pochopte, zamestnavatel nemuze vedet, ze si zamestnanec soukrome mailuje a je v dobre vire, ze se naopak jedna o maily pracovni, do kterych samozrejme muze nahlednout, stejne jako muze kontrolovat jakoukoliv jinou cinnost zamestnance, kterou pro nej v ramci plneni svych prac. povinnosti vykonava.
Huh, omlouvam se, ale nemuzu takhle odpovidat porad. Vytky, ktere padly v diskusi, tedy i Vas nazor, se pokusim rozebrat v dalsim clanku.

Ano, jsou to dospeli svepravni lide, takze jim je jasne, ze si s firmou dohodli, ze pro ni pracuji, a kvuli te praci maji k dispozici firemni prostredky (hw, sw, telefony, pripojeni, auta, zidle, kancelare, socialni zarizeni ....).
A ze si s firmou naopak nedohodli (a z pohledu danovych zakonu ani nemohli), ze by je to opravnovalo k uzivani techto prostredku pro jejich osobni ucely.
-----------------> S tímto názorem se zcela ztotožňuji

Ja si umim predstavit kolizi s osobnostnimi pravy treba v pripade, kdy by postmaster takovou osobni postu smiroval, a ziskane osobni informace nejak zneuzival.
-----------------> Porušením zákona je i jedno jediné otevření dopisu či jeden jediný odposlech a vůbec nezáleží na tom, zda jsou získané informace zneužity či nikoliv, stejně tak je krádež krádeží, ať již zloděj ukradenou věc využije či nikoliv.

Ale ne v pripade, ze proste zamestnavatel zjisti, ze zamestnanec sveho pobytu ve firme uziva ke svym osobnim ucelum, a primerene zasahne.
-----------------> Nelze nic namítat v případě, že zaměstnavatel zasáhne tak, aby neporušil osobnostní práva zaměstnance - a to je přesně to, oč tu běží.

A Vam nepripada absurdni, ze byste (jako zamestnanec) mel NAROK neco co patri nekomu jinemu, pouzivat proti jeho vuli, a on by byl jeste povinen hradit naklady ktere takto vzniknou (a v pripade, ze takto "pracujete" v hodinove mzde Vam za to jeste platit)?
-----------------> Ano, připadá mi absurdní postoj zaměstnance, který si myslí, že si může dělat co chce bez ohledu na práva zaměstnavatele. Ale zrovna tak mi připadá absurdní postoj zaměstnavatele, který si myslí, že si může dělat co chce bez ohledu na práva zaměstnance.

Ja myslim, ze ochrana soukromeho vlastnictvi je v demokratickych zemich taky zarucena.
-----------------> Já myslím, že ochrana osobnosti taky a že tyto dvě věci nejsou v rozporu.

Cimz netvrdim, ze neni mozne, ze by pravni rad teto zeme tvrdil neco jineho.
-----------------> Čímž netvrdím, že to v praxi nefunguje jinak. Ale předmětný článek a tato diskuse je o tom, jak by to mělo být správně a ne o prosazování nezákonných postupů.

Naprosto souhlasim. Pokud jsem zamestnavatel a vlastnim domenu firma.cz s prislusnymi postovnimi schrankami, zrizuji vse jako komunikacni prostredek pro svoji spolecnost. Moji zamestnanci tudiz maji tento prostredek k dispozici pro firemni ucely, proto mam take pravo cist obsah mailu smerujicich na muj mailserver. A to vazeni ne proto, abych se stoural v korespondenci zamestnancu, ale proto, abych si napriklad zkontroloval, zda obchodni komunikace probiha v poradku. (napr. i v nepritomnosti dotycneho zamestnance- nemoc atd.) Pokud behem tohoto procesu narazim na soukromy mail, tak ho prectu predevsim proto, ze ho tam necekam. S dusledek toho, ze si soukromy mail prectu pak nese jednoznacne zamestnaneca nemuze se divit i pripadnemu postihu ze strany zamestnavatele. Kazdy ma moznost zridit si privatni emailovou adresu, kterou nemam logicky pravo ani duvod kontrolovat. Stejne tak mi nebude vadit, ze si zamestnanec v ROZUMNE MIRE v pracovni dobe komunikuje prostrednictvim VLASTNI SOUKROME schranky svou korespondenci na mem zarizeni a sw.
Souhlasim tez s nazorem, ze vyrizeni soukrome korespondence prostrednictvim emailu usetri zamestnanci spoustu casu a nebude mi kvuly svym vecem tak casto utikat z prace.
Takze mili zamestnanci ve vlasnim zajmu si zridte soukrome emailove adresy, v outlooku si zridte privatni slozku a v pripadnem sporu se zamestnavatelem budete mit rozhodne navrch.

