ale prdlacky, vzdycky mne nejvic zajima co dotycny umi a jaky muze mit prinos, jestli neco umi a vi, kolikrad poznam driv, nez snim dojdu na konec dilny, vim ze u papirovych pozic je to horsi, tam se lempl pozna tezko a v tom mi internetova identita nepomuze, jelikoz se na socialnich siti moc prace neresi, pokud na osobnim nepoznaji koho maji pred sebou, tak at jdou radeji zametat chodniky, mozna tim nadelaji mene skody
Tak personalista běžně dostane na stůl 100 životopisů, co se hlásí na jednu pozici. Z nich tak nejméně 20 bude obstojně splňovat podmínky, co si firma na uchazeče klade. Neboli jinými slovy - bývá jich dost.
A součástí práce personalisty, nebo jestli chcete tak kádrováka, je rozhodnout, které z nich pozve na pohovor - se kterýma bude mluvit - kterým věnuje hodně svého času.
Pokud zauvažuji jako chladný stroj, tak nevidím důvod, proč se zabývat někým, kdo je dost pravděpodobně člověk, kterého přijmout nechci. Nicméně i kdybych toho člověka viděl, tak stejně nevím, jestli je to on - že se někdo projevuje jako hovado v diskuzích nemusí znamenat, že se projeví jako hovado při 20minutovém pohovoru, kde si dopředu hodinu připomínal, jak se nesmí projevovat.
Pochopitelně se bavím o pozicích, kam tak nastupují absolventi z pedagogických fakult. Je jasné, že u velmi specializovaných pozic je situace často přesně opačná.
No jenze to sme u toho ze mate zrejme zkusenosti z technickych pozic :) Ale kdyz ma nekdo zastupovat firmu, tak si urcite dam velky pozor na jeho vystupovani, a to nejen u pohovoru, kde stejne nic nepoznam. Nehlede na to ze kdyz si ho muzu vygooglit ja, tak to muze udelat i nas zakaznik. Pak muze byt nejlepsi ve vesmiru, ale kdyz s nim zakaznik nechce nic mit, tak mu reknu pa pa.
No kdybych byl tvrdy, tak reknu, ze do firmy, ktera mne z techto duvodu neprijme (zjistuje si na mne neco bokem, a pak se mnou nejedna narovinu, tj. jedna podle informaci ziskanych bokem aniz by mne s nimi konfrontovala), tak do takove firmy bych ani nechtel. To je skutecne projev diletantstvi. Na druhou stranu pracovat kazdy nejak musime a kdyz jde do tuheho, tak jde i nazor na intelektualni schopnosti zamestnavatele a jeho HR oddeleni stranou.
Ty si dobrej teoretik. Osobne delam i pohovory a samozrejme si cas od casu nekoho hodim do googlu a prihlizim k tomu co mi najde. Je dost naivni si myslet ze te s kazdym detailem co si o tobe nekdo najde bude konfrontovat. Proste socialni normy to nekdy neumoznuji ("Prosim pekne, psal jste v roce 2009 do diskuze na iDnesu ze uzivatel killer1337 je smrduta p**a?").
Jenže co má ten personalista dělat? Má se toho člověka rovnou zeptat, jestli je "ten zlý" Luboš, co píše po diskuzích?
A co když mu ten Luboš řekne, že to je on? Má ho vzít (resp. doporučit k nepřijetí) - a riskovat, že bude mít velký problém u svých šéfů? Nebo ho má nevzít (resp. nedoporučit k přijetí) - a riskovat, že je ten člověk zažaluje za diskriminaci?
To není žádné diletantství - to je úplně normální chránění si vlastního pozadí.