Vlákno názorů k článku Je možný vyhazov z práce za soukromý email? od Dan Lukes - Mate naprostou pravdu to je totez. Tak jako...

Mate naprostou pravdu to je totez. Tak jako by zamestnanec nemel v pracovni dobe psat soukrome dopisy, tak si nemuze courat kam se mu zachce - protoze takova jsou pravidla zamestnaneckeho pomeru, k nimz se nastupem do zamestnani zavazal. A stejne je to i v tom, ze tak jako to, aby se zamestnanec necoural nemuze zamestnavatel zajistovat tim, ze ho bude privazovat k zidli, tak to druhe nemuze zajistovat tim, ze cte veskerou korespondenci.

Ano! Tesim se na diskuzi, jestli ma zamestnavatel pravo naridit zamestnanci behem pracovni doby sedet v kancelari, kdyz ma ustavou zajistenu svobodu pohybu. A se svobodou projevu by to mohlo byt jeste zajimavejsi.

Vidím že to vypadá, že jsem principiálně zaujat proti systémákům (a obdobným lidem bravurně ovládajícím taje výpočetní techniky vůbec), to samozřejmě ne, tak jsem to nemyslel. Jsem rád že existují, protože coby počítačový laik-samouk jsem na jejich pomoc občas odkázán. Jen jsem se setkal s několika případy, kdy dotyčný zaměnil možnost dívat se do firemních počítačových agend s právem do nich podle libosti nahlížet a následně toho využil čí spíše zneužil. To na vysvětlenou ke své zmínce o systémácích, doufám, že ti slušní, kterých se moje poznámka netýkala, to pochopili a nezlobí se na mne :-)
Samozřejmě jsou zcela mimo diskusi případy, když soukromý email (ale pochopitelně stejně tak to platí i pro služební) ohrožuje bezpečnost firemní sítě třeba tím, že je zavirovaný, pak má systémák nejen právo ale i povinnost zasáhnout. Myslím si, že v takovém případě soudný člověk nemůže absolutně nic namítat, naopak měl by mu být za ozdravný zásah vděčný. A slušný systémák toho zaměstnance na smazání jeho emailu nepochybně upozorní a nebude se pást na jeho nervozitě či rozčarování, že se mu ztratil email :-)))
Pokud někdo podepíše souhlas, že zaměstnavatel může číst jeho soukromé dopisy (byť jen emailové) a odposlouchávat jeho soukromé telefonní hovory, pak po formálně právní stránce je takové šmírování patrně v pořádku, pokud se ale jedná o běžnou firmu a ne o přísně utajovaný projekt, tak poněkud jinak by dopadlo hodnocení po stránce morální. Ostatně pochybuji, že by někdo takový souhlas podepsal z vlastní svobodné vůle a pak by byla na místě otázka, zda se nejednalo o nepřípustný nátlak, využití tísně pracovníka nebo dokonce vydírání (když to nepodepíšeš, tak tě nepřijmeme, dostaneš výpověď, skřípneme tě jinak apod.). Právnickou lahůdkou by mohlo být, pokud by v takovém případě pracovník po čase od takové pracovní smlouvy odstoupil s odvoláním na § 49 občanského zákoníku, ve kterém se praví, že účastník, který uzavřel smlouvu v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit.
P.S.
Tento příspěvek výjimečně píši v pracovní době a na počítači zaměstnavatele. Po dlouhé době jsem zase využil jeho prostředky pro soukromé účely a tak čekám, co to s ním udělá. Jestli se třeba nenechá inspirovat názorem autora článku ......... to abych si už pomalu balil věci. ;-))

Nevim, jestli je "klak" systemak, ani jestli mezi systemaky je tak vseobecne rozsireny nazor, ze maji pravo sve postaveni zneuzivat, faktem ale je, ze systemak (nebo obecneji, osoba, v jejimz popisu prace je udrzovani systemu el. posty v chodu) ma pravo, pokud je to nutne k jeho pracovni cinnosti, do dopisu nahlednout. Nesmi vsak zjistene informace vyuzit ani ve svuj prospech, ani je sdelit jinym osobam (napriklad sefovy firmy - a to ani na jeho zadost).

