Jako jeden z prvních tuzemských poskytovatelů jste na optice spustili rychlost 3/1 Gb/s. Co to obnášelo a jak dlouho k tomu trvala ta příprava?
Petr Kapounek: Ještě jsme to stihli zvednout, takže teď už je to 3 Gb/s pro download a 2 pro upload. Máme výhodu, že síť máme z větší části na optice, což u regionálních operátorů není úplně typické. Často je to tak, že mají hlavně bezdrátovou síť, občas někde zasíťovaných pár sídlišť, ale u nás je optika dominantní. Ta síť to zvládne a ve chvíli, kdy to zvládne, jsme si řekli, že to zákazníkům pustíme. Limitující faktor je u těch zákazníků. I když mají třeba moderní rychlý počítač, dosáhnout na limity té konektivity nebude snadné. Spíš, když budou používat víc zařízení najednou, tak pak té rychlosti dosáhnou kumulovaně.
A na té vaší straně, co to obnášelo? Co jste pro to museli udělat?
Jiří Svozil: S technickým oddělením jsme museli projít, jestli ta síť je na to připravená, alespoň z nějaké části. Potom je tam nutné osadit 10gigovou GPON jednotku, což je další generace. Vlákna na té optice jsou pasivně rozbočená. V Praze děláme upgrade na stogigabitové linky. Ta desetigigabitová technologie má svoje výhody, že dokáže obsloužit více zákazníků, má větší dosah. Kalkulujeme i s tím, že zrovna třígigový tarif není něco, co by si koupil každý, takže se až tak úplně nebojíme, že by to tu síť nějak významně vytěžovalo. Spíš chceme, abychom to nabídli pro technologické nadšence a pro lidi, kteří mají nadstandardní požadavky.
A už jste na horním limitu, nebo se dá počítat s tím, že zrychlování bude pokračovat dál?
Petr Kapounek: Zkusím na tu otázku odpovědět jinak. V minulosti přišel jeden významný celorepublikový operátor s tím, že nabídne vysoké kapacity a na jednom jediném segmentu sítě zprovoznil až 8 Gb/s. Jenže na technologii, která je maximálně desetigigová. A to je přesně ten případ, kdy operátor jde na hranu. Stejně tak operátoři, kteří na standardní GPONové síti s 2,5 Gb/s na port nabízí třeba dvougigové tarify. To my jsme nedělali. My se snažíme mít vždycky technologickou rezervu. Ta technologie jde dopředu, a to rychleji než potřeby zákazníka.
Vidíte tam už teď nějaké úzké hrdlo, které vás bude limitovat, které vás nad tuto rychlost už dál nepustí?
Petr Kapounek: Já si myslím, že na naší síti to úzké hrdlo nebude. Hlídáme technologii i páteřní linky. V určitém okamžiku, kdy traffic dosahuje určitého procentuálního vytížení, se aktivuje technické opatření, abychom ty kapacity znovu navýšili. Hlavní omezení tak je u domácností, aby se dokázaly vybavit vším potřebným a dostatečně výkonným zařízením, kterým tuto rychlost budou schopni plně využít.
Jiří Svozil: Prostě lidi chtějí vyšší rychlosti, ale reálně je zatím nedokáží využít. Uvidíme, co přinese čas, jestli přijdou služby, které lidem umožní využít potenciál těch rychlostí. My jsme na to připraveni.
Český telekomunikační úřad po operátorech chce, aby ve smlouvách definovali parametry služby, to znamená, jaké jsou inzerované, maximální rychlosti, jaké minimální dosahované. Jak to máte nastaveno vy?
Jiří Svozil: Běžně dostupná rychlost je 60 % té rychlosti inzerované maximální.
Petr Kapounek: Jde ale jen o právní termín, reálně technologie vždy pustí maximum, pokud je na síti k dispozici.
Kde všude už ty tři Gb/s jsou dostupné a jaký máte plán na další rozšiřování?
