Vlákno názorů k článku Kontrola emailů na pracovišti: ano či ne? od Dan Lukes - Presne tak, melo. To je tak, kdyz clovek...

Presne tak, melo. To je tak, kdyz clovek uprostred psani vety zmeni nazor na jeji presnou formulaci, ale neokontroluje, zda to stale jeste dava ten smysl, co zamysli vzhledem k tomu, co uz ma napsane ...

Nicmene, skoda je, ze "jm" neposkytl pozadovanou informaci - tak nejak to ve me posiluje jiz tak dost znacne podezreni, ze popisovany soudni pripad nam byl popsan velice zjednodusene a znacne zkreslene, pokud se vubec udal.

dobry den,
snazil jsem se vam poslat mail, ale prislo mi:

----- The following addresses had permanent fatal errors -----
sam99@email.cz
(expanded from: <rcd@infoline.cz>)

----- Transcript of session follows -----
... while talking to email1.atc.cz.:
>>> RCPT To:<sam99@email.cz>
<<< 552 User quota exceeded.
etc...
Takze takhle:
reaguji na Vas prispevek do diskuse okolo cteni soukromych mailu zamestnavateli. pisete, ze mate skusenosti se soudem na toto tema.
Jsem editor tydenike Ekonom a toto tema nas velmi zajima. Nechcete se s nasimi ctenari podelit o zkusenosti?
Upozornuji, ze pokud nechcete publicitu, da se to resit.
Diky.
petr blažek

Vcelku souhlasím, až na větu: Zamestnavatel ma nepochybne povinost zakazat pouzivani firemnich zarizeni k soukromym ucelum

Místo slova povinnost mělo být zřejmě použito slovo právo.

Obavam se, ze v teto diskusi prilis splyvaji pohledy z uhlu prava, moralky a zdraveho rozumu. Je asi nestastne, kdyz o pravnich pohledech diskurtuji dva laici, ale presto se pokusim reagovat - vase tvrzeni, ze urcity zakon nebo i jen paragraf nelze aplikovat tehdy, pokud mi jedna strana neco oznami je, IMHO nespravny. Zamestnavatel ma nepochybne povinost zakazat pouzivani firemnich zarizeni k soukromym ucelum, ale citovany paragraf neobsahuje zadnou zminku o tom, ze ochrana soukromi se nevztahuje na pripady, kdy byl prekrocen neci vnitrofiremni predpis (a zmineny zakaz je vnitrofiremnim predpisem, ktery nepochybne ma nizsi silu, nez zakon). Paragrafy, jak vsichni vime, jsou klikate, a v konkretni kauze bude nepochybne zalezet hodne na tom, co presne ktera strana udelala - zde, tusim popisujete "cteni" dopisu - tedy dopisu, ktery byl odeslan nekym jinym na koho se nepochybne vase vnitrofiremni predpisy nevztahovaly - ale zalobu o ktere mluvite zrejme podal vas zamestnanec - a to prave muze byt jeden z klicovych rozhodnych bodu, ktery obratil misky vah ve vas prospech. Mozna, kdyby zalobu v teze kauze podal odesilatel, mohlo to mozna cele dopadnout jinak.

NIcmene, v souvislosti s vasim prispevkem bych se rad zeptal na neco jineho - odmyslime-li si naklady na pravniky a ostatni naklady souvisejici se soudnim rizenim - mohl byste nam naznacit, jak vysokou skodu se vam podarilo v souvislosti s popsanym jednanim prokazat ? Nejak si nedovedu predstavit, ze by se v souvislosti s odeslanim, no, rekneme 1000 soukromych dopisu podarilo vycislit a prokazat skodu vyssi nez je minimalni mzda (to pocitam vcetne promrhaneho casu pracovni doby) - a vas vyrok, ze zamestnanec splaci dosud mi tak nepripada prilis duveryhodny ...

sorry, nejsem zamestnanec :-)
proti archivaci e-mailu nic nemam, je to archivace dat. Ovsem mam velmi mnoho proti smirovani zamestnancu. Dle meho nazoru ma zamestnavatel pravo maximalne sledovat velikost, odchozi a prichozi adresu (coz je ekvivalent toho, co vidi v klasicke poste).