Trochu odbocim - muj nazor je, ze zamestnavatel ma narok na jakoukoliv manipulaci s jakymkoliv dopisem i telefonatem zamestnance pokud k tomu ma jasny a explicitni (staci generleni, nikoli ad-hoc) souhlas. Staci si to tedy dat naprosto jasne do smlouvy (nestaci tam dat, ze vsechny dopisu jsou nesoukrome, je tam treba dat vyslovny souhlas s tim, ze se zamestnavatel muze neomezene seznamovat s obsahem) nebo v tomto smyslu podepsat jiny dokument. Bez takoveho souhlasu se spise domnivam, ze takove pravo zamestnavatele neexistuje (neresim, jestli by melo existovat, rikam, ze si myslim, ze neexistuje).

hmmm jenze to by systemak nedelal nic jineho nez cetl cizi postu ... pokud to zrovna neni firma o dvou lidech :)
takze nevidim duvod proc by to nekdo delal, ano dokazu pochopit ze kdyz nekdo resi problem tak do te schranky nahledne nicmene vetsinou da tail a pocka jselio vse dojde jak ma a to co tam bylo predtim je mu fuk. a ze si z mailogu muze prohlidnout casto
KDO-KOMU-KDY-KOLIK-CC ???

no a? at to dela je to jeho prace az tam uvidi

spam2s03nsns@vasserver.vasedomena.vasetld zasahne budete mu vdecnej ze vase soukroma korespondence odesla

A o tom presne to je - stejne jako zamestnavatel neni opravnen k telefonickemu odposlechu, domnivam se, ze neni opravnen k odposlechu elektronickemu. K tomu mame Policii CR, ktera na zaklade soudniho (pravda, v posledni dobe se (bohuzel) pravidla silne uvolnila) rozhodnuti muze odposlech provadet.

Zcela záměrně jsem se chtěl dotknout těch systémáků (a lidí na obdobných pozicích), kteří zneužívají toho, že se dostanou do všeho co je ve firemních počítačích a ze zvědavosti se prohrabávají osobními údaji zaměstnanců apod. (ostatně, nedávno jsem četl na netu článek, jak manžel takto šmíroval svoji ženu, která pracovala ve stejné firmě).

K utajování: pokud mimo monitorování emailové pošty systematicky kontrolujete, zda pracovník neodnáší z práce informace na disketě, CD či paměťové kartě apod., pak asi skutečně chcete zamezit úniku informací, v opačném případě je to pouhá záminka. V případě slabého připojení i poslání dat která se vejdou na obyčejnou disketu (1,4MB) může činit potíže a tím spíš to platí o objemu dat, který lze přenést na CD, ZIP nebo maličké paměťové kartě CF či podobné. A několik GB či dokonce několik desítek GB dat, která hravě přenesete na disku, prakticky nemáte šanci protlačit přes běžné připojení k internetu. Ostatně, pokud by někdo skutečně chtěl vynést informace konkurenci mermomocí emailem, nejspíš by tento email šifroval nebo alespoň poslal zaheslovaný soubor. A co se týče odposlouchávání - pokud by někdo chtěl skutečně vynést informaci z firmy telefonicky, nejspíš by použil mobilní telefon (pokud by nebyl hazardér nebo úplně blbej).

Kontrolovat obsah komunikace se samozřejmě dá i v souladu se zákonem a dobrými mravy - stačí vyjet seznam emailové (telefonické) korespondence a požádat pracovníka, aby označil soukromé a služební emaily (telefonáty). Emaily označené jako služební si pak s klidným svědomím může přečíst. A z existence soukromých emailů (případně podle jejich počtu) vyvodit příslušné důsledky.
Jde to pochopitelně udělat i elegantněji - v některých programech lze emaily označit jako soukromé, nebo lze vyžadovat, aby kopie služebních emailů byla VŽDY zaslána na určenou adresu (ostatní jsou tedy soukromé) apod. Chce to ale potlačit přirozenou zvědavost a nepřirozené sklony ke šmírování a jednat se zaměstnancem slušně - a to bude patrně ten kámen úrazu.

