Soused z místa, kde jsem dřív bydlel vybavil dítě tlačítkovým telefonem jako troling učitele, bohužel nevím jak to dopadlo. Argument je, že potřebují s dítětem spojení, mají farmu asi 30 km od města, on ho nabírá po škole, potřebuje mu dát vědět, kdy přijede, případně že nepřijede a že má nějakou povinnost, typicky vyzvednou z družiny mladší sestru a dopravit ji na farmu. To mě přijde jako EXTRA lakmusový papírek.
Jinak dcera v 6. třídě základky zařídila učiteli kázeňský postih, protože si našla něco jako "judikaturu" v kauze pětek za nedoručené domácí úkoly, dostala ji, chtěla si to opravit tak, že ji donesla, učitel ji s tím vyhodil, pofňukala si a pak googlovala, šla za ním podruhé "že musí", zase ji vyhodil, tak šla za zástupcem ředitele a psycholožkou, učitel měl špatný den, takže ho ještě chytl při konfrontaci nějaký amok a dostal flastr a dceři anulovali 5. Pak jsem s obavou sledoval jestli si na ni zasedne, ale ne. Ve chvíli kdy je první problém (ve školce), okamžitě agilně do toho a řešit to tak, aby to dítě vidělo, pak má šanci se už v nižším ročníku ubránit i proti učiteli. Mě se teda trochu nevyplatil ještě trochu agresivnější přístup, kdy jsem ji naučil, že násilí je řešení, takže nemá problém někoho kopnout nebo zlomit pravítko apod., což stěžuje vyjednávání při incidentu. Snad se mi to za 40 let nevrátí.. :-)
Coby dítko jsem zažil dobu, kdy sice technika nebyla tak pokročilá, šikana se odehrávala ve fyzickém prostoru, a tajné (občas i end-to-end šifrované
!) zprávy jsme si posílali na papírkách.I tenkrát ale existovala shora definovaná omezení
, a běda tomu, komu na jejich porušení přišli.
Tak jsem musel na základce vytrhnout ze čtenářského deníku knihu zakázaného autora, honem dopsat jinou a tři přepsat (plus zfalšovat dva podpisy učitele) na vložený dvojlist, protože stránky deníku byly očíslované.
Tyhle zákazy nefungují - a pokud nebudou přirozeně prosazovány v rodinách, ani fungovat nemohou. Stejně, jako bylo marné psát rodičům třídního diktátora, ať svému dítku domluví, aby nešikanovalo spolužáky, když o jeho výchovu neměli zájem, bude neefektivní upozorňovat rodiče na nezákonnou přítomnost jejich dítka na sociálních sítích, pokud je celá rodina používá k vzájemné komunikaci. Jediným důsledkem bude, že se děti (zase, od svých rodičů) naučí, že jiná pravidla platí doma a jiná ve škole či na veřejnosti.
Nevadí mi, když to děláš, ale nesmí tě u toho nikdo chytit!
Co je obecně smutné a co si nyní asi nikdo neuvědomuje - jaký standard tím dětem nastavujeme a co jim bude připadat normální, některými v budoucnu možná i chtěné. A jak toto daleko víc než dnes ovlivní moderní demokracii/svobody.
Dnešní děti neprochází do online světa s průvodcem (rodičem, školou, to je jedno), ale uličkou ohraničenou zákazy a absolutním sledováním. Rodičovská digitální kontrola, sledování polohy mobilu rodičem, zákazy ve školách atd. Pro děti tedy bude přirozené, že nad nimi je nějaká vyšší neviditelná ruka, která o všem rozhoduje a o všem ví. Chat control a podobné výmysly jim budou připadat naprosto přirozené a nebudou chápat, proč my v nich vidíme něco špatného. Ta změna uvažování se netýká jen kybersvěta, ale je/bude komplexní, i vzhledem k vysokému SoT (screen on time).
Tím neříkám, že s kyberšikanou bychom neměli dělat nic, jen to je systémový problém táhnoucí se po staletí, který s možnostmi současných technologií sílí - rodiče, kteří si udělají děti a dále se o ně nezajímají. A jsem si téměř jistý, že nastolené řešení následků vyrobí jen nové problémy, viz výše.
Jenže to oni dělají i dneska - jen místo pokřikování drží v ruce mobily a posílají si zprávy na sockách. A při hodinách si neposílají psaníčka, ale soukromé zprávičky, a kluci místo vymýšlení básniček prostě osloví AI: Potřebuji krátkou milostnou básničku pro zrzavou Zuzanu ze třetí lavice, tak osm veršíků.
