Vlákno názorů k článku Ještě webovější aplikace, než jsme doufali? od M.D. - Při vší úctě k panu Fukovi mám pocit,...

Při vší úctě k panu Fukovi mám pocit, že tentokrát si ve svém nadšení skutečně vůbec nepřipouští jakékoliv negativní aspekty věci.

Použití Gmailu jako úložiště dat, která jsou poté pomocí nějakého jiného softwaru na klientovi interpretována třeba jako filesystém, je jistě úžasný hack a další ukázka toho, že téměř každý komunikační protokol lze použít pro přenášení téměř libovolných dat, ale jednak tohle přece není vůbec webová aplikace (kde je tam ten tenký klient v podobě browseru?) a druhak jaká je vůbec reálná použitelnost takového hacku?

Už vůbec nemluvím o něčem jako spolehlivost, kdy Google na své straně změní nějakou celkem nepodstatnou drobnost, díky které v lepším případě klient jenom přestane fungovat a k datům se už uživatel rozumně nedostane. V horším případě i něco jiného...


Navíc ani u těch opravdových webových aplikací (jakou je třeba Gmail sám o sobě) bych to neviděl až tak růžově.

Každý, kdo někdy nějakou webovou aplikaci dělal v PHP, Perlu, JSP či něčem jiném, jistě časem došel k názoru, že ta "two-tier" filozofie (databáze a logika aplikace na serveru, prezentační vrstva na klientovi) je v případě webu hrozně znepříjemňována tou neostálou potřebou refreshování a reloadování, neustálým přehazováním si hodnot proměnných mezi klientem a serverem, případně používáním složitých JavaScriptů.

Jazyk HTML byl prostě navržen pro webové stránky, ne aplikace (výjma triviálních vstupních formulářů). Protokol HTTP je nestavový, takže udržování unikátního stavu aplikace mezi klientem a serverem je třeba dělat různými roztodivnými postupy, které stejně selhávají nejpozději v tom okamžiku, kdy se uživatel rozhodne použít tlačítko Zpět.

Nemám nic proti tenkým klientům obecně, ač bych byl nerad, aby všechny aplikace fungovaly tímto způsobem. I "tlustí" klienti a monolitické aplikace mají do budoucna své uplnatnění.

Ale bych bych určitě velmi neštatný, pokud by přišla doba, kdy by skoro všechno byly webové aplikace.


Praktický příklad:

Zkuste si rozmyslet, jak má fungovat webová aplikace, která nedělá nic jiného, než zobrazuje nějakou tabulku s více sloupci a řádky, umožňuje třídit podle různých sloupců a pozice sloupců prohazovat. Třídění a změna pozic sloupců představuje buď vždy reload (na serveru se vygeneruje tabulka v novém uspořádání a stejná data -- jen v jiné permutaci -- se opět pošlou klientovi) nebo je možné použít JavaScript, který sloupce a řádky propermutuje v browseru (což sice šetří přenosovou kapacitu, ale zase zdvojuje logiku aplikace, protože na třídění máme databázi, ne prezentační vrstvu).

Už vůbec nemluvím o tom, že taková webová aplikace může jen velmi složitě reagovat na změny tabulky "z venku". Jde to, ale je to opruz.

Navíc prezentační vrstva (browser) je tak hloupý, že si třeba neumí vyžádat od serveru specificky jenom ty sloupce, na které se uživatel právě dívá (zlomek celé velké tabulky). Aby se nemusela potenciálně obrovská tabulka přenášet mezi klientem a serverem celá, musíme zase ručně naimplementovat nějaké stránkování. Čili další reloady, další latence.


Zbývá tedy jediná naděje: že W3C nebo nějaké silné uskupení programátorů (např. Mozilla Foundation + Opera Software) příjde s nějakým rozšířením schopností browserů a hlavně komunikačního protokolu (stavovost, zpětný kanál proto, aby přímo server mohl klientovi poslat notify o změně), kdy konečně webové aplikace (výjma těch nejtriviálnějších) přestanou být "pain in the ass". (Případně lze použít něco silnějšího, třeba Javu, ale o tom pan Fuka nepsal.)

Tenký klient určitě má budoucnost, ale podle mého názoru v úplně jiné podobě. V takové, kdy na straně klienta bude pouze displej a klávesnice a celý zbytek počítače bude někde na internetu. Všechny výhody webové aplikace zůstanou zachovány (můžete se připojit odkudkoli, nemusíte váš počítač uržovat, zálohovat, upgradovat,...) a uživatelské rozhraní přitom může být stejně komfortní, jako u klasické "tlusté" aplikace.

Dobře, tohle tady už mnohokrát bylo (X terminály), je (Windows Terminal Services, VNC) a jistě ještě v různých podobách bude.

Ten rozdíl je v tom, že tyto prostředky (X11, VNC, ...) jsou přizpůsobeny svému účelu. Ale proč proboha všechno cpát na web? Proč vymýšlet obezličky nad HTTP a HTML, jenom abychom nemuseli pouštět nic jiného nez browser? Stojí to za to?

Obecně chci říci, že tenký klient je pochopitelně v pořádku, pokud se používá na problémy, které jsou nejvýše stejně "tenké" (jako ten klient). Současná snaha udělat všechno jako webovou aplikaci mi ale prostě příjde jako snaha udělat všechno, aby fungovalo s osobními auty (protože osobní auto má přece skoro každý). Takže až bude přístě potřeba převést kus mostu, spojí se mnoho Škodovek dohromady... ;)

Jeden duvod bych tu videl. Pokud mate aplikaci pristupnou pres Web, muzete s ni pracovat takrka kdekoliv, kde mate pripojku k Internetu a na jakekoliv platforme, kde bezi HTML 3.2 kompatibilni klient.

Pravda je, ze takovych aplikaci neni nekonecno, nicmene je jich pomerne velke mnozstvi.

Zbývá tedy jediná naděje: že W3C nebo nějaké silné uskupení programátorů (např. Mozilla Foundation + Opera Software) příjde s nějakým rozšířením schopností browserů a hlavně komunikačního protokolu (stavovost, zpětný kanál proto, aby přímo server mohl klientovi poslat notify o změně), kdy konečně webové aplikace (výjma těch nejtriviálnějších) přestanou být "pain in the ass".

WHAT (Web Hypertext Application Technology WG) by mohla být spolu se SOAP a WebServices odpovědí.