Zasilka s adresou

Firma ABC s.r.o.
Karel Novák
Horni Brdoly

je adresovana firme ABC - udaj o jmenu a obci je doplnujici udaj pro dorucovani. Dopis s adresou

Karel Novák
Firma ABC s.r.o.
Horni Brdoly

je ale adresovan Novakovi, t.c. nahodou sidlici mu v prostorach firmy ABC v obci Brdoly - a zamestnavatel k jeho otevreni opravnen neni (stejne tak jako k otevreni neni opravnen obecni urad v Brdolech, ackoliv je tato obec v obou pripadech zapsana v adrese take.

Adresa elektronicke posty se sklada z oznaceni postovni schranky, zavinace a identifikace mista, kde postovni schranka lezi. To, ze schranka nahodou lezi v domene registrovana firmou ABC (novak@abc.cz) nedava teto firme k dopisum lezicim v teto schrance zadna specialni prava - stejne jako je nema Seznam v pripade schranky karel@seznam.cz. A tato prava nema ani firma, ktere "patri" domena nadrazena (.cz) natoz firma jeste o stupinek vyse (ICANN). Kdyby platila teze, kterou jsi prezentoval, pak by k jedne z mych davnych adres dan@obluda.kolej.mff.cuni.cz mely "cteci" prava tyto organizace - sdruzeni obcanu Obludarium, Kolej 17.listopadu, Matematicko-fyzikalni fakulta, Univerzita Karlova, spravce narodni domeny CZ a take ICANN. A k dopisum na adresu

Karel Novák
Firma ABC s.r.o.
Horni Brdoly Ceska Republika

by pak zrejme mely plne cteci prava nejen firma ABC, ale take OU v Hornich Brdolech a Ceska Republika (tedy, tak ho v jistem smyslu ma, to ale rika specialni zakon).

Vubec nedebatuju na tema, zda zamestnavatel ma nebo nema mit pravo cist postu svym zamestnancum, nebo zda by ho mel ci nemel mit - pouze se snazim se ukazat nesmyslnost tebou pouzite argumentace. Oznaceni toho, na jakem miste se nachazi nejaka neci schranka nemuze davat zadna prava k obsahu te schranky (spolu)majitelum toho mista - a pokud se domnivas, ze dava, pak jsi tim oduvodnil pravo nejen pro zamestnavatele, ale pro daleko sirsi okruh zvedavcu nez jsi mozna zamyslel...

Jako zamestnavatel mam samozrejme pravo rikat, co sekretarka smi a co nesmi vykonavat v pracovni dobe (i kdyz i to ma sve meze), dodrzovani takoveho narizeni vsak lze kontrolovat vyhradne zakonnymi postupy - a proto nelze samo "pravo stanovovat pravidla" povazovat za dostatecne zduvodneni prava na konkretni postup pri kontrole - tak jako nelze informaci o obsahu dopisy ze sekretarky vymoci pravem utrpnym, protoze to neni zakonny postup, stejne tak nelze informaci o soukromosti ci nesoukromosti dopisu ziskat prectenim dopisu - pokud to neni zakonny postup.

A proto je zduvodneni "zamestnavatel smi cist" protoze "smi urcit co v dopisech smi byt" naprosto nesmyslne. Pravo neni postaveno na zasade "ucel sveti prostredky".

Nevim, jestli je "klak" systemak, ani jestli mezi systemaky je tak vseobecne rozsireny nazor, ze maji pravo sve postaveni zneuzivat, faktem ale je, ze systemak (nebo obecneji, osoba, v jejimz popisu prace je udrzovani systemu el. posty v chodu) ma pravo, pokud je to nutne k jeho pracovni cinnosti, do dopisu nahlednout. Nesmi vsak zjistene informace vyuzit ani ve svuj prospech, ani je sdelit jinym osobam (napriklad sefovy firmy - a to ani na jeho zadost).

