Problém není v uspokojivosti řešení otázek sociologů typu Petra Bakaláře. Demagogové mají problém, že se vůbec odváží něco takového zkoumat, přitom rozdíly mezi rasami jsou evidentní. Například průměrný eskymák bude o dost menší než průměrný černoch i při započítání pygmejů. Jestliže jsou mezi rasami viditelné fyzické rozdíly, je logické vyslovit hypotézu, že mezi rasami mohou být i rozdíly v duševních disciplínách. Proč je v pořádku mluvit o dominanci černých atletů ve fyzických sportech, například v basketbale a proč je přitom nepřípustné zmínit absenci černých šachistů ve světové špičce? Nejznámější/nejlepší je asi Maurice Ashley, ale mezi ním a úzkou špičkou je obrovský rozdíl několika stovek ELO ratingových bodů.
Tady je přednáška na téma etika výzkumu, kde je Petr Bakalář také zmíněn jakožto černá ovce ... https://www.youtube.com/watch?v=mjvWlTvG_yQ&t=1004
Jo takhle bylo myšlené to "diskreditovat", už chápu...
Co se systematických chyb týká, jsou země, kde exit polly vychází víceméně naprosto přesně. A pak je česko, kde je nikdo nedělá. Nejspíš nevycházej. Je škoda, že se nikdo neodváží analyzovat kdo se zdráhá o své volbě mluvit. Pomohlo by to předvolební průzkumy zpřesnit. Jenom by tam SPD dostávala moc hlasů, a nevypadalo by to hezky.
To s tím opakováním stejných testů je dost dobrý nápad. Zajímalo by mě, jestli se na základě toho dělají korekce v předvolebních průzkumech.
Klasické nástroje sociologie jsou založené na zjišťování stavu věci. Některé věci lze měřit (průměrný plat, nezaměstnanost atd.), jiné nelze zjistit jinak než dotazováním. Je kolem toho poměrně slušný matematický aparát (reprezentativní vzorek atd.)
Behaviorální psychologie ale zavádí black box. Pokud připustíme jeho existenci, pak začne být dotazování "na vodě". Ten black box mezi "co ten člověk skutečně cítí" a "co ten člověk řekl" je významný zdroj chyb. A protože člověk je předvídatelně iracionální, tak systémových chyb - odchylka není náhodná a sebelepším vzorkem dotazovaných se ta chyba nezmenší. To je ten hlavní zdroj diskreditace - názor, že je tam systémová chyba, nezávislá na výběru dotazovaných subjektů.
Špatně (nebo vhodně, podle záměru) položená otázka může dát výsledek, který vůbec neodpovídá stavu. Zneužívá se to ve všelijakých průzkumech veřejného mínění atd. Jenže on ten efekt existuje i když ho nechceme. Získat některé druhy dat je proto najednou problém. Před půl stoletím by byl dotazník a na základě něj vypracované "polovina populace si myslí, že jim za poslední dva roky klesla životní úroveň" přijatelný. Dnes se to ale prakticky nedá udělat tak, aby se výsledek dal obhájit. Musí se používat jiné metody, kupříkladu měřit několik let podle stejných otázek a porovnávat to meziročně. Což je důvod, proč renomé mají hlavně firmy, co své výzkumy dělají už roky podle neměnných pravidel.
Sociologové prostě mají práci mnohem těžší, než ji měli kdy dříve. Jediné, kde je to díky počítačům snadnější, je demografie. Ale klasická sociologie to má těžké, protože klasické nástroje "dotazník" a "rozhovor" už nemají takovou váhu, co dříve. Tedy, ony ji neměly mít ani dříve, ale alespoň už tušíme, proč mohli dva sociologové ve stejné době, na stejném místě a se stejnou metodou dojít k opačným závěrům.
Jak diskredituje nástroje sociologie?
Behavioristi jsou třeba ta skupina, která říká, že introspekce jako způsob výzkumu nemá ve vědecké psychologii co pohledávat. Důležité je pro ně to, co se dá objektivně měřit.
Poslední větu má ráda behaviorální ekonomie. Krom toho si jí jsou psychologové hodně dobře vědomi. (Adiktologové a lidi zabývající se reklamou vědí svoje...)
No, od doby, co jsem narazil na jisté sociology vegany a na pojem karnismus* jsem docela ztratil iluze o moderní podobě sociologie....