Omluvu prijimam, jen se bojim abyste se ted nedotkl nejakeho opravdoveho systemaka :-)

K utajovani: domnivam se ze _kazdy_ zamestnanec firmy (vcetne uklizecky) pracuje nebo ma pristup k informacim, jejichz predani konkurenci by firmu poskodilo.

Zajimalo by me, jak chcete jinak "kontrolovat obsah komunikace" nez tim ze budete číst vsechny maily pracovnika, odposlouchavat jeho telefony atp. Prodotykam, ze nemam na mysli stale smirovani, ale jen neco jako namatkovou kontrolu .

klak

Pro pana klaka: pokud nejste systémák ani nic podobného, pak se Vám za podobné podezření omlouvám. Jen na vysvětlenou - mám pár nepříjemných zkušeností ze zneužití možnosti dostat se do všech dat ve firemních databázích (a firemních počítačích obecně). Jinak musím poněkud oponovat:
1) Každý email má svého adresáta a tomu, komu není určen, by jeho čtení mělo být přinejmenším trochu žinantní, ovšem pokud má v sobě slušnosti alespoň co by se za nehet vešlo. A každý email má označení "věc", ze které je obvykle jasné, o jaký dopis se jedná. To, že k něčemu mám přístup totiž automaticky neznamená, že to mám právo číst.
2) Ani do zásuvky pracovního stolu by se nemělo pracovníkovi lézt bez jeho vědomí a souhlasu, protože tam obvykle má pár věcí soukromé povahy. Mám-li to říci polopatě, pak ne každému by bylo vhod, aby se někdo hrabal v jeho soukromých proprietách a ještě polopatičtěji: ne každé ženě by se zamlouvalo, kdyby se jí někdo přehraboval ve šminkách (neřku-li ve vložkách).
3) Tohle přirovnání není docela přesné, ale bylo by to na dlouhou diskusi
4) Pracovnice v podatelně poštu pouze odesílá ev. třídí, v žádném případě ji NEČTE, to NENÍ její práce. Pokud správce firemní sítě postupuje obdobně a emaily NEČTE, pak není co namítat.
5) Protože emailem není možné z firmy vynést hmotnou věc ale pouze informaci, pak takový postup je jistě na místě na pracovištích, kde se pracuje s utajovanými materiály a i ostatní možnosti úniku tajných informací jsou podobně zabezpečeny (kontrola, zda pracovník neodnáší z práce informace na disketě, CD či paměťové kartě....). A pokud pracovník podepíše příslušné lejstro o utajování informací a souhlas s cenzurováním svojí pošty, pak asi nelze nic moc namítat. V ostatních případech se jedná o buzeraci a zásah do soukromí.

A nakonec, já cítím určitý významový rozdíl mezi "obsah komunikace kontrolovat" a "číst soukromé maily pracovníka". Pokud by Vámi uváděné ustanovení mělo mít tento význam, tak jen podotýkám, že nenazývání věcí pravými jmény je znak pokrytectví.

Je to skutečně na dlouhé povídání, tak jen stručně:
Pokud je zaměstnavatelovi skutečně putna, jestli zaměstnanec použije firemni schránku k tomu, aby cukroval s marketingovou managerkou v zahranični pobočce nebo k tomu, aby se domluvil s kamarádem, ze půjdou o vikendu na ryby a zajímá ho jen jestli se zaměstanec věnuje práci nebo ne, pak v žádném případě nemusí zaměstnancovy mejly číst. Stačí, když s podívá na dobu odeslání (u příchozích na dobu otevření) a tak zjistí, zda se s nimi zabýval v pracovní době nebo třeba o přestávce po práci či až po pracovní době. A u ostatních může požádat zaměstnance o vysvětlení. Ty mejly, které zaměstnanec označí za služební, si pak s klidným svědomím může přečíst a z ostatních vyvodit příslušné důsledky.
Jak je vidět, je to snadné vyřešit i bez zásahu do soukromí zaměstnance, ovšem pokud je zaměstnavatelovi skutečně putna, jestli zaměstnanec cukruje s marketingovou managerkou ..........