Trochu odbocim - muj nazor je, ze zamestnavatel ma narok na jakoukoliv manipulaci s jakymkoliv dopisem i telefonatem zamestnance pokud k tomu ma jasny a explicitni (staci generleni, nikoli ad-hoc) souhlas. Staci si to tedy dat naprosto jasne do smlouvy (nestaci tam dat, ze vsechny dopisu jsou nesoukrome, je tam treba dat vyslovny souhlas s tim, ze se zamestnavatel muze neomezene seznamovat s obsahem) nebo v tomto smyslu podepsat jiny dokument. Bez takoveho souhlasu se spise domnivam, ze takove pravo zamestnavatele neexistuje (neresim, jestli by melo existovat, rikam, ze si myslim, ze neexistuje).

Pokud jste diskusi odklonil od "prava psaneho" k "pravu moralnimu", pak je to samozrejme o necem jinem nez o cem hovoril clanek. Nicmene, v pravu moralnim obvykle neexistuji jasne hranice a prakticky nikdy neni moralni pravidlo "binarni". Navic, resite dva ruzne problemy - jedna vec je, na jake soukromi ma zamestnanec narok, druha vec je, jakymi prostredky je zamestnavatel opravnen kontrolovat efektivitu (a dodrzovani pravidel) zamestnance.

Co se tyce prvniho problemu - zamestnanec nepochybne nema pravo zneuzivat prostredky zamestnavatele - at uz je to jeho hardware nebo jim placeny cas. Ale zamestnanec ma, pro zmenu, pravo na soukromi - a to i behem pracovni doby (abych pouzil extremni a proto dost jasny priklad - zamestnanec ma pravo provadet vymesovani v soukromi, prestoze jej provadi v pracovni dobe a na zachode zamestnavatele). Zamestnavatel ma nepochybne pravo vydat pokyn, ze zamestnanec smi tento ukon vykonavat jen v urcite doby, muze vydat pokyn, ze na zachode lze stravit jen dobu nezbytne nutnou pro provedeni prislusneho ukonu. Zamestnanec ma pravo do zamestnani za takovychto podminek nenastoupit, ale pokud nastoupi, jsou pro nej pravidla v zasade zavazna. A tim se dostavame k druhemu problemu - ke kontrole. Nevidim zadne, ani moralni ani jine, pravo zamestnavatele, kontrolovat dodrzovani byt' i zavaznych pravidel zpusoby dle vlastniho vyberu a bez jakehokoliv omezeni pokud o metode kontroly neni zamestnanec informovan. Tim chci rict, ze bez vedomi zamestnance nesmi byt na onom zachode kamera prumyslove televice a stejne tak nelze bez vedomi zamestnance cist jeho korespondenci.

Bavime se o moralne, nikoli o pravu - a tak povinnost VZAJEMNE slusnosti a ohleduplnosti neni socialni politikou zamestnavatele, ale pravem a povinnosti obou stran. Mluvit o moralnich pravidlech s tim, ze zamestnanec je povinen bezpodminecne dodrzovat jakesi povinnosti (je to jeho moralni povinnost), zatimco zamestnavatel se pri kontrole jejich dodrzovani nemusi citit vazan jakymikoliv pravidly slusnosti a ohleduplnosti (a je to jeho laskavost, nikoli moralni povinnost pokud tak cini) je dost jednostranny pohled na otazky toho, co je a co neni moralni ...

Nicmene, debata o moralce nemuze nikdy skoncit jinak nez odkazem na "zdravy selsky rozum".

