právník sice nejsem, ale pár zkušeností s fungováním soudnictví mám...
de iure tady precedenční právní systém není, ale reálná praxe je tomu překvapivě blízká.
Ono to totiž funguje tak, že nižší soudy si celkem hlídají judikaturu vyšších soudů a v podobných případech soudí podobně. Vycházejí totiž z předpokladu (celkem logického), že kdyby soudili výrazně jinak, tak jim to po odvolání hodí vyšší soud zpátky na hlavu a museli by to dopracovávat, náročně obhajovat svůj odlišný názor (který může být správný!) a vůbec si přidělávat spoustu práce. Takže nakonec se realita blíží precedenčnímu systému.
Nejmarkantnější to je u případů, které nějak rozhodl Nejvyšší nebo Ústavní soud. Tam už pak většina soudů soudí stejně, i kdyby předtím měli desítky podobných případů rozhodnutých jinak.
Téměř první větě v článku příliš nerozumím: "Zároveň mnohdy pro svou unikátnost vytváří do budoucna precedens".
Mám za to, že naše právo není založeno na předchozích rosudcích soudů. Myslím si, že pokud jednou vyhraje subjekt X., nedává tím soudu žádný příklad. Naopak v USA by to podle mých informací mělo fungovat na základě předchozích vyřešených případech.
Může mi někdo poradit, jestli je tedy uvedené trzení v článku pro ČR soudnictví pravdivé?
ČLÁNKY DO MAILU