Internetová numerologie, aneb hraní si s čísly, která se přímo či nepřímo týkají Internetu, je šikovným tématem vhodným pro jakékoli roční období, včetně stávající okurkové sezóny. Skýtá totiž mnoho prostoru pro nejrůznější učené i méně učené disputace, které ale jsou velmi zapotřebí – přispívají totiž k celkové osvětě a zejména k tomu, aby si lidé uvědomili, jak špatně je Internet měřitelný a „spočítatelný“. Že je v něm nesmírně obtížné dobrat se jakýchkoli skutečně směrodatných čísel a zjistit, o čem vlastně vypovídají.
Co říká zpráva IDC?
Jedno zajímavé číslo, které nejspíše vyvolá řadu diskusí, včera vypustila do světa známá společnost IDC, zabývající se poskytováním technologických informací, průmyslových analýz, dat o jednotlivých trzích a strategických znalostí. Stalo se tak v rámci tiskové zprávy, ohlašující dostupnost nové studie IDC s názvem „Internet Access Markets in Central Europe, 2000–2005“. Jedná se o materiál určený relativně malému okruhu zájemců a prodávaný za opravdu nemalé peníze. Novináři se o jeho obsahu dozvídají jen zprostředkovaně, právě skrze tiskové zprávy, které ohlašují dostupnost takovýchto materiálů a obvykle přináší i určité „drobty“ z jejich obsahu.
Nejnovější výzkumná zpráva IDC hodnotí trh internetového připojení ve střední Evropě (Českou republiku, Polsko, Maďarsko a Slovensko) a předpovídá mu velký nárůst. Obrat na tomto trhu by měl podle odhadů IDC vzrůst z 830 milionů dolarů (ke konci roku 2001) na 1,9 miliardy dolarů koncem roku 2005. Pokud jde o počet připojení, zde IDC předpovídá nárůst z 2,2 milionu v roce 2001 na 4,5 milionu připojení v roce 2005. Klíčovým faktorem růstu ve spotřebitelském sektoru bude podle analytiků IDC dostupnost volného připojení („Internetu zdarma“, alias připojení pouze za telefonní poplatky a bez plateb providerovi). Tento fenomén se prý šíří z České republiky a Polska i do ostatních zemí a do roku 2005 má způsobit až 4-násobný růst připojení v celém spotřebitelském segmentu. Nárůst tržeb z telefonních poplatků se však má ve sledovaném období snižovat a vznikající „mezeru“ vyplní poplatky za širokopásmový (tzv. broadband) přístup, který má tlačit celkovou hodnotu trhu nahoru.
Pokud jde o Českou republiku, zde zpráva IDC vyjadřuje názor, že připojení zdarma „vytlačilo placený dial-up na okraj zájmu“ a bude dominantním segmentem internetového připojení pro příštích několik let. Do roku 2005 se však má na trhu rozšířit i již zmiňované širokopásmové připojení, realizované skrze FWA sítě, přes rozvody kabelové televize či pomocí ADSL. Počet připojení v České republice odhaduje IDC na 440.000 ke konci roku (a v tiskové zprávě neuvádí, jak by se tento počet měl zvětšit do roku 2005).
Přes 90 procent?
V tiskové zprávě IDC mne nejvíce zaujala následující věta, týkající se – vzhledem ke svému kontextu – nejspíše celého regionu střední Evropy:
V business segmentu IDC zase očekává, že v roce 2001 bude dial-up připojení tvořit více než 90 % všech internetových připojení. Podíl služeb broadband a pronajatých pevných linek ale do roku 2005 vzroste až na zhruba jednu čtvrtinu všech podnikových připojení, přičemž ještě mnohem vyšší podíl budou zaujímat co do vygenerovaného obratu.
 |
V podvečerních hodinách IDC rozeslala novinářům upřesnění, že „internetové připojení“ není míněno jako počet připojených počítačů, ale jako počet přípojek – takže například jedno PC doma na dial-upu je započítáno stejně jako pevná přípojka firmy o mnoha uživatelích (jako jedna jednotka). Prosím, nechť tedy jde skutečně o počet přípojek jako takových. Zapomeňme i na úvahy o tom, zda placený dial-up je, či není mrtvý (například pro Internet OnLine rozhodně mrtvý není, když tato firma vykazuje stabilních 50.000 platících zákazníků dial-upových služeb). Jak konkrétně se ale započítávají dial-upy do celkového počtu přípojek (kterých má být podle IDC u nás na 440.000)? Započítává se každý existující přístupový účet u některého providera, nebo jde o počet skutečně používaných přístupových účtů, o počet uživatelů, kteří se mohou připojit současně, nebo ještě o něco jiného?
