Spíše záleží na poměru mezi rozlišením a datovým tokem. Rozlišení 1920×1080 představuje 2 megapixely a rozlišení 1440×1080 představuje 1,5 megapixelů. Pokud vezmeme pevný datový tok třeba 6 Mbps, tak 1,5M obsahuje menší množství informací a tudíž rychlejší a lepší zpracování obrazu než v případě 2M. A pokud snížíme datový tok na kritické minimum, tak 2M bude více trpět nedostatkem v podobě ztráty kvality než 1,5M.
Na druhou stranu menší rozlišení představuje menší informaci o obrazu. Pokud vezmeme, že nativním rozlišení je 1920×1080, tak u rozlišení 1440×1080 dochází k deformaci obrazu a ke ztrátě některých informací - což má za následek neostrost obrazu.
Prakticky tedy ano. MUX4 ač má menší rozlišení, tak může být lepší díky vyššímu datovému toku. Ovšem zde jde spíše o subjektivní dojem. Z výše uvedeného se to dá přeložit takto: MUX3 nabídne ostrý obraz díky vyššímu rozlišení, ale sem tam dojde k rušivým artefaktům z důsledku nižšího datového toku. MUX4 nabídne rozmazaný obraz díky nižšímu rozlišení, ale bez rušivých artefaktu z důsledku vyššího datového toku. Která varianta je lepší? Lidské oko se samo klame, tudíž mu rozmazaný obraz nevadí, kdežto rušivé artefakty mu budou vadit, proto subjektivní dojem, že MUX4 je lepší.
Tak jasně. Je rozdíl mezi MPEG2, které se používá u SD, a H.264/MPEG-4, které je u HD. A dokonce je rozdíl i mezi sebe samou z důsledku rozličného nastavení a způsobu enkódování.
Ale v tomto případě jde pouze o obecný příklad za použití jednoho kodéru a jednoho nastavení. Prostě rozdíl mezi rozlišením a datovým tokem.
Tvrzení :"Pokud vezmeme, že nativním rozlišení je 1920×1080, tak u rozlišení 1440×1080 dochází k deformaci obrazu a ke ztrátě některých informací - což má za následek neostrost obrazu." ignoruje optické vlastnosti oka a mozku. Redukce počtu bodů v řádce nevznikla jen jako nějaká chyba, nebo snaha pouze ušetřit. To se jen účelně využívá vlastností lidského zraku. Oko totiž má jiný zorný úhel a rozlišení v horizontální a vertikální ose. Proto objektivně lidské oko nepozná fakt, že se nedívá na čtvercové pixely, ale na vodorovně protažené o 1/4.
Tak to není. V oblasti ostrého vidění vidí oko v obou směrech stejně ostře. V oblasti periferního vidění je pak horizontální pozorovací úhel širší než vertikální a v ní už oko ostře nevidí, to se ale netýká sledování TV (to by člověk musel "lízat" obrazovku. Když na TV zobrazí nějaký test nebo grafiku, tak si toho chybějícího rozlišení všimnete, na záběrech z přírody je to jedno.
Nečtvercové pixely se začaly používat až s nástupem digitálu (byť u filmu se anamorfní čočky používaly dávno předtím). Když se do SD rozlišení 720*576 převáděly širokoúhlé filmy, výsledná kvalita byla sice menší, než kdyby se použilo 1024*576, ale zase vyšší než letterbox v 720*576. V HD se ve studiu tyto obezličky nepoužívají, ale zůstaly pro snížení datového toku při šíření.
Doplním: vnímání už není totéž co ostré vidění, v HD obrazu se soustředíme jen na jeho část, "přeostření" na jinou oblast obrazu se provádí očním pohybem. Vzhledem k rozměrům je více ve vodorovném směru. Toto se spíš přiklání k vysvětlení Pamětníka. Protože náš svět je orientován více vodorovně, vnímání v obou směrech se taktéž liší. Pohyblivý obraz není jediný, který této vlastnosti využívá. Používá ho i architektura, umění,... Nečtvercový pixel už dávno využívá i nepohyblivý obraz (např. tiskoviny).
Pokud je vysoké rozlišení a malý datový tok, tak se v obraze začnou objevovat artefakty (hlavně při pohybu) a obraz stejně nebud ostrý, protože ho komprese rozmaže. Ostré budou jen dlouhé statické scény. Takže se vyplatí vysílat s o něco nižším rozlišením a vyšším datovým tokem než s menším datovým tokem ale vyšším rozlišením.