Ano, presne tak jsem to v clanku myslel. Omlouvam se, asi to nebylo zcela srozumitelne.

Zacal jsem psat odpoved, ale roztahla se mi natoli a argumenty byly takove sire, ze to bude na dalsi clanek. Proto ted jenom jedna poznamka:
Zamestnavatovi je teoreticky putna, jestli zamestnanec pouzji firemni schranku k tomu, aby cukroval s marketingovou managerkou v zahranicni pobocce nebo k tomu, aby se domluvil s kamaradem, ze pujdou o vikendu na ryby. Obsah mailu jej zajima jen do te miry, aby zjistil, jestli se zamestanec venuje praci nebo ne. A to jinak, nez prectenim zamestnancovych mailu, nezjisti.

velmi se mylite, pane Sera. pan klak neni systemak ani nic podobneho a neschvaluje prohledavani soukromych kapes ani kabelek :-)))

nicmene svuj nazor opiram o tato tvrzeni:

1) obsah bezneho emailu je prosty text postradajici jakoukoliv obalku
2) obsah disku firemni workstation (nebo prislusna slozka na firemnim serveru) je ekvivalentem obsahu zasuvky pracovnikova stolu
3) obsah disku firemniho mailsereveru (a zejmena slozka s odchozi postou) je ekvivalentem prislusne prihradky v podatelne firmy
4) tak jako pracovnice v podatelne ma pristup do prihradky s odesilanou postou, ma i spravce firemni site pristup do slozky s odchozimi emaily.
5) zamestnavatelem urceny pracovnik muze kontrolovat zasilky odchazejici z firmy - pokud by tomu tak nebylo, bylo by velmi jednoduche z firmy takto "vynest" jakykoliv material.

nicmene jako zamestnavatel bych asi zanesl do pracovni smlouvy ustanoveni: "obsah komunikace smerujici z pracoviste zamestnance muze byt zamestnavatelem kontrolovan"

klak

Vývody pana Bolka sice nepostrádají určitou logiku, podle mého názoru však poněkud scestnou. Zda je něco soukromé či nikoliv je určeno obsahem a charakterem té věci, nikoliv tím kde je umístěna. Soukromá pošta zustane soukromou bez ohledu na to, že je umístěna na serveru firmy. Možná je tam umístěna protiprávně, nicméně tento fakt na charakter "soukromosti" této pošty nemá žádný vliv.
Data automaticky nepatří tomu, kdo vlastní nosič dat, obecně mezi vlastnictvím dat a nosiče není žádná závislost. Pokud si půjčím disketu či CD k transportu svého programu, nestává se tento program automaticky majetkem majitele nosiče. Pokud někomu prodám počítač, na jehož disku se nacházejí nějaké programy a současně nepřevedu právo tyto programy užívat, nesmí je nový majitel používat. Ano, ty programy neměly na tom disku být, měly být vymazány, což je opominutí prodávajícího, toto opomenutí ale neopravňuje kupujícího k používání těchto programů a tím k porušení autorského zákona. Myslím, že obhajoba u soudu "voni tam ty programy už byly" by těžko měla naději na úspěch. Z toho jednoznačně vyplývá, že pokud umístím nějaká soukromá data na firemní disk, jedná se o moje vlastnictví a zaměstnavatel nemá právo tyto data číst ani jakkoliv jinak využívat. Má ale právo mě za takové jednání postihnout.
Podobný princip platí obecně. Pokud si dám kabát do firemní skříně, zůstá i nadále mým majetkem. Pokud tento kabát hodím řediteli na stůl (který samozřejmě k ukládání kabátů není určen) asi tím poruším pracovní kázeň a mohu být za toto jednání postihnut, nicméně i v tomto případě zůstává kabát i nadále mým majetkem a firma si ho v žádném případě nemůže přivlastnit.
A kdybych to chtěl hnát do absurdity - když používám WC zaměstnavatele, činnost kterou tam vykonávám je ryze soukromá přestože ji konám v pracovní době a k této činnosti využívám místnůstku, která včetně jejího vybavení patří zaměstnavateli. A o legálnosti či přípustnosti šmírování v tomto případě asi nemá smysl se bavit.