Pane Čírku,
odpovídat všem v patřičné šíři a ihned by bylo skutečně náročné, pokud ale budete psát další článek, očekávám, že se připomínkami, které v této diskusi zazněly, budete odpovědně a relevantně zabývat. Myslím, že vše podstatné jsem napsal v předchozích příspěvcích, proto bych si dovolil doplnit jen některé dílčí aspekty:

Váš názor, že zaměstnavatel má právo na četbu zaměstnancova soukromého emailu nejen že není podložen logikou právního systému ale přímo jí odporuje a to tak že velmi. Soukromý email je prostě soukromým počítačovým dopisem a ať už vznikne kdekoli a kdykoli; jeho čtení osobou, které nebyl určen, se dotýká osobnostních práv chráněných naším právním řádem. Tedy je zcela nepochybné, že zaměstnavatel právo na četbu zaměstnancova soukromého emailu NEMÁ. Jinou otázkou je, co v případě, že OMYLEM zaměstnancův email otevře. Pokud to bylo skutečně OMYLEM a okamžitě po zjištění, že se jedná o soukromý email přestane číst, pak mu lze těžko něco vyčítat (zda ale skutečně někdo dokáže přestat číst, o tom si nedělám žádné iluze). Jedná se o podobný případ, kdy (např.) pan Josef Novák bydlící v prvním poschodí otevře omylem dopis patřící jeho jmenovci - panu Josefu Novákovi bydlícím v poschodí třetím a okamžitě po zjištění, že mu dopis nepatří přestane číst a s omluvou ho předá pravému adresátovi.
(Poznamenávám, že tento případ není vymyšlen, je ze života a podobné příhody se stávají jednomu mému známému, který se ale nejmenuje Novák ale Novotný a nebydlí v prvním poschodí ale ve druhém - to jsem změnil proto, aby se náhodou nepoznal a necítil se dotčen. Ve stejném domě totiž bydlí jeho jmenovec, naštěstí spolu dobře vycházejí a tak si ze záměny pošty dělají legraci. Jejich manželky mají rozličná křestní jména a tak u nich podobné problémy nehrozí, neb na schránce mají i tato křestní jména a pošťačka o tomto problému pochopitelně ví.)

Rovněž souhlasím, že zaměstnavatel může kontrolovat činnost svého zaměstnance, přesněji řečeno nadřízený svého podřízeného. Jenže forma této kontroly je rovněž důležitá! Pokud se vymyká obvyklým způsobům nebo dobrým mravům, pak jsou rozhodně na místě námitky.
Pokud jste byl na vojně, tak jistě víte, že dozorčí útvaru (nebo jeho pomocník) má ve svých povinnostech kontrolovat stráže, ALE POZOR, ve vojenských řádech je přesně určeno jak! Naprosto oficiálně se dostaví k veliteli stráže a za jeho přítomnosti provede kontrolu. Pokud by chtěl stráž nachytat na hruškách a potají se plížil se mezi dráty, musí počítat s tím, že stráž má právo za určitých (rovněž řády přesně určených) okolností ho zastřelit.
A podobné je to při kontrole podřízeného, i když tady obvykle platí pravidla nepsaná, která vycházejí ze zásad slušného chování. Nadřízený si obvykle u podřízeného vyžádá zprávu, příslušné materiály nebo si nechá poreferovat o té které záležitosti, při té příležitosti si samozřejmě může vyžádat kopie emailové korespondence. Kontrola způsobem, že mu vypáčí zámek u stolu (byť služebního) nebo se bude se úmyslně za jeho nepřítomnosti hrabat v jeho věcech mi nepřipadá zrovna správná. A pokud v jeho (byť služebních) věcech najde jeho soukromý dopis a s gustem si ho přečte - tak to už je vůbec zavrženíhodné. A to je přesně ten postup který navrhujete a schvalujete, pouze s tím rozdílem, že u emailů probíhá v elektronické podobě. Emaily psané podřízeným totiž nemá nadřízený ve své emailové schránce ale musí se k nim dostat jiným způsobem, než přes svou schránku elektronické pošty, tj. za zády a bez vědomí podřízeného.