Petr Kapounek: V tuto chvíli je to spuštěno na dotačním projektu a plánujeme přes zimu dělat upgrady na dalších segmentech sítě. To se týká některých částí Prostějova, sídlišť a nějakých developerských projektů v Olomouci. Je to postupný proces, rozhodně to není tak, že by to bylo dostupné jen na té dotované části. Tam jsme začali, protože ta technologie na to byla připravená, postupně pracujeme na upgradech.
Využili jste dotací. Šlo by to ale i bez nich?
Jiří Svozil: Většinu sítě jsme postavili bez dotací, takže to jde. Ty dotace mají tu výhodu, že se dá dělat daleko větší rozsah a jde to o něco rychleji. Ale zase je to o dost dražší, a to bychom si nemohli dovolit za svoje. Nevýhoda je, že ta byrokracie kolem dotací je opravdu masivní a poměrně dost nás to vytěžuje. Ne vždy ta pravidla, která musíme dodržovat, dávají logiku.
Můžete to trošku rozvést, jak těžké bylo vyřídit si ty dotace, co všechno jste museli dokládat, co bylo potřeba splnit? Dával si tam stát nějaké specifické podmínky?
Petr Kapounek: Podmínky jsou velmi precizní a je vidět, že lidé, kteří to psali, tomu rozumějí a vědí, co dělají. Prochází to veřejným připomínkováním, kdy i sektor se k tomu může vyjádřit. I my jsme k tomu vznášeli nějaké připomínky, takže to vnímáme jako výsledek konsensu mezi odbornou veřejnosti a ministerstvem, co peníze přiděluje. Větší problém je možná v tom, kolik informací musíme k té žádosti doložit, třeba položkový rozpočet ke stavbě, ke které vlastně neexistuje projekt.
Jiří Svozil: A spousta dalších věcí, kde se jde až přehnaně do technického detailu. Ten důvod, proč my jsme do toho šli, byl, že optiky stavíme už spoustu let, umíme to, je to náš každodenní chleba. Tak jsme si řekli, je to příležitost.
Jak dlouho jste dotaci vyřizovali?
Jiří Svozil: Příprava zabrala přes půl roku, nejdéle trvá ujasnit si, co chci dělat, a pak ta příprava postupně nabírá obrátky. Poslední fáze, což je příprava toho rozpočtu, je asi nejobtížnější. Horší ale bylo, že po podání žádosti jsme čekali velmi dlouho, až se vyhodnotí. Takže potom jsme půl roku nevěděli, na čem jsme. Běží vám čas, kdy se má pracovat, protože dotační program má konečné datum, kdy musí být postaveno. A ten termín se neposouvá s tím, jak čekáte na to, až vám řeknou, jestli ano, nebo ne.
Kolik jste měli v soutěži o dotaci protikandidátů? A byli to velcí operátoři?
Petr Kapounek: Nás překvapilo, že do toho šli i ti velcí, kteří se donedávna o optiku vůbec nezajímali. Ale byli tam samozřejmě i naši místní konkurenti. My jsme tady specifická lokalita, kde souboj v optice probíhá už delší čas, je nás tu vícero. Možná v jiných lokalitách to tak intenzivní není. Toto byla oblast, kde se střetly asi čtyři projekty najednou.
Jiří Svozil: To je asi jediné místo v republice, kde těch zájemců bylo tolik.
Hraje roli i přístup samospráv, že jste si vybrali tu lokalitu, protože z těch municipalit přicházely signály, že vás nechají do země kopnout, umožní tu stavbu realizovat a nebude házet klacky pod nohy?
Jiří Svozil: Na Prostějovsku, kde působíme a kde nás znají, jsme na zásadní problémy nenarazili. Starostové chápou, k čemu internet je, předpokládáme, že kde optické kabely v zemi nemají, budou rádi, že je tam někdo položí. Přesto jsme narazili na lokality zejména na Olomoucku a na velmi intenzivní házení klacků pod nohy. Větší problém než to, jestli jsou nějaké dotace, je celý systém povolování. A ten se až tak moc za poslední roky neposunul. A vůbec vymahatelnost práva.
