Autorský poplatek za média nebo zařízení lze stěží považovat za ukázku presumpce viny, fakticky je to spíš účelová daň. Současný stav nám může vadit, ale nedělejme z něj něco, čím není. Demagogické argumenty tohohle typu vedou leda k tomu, že je druhá strana použije (stejně demagogicky) jako ukázku, že její odpůrci jsou nesmyslně zaujatí.
To jen slovíčkaříte. Je to vybíráno podle zákona, tedy jde o platbu vynucenou státem. A není to správní poplatek, pokuta ani platba za čerpané služby či zboží. Tak co by to mělo být?
A už vůbec nikde není řečeno, že peníze vybrané z daní nemohou skončit v kapse soukromníka. Naopak, většina jich tam pochopitelně končí.
Řada států v různých obdobích přenechala výběr daní soukromníkům. Bylo to i v předrevoluční Francii a ze známých osob na to dojel i Lavoisier, který dostal výběr daní jako určitou formu státního stipendia (s tím, že bude žít z toho, co si nakrade). Nenávist k této sortě lidí byla tak velká, že mu nepomohl ani věhlas jednoho z největších žijících vědců a byl dekapitován gilotinou.
My máme zase soukromé exekutory a jsou lidem "milováni" přibližně stejně. Takže v případě nějakého většího sociálního pohybu ...