Nevím jestli u všech poštovních programů, ale alespoň u některých (např. GroupWise) je položky možné označit jako soukromé. Pokud takovou položku otevře někdo jiný než adresát (či odesílatel) pak se dá stěží mluvit o dobré víře v to, že tato pošta byla služební.
Pokud tedy někdo "zachytí" (jak sám formulujete) soukromý email, je zcela jasné, že pracovníka nepřípustně šmíroval. Správně by případná kontrola měla probíhat tak, jak jsem již několikrát napsal, tj. vyžádat si (nebo si nechat vyjet) seznam emailové korespondence pracovníka a nechat si od něj označit, které emaily jsou soukromé. Za ty je samozřejmě možné pracovníka postihnout v intencích, o kterých jsem už také psal. Tj. zda je tato činnost zakázána, všechny pracovníky stejně, zda firmě tím vznikla škoda či nikoliv a v neposlední řadě, zda by napsán na úkor plnění pracovních povinností či nikoliv. Automaticky totiž ve svých vývodech předpokládáte, že byl napsán v pracovní době, ale to nemusí být vždy pravda. Mohl být napsán během (zákonné) přestávky v práci nebo před či po pracovní době! A protože mnohé firmy mají platby za připojení paušální, pak v takovém případě napsáním soukromého emailu nevznikla firmě ani ta nejmenší škoda. A v těchto souvislostech mi nadpis Vašeho článku a jeho následné rozvedení v textu skutečně připomíná padesátá léta.

Celá záležitost má přitom dvě roviny - právní a tu lidskou. K té právní stránce jsem se snad ve svých příspěvcích vyjádřil dostatečně, tak jen stručně tu lidskou. Připojení na internet (a pro některé i pořízení slušného počítače) je zatím pro mnohé lidi problematické ať již z finančních či technických důvodů. Proto si myslím, že pokud je to jen trochu možné, že by zaměstnavatel měl zaměstnanci psaní soukromých emailů za předem vymezených podmínek umožnit. Zaměstnanec na to samozřejmě automaticky právo nemá, ale pokud tím zaměstnavateli nevznikne žádná újma, pak zakazování bez rozumného důvodu a případné tvrdé sankce za porušení zbytečného zákazu považuji za výraz arogance zaměstnavatele vůči zaměstnanci, lidově řečeno za buzeraci.

Ještě jsem chtěl podotknout další aspekty, ale už tak jen se moc rozepsal a na rozdíl od vás píši tyto příspěvky zadarmo [ :-)) ] tak už jen stručnou rekapitulaci na závěr - na psaní soukromých emailů v práci bez souhlasu zaměstnavatele nemá zaměstnanec právo, ale pokud už je napíše, tak zaměstnavatel nemá právo je číst. Jsem však přesvědčen, že při troše dobré vůle obou stran lze najít oboustranně přijatelný kompromis. Alespoň jako provizorní řešení do doby, kdy internet bude tak samozřejmou součástí našich domácností, jako je teď (např.) televize.
M.Šera

Potreboval bych trochu vyjasneni v nekolika malo otazkach. K prvnimu odstavci:

1. pokud je sluzebni kazdy email odeslany z adresy jmeno@firma.cz pak pravo cist tento dopis je dano a) pouze osobe, ktere patri adresa jmeno@firma.cz; firme, ktere patri domena firma.cz; take CZ.NIC protoze tomu "patri" domena cz; take ICANN, protoze to vykonava spravu nad korenem domenoveho prostoru
2. znamena vase klasifikace, ze dopis odeslany z adresy jmeno@seznam.cz je sluzebni a smi jej cist vedeni Seznam.cz a.s. ?

A k druhemu odstavci:

1. je pravem Ceske posty cist veskere podane dopisy, protoze Ceska posta je stejnym odesilatelem kazdeho podaneho dopisu jako je zamestnavatel odesilatelem el. posty sepsane zamestnancem ?
2. pokud firemni mail-server nedokaze zamestnavatel nastavit tak, jak pisete - tedy aby prijimal pouze sluzebni postu a odmital soukromou - znamena to, ze takovem pripade zamestnavatel nema pravo prochazejici postu cist ?

Nerikam, ze koncept, ktery se nam snazite naznacit je nepouzitelny - ale zatim jste nam navrhnul jen zrejme prilis zjednodusene teze na to, aby z nej byla jejich pouzitelnost poznat.

