Vlákno názorů k článku Je možný vyhazov z práce za soukromý email? od Andrej Čírtek - Za a) prosi, berte ten "sociologicky" odstavec s...

Za a) prosi, berte ten "sociologicky" odstavec s nadsazkou, snazil jsem se ten clanek trochu odlehcit od paragrafu. Za b) argumentuji v konecnem dusledku tim, ze zamestnavatel ma pravo na cetbu zamestnancova "soukromeho" mailu, ponevadz se vlastne o soukromy mail nejedna. Cili pravo na soukromi neni poruseno.

Za a) ten "sociologický" odstavec sice označujete za nadsázku, jenže on ve skutečnosti vyznívá jako motto Vašeho článku
Za b) pletete si pojmy s dojmy. Soukromý email zůstává soukromým za všech okolností a právo číst ho má pouze adresát. Pokud odesláním soukromého emailu zaměstnanec poruší vnitřní předpisy zaměstnavatele, pak asi nelze nic namítat proti tomu, aby byl za takové jednání postihnut. Ale ani to nedává právo zaměstnavateli tento soukromý email číst, neboť nelze protiprávní jednání zaměstnavatele ospravedlňovat předchozím protiprávním jednáním zaměstnance.
Právo není rvačka dvou kluků a vymlouvat se: "On si začal ...." je přinejmenším ubohé.

Dekuji za prinosnou diskusi a omlouvam se, ze nemuzu odpovidat v patricne siri a ihned. To bych se upsal k smrti.
K odpovedi: Zkratka muj nazor podepreny logikou pravniho systemu je, ze zamestnavatel pravo na cetbu soukr. mailu odeslaneho z pracovni adresy pres pracovni mailserver ma, protoze obecne plati, ze se jedna o maily pracovni. Pokud zjisti, ze se jedna o mail soukromy, pak jsem toho nazoru, ze zamestnavatel musi ignorovat obsah. Muze ho zajimat jen skutecnost, ze zamestnanec delal v praci neco jineho nez mel. Pokud by tedy napriklad zachytil soukromy mail, ve kterem zamestnanec vyjednava nove misto, muze ho sice postihnout za poruseni prac. povinnosti (psal soukr. psani v prac. dobe), nesmi vsak proti nemu pouzit skutecnost, o ktere se dozvedel. Pochopte, zamestnavatel nemuze vedet, ze si zamestnanec soukrome mailuje a je v dobre vire, ze se naopak jedna o maily pracovni, do kterych samozrejme muze nahlednout, stejne jako muze kontrolovat jakoukoliv jinou cinnost zamestnance, kterou pro nej v ramci plneni svych prac. povinnosti vykonava.
Huh, omlouvam se, ale nemuzu takhle odpovidat porad. Vytky, ktere padly v diskusi, tedy i Vas nazor, se pokusim rozebrat v dalsim clanku.

Pane Čírku,
odpovídat všem v patřičné šíři a ihned by bylo skutečně náročné, pokud ale budete psát další článek, očekávám, že se připomínkami, které v této diskusi zazněly, budete odpovědně a relevantně zabývat. Myslím, že vše podstatné jsem napsal v předchozích příspěvcích, proto bych si dovolil doplnit jen některé dílčí aspekty:

Váš názor, že zaměstnavatel má právo na četbu zaměstnancova soukromého emailu nejen že není podložen logikou právního systému ale přímo jí odporuje a to tak že velmi. Soukromý email je prostě soukromým počítačovým dopisem a ať už vznikne kdekoli a kdykoli; jeho čtení osobou, které nebyl určen, se dotýká osobnostních práv chráněných naším právním řádem. Tedy je zcela nepochybné, že zaměstnavatel právo na četbu zaměstnancova soukromého emailu NEMÁ. Jinou otázkou je, co v případě, že OMYLEM zaměstnancův email otevře. Pokud to bylo skutečně OMYLEM a okamžitě po zjištění, že se jedná o soukromý email přestane číst, pak mu lze těžko něco vyčítat (zda ale skutečně někdo dokáže přestat číst, o tom si nedělám žádné iluze). Jedná se o podobný případ, kdy (např.) pan Josef Novák bydlící v prvním poschodí otevře omylem dopis patřící jeho jmenovci - panu Josefu Novákovi bydlícím v poschodí třetím a okamžitě po zjištění, že mu dopis nepatří přestane číst a s omluvou ho předá pravému adresátovi.
(Poznamenávám, že tento případ není vymyšlen, je ze života a podobné příhody se stávají jednomu mému známému, který se ale nejmenuje Novák ale Novotný a nebydlí v prvním poschodí ale ve druhém - to jsem změnil proto, aby se náhodou nepoznal a necítil se dotčen. Ve stejném domě totiž bydlí jeho jmenovec, naštěstí spolu dobře vycházejí a tak si ze záměny pošty dělají legraci. Jejich manželky mají rozličná křestní jména a tak u nich podobné problémy nehrozí, neb na schránce mají i tato křestní jména a pošťačka o tomto problému pochopitelně ví.)

