Pokud si to interpretujes, tak jak se ti to bude hodit, tak me muzes obvinit, ze jsem ti prave vyhrozoval smrti.
To je problem tech slov, opravdu je to vyhruzka smrti nebo jen konstatovani, ze se mi na tobe neco nelibi? :-D
Takze sice chapu to, ze by bylo dobre mit moznost zasahnout jeste pred cinem, aby se nic zleho nestalo, ale bohuzel slova jsou snadno zneuzitelna a pokud tu davas priklad nacistu, tak ja dam zase priklad komunistu, kteri si prave slova brali jako zaminku, jak podniknout vuci svym nepratelum represe (ciny).
Takze osobne se jednoznacne priklanim k tomu, ze slovo nikoho nezabilo, to az ten nasledny cin!
Představme si diskuzi jako fotbalový zápas: na jedné straně ti slušní, hrající podle pravidel, kombinující, útočící, féroví. Na druhé straně ti neslušní,
kteří neustále faulují, simulují, diskutují s rozhodčím, zdržují hru.
Otázka zní: mají se kvůli jejich způsobu hry měnit pravidla celého fotbalu, protože se
to těm slušným a jejich fanouškům nelíbí? Já říkám: ne. Zkusme je porazit naší nejlepší zbraní, krásnou hrou, góly. Nepřistupme na jejich způsob hry, nenechme se otrávit a bojujme!
Ale změnit pravidla by znamenalo postihnout třeba i ty, kteří se tohoto boje neúčastní.
Každopádně: prohrát jeden zápas ještě neznamená prohrát ligu.
Vyjádřím se ještě k tomuto často diskutovanému tématu: je slovo činem? Jak mnozí vědí, tuto "rovnici" jsem si nevymyslel, má pradávný teologický základ.
Samozřejmě z "technického" pohledu (který, jak se zdá, je zde hodně častý), je slovo něco jiného než čin. Jenomže slovo přímo čin implikuje, slovem čin začíná.
Objevují se zde názory, že mezi slovem a činem není moc souvislost, že zlá slova a zlé činy nemají souvislost, že ten, kdo říká zlá slova, nechť je říká, protože si "vypustí ventil" a pak nedělá zlé činy, To může být snad pravda v případě "domácí hádky", ale zde se bavíme o jevech úplně jiné kategorie a tady bych chtěl připomenout jednak historii, jednak něco ze současnosti.
Podíváte-li se na nejhorší zvěrstva lidstva, vždy těm strašlivým činům předcházela "pouze" slova. Křesťané se nevrhli na pohany, Arabové na křesťany, a nacisté na židy, Romy nebo ostatně i na celou Evropu bez toho, že by tomu předcházela velká palebná příprava slov.
Křesťané si v dávné historii zdůvodňovali vraždění pohanů "slovy bible". Nacisté si nejdříve vytvořili za pomoci mnoha slov ideologii, ze které odvodili, že jsou nadlidé, že ti ostatní jsou jen lidé a že ještě nějací další jsou už jenom podlidé, tedy něco na způsob domácího skotu, a hned jim pak šlo to vraždění líp od ruky a líp se vyrovnávali se svým svědomím. Pokud by nebyla na začátku slova, velmi pochybuji, že by se Němci s takovou ochotou vrhli na vybíjení dvou dalších národů.
A situace dnes není zase tak moc odlišná. Romové jsou občany České republiky stejně jako kdokoli jiný. Zřejmě by nikoho z nás nenapadlo vzít skupinu spoluobčanů, třeba Valachů nebo Hanáků, a někam je vystěhovat na vlastní ostrov. Ale náhle se začne pomalu povídat o tom, že jsou odlišní, že jsou to nějací divní přistěhovalci, a že by třeba mohli mít svůj vlastní stát, ovšemže ne tady, ale "někde pryč". A začne se o tom pomalu a nenápadně povídat, tady to zmíní ten borec, co nosí kravatu a působí velmi solidně, řekne to v televizi, v rádiu... Pak to začne opakovat pár tisíc lidí v internetových diskusích a ostatním to nepřijde divné. A pak někdo řekne další slovo, překročí další plot: že by třeba se mohl udělat nějaký zákon, který by umožnil jejich vystěhování pryč. Rozumějte ne všem, jenom těm kdo porušují... A tak dále.
Proto: slovo je čin. A proto nelze říkat všechna slova, tak jako nelze dělat všechny činy.