Ad platba ... nic vam nebrani si (klidne primo z webu) nastavit do platby prislusne symboly - jeden jako UID knihy (= vite za co dotycny plati) a druhy jako mail (= vite kam to poslat). Da se z toho klidne primo na monitor vygenerovat QR ... se kterym si hromada lidi dneska pomoci sveho telefonu a fotaku vpohode poradi. Zadne rucni parovani ... vsechno muze resit nejaky automat. A co vic, je to daleko jednodussi (pro prodejce) nez resit platby kartou. Jiste vite jak to vypada, kdyz vam banka nejdriv posle avizo ... ze vam prislo celkem 100k ... a teprve za 14 dnu vam prijde rozpis ... kde jsou IDcka plateb, ktera pak musite parovat.
Objevilo se tu pár témat, kterých jsem se nedotkl v článku, tak zareaguji:
1) Copy and paste z wordu stačí atd. Tady jsem silně přesvědčen že nestačí. Možná "ajťákům", kteří čtou knihy na počítači a úprava, formátování, typografie - to nejsou věci,které považují za podstatné, dovedou se soustředit jen na obsah. Ale naprostá většina čtenářů ne, a kvalitní "řemeslo" i v tomto ohledu vyžaduje. Navíc mezi autorem a čtenářem ještě skutečně musí být korektor, jazykový a často i obsahový. Ani nejlepší autor na světě se bez toho neobejde, má-li být i dílo špičkové. (Nárůst self-publishingu ovšem zcela jistě přijde).
Málo se také doceňuje organizační práce ve vydavatelství: redaktoři tráví půl času tím, že někoho honí, urgují, domlouvají, vyjednávají. To je práce, která se "sama neudělá" a kterou někdo musí vždy zaplatit.
2) Ceny za překlad, ceny za práv k překladu. Od zahraničního vydavatele kupujete (resp. platíte) pouze za autorská práva k publikaci, zřídkakdy něco dalšího. Překlad je v režii vydavatele, a ceny jsou různé - levnější je překlad jednoduchého technického manuálu (například: "návod na Windows"), dražší je překlad kvalitní beletrie nebo poezie. Ceny za překlad (měřeno na normostranu) se liší až několikanásobně, protože i rozdíly v náročnosti této práce jsou několikanásobné. Překladatel ale není zrovna špičkově placený člověk, můžete si jeho odměnu představit zhruba jako hodinovou mzdu řemeslníka. Ale platí, že co si vydavatel s překladatelem domluví, tak to je.
Obecně se dá říci, že překlad poměrně dost zdražuje zahraniční knihu oproti domácí - autorský honorář se totiž moc neliší u zahraničního a domácího autora, překlad je "náklad navíc".
3) Otázka darování, půjčování atd. elektronických knih: tohle je samozřejmě na hraně, protože zde z jedné kopie vznikají dvě, případně deset tisíc, když to půjčování vezmete přes Ulož.to. Myslím, že dojde časem technicky (a kodifikací do zákonné normy) to, že bude možné nakoupené a přečtené knihy dále prodávat "antikvárním" způsobem, tedy přes jakýsi webový bazar. Například u software už toto je možné dnes a cosi se na tomto trhu i děje.
4) Zaplacení na účet a poslání souboru e-mailem vypadá jednodušší, než je. Vždy je tam totiž účetní agenda, která v tomto případě nebude automatizovaná - musel by někdo ručně "spárovat" zboží s platbou, zaúčtovat, to jsou nákladově desetikoruny. "Ručně" by taky někdo musel vytvářet variabilní symboly, aby šlo platbu identifikovat, a pak by ji někdo zase ručně musel identifikovat. To může fungovat, když se nakladatel rozhodne prodat 1 knihu 1 čtenáři. Ale ne jako systém, tam je samozřejmě už lepší e-shop, který je provázaný z účetnictvím a toto dělá automaticky.
Nehledě na to, že platba převodem není moc komfortní pro zákazníka.
5) Otázka (speciaizovaných, e-inkových) čteček: zdá se, že toto bude menšinový směr, možná až silně menšinový, ať se nám to líbí nebo ne. Majorita knih se bude číst přes tablety.
ČLÁNKY DO MAILU