Mám takový nepříjemný dojem, že pan "klak" je systémák nebo něco podobného a jak je všeobecně známo, tak takoví lidé obvykle považují za svoje výsostné právo zneužívat své pozice ke strkání nosu do věcí, do kterých jim zhola nic není. Soukromý dopis se od veřejného neliší tím, zda je zalepen či nikoliv ale tím, komu je adresován a zda je určen pro zveřejnění - nepředpokládám, že by dotyčný neviděl rozdíl mezi (např.) soukromou pohlednicí a tzv. otevřeným dopisem publikovaným v tisku.
Každý email má svého odesílatele a adresáta a tím je zcela jednoznačně dáno, komu je určen. Zatím jsem se nesetkal s podnikem, kde by měl systémák v popisu práce číst emaily, které mu nejsou adresovány a osobně pochybuji, že by soudné vedení podniku takové šmírování oficiálně začlenilo do pracovního řádu. Pokud tedy někdo čte cizí emaily, porušuje pracovní kázeň neb se v pracovní době na úkor svých pracovních povinností zabývá něčím, co nemá v popisu práce.
Ostatně podle stejné logiky, že cokoliv co není zalepeno mohu klidně číst, by bylo legální prohledávat spolupracovníkům kapsy a spolupracovnicím kabelky a odůvodňovat to tím, že šaty jsou ve firemní skříni a kapsy nejsou zašité, kabelka je v zásuvce firemního stolu a zavírání není na zámek atd. Pokud si něco takového pan "klak" myslí, tak já tedy ne.

Moc bych na to nesazel. Pravo nedotknutelnost domovni svobody mate take jenom ve svem byte a nikoliv v hotelovem pokoji. :-)

it's easy :-)

cim se lisi korespondak od dopisu? - obalkou!
cim se lisi soukromy dopis od verejneho? - zalepenou obalkou!

nejdrive bych se snazil presvedciti soud, ze email zadnou obalku nema (na disku mailserveru lezi coby prosty textovy soubor- zpravidla). kdybych neuspel, snazil bych se dokazat, ze ta "tzv. obalka" ;-) nebyla zalepena a jednalo se tedy o otevreny dopis.

To jste s prominutim vedle "jak ta jedle"... :-)


runner

Zcela souhlasim.

Zprava je chranena jako takova, bez ohledu na okolnosti vzniku. A to dokonce i pred prostredky moci vykonne (bez povoleni soudu). Navic je dosti podstatny rozdil mezi pracovne-pravnim sporem zapricinenym chovanim zamestnance a trestnym cinem, ktery by spachal zamestnavatel.
Skoda, kterou zpusobi zamestnanec zamestnavateli odeslanim soukromeho e-mailu (napr. odcizeni systemoveho casu, energie atd.), je navic minimalni a tudiz jeho stihani nepravdepodobne.


runner

Vasi interpretaci byste coby zamestnavatel musel u soudu dokazat, docela by mne Vase argumentace zajimala...'-)

Pokud stredni nazvyvate 50+ zamestnancu, nekolik jich znm a maji rozumne politiky, routery jsou reseny Masqueradingem a v pripade neukazneneho zamestnance je patricny IPcko priskrceno...;-) Verte, ze nejsou vyrazne problemy v horizontu let. Na druhou stranu 'prenosny modem' je ve stredni firme pomerne slozite zjistitelny, tudiz zustava (zamestnavatelovo) ta pamet a pak telefonni poplatek, vesmes maji ISP krome I2002 cisla i normalni, kdo to bude dohledavat v kupe hovoru stredni firmy?

