Vůbec nic. Ani proti Vám, ani proti redakci. Ale ten nadpis, promiňte, ale ten je naprosto nevhodný.
Tak vypadá dnes nestranná žurnalistika?
Voříška se nijak nezastávám, ale uznejte sám, příliš nestranně to nezní.
Karel Voříšek nebyl ze (zatím údajné) spolupráce s StB (zatím) (od)souzen. A ať se už to (ne)líbí komu chce, zákony stále ještě říkají, že člověk je považován za nevinného až do prokázání opaku, což se, pokud si vzpomínám, zatím nestalo.
Ani nevím, ale v '89 se na Václaváku k cinkání klíčů říkalo mnohé. Mimo jiné i toto: "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí" a "Nejsme jako oni".
Dnes má řada lidí stále sílíci pocit, že správně to mělo být "Nejsme jako oni ... jsme horší".
Řekněte sám, kdy za totality se objevil pojem tunel? Kdy za totality se objevil IZIP, předražování ve zdravotnictví, anonymní akcie firem, podpora solárních elektráren, hromadný rozprodej majetku do zahraničí a státní dluh?
Tehdy aspoň soudily soudy (byť někdy složené z lidí se zvláštním původem vzdělání), ale dnes?
Odkdy soudí historik, který nežil v době, jíž zkoumá, protože je jednoduše příliš mlád, aby pamatoval?
Odkdy soud(í/ili) novináři?
A co dnes dělají tací, jako například Petr Nečas? Anglická Wikipedie říká, že byl údajně v SSM (http://en.wikipedia.org/wiki/Petr_Ne%C4%8Das).
Co říkáte na Václava Bendu, který zde údajně chtěl (nebo snad dokonce i pozval) Augusto Pinocheta (http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Benda)?
A co třeba Kamila Moučková (http://cs.wikipedia.org/wiki/Kamila_Mou%C4%8Dkov%C3%A1)? Její otec byl v KSČ a nějakou dobu se mu tam podle všeho dobře dařilo. Pak přišla vykonstruovaná kauza a pád. V šedesátych letech rehabilitace a comeback do politických funkcí a to údajně až do UV KSČ (http://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9m_Nov%C3%BD). Drahá paní Moučková, byť je jí dnes vše odpuštěno a zapomenuto, byla dlouhou dobu také uvaděčkou (režimních) zpráv. Až v období Pražského jara nadšeně hlásila o protestujících a upadla tedy v nemilost. Kariéru jejího otce v KSČ ale údajně její "eskapády" nijak nepoznamenaly.
Ale ať jsem fér, existuje mnoho lidí, kteří by si ukázání prstem (když už tak musíme činit) za svou minulost zasloužili ještě více než ti, jež jsem zmínil. Na ty jsem zapomněl nikoli úmyslem, ale z vlastní neznalosti a nevědomosti o dotyčných.
Dalšími kandidáty na přetřes by mohl být nejen Alois Grebeníček, ale i řada dnešních aktivních politiků nebo jejich rodičů. Řada lidí totiž Samet přežila ve funkcích. Ono nějakou dobu trvalo, než se ukázalo na toho, či onoho státního zástupce a nebo soudce a ten byl fukce zbaven. Tyto aféry totiž "bublaly" Českem postupně až do milénia. A ani dnes nelze stoprocentně vyloučit, že tímto sítem mohl někdo méně frekventovaný projít "bez šrámu".
Považte například, že Josef Lux měl údajně říct v rozhovoru se svým spolustraníkem, že v KDU, těsně poté, co ji převzal, v půlce kanceláří vidí komunisty, Jan Ruml si ostatně v této souvislosti také přihodil své a obinil Luxova předchůdce v předsednictví KDU Bartončíka ze spolupráce s StB (http://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99es%C5%A5ansk%C3%A1_a_demokratick%C3%A1_unie_-_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A1_strana_lidov%C3%A1).
A co řada jiných, kteří byli evidováni jako "čekatelé na spolupráci" nebo i tací, kteří byli evidovaní neoprávněně, takové případy už také byly.
Otázkou je jestli to bylo opravdu neoprávněné nebo archiv jednoduše "sežraly myši", takže se zachovaly jen odkazy na dotyčné z jiných složek a nebo nějaké seznamy pseudonymů, ale už se nenašla hlavní složka dotyčného a nebo se našla se zpožděním několika let. Takových případů bylo ... ( http://svazky.cz/causy.html ).
Ale chceme jako veřejnost takto směřovat a pátrat v minulosti až tak hluboko? Měli bychom, ať padne, komu padne. I kdyby každému. Když už, tak ať jsme spravedliví.
Někteří, ti kteří sami sebe nazývají novináři, se považují tím pádem za součást sedmé velmoci. A velmoci, jak známo, nemusí pravidla respektovat. Koho oni určí za viníka, ten jím je a můžou ho napadnout, zničit, pošpinit, protahat kanálama. Bez ohledu na to na které straně dotyčný stojí, jediné co je důležité, jestli ho chtějí ty velmoci použít, nebo ne. Podívejte se jak se chovají USA (NATO)-Jugoslávie 1999, Libye, atd., Rusko-Gruzie, apod. Stejně se chová tato novinářská "velmoc", prostě je to vhodný obětní beránek, nemáme do koho bychom se pustili, tak na něho padla karta. Že tím někomu můžou zničit život je absolutně nezajímá, oni jsou ti, kdo rozhodují, kdo je špatný a kdo není a jen oni o tom na základě jakési přežité klauzule o "svobodě slova" budou psát co se jim zlíbí. Bohužel zákon, že svoboda jednoho končí tam kde začíná svoboda druhého, není nikde zakotven, jsou to jen líbivá slova. Proto se můžou tyto hyeny takto vyžívat, zneužívat informačních kanálů a lidem znepřijemňovat život.
