Při nákupu platím za zboží, o které mám zájem a vůbec mě nezajímá nějaká reklama a podobné nesmysly. S Matheovskou pseudo-logikou o tom, jak nakupující financuje reklamu, bych pak také třeba musel financovat dopravce, prodavače, skladníky a nevím koho ještě. A v absurdním podání bych je vlastně ani nefinancoval já, ale můj zaměstnavatel, který mně dal výplatu a tedy peníze, kterými jsem já pak někde v obchodě platil - to je ovšem celé samozřejmě naprostá pitomost, protože v reálu jsou peníze buď moje nebo je směním za zboží, ale pak ty peníze již moje nejsou a tudíž jejich další osud nemohu v žádném případě vztahovat na sebe a je to jak jsem psal výše, že si s nimi může prodejce nakládat dle libosti (jsou jeho majetkem) a mně nic není do toho, co s nimi dále činí.
Tyto tzv. "Matheovské" výpočty jsou pochopitelně zcela nesmyslné, protože pokud si koupíte kelímek jogurtu, pak proto, že si ho koupit dobrovolně chcete a po nákupu už vám může být srdečně jedno, jestli prodejce svoje peníze (protože v tom okamžiku jsou již peníze pouze jeho a ne vaše) použije pro reklamu nebo je třeba prohraje v casinu, případně sponzoruje fotbalový tým atd.
Naproti tomu koncesionářský poplatek platíte nedobrovolně dle vynucení zákonem a jeho příjemcem je pak výhradně Česká televize.
stačí se podívat na trh TV reklamy a každému je jasné, že za TV platí a ne málo. Za ČT koncesionářské, proti Těm se často brojí, zaplatí, nevím přesně, ale asi 1500 ročně. Za zbytek to před pár lety vycházelo tusím 6000 ročně na hlavu, pokud se rozpočítá částka za reklamu a tu platí každý v každém kelímku jogurtu který koupí a byl na něj reklama. Tedy průměrná rodinka dá za komerční TV 18 tisíc ročně.