Nezpochybnuji Vase tvrzeni, mam trochu odlisne zkusenosti, netvrdim, ze spousta veci je technicky nerealizovatelna, spise zalezi na umu a znalostech. Domnivam se, ze by mne zamestnavatel hodne tezko hledal a dokazoval by mi tuto cinnost, pokud bych si dal zalezet (sifrovany prenos je podezrely vzdy:->), to je zrejme rozdil cloveka, ktery ma na starosti security & spol. u desitek zakazniku a sekretarky, ktera chudak nevedomky diky viru rozesila ucetnictvi po znamych (i takove pripady se staly:-()

listovni tajemstvi bych do toho moc netahal. email je beztak jen neco jako pohled nebo korespondencni listek :-), tak ze jake pak pravo na soukromi?

Dle mého názoru soukromou poštu definuje charakter dané zprávy, nikoliv prostředky potřebné k jejímu vytvoření. Diplomatická pošta je také nedotknutelná, ať už ji vytvořila sekretářka velvyslanectví nebo osoba bez diplomatického statutu (ale předala ji řádnou cestou k odeslání). Takže i kdyby k vytvoření soukromé pošty byly "zneužity" prostředky zaměstnavatele (porušení zákoníku práce), právo na soukromí má vyšší hodnotu (porušení ústavního pořádku).

Nevim, kde delate, ale neznam jedinou firmu (stredni+), kde by bylo pripojeni jinak nez pres proxy server a mistni postovni server. Prime spojeni ven je zakazano na urovni firewall.

Myslim, ze Vam zacinam rozumet. Tusim kam mirite, proto bych mel jeste jednu vec - predstavte si velice realnou situaci - souromou postu zamerne nebudu posilat pomoci MTA zamestnavatele - data vzniknou v pameti meho pocitace (prostredek zamestnavatele), jako bitovy stream jsou poslany do Internetu (predpokladam, ze k routeru ve firme opet prostredek zamestnavatele) a pote doruceny. Stale se bavime o standardnich instalaci (vezme MS OE, ci MS O) bez jakehokoli nepovoleneho software apod. Pripadne pokud mi nekdo neodmaze telnet, nebo mi nezakaze pouzivat FDD, vystacim si plne s telnet <stroj> 25... - stale jsem pouzil zamestnavatelovu 'pamet a sit', nic vice - co v tomto pripade?

Omyl, jeste jste uplne nepochopil moji otazku. Vysvetlim jinak:
Vsechny ty zakony a Ustava pocitaji s tim, ze je zakazano cist SOUKROMOU postu lidi. Jenze pokud k tomu vyuzivate nastroj sveho zamestnavatele muze to byt povazovano za soukromou postu ?
Pokud je vase "soukroma" el. posta na serveru firmy kde jste zamestnan, neni to nahodou posta patrici vasi firme, nikoliv zamestnanci ? Koneckoncu lezi na jejich disku. Samozrejme to u vaseho ISP taky (pokud tam mate postovni server), ale tam vam ISP poskytuje sluzbu (stejne jako telefonni spolecnost) a pak je ochrana na miste. Pokud data nalezi majiteli nosice (neni-li zakonem ci smlouvou upraveno jinak) neni asi co resit.

Ano to je dobra otazka - ja si myslim, ze pokud to ma zamestnanec zakazano (a IMHO se mu to muze zakazat a nesouvisi to se Zakladni listinou prav a svobod), tak je to poruseni pracovni kazne (stupen, prenecham stranou). Otazka vsak zni - jak to muze zamestnavatel dokazat? Stejne jako u telefonickych hovoru muze zjistit, ze klapka A volala 5 minut na cislo B, muze zjistit, ze zdroj e-mailu sedici pod IP adresu A posilal 10MB posty na e-mail B. To je vse, co je opravnen (IMHO) zamestnavatel zjistit. Pokud chce vice (napr. klasicikaci formy, ucelu apod.), musi mu v tom na zaklade trestniho oznameni pomoci Policie CR. Pokud to udela zamestnavatel na vlastni pest, vystavuje se velmi vaznemu riziku, ze z obvineneho se stane zalobce. Mate jiny nazor?

Nevim jestli mu to narizuje zakon (Zakonik prace), ale vypoved se zpravidla nejak zduvodnuje. A pokud se jedna o dohodu, musi s ni souhlasit obe strany a jak se dohodnou je jejich vec, pokud chteji dohodu a nedohodnou se, resi to opet Zakonik prace formou odstupneho.