Petr Kapounek: Narazili jsme na situaci, kdy starosta obce si tu obec vlastně zprivatizoval, udělal si z toho svou firmu a my už s tím bojujeme dva roky. Je tam flagrantní porušení zákona, různé kličkování v procesech. My to nakonec vyhrajeme, ale co tam zažíváme, to je neuvěřitelné, a přitom je to malá obec.
Jak se to konkrétně projevuje?
Jiří Svozil: V některé situaci je ta obec v roli orgánu veřejné moci, kdy se má vyjadřovat za stát, jednat podle nějakých postupů, absolutně je nedodržuje. A my se musíme bránit u nadřízených orgánů, které něco nařídí, že mají udělat, a oni to ignorují. A takhle pořád dokola.
Petr Kapounek: A potom to dojde do stavu, kdy se budeme domáhat práva soudně. Tak to bude trvat roky, vždyť už tam bojujeme dva roky. Teď jsme ve fázi, že máme vydané územní rozhodnutí. Ještě pár měsíců mohou obstruovat, než to projde odvoláním, a pak začneme vyvlastňovat práva k pozemkům, což může trvat ještě další rok a potom soudy. Takže abychom postavili síť ve chvíli, kdy je to starostovi proti srsti, tak je to na 3 nebo 4 roky. On to ví a dělá vše pro to, aby se to zdrželo.
Čili se to týká stavebního procesu?
Petr Kapounek: Ano, zákon říká, že stavbu ve veřejném zájmu lze umístit i bez souhlasu vlastníka. Samozřejmě to má svoje pravidla. Je důležité, aby v tom nebyla nějaká divočina. Ale tady se obec snaží zneužít svého postavení k tomu, aby znemožnila svým občanům přístup na vysokorychlostní infrastrukturu.
V dubnu vaši síť na Prostějovsku postihl masivní kolaps. Podařilo se vám vypátrat, co se tam tehdy stalo?
Petr Kapounek: Do jisté míry se to podařilo diagnostikovat. Kvůli plánovanému upgradu sítě jsme pořídili americkou, velmi drahou technologii, která tam nějaký čas fungovala. Jenomže v jednom okamžiku tam skokově narostl provoz. Což hraniční router nezvládl. Provoz se pak překlopil na druhý záložní router, který dopadl úplně stejně. Naši technici po tom pátrali, co se stalo, povypínali na těch routerech nějaké funkce a po čase ten provoz obnovili. Výpadek ale pokračoval bohužel i druhý den, protože jsme potřebovali otestovat, co vlastně to způsobilo. Řešit to bylo nad rámec našich možností, museli jsme se obrátit na výrobce routeru, který pak vydal záplatu.
Jiří Svozil: Máme technologii ve dvou datacentrech, v Praze dvě linky na Moravu vedené odlišnými trasami. A to máme už řadu let. Díky tomu je ta síť dlouhodobě vysoce spolehlivá. Pro nás z toho plyne ponaučení, že podobné upgrady se musí dělat pozvolnějším způsobem, technologii obměňovat postupně a mít promyšlenější záložní plány na řešení těch problémů. Spoléhat se jenom na to, že když jeden prvek selže, převezme to ten druhý, se nedá. Byl tam softwarový problém, a když selžou oba, nedopadá to dobře.
Pomohla by robustnější redundance? Když by těch záloh bylo víc?
Petr Kapounek: Když tam je softwarový problém, asi by zkolabovaly všechny. A tím si musím rýpnout do regulace kyberbezpečnosti, která se nyní řeší podle směrnice NIS2. Protože pánové ze Sněmovny říkají „vyházejte tu čínskou technologii a dejte si tam něco jiného“. Ale co jiného? My máme síť postavenou na technologii, která funguje, a ve chvíli, kdy sáhneme po něčem jiném, násobně dražším, očekáváme, že to bude násobně lepší. A pak nastane toto.
Když už jsme se začali bavit o NIS2, mapovali jste už, co to pro vás bude znamenat a kolik to bude stát?