1. Pokud už musíme sáhnout k tomu, že někomu kontrolujeme e-maily, pak k tomu vždy máme důvod. Jak už jsem naznačil několikrát předtím, vždycky nakonec stačilo dotyčného zaměstnance vzít stranou a jen ho požádat, aby se omezil, tudíž se nemuselo jít do obsahů e-mailů. V posledních dvou letech nebylo zapotřebí nic takového dělat, protože všichni (včetně mne) dělají, co mají. Jsou-li všechny povinnosti splněny, není pak problém zamhouřit oči nad nějakým soukromým e-mailem či brouzdáním na Internetu. A věřte tomu, že v naší firmě jsou tato pravidla velice benevolentní ve srovnání s podmínkami v některých jiných společnostech.
2. Zaměstnance se samozřejmě snažíme vybrat co nejlépe, ale nikdy předem nevíte, zda onen člověk je notorický brouzdač nebo pisatel soukromých e-mailů (ze životopisu to nevyčtete a těžko to uhodnete při pohovoru).
3. Proč se ptáte jen mne, zda se necítím jako estébák? Položte stejnou otázku všem správcům mailserverů ve velkých společnostech, kteří musí denně procházet logy a archívy s e-maily a podávat hlášení. Co Vám asi odpoví? Moje odpověď je, že jako osoba zodpovědná za chod mailserveru bych to musel udělat a podat vedení firmy zpracovaný přehled. Moje pocity by v dané situaci byly naprosto vedlejší.

takže vám nakonec stejně nezbyde nic jiného než prohlédnout obsahy všech jeho e-mailů

A nepřipadáte si při tom tak trochu jako estébák? Nebo si jen neumíte vybrat zaměstnance?

Pravda, nepřečetl jsem si pořádně Váš předchozí příspěvek. Tak se to také dá provést.
Jinak já jsem stejný zaměstnanec jako Vy, zodpovědný za vše, co má na naší firmě něco společného s Internetem. Čili to nové fáro nebude moje ;-). Jen musím dodržovat vnitrofiremní předpisy, jinak sám budu postižen. A pokud jste si přečetl mé předchozí příspěvky, tak jistě víte, že jsem několikrát zdůvodnil, že u nás nebylo zapotřebí činit jakékoli hlubší kontroly či prohlížení e-mailů. Prostě jsem si jen došel za dotyčným kolegou a požádal ho, aby omezil soukromou korespondenci a zejména upozornil známé, aby mu přestali posílat velké e-maily s MP3 a videoklipy. Kolega to uznal a vše je zase v pohodě.
Nicméně to neznamená, že tento problém je jednoduchý a jednoduše řešitelný. My jsme malá firma, takže my se vždycky nějak domluvíme. Ale u větších společností je kontrola obsahu e-mailů a jejich archivace součástí každodenní reality a zaměstnanci se s tím musí smířit. Než jsem přešel do této firmy, pracoval jsem u velké polostátní organizace, kde přesně tyto postupy byly běžné. Vedl jsem vzrušené diskuse s vedoucími příslušných odborů, ale vše marno. Nakonec jsem dal výpověď a jsem tu ;-).
Pravdou je, že tolerance soukromých e-mailů může být i psychologicky motivující. Aspoň já to beru jako projev důvěry od zaměstnavatele...
Docela by mne zajímalo, jak je tento problém řešen v zahraničí. Už jsem se poptával několika svých známých (Německo, USA) a čekám na jejich odpovědi. Budou jistě zajímavé.

Monza Vam cosi uniklo z predchoziho prispevku. Pote, co zamestnanec oznacil sve soukrome e-maily, ho pozadate o ukazani tech, ktere jsou firemni. Skutecne nevidim duvod, proc a co by mel zamestnanec zatloukat.

Bez ohledu na to, ze jsou pro Vas zamestnanci obtizny hmyz, moderni zpusoby rizeni davaji prednost jakemusi partnerstvi mezi zamestnavatelem a zamestnancem. Pokud Vam to totiz jeste nedoslo, tak ten obtizny hmyz Vam vydelava na Vase nove faro.

