Vlákno názorů k článku Knihovna Václava Havla získala počítač, který bývalý prezident používal koncem osmdesátých let od Milan Stoklasa - PC XT z roku 1982, který používal v...

PC XT z roku 1982, který používal v "disidentském" období? To má být nějaký vtip?

Každému, kdo tuší něco o cenách a dostupnosti počítačů v osmdesátých letech, musí být jasné, že tohle zařízení nemohl vlastnit jen tak nějaký civilista. Navíc státem pronásledovaný disident?!

Ono se v posledních letech proslýchá, že to s tím pronásledováním nebylo zase až tak žhavé, jak se rádo psalo v oficiálních zdrojích... slýchám narážky na spanilé jízdy v mercedesech a vězeňskou stravu na lososu a uheráku, a taky o bujarých mejdanech za peníze ze Západu, určené na pomoc řadovým chartistům (k nimž se ovšem nikdy nedostaly). Nevím, nakolik je to všechno důvěryhodné, ale leccos by to vysvětlovalo. I ten počítač. :-)

Tak už jste došli z novinek i sem? Marš zpátky! :D
A Milane, čo si predstavujete pod takým pojmom koncom osmdesiatych?

1. je otázka kdy Havel ten počítač získal. Počítač je z roku 1982, ale Havel ho mohl mít třeba až o 5 let později.

2. Neexistovalo žádné omezení vlastnictví počítačů pro civilisty. Kdo si co kde sehnal, to mohl mít. Pochopitelně v obchodech nebylo (skoro) nic. Ale to byl prostě nedostatek, nikoliv omezení.
Havel byl velmi komerčně úspěšný autor divadelních her v okrajovém žánru zvaném absurdním drama. A kombinace literáta a disidenta mu na západě získala mnoho příznivců, kteří jeho i disent celkově podporovali.
Takže to nejspíš bylo tak, že mu někdo z jeho přátel ten počítač ze západu dovezl. Možná mu ho daroval jakožto podporu špičkového literára (ve svém žánru), možná mu ho daroval jakožto podporu disidenta, možná jako příteli. A možná mu ho vůbec nedaroval, ale koupil ho za Havlovy peníze - které měl na západě (z těch her), ale nemohl s nima v ČSSR disponovat - a jenom mu ho přivezl.

Jestli existovalo nějaké omezení týkající se počítačů, tak to byl tzv. COCOM - a jednalo se o to, že západní státy vyhlásily zákaz vývozu počítačů a počítačové techniky do komunistických států. Nebyl to zákaz plošný, něco se smělo, něco ne. A co se nesmělo, tak to se obcházelo např. přes Rakousko (rakouský překupník nakoupil např. počítače, nebo digitální osciloskopy a deklaroval jako zákazníka rakouské školství a potom to vyvezl do ČSSR). A pro individuální dovozy zřejmě existovala jiná pravidla, ale to nevím, to hádám.
V každém případě z porušení/obcházení západního omezení namířeného proti RVHP vám v ČSSR opravdu nikdo problémy nedělal :-D

Já jen doplním, že tehdejší kanadský konzul Peter Bakewell se dnes vřejně hlásí k tomu, jak tehdy podobné věci do ČSSR pašoval. Dělal to na vlastní triko (tzn. jeho nadřízení o tom nevěděli - mohl kvůli tomu přijít o práci). Pořídil si luxusní auto s obrovským kufrem, dozadu vždycky nacpal to, co potřeboval provézt, a zaházel to hromadou čokolád, müsli a podobnými věcmi, které v ČSSR nebyly k dostání.
Pašoval takhle kromě techniky (hlavně kopírky) poštu, knihy a rukopisy děl disidentů.
http://respekt.ihned.cz/c1-36312800-postak-ktery-nezvonil

Nebo byl ze Slušovic.