To dostanene hlad a zajdete koupit třebas rohlík a salám.
V Delvitě, které jsem druhdy začal přezdívat nacistický podnik, vyfasujete číslo, jaká se kdysi v koncetračních táborech tetovala na ruce, a stanete se číslem. U živnostníka, dejme tomu pana Suchánka, jste vždy někým, dejme tomu panem Denemarkem, co má dvě děti, milou manželku Slávku a pudlíka Alexe.
Tušíte, kam mířím? Máme ÚOOÚ, já však postrádám ÚOO, Úřad na ochranu osobnosti. Jsme transformováni z lidí na položky v databázích. U nacistů, totiž v Delvitě či jinde, se na vás nejen nikdo neusměje a nepřeptá se na vašeho Alexe, ale aniž se vám podívají do očí, chtějí znát váš kód. Zeptal jsem se jednou jedné takové...ani nevím, jak ji nazvat..., jestli mají skladem CYKLON B. Neměla nejmenšího tušení, o co jde a že to nemyslím vážně.
Věřím, že těch, kterým nezáleží jen na ceně zboží, bude vždy dost na to, aby živnostníci přežili. Ale co v situacích, kdy nemáte čas běhat po městě a hledat koloniál?
Chtěl jsem tímhle exkursem vyjádřit, že ochrana osobních dat je velmi významná věc, ale že odlidštění, které přináší tento věk, pokládám za nekonečně důležitější. Právně bez ošetření. Politicky? Bez zájmu.
Pokud narazite na Karty Delvita, tak tam bylo treba vyplnit nejakou prihlasku a pak se kartou prokazovat. Trochu premyslejici clovek tak neucinil a radeji ozelel pochybnou slevu v radech haleru a vesele nakupoval "anonymne". Nevidim v tom problem a kdyz jdu do Delvity pro rohlik a salam, nikdo mi cislo neprideluje. A ty karty stejne nakonec zrusili.
Vsechno je to v lidech a kdyz vidim v TV, jak se ptaji lidi, jestli by vyplnili ty dotazniky, co nedavno rozeslala jedna firma (a ktery sem napr. ja osobne hodil do takove te chytre krabice na odpadky hned u schranek :) a oni rikaji "jo klidne, zadny problem", tak se nestacim divit. Ale kdo chce kam...
ČLÁNKY DO MAILU