Zkratka muj nazor podepreny logikou pravniho systemu je

Pri vsi ucte - vim, ze logika pravniho systemu neni uplne totez, co logika v tom smyslu, v jakem toto slovo pouzivaji matematikove. Ale mam opravdu VELICE VAZNE pochybnosti, ze to, co jste v clanku uplatnil LZE nazyvat logikou - byt' pravni. To co jste predvedl je vas nazor podepreny odkazem na normy rikajici neco jineho nez co tvrdite, ze rikaji (to by snad jeste mohla byt otazka nazoru, i kdyz pak byste nemel mit dva ruzne nazory na to, co zakon rika v tomtez odstavci); a v horsim pripade - jde o vas nazor podporeny odkazem na pravni normy hovorici o necem uplne jinem (z prava stanovit pravidla nelze bez dalsiho dovodit pravo na nejaky zcela konkretni zpusob kontroly).

Pokud je vase presvedceni zalozeni na domence "jednani v dobre vire" pak se to melo objevit v clanku, protoze to by byl argument, se kterym by bylo mozne nejak polemizovat nebo ho prijmout. Uvest prvni relevantni zakony podklad k nazoru az v diskusi pod clankem je vsak jiz ponekud opozdene ...

Pokud se tedy chystate psat dalsi clanek, pak ja ho rozhodne uvitam - ale nemel by se tvarit jako clanek zalozeny na logice pravniho systemy a nebo by na ni skutecne zalozeny byt mel.

Ano, to mate pravdu, odklonil - reagoval jsem spis na diskuzi nez na prispevek jako takovy.

Ve Vasi reakci jste zminil vec, kterou povazuji za velmi dulezitou a (podle zkusenosti, ktere jsme zaznamenali u nasich zakazniku) mimoradne prospesnou, nebot chovani zamestnancu usmernuje do rozumnych mezi, a tim umoznuje zabranit kolizim.

A sice to, ze je spravne, aby zamestnanci vedeli ze jsou (resp. mohou byt) kontrolovani.

Zda je na to mozne mit primo pravni narok, to tedy netusim. Ale nic nerict a pokoutne potajmu sledovat napr. e-maily a pak se je snazit proti zamestnanci pouzit, povazuji skutecne za dost zhovadile.

Vidím že to vypadá, že jsem principiálně zaujat proti systémákům (a obdobným lidem bravurně ovládajícím taje výpočetní techniky vůbec), to samozřejmě ne, tak jsem to nemyslel. Jsem rád že existují, protože coby počítačový laik-samouk jsem na jejich pomoc občas odkázán. Jen jsem se setkal s několika případy, kdy dotyčný zaměnil možnost dívat se do firemních počítačových agend s právem do nich podle libosti nahlížet a následně toho využil čí spíše zneužil. To na vysvětlenou ke své zmínce o systémácích, doufám, že ti slušní, kterých se moje poznámka netýkala, to pochopili a nezlobí se na mne :-)
Samozřejmě jsou zcela mimo diskusi případy, když soukromý email (ale pochopitelně stejně tak to platí i pro služební) ohrožuje bezpečnost firemní sítě třeba tím, že je zavirovaný, pak má systémák nejen právo ale i povinnost zasáhnout. Myslím si, že v takovém případě soudný člověk nemůže absolutně nic namítat, naopak měl by mu být za ozdravný zásah vděčný. A slušný systémák toho zaměstnance na smazání jeho emailu nepochybně upozorní a nebude se pást na jeho nervozitě či rozčarování, že se mu ztratil email :-)))
Pokud někdo podepíše souhlas, že zaměstnavatel může číst jeho soukromé dopisy (byť jen emailové) a odposlouchávat jeho soukromé telefonní hovory, pak po formálně právní stránce je takové šmírování patrně v pořádku, pokud se ale jedná o běžnou firmu a ne o přísně utajovaný projekt, tak poněkud jinak by dopadlo hodnocení po stránce morální. Ostatně pochybuji, že by někdo takový souhlas podepsal z vlastní svobodné vůle a pak by byla na místě otázka, zda se nejednalo o nepřípustný nátlak, využití tísně pracovníka nebo dokonce vydírání (když to nepodepíšeš, tak tě nepřijmeme, dostaneš výpověď, skřípneme tě jinak apod.). Právnickou lahůdkou by mohlo být, pokud by v takovém případě pracovník po čase od takové pracovní smlouvy odstoupil s odvoláním na § 49 občanského zákoníku, ve kterém se praví, že účastník, který uzavřel smlouvu v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit.
P.S.
Tento příspěvek výjimečně píši v pracovní době a na počítači zaměstnavatele. Po dlouhé době jsem zase využil jeho prostředky pro soukromé účely a tak čekám, co to s ním udělá. Jestli se třeba nenechá inspirovat názorem autora článku ......... to abych si už pomalu balil věci. ;-))