Rovněž souhlasím, že zaměstnavatel může kontrolovat činnost svého zaměstnance, přesněji řečeno nadřízený svého podřízeného. Jenže forma této kontroly je rovněž důležitá! Pokud se vymyká obvyklým způsobům nebo dobrým mravům, pak jsou rozhodně na místě námitky.
Pokud jste byl na vojně, tak jistě víte, že dozorčí útvaru (nebo jeho pomocník) má ve svých povinnostech kontrolovat stráže, ALE POZOR, ve vojenských řádech je přesně určeno jak! Naprosto oficiálně se dostaví k veliteli stráže a za jeho přítomnosti provede kontrolu. Pokud by chtěl stráž nachytat na hruškách a potají se plížil se mezi dráty, musí počítat s tím, že stráž má právo za určitých (rovněž řády přesně určených) okolností ho zastřelit.
A podobné je to při kontrole podřízeného, i když tady obvykle platí pravidla nepsaná, která vycházejí ze zásad slušného chování. Nadřízený si obvykle u podřízeného vyžádá zprávu, příslušné materiály nebo si nechá poreferovat o té které záležitosti, při té příležitosti si samozřejmě může vyžádat kopie emailové korespondence. Kontrola způsobem, že mu vypáčí zámek u stolu (byť služebního) nebo se bude se úmyslně za jeho nepřítomnosti hrabat v jeho věcech mi nepřipadá zrovna správná. A pokud v jeho (byť služebních) věcech najde jeho soukromý dopis a s gustem si ho přečte - tak to už je vůbec zavrženíhodné. A to je přesně ten postup který navrhujete a schvalujete, pouze s tím rozdílem, že u emailů probíhá v elektronické podobě. Emaily psané podřízeným totiž nemá nadřízený ve své emailové schránce ale musí se k nim dostat jiným způsobem, než přes svou schránku elektronické pošty, tj. za zády a bez vědomí podřízeného.

Nevím jestli u všech poštovních programů, ale alespoň u některých (např. GroupWise) je položky možné označit jako soukromé. Pokud takovou položku otevře někdo jiný než adresát (či odesílatel) pak se dá stěží mluvit o dobré víře v to, že tato pošta byla služební.
Pokud tedy někdo "zachytí" (jak sám formulujete) soukromý email, je zcela jasné, že pracovníka nepřípustně šmíroval. Správně by případná kontrola měla probíhat tak, jak jsem již několikrát napsal, tj. vyžádat si (nebo si nechat vyjet) seznam emailové korespondence pracovníka a nechat si od něj označit, které emaily jsou soukromé. Za ty je samozřejmě možné pracovníka postihnout v intencích, o kterých jsem už také psal. Tj. zda je tato činnost zakázána, všechny pracovníky stejně, zda firmě tím vznikla škoda či nikoliv a v neposlední řadě, zda by napsán na úkor plnění pracovních povinností či nikoliv. Automaticky totiž ve svých vývodech předpokládáte, že byl napsán v pracovní době, ale to nemusí být vždy pravda. Mohl být napsán během (zákonné) přestávky v práci nebo před či po pracovní době! A protože mnohé firmy mají platby za připojení paušální, pak v takovém případě napsáním soukromého emailu nevznikla firmě ani ta nejmenší škoda. A v těchto souvislostech mi nadpis Vašeho článku a jeho následné rozvedení v textu skutečně připomíná padesátá léta.