Máte pravdu, smutnou, ale pravdu. Je to tak. Prezidentská volba (respektive to, co ji provázelo) toto ukázalo v naprosté nahotě a naprosto bez jakékoli cenzury a obalu. Karel byl Bůh a Miloš byl hnůj.
Miloš byl údajně pro gruchy, Karel pro vybranou inteligentní společnost.
Jak překvapivá role na člověka, který nedokončil VŠ vzdělání. Podle svých slov se musel starat o rodinné majetky. Podle svých spolužáků byl dokonce průměrným studentem, jako kdokoli další ( http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Schwarzenberg )
Když neříkal pravdu Karel, bylo to jen malé přeřeknutí, když se spletl Miloš (například jako ty landsmanšafty - německý zaměněn za rakouský), tak to byla nestydatá lež a manipulace faktem. Údajně taková, jakou si můžeme pamatovat z minulosti. Byť jsem v oné minulosti také žil, na zásadní lži si nemohu rozpomenout, ale co už.
Ani nevím, kdy se vlastně ona objektivita z médií tak vytratila. Rok před prezidentskou volbou byli novináři ještě snesitelní. Ale jak se blížila, pnutí nervů narůstalo až v průběhu voleb vygradovalo naplno. A teď? Myslel jsem, že se novináři uklidní a vrátí k normálu, ale opak je pravdou. Zůstali na svém a protože byli tak tvrdí, jak jen šlo už nešlo přitvrdit. Tedy aspoň vytrvávají. Myslím ale, že takové to vždy nebývalo. Myslím 90 léta, i když i tam údajně něco bylo, zejména s těmi, kdo nesouhlasili s prezidentem Václavem Havlem, ti pak byli upozaděni a zmizeli tzv. "z parády".
Jak na Voříška vzpomínají kolegové na Nově? Tam to kdysi (za Železného) býval údajně nejen pracovní kolektiv, ale údajně také parta dobrých přátel. Zatočili s ním tedy pořádně - stáhli ho z obrazovky a nakonec vše skončilo dohodnutým odchodem na dohodu, pokud si dobře vzpomínám. Stačilo málo, tiskovka mladého historika a bylo po letité kariéře a vše, co kdy dělal dřív, byť to bylo sebelepší, asi by nedostával TýTý a jiné ceny, kdyby nebyl profesně na úrovni, najednou přestalo být podstatné.
Je veřejným tajemstvím, že se občas dělají i "dohody" typu dohoda nebo paragraf "hrubé porušení pracovních povinností".
Teď nekopeme do Zemana, teď kopeme do Voříška. Toho Voříška, jemuž jsme podávali ruku, předávali ceny, říkali mu kamaráde, někdy s ním případně trávili dovolené a usmívali se mu přátelsky a blahosklonně do tváře. Dnes už není náš kamarád, dnes ho neznáme a ani si nepamatujeme, že bychom kdy někoho tohoto jména znali. Podobně jako Jiří Paroubek zapomněl na Věru Jourovou, stejně tak my jsme zapomněli na Karla Voříška. Stejně tak jsme zapomněli svého času na Radka Johna, až na nedávná kopnutí si do něj, když rozjížděl Bez cenzury na Barrandově. U něj asi vadil ale fakt, že na rozdíl od některých novinářů, kterým je dovoleno být lokajem politika si John dovolil vylézt z podstolu a drze se usadil vedle těch, jež někteří novináři považovali za své pány. Chápu, to se těžko rozdýchává. To jsou naši novináři.
Na druhou stranu věřme (chtějme věřit), že to panu Potůčkovi jen "ulítlo" a nemyslí to vážně tak, jak to včera napsal. I když ... kdyby to tak nemyslel, už by to opravil, že? Taky pravda.
Ale buďme upřímní, jsou i média, kde nemusíte být v diskuzi ani sprostý a příspěvek je Vám stejně odstraněn, protože nekoreluje s tím, co zajímá vlastníka daného média. Někdy stačí, že redaktorovi nabouráte jeho brilantní článek a je oheň na střeše.
Alespoň v tom zde na DZ máme ještě svobodu a přejme si, ať zůstane aspoň takováto. Pokud nenadáváme, nikdo nám zatím na příspěvek nešáhne, aspoň mi se tak ještě nestalo.
bohužel, zapomínáme (až příliš) rychle. Proto má asi historie tolik prostoru pro to, aby se nám tak často připomněla.
Třeba i v případě neznalosti Karla Schwarzenberga o stavu platnosti Benešových dekretů, když onehdá ve volebním studiu řekl, že jsou podle něj neplatné a dodal k tomu, že by: "Beneš a velká část tehdejší vlády za tehdejší činy dnes skončili v Haagu". Těžko říct, jestli tak učinil ve své nevědomosti nebo se domníval, že má už volby vyhrané. Kdyby volily redakce, máme to jasné.
A tento výrok mu podle mě ve finále prohrál (tak výrazně) ony prezidentské volby. Velká část lidí neochotných volit a nebo ochotných volit Karla Schwarzenberga si to jednoduše na poslední chvíli (lépe pro/roz)myslela a zvolila protikandidáta i s velkými výhradami.
Nicméně těchto lidí a situací je v naší historii mnohem více. Však nechce se mi je zde vzpomínat, vydalo by to na nejeden román.