To dokazovani je problem i s papirovou postou - tam sice muzete zachovat listovni tajemstvi a jako predmet dolicny predlozit stale zalepenou obalku az u soudu, ovsem u elektronicke posty ci podobneho streamu dat to udelat nelze - proto nejste opravnen k takovemu ukonu, neb se sam vystavujete riziku obvineni z poruseni hned nekolika zakonu, je na Vas, zda-li risknete, ze Vase obzaloba bude nakonec 'mastnejsi' nez zisk z 'nepohodlneho' zamestnance...

"v pripade dohodou mi musi dat odstupne"
Proč MUSÍ? (Pokud nejde o dohodu z důvodu organizačních změn ...)

Dokazování u soudu - by mohl být problém.

Vycházel bych (jak již někdo reagoval) z analogie s papírovou poštou.
Zda je či není nedostatečným využíváním pracovní doby resp. porušováním pracovní kázně:
- vyřizování soukromé korespondence (na papíře) a její odesílání za firemní peníze

Otazka ale zni jinak. Muze byt posta soukroma pokud k ni vyuzivam prostredku zamestnavatele ?

Ahoj Pavle,
IMHO neni telekomunikacni zakon relevantni. Kontrolou soukrome posty, pokud se nepletu, porusuje zamestnavatel Listinu osobnich prav a svobod, ktera je soucasti Ustavy CR. Pkud me pamet neplete, tak ustava je nadrazena jakemukoliv beznemu zakonu :-)

Zdravim,
autor clanku na to sel od ochrany soukromi, coz je mozna jedna cesta, dosel vsak k zaveru, ze se nikam nedostal, tedy ze tato nekala cinnost (kazdra strana ma urcitou miru masla na hlave) je vlastne v poradku.

Opomnel vsak podstatnou vec a sice telekomunikacni zakon a souvisejici predpisy. Osobne nejsem pravnik, to rikam dopredu, nicmene jsem za leta shromazdil dost nazoru (pravniku & spol.) na to, abych se priklonil k tomu, ze charakter elektronicke posty je dle ceskeho prava srovnatelny s charakterem listovni zasilky, tedy vcetne povinnosti zachovavat listovni tajemstvi, coz je vec, ktera je vymahatelna a jeji poruseni je pomerne vysoce sankcionovano.

A stejne jako zamestnavatel by tezko u soudu uspel s dukazem otevreneho (zabaveneho) papiroveho dopisu, stejne tak se domnivam ze by neuspel s e-mailem, coby dukazem. Podivam-li se na to z hlediska klasickeho dopisu, k podobne cinnosti (a pro soud uznatelne) je zabaveni korespondence Policii CR. Podivam-li se na to z pohledu elektronickych informaci, jdeme jeste dale a sice v tom, ze zamestnavatel bude hodne tezko dokazovat autenticitu mailu a odesilatele, protoze do doby nez bude cely mail vcetne veskerych rezijnich informaci signovan, lze zmenit naprosto cokoli a kdykoli (a to muze udelat jak zamestnanec, tak zamestnavatel, nikdo nedokaze, ze to neudelal, bohuzel ale nedokaze ani ze to udelal) - z hlediska soudu je IMHO takovyto dukaz naprosto bezpedmetny. A verte mi, ze kdyby mi zamestnavatel (chech, zamestnavam sam sebe, takze se mi to mluvi snadneji, to priznavam) dal vypoved z duvodu poruseni pracovni kazne (v pripade dohodou mi musi dat odstupne a ja ho rad prijmu) a jako duvod (ktery musi uvest) uvede prave tu soukromou postu, okamzite ho davam k soudu. Nerikam, ze neznam nekolik pravne pomerne silnych 'klicek', jak se zbavit nepohodlneho zamestnance proti jeho vuli aby ani popel nerekl, nicmene tudy cesta nevede.

Docela by mne zajimalo, zda-li jako reakce na uvedene skutecnosti a nazory zazni v nasledne (bude-li nejaka) diskusi jiny pravni nazor, nez jsem za ty roky zaznamenal.