A ona jim pomůže:
Zrzavé vlasy, jak západ slunce,
oči, co v nich zůstane soumrak.
V třetí lavici sedíš tiše,
ale v mém srdci už je to tleskání.
Každý tvůj úsměv je zázrak sám,
v těžkých chvílích jsi mým snem.
Zuzano, jsi můj kousek nebe,
s tebou bych rád prošel všemi dny.
Osobně s Vámi souhlasím, ovšem s výtkou, že používání mobilů a sociálních sítí je potřeba děti naučit, stejně, jako je potřeba je naučit přecházet přes silnici. A k tomu patří i dohled o přestávkách. (Abych převzal argumentaci odpůrců mobilů na školách: Ani o přestávce dítě nenecháte, aby si šlehlo heroin nebo před písemkou šňuplo koksu.
)
Přestávky rozhodně nejsou časem mimo výuku
, naopak, jsou její nedílnou součástí. Pamatuji doby - a doufám, že se nevrátí! - kdy o přestávce byli žáci ze tříd vyhnáni korzovat po chodbě, za bedlivého dozoru nejméně dvou pedagogů.
Mimochodem: četl jsem o zajímavém výzkumu, ze kterého plyne, že zákaz mobilů (sociálních sítí) u dětí snižuje pozornost, kázeň, a vede k horším výsledkům. Jakkoliv ten článek vyznívá proti omezování mobilů, je dobré si uvědomit, že uvedené příznaky se až nepříjemně shodují s abstinenčními příznaky alkoholiků či narkomanů.
Každopádně si myslím, že mobily/tablety/etc.. jsou i na školách užitečná věc (čímž se liší od drog, tabáku či alkoholu!), jen je potřeba ty děti dovést k tomu, aby nepadly do závislosti
- a tady obvyklé prostě řekni ne
není správnou cestou. (Stejně tak nefunguje, když jim jde příkladem pedagog s mobilem přirostlým k ruce
či vyhlížející konec hodiny, aby honem zkontroloval statusy
.)
Zásadní otázka je proč včetně přestávek. Během hodin je to jasné, ale o přestávce je to pro studenty volný čas, úplně stejně jako v práci při polední pauze - tam také v práci jakoby nejste a ten čas se nepočítá do pracovní doby.
Nic, co má v názvu "Akční plán", ještě nikdy v historii nefungovalo a fungovat nebude. A to je ještě ke všemu ta lepší část. Ta horší je, že to vždycky končí nějakým "vládním nařízením", "zákonem", a pak už jenom šmírováním a samozřejmě omezením svobod ve jménu bezpečí.
A co děti? Myslel někdo z vás na děti?
Těm mým říkám, že nejsou z cukru, takže jestli se do nich nějaký blbec naváží, je to prostě blbec a nestojí ani za myšlenku, ne tak za odpověď. A že mobil má tu magickou vlastnost, že se dá vypnout. Lidi jsou pak překvapivě mnohem míň stateční a drzí, než se zdají online.
Samozřejmě ten telefon musí vypnout děti samy, protože chtějí a přijde jim to rozumné. Což je úkol rodičů a součást výchovy, naučit je duševní hygienu a základy slušnosti. A je to v příkrém rozporu s povinným odkládáním telefonů ve škole, proti kterému jsem připraven bojovat do roztrhání těla. Jde totiž o princip.
Snazit se ten blivajs uplne zlikvidovat je nesmysl, Nikdo nebude mit takove zdroje aby to vsechno vysetroval, zajistoval dukazy a trestal. Navic utocnici zacnou byt zkusenejsi co se tyka zametani stop a bude to nesmyslne vyhazovani penez.
Je skoda ze se EU radeji nezameruje na uhel zoceleni a minimalizovani dopadu - tzv don't giving a shit. Protoze pak spousta pokusu vyzni do prazdna a agresor to prestava bavit.
Navic nechapu proc se velka cast verejnosti brani zakazu mobilu. Tam kde zijeme je to nromalni, rano po prichodu do skoly vsechny telefony do pouch ktery je faradiyova klec, zamknout a ven az po ukonceni vyucovani. Mobil pryc vcetne prestavek. I na strednich skolach. Neznamena to ze deti nepouzivaji technologie, kazde dite dostane od skoly laptop na stredni, tablet na zakladni skole ale je to docela dobre zamknute a tim padem je i mene moznosti natacet trapne situace, ponizovat v realnem case, atd.
A to kolik penez bude stat ten navrzeny nesmysl by stacilo na nakup spousty zarizeni ktere skoly muzou zacit pouzivat na zacatku sdilene a po nekolika letech by se mozna dostalo na kazde dite.