Pravidla jak přistupuje zaměstnavatel k používání telefonů a e-mailu k soukromým účelům by měla být známa dopředu. Osobně považuji za lepší, když mají zaměstnanci možnost používat svůl e-mailový systém i k soukromé korespondenci, neboť jinak budou používat jiné programy nebo web mail čím se jenom zvyšuje riziko virové nákazy ve firmě. přeci jen jede systém se lépe zabezpečuje než ostatní. Dále v době, kdy mnoho zaměstnanců pracuje 10 či 12 hodin denně, nelze spravedlivě požadovat, aby si v této době nezařídili i některé soukromé záležitosti. Posouzení pracovního nasazení je jiná otázka a s používáním e-mailu to nemá nic společného. Řekněte, je lepší zaměstnanec, který si čte noviny, nebo který posílá e-mail. Popřípadě zaměstnanec, který se jenom nudí a nic nedělá. Shrnuto a podtrženo, je to více o dohodě a toleranci než o nějakém řádu. Ps: osobně si myslím, že celý zákoník práce je relikt socialismu a s realitou nemá mnoho společného.

Pripomnel bych prizemni parametry tohoto problemu: Komunikace stoji i malou firmu statisice rocne a mzdy zamestnancu dokonce miliony. Kdyz nekdo BEZ VYSLOVNE DOHODY misto prace pul hodiny denne mailuje, chatuje a vede soukrome hovory, porusuje zakon i podminky smluvniho vztahu naprosto stejne, jako kdyz ukradne firemni pokladnu se stejnou castkou (skoda je totozna), cesky receno KRADE. A uplne stejne by mel byt postihovan, pri plnem zachovani jeho prava na soukromi (uplne staci vypis adres a tel. cisel, do obsahu jit netreba). Ono to ma jeste danovy aspekt - kazda vyhoda, poskytnuta zamestnanci, se musi prevest na penize a ZDANIT, jinak hrozi postih. Financni urady se do toho zatim moc netlaci, ale maji v tom idealni nahravku. Ani nemusi nic dokazovat - naopak, pouze zpochybni a naopak platce dane je povinen dokazovat, ze k uniku nedoslo (a kde jsme s presumpci neviny a lidskymi pravy, ze!).

Co se týká privátních hovorů ze služebních telfonů zaměstnavatele tak plně souhlasím s tím, že jsou placené. tj. zaměstnanec dostane výpis, kde si zaškrtne soukromé volání a to zaplatí. Kontrolu lze provádět např. opětovným zavoláním na dané číslo apod. Co se týká nahráváním hovorů, tak v tomto případě bych uplatnil trestní a občanskoprávní oznámení (žalobu), protože odposlech hovorů porušuje ústavní práva opsažená v listině ZP a několik právních předpisů včetně trestního zákona. O mailech platí stejné ustanovení jako o poště a opět pokud by mi zaměstnavatel četl moje maily a notabene by mne za ně vyhodil z práce, tak bych sice byl nějakou dobu nezaměstnaný, ale klidně bych opět vedl spor a slušnou sumu peněz. Prostě tato práva jsou nedotknutelná. Co se týká poplatků za internet, tak myslím, že již existují operátoři nabízející paušální poplatky (např. UPC), kdy je jedno, jestli "sedím na NETu" 24hod denně nebo si jej nepustím vůbec (pořád zaplatím stejně). Ohledně práce mám vždy zásadu, že pokud mám svoji práci hotovou, tak proč nesurfovat (a opět může být každému jedno kde). V mém minulém zaměstnání (jistý orgán státní správy), kolegyně tlachaly u kafe a já seděl v sousední místnosti a surfoval na NETu... jaký je mezi tím rozdíl??? Absolutně žádný. Jen já jsem se naučil ovládat počítač, psát rychleji (a více prsty:-)), obnovit funkci "spadlého systému" základy HTML, JAVA skriptů apod. což jsem využíval v případě potřeby i pro zaměstnavatele. A kolegyně? Pouze zdrbly všechny sousedy a vykouřily několik "hřebíčků do rakve" a na počítači neumí prakticky nic.