Jiří Svozil: Ještě jsme v nějakém procesu vyhodnocování. Směrnice se podle mého méně zaměřuje na praktické funkční a technické věci. A místo toho nakládá neuvěřitelný objem byrokracie. O každém nesmyslu se budou muset sepisovat záznamy. A kdybychom to měli dodržovat úplně do písmene, jak to bylo vymyšleno, budeme muset najmout několik lidí, kteří budou dělat jenom tohle. To si ti tvůrci těchto norem neuvědomují, že jestli tady sní o německých platech, tak jich nedosáhneme tím, že si budeme snižovat produktivitu práce vytvářením umělé zaměstnanosti lidmi, co budou dělat papíry pro papíry.
Vy sami používáte technologii od Huawei nebo ZTE ve svých sítích?
Petr Kapounek: ZTE ne, Huawei na přístupové části sítě ano. Je to úplně standardní řešení, které používá velké množství operátorů. A je to řešení, se kterým jsme absolutně spokojeni, které je i za nějakých příznivých podmínek, a když jsme testovali nějaké alternativy, tak jsme s tím nikdy nebyli tolik spokojeni a nikdy jsme to do té sítě dávat nechtěli.
Sledujete tu diskusi, která se kolem bezpečnosti dodavatelského řetězce ve Sněmovně odehrává? Úvahy o tom, že by stát měl mít možnost i telekomunikačním operátorům zasahovat do toho, jaké dodavatele ve svých sítích budou mít?
Jiří Svozil: Já bych pochopil, když stát ty pravidla uplatní na sebe, tam to dává určitě smysl. Ale vadí mi, že stát chce direktivně přidělávat soukromým firmám náklady, které žádným způsobem nezasanuje a které pravděpodobně zhorší kvalitu těch sítí. A ti lidé, kteří o tom rozhodují, tomu do značné míry nerozumí, nebo nejsou ochotni z toho komerčního sektoru načerpat zpětnou vazbu, aby vůbec chápali, o čem rozhodují.
Zeptám se jinak. Jste připraveni na variantu, že stát vydá rozhodnutí, kterým by vám zakázal používat technologii Huawei v sítích?
Petr Kapounek: Nečekáme rozhodnutí, že by nám řekli, že ty technologie musíme vyhodit. Možná bude stylem, že se nebudou smět pořizovat na segmentu nějaké páteřní sítě, to je ještě nějakým způsobem nahraditelné, i když s velkými obtížemi. Přístupová síť na GPON – tam vůbec nevím, jak by to šlo nahradit. Je to problém i s kompatibilitou. Ty technologie jsou namontované, nějakým způsobem fungují, to jsou poměrně složité konfigurace. Ve chvíli, kdy se nahradí jedna strana, třeba ta vysílací v datacentru, jiným výrobkem, tak s tím nemusejí fungovat klientské jednotky.
V posledních letech se citelně zvýšila inflace. Promítáte ji do koncových cen, chystáte se upravovat ceníky na konci roku?
Jiří Svozil: Zatím váháme s nějakou zásadnější úpravou cen. Inflace nás samozřejmě zastihla. Trápí nás jako v každém oboru, i nám narostly náklady, nicméně stále se snažíme držet ceny na obvyklé cenové úrovni. Nicméně i dodavatelé obsahu nám zdražují, takže uvidíme do budoucna, co s tím budeme přinuceni udělat.
Petr Kapounek: Určitě neplánujeme dělat nějaké plošně skokové zdražení. Maximálně, co jsme udělali v souvislosti s inflační vlnou, bylo vyřazení nejlevnějšího tarifu, že jsme to posunuli výš. Ale samozřejmě za těch o pár korun víc dostane zákazník lepší službu. My jsme nikdy nebyli nejlevnější operátor v regionu. Setkáváme se občas s tím, že nám někdo vyčítá, že internet má stát tři stovky a jak to, že není za tři stovky. Tak my jen krčíme rameny a pozorujeme, jak dopadají ti operátoři, kteří to za ty tři stovky prodávali. Většinou moc dobře nedopadají. A nakonec vlastně dobře nedopadne ani ten zákazník.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU