No nevím, jestli máte pravdu s tou garancí doručení. S poštovním dálnopisem jsem pracoval jen jako uživatel, ale jako bejvalej "špagi" jsem se s ním nadělal dost v býv. ČSLA.
Takže dálnopis fungoval, nefungoval nebo si i vymýšlel.
Nevím jak v civilu, ale ve voj. použití bylo základem při zřízení spoje nechat si na konci překřížit linku a poslat si sám sobě sekvenci RYRYRYRYRYRYRYRY... (v kódu MTA-2 je výsledkem kombinace střídajících se 101010 na lince).
To, že mnohdy se vracelo bůhví co, bylo spíš pravidlem.
Pak byla v příruční bedně zásoba polarizovaných relé (typ už mi vypadl) a měnily se ty "lepící" za ty chodící. Spotřeba relé byla slušná.
Pochybuji, že ty civilní T100 na tom byly se spolehlivostí o mnoho lépe.
No to nemáte úplnou pravdu. Pouze tehdy, pokud jste dálnopisoval z pošty. Ale dálnopisná síť měla koncové stanice na úřadech a ve větších podnicích. Výsledkem dálnopisného provozu byl kus papíru z role (pokud to byly ty modernější dálnopisy T100) nebo pásek papíru (u dálnopisů typu Dalibor D-302).
Poslat "dálnopis" sám sobě není problém. Na tom Daliboru to jde i na jednom přístroji, u T100 bohužel nevím.
Jedině co to neudělá, jsou "poštovní impulsy". Ale tenkrát na starejch ústřednách se stejně jenom sčítaly impulsy ale neukládalo se odkud kam jako to Big.B. dělá dnes.