mas docela rozumnej nazor, chces chranit svuj majetek, ale za jakou cenu

ja si myslim, ze meritkem by mela byt dobre odvedena prace zamestnance a od toho by se mela odvijet tolerantnost zamestnavatele.

sam maily posilam a browsim na internetu, ale jen v pripade, ze mam svoji praci hotovou

firma ma pevnou lajnu a tak se mi nezda, ze bych nejak extreme zvednul naklady na jeji beztak nutny provoz (v pripade, ze mi pride naka prace za 5min padla, tak to svemu zamestnavateli vratim, misto abych odesel domu ...)

ohledne telefonovani naprosto souhlasim, vyrizuji jen co je nezbytne nutne a nejde to vyridit mimo pracovni dobu

v zadnem pripade nevyvijim temito prostredky cinnost, kterou bych obohatil sebe nebo privodil zisk jenemu nez firme ve ktere pracuju

pokud se Ti bude zdat ucet za telefon az prilis vysoky, nezbyde Ti jina moznost nez usetrit penize jinou investici a zamestnancum tuto cinost zarazit

PS: interneti provoz do 20MB je snad zanedbatelnej, a to se mi do nej jeste vejde stahnuti aktualizace antiviru

Postihovat soukromé psaní e-mailů v pracovní době mi přijde jako blbost - pokud nepřesáhne rozumnou míru. A to říkám jako zaměstnavatel. :-) Zaměstnanci se musí cítit v práci příjemně a k tomu patří i to, že si napíší pár e-mailů. Ostatně, taky to dělám.

Na druhou stranu kontrola může být jednoduchá: podívám na adresy příjemce a subjecty a to mi může stačit. E-maily samotné číst nemusím. Pak stačí jen požádat o vysvětlení, jakého projektu se těch dvacet mailu denně na slunicko777@freeisp.cz týká. :-)

Když zaměstnanci plní zadané plány, tak si mohou přeci trochu užít.

Horší zkušenost mám s chaty. :-(

... že kontrola zaměstnanců i cestou porušování jejich práva na soukromí je jediným prostředkem, jak udržet pohromadě komplikovanou strukturu lidské společnosti.

Tato veta mi neco pripomina. Myslim, ze nejlepsim by bylo zridit domovni duverniky a ulicni vybory. Co kdyby se nam komplikovana struktura lidske spolecnosti rozpadla v miste bydliste?

Obavam se, ze autor tentohkrat HODNE prestrelil.

Na článku mi vadí především jedna věc - z předpokladu, že napsat soukromý email v práci je protiprávní se odvozuje, že číst takovýto soukromý email zaměstnavatelem je legální. Pomineme-li nutnou obranu, pak protiprávní jednání jednoho nelegalizuje protiprávní jednání toho druhého.
Ani to, že někdo nesplácí dluh (což je bezesporu protiprávní) neopravňuje věřitele k tomu, aby dlužnou částku vymáhal jinak, než právně relevantním způsobem. Samozřejmě soud, výkon rozhodnutí příp. exekuce - to je zdlouhavé a mnohdy nevede k cíli, avšak "brát právo do vlastních rukou" není zcela správné řešení, alespoň zatím soudy neměly pro ostré hochy - vymahače dluhů to správné pochopení.
Takže pokud chce zaměstnavatel monitorovat emailovou korespondenci, musí se vyhnou čtení soukromých emailů. Jak to udělá, je jen na něm, možností existuje povícero.
A jen tak na okraj: prokazovat, že zaměstnavateli napsáním soukromého emailu vznikla škoda, by asi bylo velmi problematické, zejména pokud ho zaměstnanec napsal (nebo příchozí email četl) v pracovní přestávce nebo až po pracovní době. Takže "hrubé porušení pracovní kázně" ...... no, to mi připadá jako příliš silné kafe. Na druhé straně čtení cizí soukromé (byť emailové) korespondence je zcela nepochybně narušením soukromí dotyčné osoby, ať už se prezentuje jako porušení listovního tajemství či jako porušení jiných osobnostních práv.