No to ne, protože stát nás může omezit jen v tom, co říká (a to jasně a jednoznačně) zákon. Takže zákon má stanovit definici zabezpečení, kriteria jeho hodnocení, certifikaci a posléze štempl, že systém je bezpečný. A když přesto někdo systém prorazí, a neprokáže se pochybení majitele/správce, pak to má být problém úředníka, který dal štempl, a ne majitele/správce dat.
Že to u nás dnes tak není, je naše "špecifíkum", ale kdo se první odváží to hnát až k Evropskému soudu, nutné musí vyhrát.
Chápu, že ne všechny rozsudky jsou úplně v pořádku. Nekteré exemplární tresty budou viníka pronásledovat do konce života. Ale co nechápu je, že místo toho abyste na tyto tresty poukázali jako na něco, co by se nemělo opakovat, z nich chcete udělat precedens pro rozsudky následující.
A jestli to berete tak, že jde o firmu a ne o člověka, tak se zamyslete. Když dáte miliardovou pokutu firmě která vydělává stovky milionů, je to stejné jako byste naložili stovky tisíc člověku co si vydělá sotva desítku někde v továrně.
Ehm ... a ja mel (naivne) za to, ze cilem pokuty je docilit napravu ... zajisteni bezpecnosti bude banku stat o rad, mozna spis dva vic ... takze je pro ne proste ekonomicky vyhodnejsi ... se na to vysrat.
A mimochodem, nevsim sem si ze by v pripade radoveho ovcana nekdy nejakymu uradu (nebo i soudu...) seslo na tom, ze ho ekonomicky dozivotne znici. Viz "pokuty" za sdileni mp3 ... pokud to porovnam s timto, tak by soudce na sdilece mel udelat maximalne "ty ty ty ..." a tim by bylo vyreseno.
Ostatne, na stejne tema viz zaloba na cloveka, kterej vydelaval na tom, ze prevadel penize z uctu na ucet ...