Zajímavá jsou procenta
Ať už jsou ale absolutní čísla počítána jakkoli, nejvíce mne zaujalo ono relativní číslo: 90 procent dial-up připojení v business segmentu, neboli mezi firmami. Připadá mi příliš vysoké. Stejně tak mi připadá nepravděpodobný i velmi pomalý nástup pevného připojení (stále v business segmentu) – do konce roku 2005 má pevné připojení vzrůst jen na pouhou čtvrtinu všech přípojek?
Samozřejmě, vše může být zkresleno více faktory – kromě samotné definice „internetového připojení“ asi nejvíce tím, že jde (zřejmě) o údaj týkající se celého regionu střední Evropy a ne pouze České republiky (z tiskové zprávy IDC to není zcela jasné). Dále zde může sehrávat roli i to, že jedna firma může vykazovat více dial-upů započítaných vícekrát, oproti firmě s jednou pevnou přípojkou. Ale přesto – existují nějaké jiné zdroje, které by zkoumaly procentuelní zastoupení různých druhů přípojek ve firemním sektoru?
Co říkají jiné zdroje?
Z výsledků, ke kterým jsem měl příležitost se dostat, vyplývají podstatně jiné cifry, alespoň pokud jde o Českou republiku a tuzemské firmy.
Například v březnu t.r. na serveru sluzbyasp.cz dělali průzkum mezi firmami ohledně ASP služeb, a kromě jiného se jich ptali i na způsob připojení. Výsledek zní: 13 procent používá analogový dial-up a 11 procent ISDN, ostatní mají pevné linky. Pokud bychom sloučili analog a ISDN do jedné skupiny „vytáčených linek“, vychází to dohromady na 24 procent.
Jiný průzkum, který se kromě jiného ptal firem na způsob jejich připojení, byl publikován v červencovém vydání časopisu Inside. Šlo o průzkum mezi tuzemskými výrobci těžkých strojů a zařízení (kteří asi mohou mít „průměrný vztah“ k Internetu napříč celým business sektorem), a výsledek byl: cca 19 procent používá analogový dial-up a cca 5 procent ISDN (dohromady opět 24 procent).
Snad nejzajímavější jsou ale výsledky průzkumu, který v květnu 2001 provedla firma Digimark (hlavní výsledky jsou popisovány zde) na vzorku cca 2.000 respondentů. Zde vyšlo, že podíl analogového dial-upového připojení mezi českými firmami (v květnu 2001, kdy průzkum probíhal) dosahuje úrovně 43 procent (a ISDN 13 procent). To je sice o dost více než oba výše citované průzkumy, ale stále je to podstatně méně než kolik vychází IDC.
Digimark dělal stejný průzkum i v roce 2000, a tehdy se „penetrace analogového dial-upu“ mezi firmami pohybovala na úrovni 57 procent. Za rok tedy došlo k poměrně významnému poklesu, který koresponduje s očekáváním, že firmy postupně přechází z komutovaného na pevné připojení. Určitě je tento pokles rychlejší než to, co předpovídá IDC (do roku 2005 pokles z 90 na 75 procent).
Digimark si také všímal toho, jaká je závislost penetrace dial-upů na velikosti firmy. Jednoduchou úvahou lze dojít k očekávání, že u větších firem bude tento podíl nižší – a výsledky to skutečně potvrzují. Podle publikovaných dat je nejvyšší podíl analogových dial-upů u nejmenších firem do 5 zaměstnanců (téměř 60 procent), zatímco u firem nad 30 zaměstnanců dosahuje jen 30 procent. Podíl ISDN se u různě velkých firem zase až tak neliší (představuje něco málo přes 10 procent).
Kde je pravda?
Tak, jak je v Internetu zvykem, žádná „oficiální“ a „závazná“ čísla ohledně penetrace dial-upu k dispozici nejsou – jen lepší či horší odhady, lepší či horší průzkumy, rozptyl od 13 do 90 procent, a samozřejmě také prostor pro učené disputace a tříbení názorů. Pokud chcete přispět vlastním názorem, využijte možnost odpovědi na tento článek. No a pokud chcete přispět k jednomu zcela neformálnímu průzkumu mezi čtenáři Lupy, využijte následující anketu.
ČLÁNKY DO MAILU