Celá záležitost má přitom dvě roviny - právní a tu lidskou. K té právní stránce jsem se snad ve svých příspěvcích vyjádřil dostatečně, tak jen stručně tu lidskou. Připojení na internet (a pro některé i pořízení slušného počítače) je zatím pro mnohé lidi problematické ať již z finančních či technických důvodů. Proto si myslím, že pokud je to jen trochu možné, že by zaměstnavatel měl zaměstnanci psaní soukromých emailů za předem vymezených podmínek umožnit. Zaměstnanec na to samozřejmě automaticky právo nemá, ale pokud tím zaměstnavateli nevznikne žádná újma, pak zakazování bez rozumného důvodu a případné tvrdé sankce za porušení zbytečného zákazu považuji za výraz arogance zaměstnavatele vůči zaměstnanci, lidově řečeno za buzeraci.

Ještě jsem chtěl podotknout další aspekty, ale už tak jen se moc rozepsal a na rozdíl od vás píši tyto příspěvky zadarmo [ :-)) ] tak už jen stručnou rekapitulaci na závěr - na psaní soukromých emailů v práci bez souhlasu zaměstnavatele nemá zaměstnanec právo, ale pokud už je napíše, tak zaměstnavatel nemá právo je číst. Jsem však přesvědčen, že při troše dobré vůle obou stran lze najít oboustranně přijatelný kompromis. Alespoň jako provizorní řešení do doby, kdy internet bude tak samozřejmou součástí našich domácností, jako je teď (např.) televize.
M.Šera

Zkratka muj nazor podepreny logikou pravniho systemu je

Pri vsi ucte - vim, ze logika pravniho systemu neni uplne totez, co logika v tom smyslu, v jakem toto slovo pouzivaji matematikove. Ale mam opravdu VELICE VAZNE pochybnosti, ze to, co jste v clanku uplatnil LZE nazyvat logikou - byt' pravni. To co jste predvedl je vas nazor podepreny odkazem na normy rikajici neco jineho nez co tvrdite, ze rikaji (to by snad jeste mohla byt otazka nazoru, i kdyz pak byste nemel mit dva ruzne nazory na to, co zakon rika v tomtez odstavci); a v horsim pripade - jde o vas nazor podporeny odkazem na pravni normy hovorici o necem uplne jinem (z prava stanovit pravidla nelze bez dalsiho dovodit pravo na nejaky zcela konkretni zpusob kontroly).

Pokud je vase presvedceni zalozeni na domence "jednani v dobre vire" pak se to melo objevit v clanku, protoze to by byl argument, se kterym by bylo mozne nejak polemizovat nebo ho prijmout. Uvest prvni relevantni zakony podklad k nazoru az v diskusi pod clankem je vsak jiz ponekud opozdene ...

Pokud se tedy chystate psat dalsi clanek, pak ja ho rozhodne uvitam - ale nemel by se tvarit jako clanek zalozeny na logice pravniho systemy a nebo by na ni skutecne zalozeny byt mel.

Pripomnel bych prizemni parametry tohoto problemu: Komunikace stoji i malou firmu statisice rocne a mzdy zamestnancu dokonce miliony. Kdyz nekdo BEZ VYSLOVNE DOHODY misto prace pul hodiny denne mailuje, chatuje a vede soukrome hovory, porusuje zakon i podminky smluvniho vztahu naprosto stejne, jako kdyz ukradne firemni pokladnu se stejnou castkou (skoda je totozna), cesky receno KRADE. A uplne stejne by mel byt postihovan, pri plnem zachovani jeho prava na soukromi (uplne staci vypis adres a tel. cisel, do obsahu jit netreba). Ono to ma jeste danovy aspekt - kazda vyhoda, poskytnuta zamestnanci, se musi prevest na penize a ZDANIT, jinak hrozi postih. Financni urady se do toho zatim moc netlaci, ale maji v tom idealni nahravku. Ani nemusi nic dokazovat - naopak, pouze zpochybni a naopak platce dane je povinen dokazovat, ze k uniku nedoslo (a kde jsme s presumpci neviny a lidskymi pravy, ze!).

... že kontrola zaměstnanců i cestou porušování jejich práva na soukromí je jediným prostředkem, jak udržet pohromadě komplikovanou strukturu lidské společnosti.

Tato veta mi neco pripomina. Myslim, ze nejlepsim by bylo zridit domovni duverniky a ulicni vybory. Co kdyby se nam komplikovana struktura lidske spolecnosti rozpadla v miste bydliste?

Obavam se, ze autor tentohkrat HODNE prestrelil.