Autor nas seznami se svoji definici projevu "osobni povahy" - abych pripomel, ma jit o "projev, který se týká jeho rodinného a soukromého života" - je to autorova definice, ktera dle autorova nazoru vyplyva z dikce zakona - proto je vhodne ji pro ucely dalsi argumentace docasne prijmout - jenze sam autor ji zrejme neprijal, protoze v zapeti dovozuje, ze projevy "ostatni" jsou projevy ucinene v zamestnani, tedy projevy, ktere nebyly ucineny v soukromi - a zrejme si rozmyslel i to, ze tato definice plyne ze zakona - protoze odstavec konci prohlasenim, ze z dikce zakona plyne, ze rozhodujici je prostredi, kde byl vyrok ucinen. Jeho vlastni definice pojmu (udajne take vychazejici ze zakona) ale NEDEFINOVALA projev "osobni povahy" jako projev UCINENY V SOUKROMI - a tak zaver, ze projev ucineny v zamestnani neni projevem osobni povahy nema zadnou oporu ve vlastni autorove argumentaci. Autor se tedy v jednom odstavci soucasne domniva, ze zakon za projev osobni povahy povazuje projev tykajici se soukromeho a osobniho zivota (a zde neni nijak obsazeno prostredi kde byl ucinen), a o par radku dal se pro zmenu domniva, ze zakon za projev osobni povahy povazuje projev ucineny v soukromi (zde zase pro zmenu bez ohledu na jeho obsah). To ale smysl clanku znacne znehodnocuje. Nikdo autora nenutil nadefinovat si prislusny pojem zrovna tak jak to udelal - ale pokud jej nadefinoval jednim zpusobem - a nahle se ukazuje, ze tato definice jaksi neposkytuje podporu jeho dalsim uvaham, povazuji za podvod na ctenari provest nespravne dve negace vyroku a tim se dostat k uplne jinemu tvrzeni, znovu ho oznacit za dikci zakona (ackoliv je obsahove zcela odlisny od drive zmineneho vykladu zakona) - a prezentovat ho jako integralni soucast argumentace.
Do jiste miry se prohresku proti logicke argumentaci dopousti uz perex (tam si ale nejsem zcela jist, zda je autorem autor clanku nebo redakce) - vyjdeme-li z vyroku, ze zamestnavatel ma pravo za neco zamestnance postihovat, neexistuje zadny logicky obrat jak z toho dovodit, ze zamestnavatel je opravnen vuci zamestnanci cinit jakekoliv kroky jakymkoliv zpusobem, pokud se jimi snazi realizovat sve pravo "postihovat". Pravo "postihovat" je mozne uplatnit u zjistenych "poruseni" - ovsem, poruseni lze zjistovat vyhradne zakonnymi postupy. Dovodit, ze z prava "postihovat poruseni" plyne jaksi "automaticky" take jakekoliv pravo tykajici se postupu "zjistovani zda poruseni vubec nastalo" je nonsens.
Ztotoznit se bez vyhrady da s poslednim odstavcem clanku - pokud nam vsak autor chtel sdelit, ze nejlepsi je zdravy rozum, pak to mi na clanek pripada ponekud malo. Pokud se melo jednat o clanek, ktery mel rozebrat zamestnavatelovo opravneni k cteni soukrome korespondence zasilane prostrednictvim elektronicke posty, pak bych ocekaval, ze autor vyslovy nejaky svuj nazor na tuto problematiku a svuj nazor podpori argumenty. Ovsem, argumentace ma mit jakasi formalni pravidla - a to, ze by se argumenty mely vztahovat k prijatemu zaveru je jakysi minimalni zaklad.
Je mozne, ze autor ve skutecnosti neposkladal a nepkroutil argumenty ucelove vedome - pak se mu alespon v mem pripoade - rozhodne nepodarilo predlosit takovy myslenkovy postup, se kterym by vubec bylo mozne polemizovat nad zavery. A tak stale nevim, jestli zamestnavatel takove pravo ma nebo nema - a tento clanek me v tomto ohledu nemohl posunout dopredu. A, bohuzel, nelze ani diskutovat o autorovych zaverech - diskutuje se totiz obvykle nad argumenty, ktere predkladatele zaveru k takovemu zaveru vedly - zde jsou vsak zavery vyslovovany bez takovych argumentu (na druhou stranu clanek obsahuje spoustu argumentu, ktere ale zase nemaji zadny vztah k vyslovenemu zaveru).
Snad jsem tentokrat ve sve kritice prilis prikry - ale tentokrat nemam cas cekat s reakci nekolik hodin, jak obvykle delavam.
ČLÁNKY DO MAILU