*"Podle autorky jde o všeobecně sdílenou a nereflektovanou ideologii, že je správné nebo dokonce žádané konzumovat maso zvířat, která jsou v dané kultuře definovaná jako jedlá."
On je ten Bakalář disident hodně proto co zkoumá, ne? Jeho výzkum neznám, ač bych řekl že otázky, který řeší jsou těžký (jakože geny vs. kultura vs. jinak naučené je těžkej problém psychologie, a nějaké definice inteligence je taky těžkej průšvih, obzvlášť napříč kulturami), takže bych se spíš bál, že jeho řešení těch otázek nebude uspokojivé.
Nicméně koukat na náboženství jako na evoluční strategii skupiny je principiálně fajn (nečetl jsem k jakým závěrům dospěl). Třeba takové košer lze interpretovat jako dost rozumnou sadu zásad, jak připravit bezpečné jídlo. Něco z toho už bylo překonáno, ale něco se používá stále.
Bohužel tu je obor "behaviorální psychologie", který obvyklé nástroje sociologie diskredituje. Dokud je subjektem výzkumu člověk a předmětem zkoumání je to, co si daný jedinec myslí, pak se k objektivitě nedostanete. V lepším případě se "dá objektivně zkoumat" smrskne na generátor náhodných čísel, v horším případě vám prostě vyjde to, co chcete, aby vám vyšlo. Objektivně :-)
Člověk není racionální. Člověk je iracionální. A co hůř, člověk je předvídatelně iracionální.
Právě sociologie se dá objektivně zkoumat velice dobře (existují takové nástroje, jako je epidemiologie a statistika, které u hromadných jevů, zkoumaných např. v biomedicínských oborech, mají vysokou validitu a úspěšnost). Druhá věc je, že studenti tohoto a souvisejících oborů se spíše učí papouškovat dogmata, asi jako druhdy studenti VUML. Včetně toho, že jim chybí představa, co a jak by se zkoumat mohlo.
A mnozí jsou natolik mentálně upadlí, že se sice přiživují marketingovými studiemi, ale aplikovat jejich metodiku (je to v podstatě zmíněná epidemiologie, využívající statistiku jako nástroj) na základ oboru je ani nenapadne.
A ti, kteří něco takového dělají (třeba P. Bakalář) jsou v podstatě ve svém oboru "disidenty".
Máš palec nahoru za první polovinu, ale u té poslední věty bych byl opatrný. Záleží, o jakých oborech mluvíš. Podle mě nemají studenti STEM moc prostor přemýšlet nad problémy ze sociologie. (Která je podle mě chudák jednou z nejzpolitizovanějších věd.) Už jen proto, že většině z nich nikdo neřekne, že by je něco takového mohlo zajímat, a sami k tomu nedojdou.
Jistěže řada věcí z oblasti společenských věd je objektivně stanovitelná a prokazatelná, pouze tyto vědy degenerovaly na bezcenné blábolologie, jejichž provozovatelé nemají žádnou motivaci po nějakých objektivních informacích. Důsledkem toho je, že pracovníci z exaktních oborů jsou zpravidla i v těch neexaktních orientováni lépe a působí důvěryhodněji než kmenoví humanitníci.
Ohledně tý pravdy - samozřejmě, že je to tak, že žádná neexistuje. A samozřejmě, že v jiných vědních oborech je to jinak.
Chemický prvek můžu jasně definovat, změřit, zvážit, pojmenovat, zařadit do tabulky a já nevím co. Gravitaci můžu taky definovat, změřit,, spočítat s pomocí vzorce atp.
Ale pravdu? Copak ona nějaká ve vesmíru je? Může mi jí někdo ukázat? Nachází se třeba na oběžné dráze? Nebo 4 m pod povrchem země? Je možné ji změřit nebo zvážit? Je možné určit, že tento konkrétní výrok obsahuje 37,4 % pravdy, kdežto věta, kterou pronesl druhý řečník obsahuje 58,6 %, proto je tedy pravdivější? A jak se pravda měří? Pravdometrem? A jednotkou je jeden "kec"? :-D
Smiřte se s tím, že žádná pravda neexistuje. Prostě to tak je.
Voličům Trumpa se zdá, že má pravdu Trump, voličům Babiše se zdá, že má pravdu Babiš, příznivcům Nelsona Mandely se zdá, že to on říká pravdu. Jezuita měl taky svojí pravdu a čarodějnici bylo potřeba upálit.