Já to dělám takhle, jo:
Přečtu si Guardian.
Přečtu si Breitbart.
Přečtu si Washington Post.
Přečtu si Daily Mail.
Přečtu si Politico.
Přečtu si Sputnik.
Přečtu si Welt.
Přečtu si Parlamentní listy.
Přečtu si Blisty.
Přečtu si Echo.
Přečtu si Reflex.
Pak v duchu vyškrtám všechny rozpory, až mi zbyde jen to, na čem se všechny jmenované zdroje shodnou. A to je pravda - nebo aspoň nejbližší možná aproximace pravdy, kterou lze získat bez nasazení pokročilé strojové inteligence.
A funguje to! Kupříkladu dnes jsem tímto postupem naprosto spolehlivě zjistil, že je pondělí třináctého listopadu 2017.
Za relativně pravdivé informace lze pokládat pouze ty, které jsou v rozporu se zájmy subjektu, jež je zveřejňuje. Je tomu tak proto, že věc (ač nerad) již nemůže popřít.
Takže "nesplnili jsme své sliby, nepodařilo se, konkurence je lepší v" bude (pokud autor ví o čem je řeč) pravda.
Pravdivost ostatního nelze posoudit.
Je však na místě pokládat si otázky:
Zajímá mě jestli..?
Je důležité zda..?
U zbytečných informací nemusíme řešit pravdivost.
O věrohodnosti opakovaných informacích se lze poučit, když si v českých zdrojích přečteme, že "lékaři ze severokorejského uprchlíka vyňali pět NÁBOJŮ".
z toho mi vychází, že máš pocit, že většina zpráv jsou lži.
Velká část zmiňovaných často přetiskuje agenturní zprávy. Další menší část čerpá tak z několika zdrojů, jen je pro jistotu neuvádí, jen to jsou stejné nesmysly. Zaměření těhle webů je hodně různorodé, témata, která budou napříč budou nejspíš tisková prohlášení velkých představitelů a je otázka, jestli budeš prohlášení považovat za pravdivé jen proto, že o něm psali všichni :).
Na tvůj postup platí velice přesně, že 100x opakovaná lež se stává pravdou.
Interpretujete to špatně, propaganda a lež je to, co se shoduje a ne to co se neshoduje.
Shoda by v propagandou neovlivněném reálném světě měla být minimální, pravděpodobnost toho, že jedna a táž situace bude popisována různými pozorovateli jinak je větší, než že bude popisována stejně.
Pokud je něco v různých médiích stejně, je za tím jiný zájem, než popsat realitu, jak ji vidí autor mediálního příspěvku.
A co je dobro a zlo? Návod na použití světa pro náš civilizační okruh je Nový Zákon, to proto, aby naše civilizace zůstala taková jaká je.
Například v Číně je běžné, že lidé vám do očí lžou, lžou vám do té doby, když jim do očí neřeknete, že je to lež. Číňané, kteří přešli na křesťanství třeba právě toto nedělají.
Na základě čeho může člověk odlišit dobro od zla? Pravdu od lži? Kde nalezne potřebné archetypy? Naše zkušenost s komunismem, nacismem a dnes neomarxismem ukazuje, že ne vždy je to pro každého tak jednoduché. Protože mu chybí základní vzdělání. A to, které se mu dostává skrze kulturu, rodinu, školu je neúplné a časem i prožitými totalitami degradované.