Bohužel patřím k lidem, kteří mají sice poměrně široký záběr co se týká stylů, ale tam mám vybraných jen několik autorů jejichž věci můžu klidně poslouchat denně pořád dokola. Sice bych si asi mohl rozšiřovat obzory, což čas od času dělám, ale jinak mám tolik hudby, že bych do smrti nemusel žádnou jinou shánět a tudíž kupuji pouze nové věci svých oblíbených autorů.
S tímhle přístupem nás má ale Velký Obsah v hrsti. Můžu ohrnovat nos nad praktikami RIAA, IFPI, atd. jak chci, ale pokud to nezohledním při poslechu, a to nezávisle na tom, jak jsem si takovou hudbu obstaral, bude mi to prd platné. Nejlepší zbraní proti Velkému Obsahu je nezájem. A zrovna hudby pod copyleftovou licencí se na Internetu válí tolik, že se člověk nemusí jakkoliv uskromňovat, aby mu jí mohl dopřát.
Škodovka sice má "monopol" na škodovky, ale díky obrovské konkurenci v daném segmentu se nemůže monopolisticky chovat, protože značku snadno zaměníte za jinou - čili v kontextu průmyslu se jedná spíš o monopolistickou konkurenci. Třeba u hudby je to přeci jen něco jiného - těžko nahradíte jednoho autora/interpreta druhým, protože jejich produkt je zcela specifický - jednoduše těžko vás uspokojí Helenka Vondráčková, nebo božský Kája, pokud chcete Floydy. Stejně tak, když umřel Freddy Mercury, tak Queen sice jede dál (aspoň občas), ale už to jaksi není ono, že.
Také mám několik set hudebních CD. 60% z nich nikdy jako CD nevyšlo, jde o vlastnoručně zdigitalizované analogové nahrávky. (jedno CD reprezentuje 2-4 hodiny práce a cca 30 Kč za placku, krabičku a tisk bookletu). Kolem 70 kousků jsem si přivezl jako suvenýr z USA, ostatní buď sehnané výměnou datových souborů s kamarády, nebo koupené v edici ,,Trafika" za 29 - 39 Kč. Ty placky mne v USA přišly na třetinu toho, co by stály tady! Je úsměvné, jak se kdekdo pokouší řešit, jakým způsobem a za kolik prodávat to, co mohu stejně snadno a naprosto legálně získat z radia, TV, nebo internetu úplně zdarma! Není to tak dlouho, co se tu v podobném duchu diskutovalo o E-knihách. Nakonec to stejně dopadne tak, že autoři se na vydavatele vykašlou a budou svá díla prodávat na internetových E-shopech přímo; vydělají si tak mnohem víc, vydavatelé je nebudou moci vydírat zlodějskými smlouvami a veškerá elektronická kultura se zlevní na takovou úroveň, že nikdo nebude cítit potřebu něco ,,pirátit".
Z článku vyplývá jediný závěr, ovšem zcela zřejmý už dávno - největší překážkou legální distribuci hudby jsou samotní vydavatelé, kteří se chovají jako všechny společnosti, které mají prakticky monopol. Každý náznak monopolního jednání (ale také kartelových dohod atd.) by měl být regulován a trestán, jen v případě "zábavního" průmyslu je naopak podporován a chráněn pokřivenými zákony placenými z peněz velkých labelů a filmových studií.