Říká se tomu "Mickey Mouseův zákon", protože ta délka je nastavena tak, aby to chránilo disneyovky, z nichž se pořád silně rejžuje, proto taky to opakované prodlužování.
Průšvih je, že jsou "autorsky chráněny desítky až stovky km amatérsky natočených filmů a dokumentů z té doby, které mají hodnotu především dokumentární, nicméně pokud nebudou rychle digitalizovány, tak se rozpadnou (hlavně barevné jsou už teď problém) a zaniknou. A do takového díla se nikdo nepustí, pokud je riziko, že se někde nevynoří nějaký "vlastník práv" a nezačně vydírat.
Spory o autorská práva u nás na léta zablokovaly filmy Týrlové nebo Trnky (i dalších umělců), takže je mladší generace může znát jen z "pirátských" kopií, pokud existují. Takže koncepce "ochrany práv" u nás do jisté míry přispěla k amerikanizačni debilizaci nejmladší generace.
Mě ochrana Disneyho ani nevadí - tam se musí objektivně uznat, že koncern dílo zakladatele udržuje a dále rozvíjí a rozhodně tu výhodu z ochrany nemá "za nic".
Průser je spíš to, co zmiňujete u Trnky, sám jsem si to v menším zažil, když jsem uvažoval o vydání literárního díla svého prastrýce (dokonce mého jmenovce :-)). Chtěl jsem to udělat víceméně nekomerčně, dokonce jsem uvažoval, že to dám na Palmknihy v kategorii "zdarma". Jenže jsem zjistil, že v podstatě nemám reálnou možnost zjistit, kdo kromě naší větve rodiny ještě může uplatňovat oprávněný nárok a jelikož jsem to chtěl udělat plně legálně a nezpochybnitelně, tak jsem se na to posléze musel vykašlat. Takže dílo (podle mě mimochodem velmi zajímavé) leží ladem (i když jsem zahlédl sken na uloz.to, ale není moc kvalitní).
Tohle by se dalo vyřešit podstatným zkrácením "automatické ochrany", nicméně spojené se zavedením možnosti u určitých věcí ochranu prodloužit na základě registrace a poplatku - prostě ať je klidně ochrana delší, ale výhradně tam, kde se o dílo opravdu někdo stará...