Pane Vyleťale,
jak mi můžete tvrdit, že mne neznáte. To pro Vás nic neznamenalo, naše společně strávené chvíle, kdy jste mi tvrdil, že za moje prachy jela paní Kunová za sluncem? Jak jste mne utěšoval, že se mi teď směje a už se nikdy nevrátí, neboť má do již konce života vystaráno? A pak... pak jste mi zaplatil topinku. A Vy mne teď zapíráte? Zklamal jste mne, pane Vyleťale, velmi jste mne zklamal. Už mi nevolejte!
Vaše teď už nevěrná
Kunová D.
Dobrý den, pane Vyleťale,
velmi zajímavá zpráva, děkuji Vám za ni. Hned ráno si půjdu koupit nějaký ten patent! Věřím, že jej pro své každodenní fungování bezpodmínečně potřebuji. A když budu v tom nakupování, budu přemýšlet o tom, kolik jsme toho o svátcích já - a další mně podobné tupé ovce - nakoupili. HA! Zdá se, že tady to bude obtížnější. Protože mi můj nejdůvěryhodnější, nejobjektivnější a hlavně NEJOBLÍBENĚJŠÍ autor tuto informaci ještě nedal!
Tys to ještě nenapsal, ty vole?
Velmi mne to ranilo, můj hlad po informacích - hlavně o nakupování - je totiž značný. Udělejte s tím, prosím Vás, něco.
Vaše věrná
Kunová D.