Pokud se nepletu, tak autor WWW stranek muze vyjadrit svuj nesouhlas (ci souhlas) pridanim (nepridanim) tagu "norobots" (nebo tak neco). Stranky ani jejich obsah by pak nemel byt indexovan.
Tim by podle mne mohl byt cely problem vyresen.
Problém by byl nejlépe vyřešen radikální úpravou autorského zákona. Současný stav totiž nechrání autory, ale vydělává peníze právnickým parazitům, kteří celé věci jen a jen škodí a čím víc škodí, tím víc z toho mají.
S redakcí jsme domluveni, že některé otázky by bylo vhodné dovysvětlit v diskuzi.
Uváděná okolnost je samozřejmě obecně známa, nicméně není zcela relevantní z právního pohledu, Jednání provozovatele webové stránky není z pohledu autorskoprávního pohledu rozhodující, pokud nesměřuje k uzavření smlouvy s osobou, která zhotovuje kopie autorských děl k podnikatelským účelům. Je to obdobné případu, kdy ze skutečnosti, že někdo ponechá klíčky v zapalování, nelze automaticky usuzovat, že souhlasí s tím, že si automobil někdo „vezme“ apod.
U vědomí toho, že webový vyhledávač, resp. crawler který ty rozmnoženiny vytváří, je něco, s čím rozhodně nepočítal systém autorského práva vytvářený pro účely ochrany vytištěného románu někdy hluboko v minulém tisíciletí, se můžeme s trochou kreativity a teleologického přístupu velmi snadno dobrat i mechanismu konkludentního udělení licence k vytvoření takové rozmnoženiny.
Totiž - autor díla (webová prezentace či její část) toto dílo umístil na web, kde je každému volně přístupné. Je tedy přístupné i společnosti provozující crawler, resp. užívající vyhledávač jako svůj produkt.
Autor musí umístěním díla na "web" počítat s běžnými způsoby užití takového díla a jako k takovým k nim konkludentně uděluje souhlas (což je nově možné i dle českého AutZ. Jak je konstruována úprava například podle práva jednotlivých států USA si netroufám posuzovat).
Teorie souhlasu s indexací vyhledávači je podpořena právě i extrémně snadným _neudělením_ takového svolení, totiž velmi jednoduchou úpravou zdrojového kódu webu (robots.txt a další).
U vědomí toho, že webový vyhledávač, resp. crawler který ty rozmnoženiny vytváří, je něco, s čím rozhodně nepočítal systém autorského práva vytvářený pro účely ochrany vytištěného románu někdy hluboko v minulém tisíciletí, se můžeme s trochou kreativity a teleologického přístupu velmi snadno dobrat i mechanismu konkludentního udělení licence k vytvoření takové rozmnoženiny.
Totiž - autor díla (webová prezentace či její část) toto dílo umístil na web, kde je každému volně přístupné. Je tedy přístupné i společnosti provozující crawler, resp. užívající vyhledávač jako svůj produkt.
Autor musí umístěním díla na "web" počítat s běžnými způsoby užití takového díla a jako k takovým k nim konkludentně uděluje souhlas (což je nově možné i dle českého AutZ. Jak je konstruována úprava například podle práva jednotlivých států USA si netroufám posuzovat).
Teorie souhlasu s indexací vyhledávači je podpořena právě i extrémně snadným _neudělením_ takového svolení, totiž velmi jednoduchou úpravou zdrojového kódu webu (robots.txt a další).
Zdravím. Zcela chápu Vaše myšlenkové pochody, nicméně hlavní problém bych viděl v tom, že pokud z toho uděláte princip, dostanete absurdní právní výsledky a daleko větší počet právních a politicko-právních otázek.
V případě Vámi zmiňované licence se jedná o jednostranný právní úkon provozovatele webu nebo o smlouvu? Jednostranný právní úkon směřující k poskytnutí licence bych podle stávajícího znění autorského zákona a stávající teorie viděl jako právně nerealizovatelný. Pokud se bude jednat o smlouvu, jaký bude její obsah? V případě, že provozovatel webu stanoví v kódu stránky nebo v jejím textu určité podmínky pro provedení indexace (např. zaplacení určité částky), bude to pro provozovatele vyhledavače závazné? Pokud umístním na web autorské dílo či software neoprávněně, bude užití provozovatelem vyhledavače také oprávněné? Případně na základě čeho? K tomu připočtěte různé úpravy smluvního práva v jednotlivých právních řádech.
Kde je hranice mezi oprávněným a neoprávněným užitím cizího autorského díla pro podnikatelské účely? Pokud umístím na svou webovou stránku dílo chráněné autorským zákon, souhlasím z jeho užitím ze strany kterých všech osob? Provozovatelů vyhledavačů, vydavatelů on-line katalogů, tištěných katalogů, provozovatelů jiných webových stránek (potřebují text pro svou kontextovou reklamu stejně jako provozovatelé vyhledavačů a jejich činnost může být také bohulibá), vydavatelů jiných publikací či dalších podnikatelů, kteří jsou mými konkurenty?
Jak případně vydefinujete a odůvodníte zvýhodnění provozovatele vyhledavače oproti jiným podnikatelům či proti jiným případům zhotovování rozmnoženin autorských děl pro podnikatelské účely?
Cesta dle mého názoru spočívá pouze v legislativní změně. Ta bude velmi těžko realizovatelná, a to i z výše uvedených formálně-technických požadavků. Navíc, jak je obecně známo, směřujeme spíše ke stále větším omezením.
Docela by mne zajimalo, jak v tom pripade budete resit autora, ktery ve svem dile pouziva odkazy na dila jina. Take musi vedet co v tech dilech je, tzn. musel dana dila precist. Kdo rika, ze za dane dilo zaplatil? Mohl knihu koupit, pujcit si ji v knihovne, nebo od znameho. Take neprisel do styku s autorem. Vyhledavace zpravidla take davaji jen odkazy. Google cache je neco navic.