Cituji z Vašeho předchozího příspěvku:
"...Zneužití lze dokázat snadno. Vezmete log, který obsahuje {mail from, to, size}, požádáte zaměstnace, ať označí v tomto seznamu své soukromé maily. A ať vám ukáže ty zbývající (tentokrát obsah!). Tak odhalíte/změříte vše potřebné..."
Nemohu s Vámi zcela souhlasit. Fungovalo by to v případě, že by se dotyčný zaměstnanec čestně přiznal ke všem soukromým e-mailům. Ale praxe je taková, že jen z e-mailových adres nevyčtete, zda se skutečně jednalo o soukromý či služební e-mail. To se dozvíte až tehdy, když se podíváte do obsahu těchto zpráv. Navíc přistižený jedinec většinou "zatlouká i nos mezi očima" (a neříkejte mi, že ne, nakonec jde o jeho kůži, takže se snaží z toho vykroutit, jak jen to jde), takže vám nakonec stejně nezbyde nic jiného než prohlédnout obsahy všech jeho e-mailů.
Všeobecně také platí, že cokoliv, co zaměstnanec vytvoří za použití firemního zařízení, je majetkem firmy, pokud není stanoveno písemnou formou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem jinak. Program, který jako programátor-zaměstnanec napíšete a pro jehož tvorbu využijete prostředků Vašeho zaměstnavatele, stane se majetkem firmy, kde jste zaměstnán, resp. firma se stane vlastníkem autorských práv k programu. Dá se to vztáhnout i na soukromý e-mail, napsaný na firemním počítači a odeslaný přes firemní komunikační bod (ať už přes mailserver, nebo přes WWW rozhraní freemailové služby či jiným způsobem). Ten je také majetkem firmy a ta pak má právo s ním nakládat podle libosti - tedy i prohlížet obsah.
Něco jiného by bylo, kdybyste si přinesl do firmy svůj vlastní počítač s vlastním, na firmě nezávislým připojením do Internetu a mailoval z tohoto počítače mimo pracovní dobu. Pak by nikdo neměl právo Vám cokoliv kontrolovat, protože by se jednalo o Váš prostředek provozovaný na Vaše náklady.

ano čtěte pozorně, napsal jsem , a za tím stojím, že : záleží na domluvě, a pak si musíte ujasnit na co jako občan máte a na co nemáte právo. V každém pádě, žádný občan nemá právo - viz ústavní zákon 26/92 Sb. , kterým se naše republika připojila k plnění Helsinských dohod o občanských právech jakkoliv nakládat s majetkem druhého. To dokonce nemůže ani stát vúdči občanovi bez rozhodnutí soudu. A nechcete mi snad tvrdit, že ten počítač, proxy server, poč. síť, je Vaším majetkem, když jste u nějaké firmy zaměstnán. Tím, že se třebas při vzetí do zaměstnání stanoví, že se to a to nesmí, např. kouření v kanceláři, pak zákaz kouření v této kanceláři není omezování osobní svobody. To mi snad nechcete namluvit, že ne ? Celé je to o tom, pletení si dojmů a pojmů. Proto je v této republice takový stav jaký je, protože každý chce jen brát a nic dát. ( Každý - slovní obrat - myšleno, že jich je celkem dost.)

Zajímavá logika: jinými slovy, pokud předem oznámím spáchání trestného činu, nebude skutek tretným činem???

A čtěte pozorně: v příspěvku bylo jasně napsáno, že zaměstnavatel soukromé e-maily toleruje!

K jednotlivým tvrzením:

- kdo nese náklady na posílání zpráv, není dle zákona relevantní
- pokud zaměstnanec způsobí firmě škodu (zahlcení linky, vyšší náklady na připojení), můžete ho potrestat. To ale neznamená, že můžete porušovat tajemství dopravovaných zpráv.
- Zneužití lze dokázat snadno. Vezmete log, který obsahuje {mail from, to, size}, požádáte zaměstnace, ať označí v tomto seznamu své soukromé maily. A ať vám ukáže ty zbývající (tentokrát obsah!). Tak odhalíte/změříte vše potřebné.
- Trestní zákon lze aplikovat stejně tak e-maily jako třeba na telegraf. Nevidím důvod odlišné právní úpravy.
- To že něco je "fér", jak píšete, ještě neznamená, že jednání jedné strany není protiprávní.
- V poslední větě s Vámi naprosto souhlasím.

Paragraf 239 zde nelze aplikovat, máte smůlu. Pokud při nástupu do zaměstnání, je zaměstnanec upozorněn např. " Je zakázáno používat firemní zařízení k soukromým účelů! Veškerá elektronická pošta je sledována a archivována!" pak čtením kteréhokoliv mejlu , který projde přes firemní "fajrvól" je naprosto legální. A mohu Vám říct, že jsme tento problém měli, skončil u soudu a výsledkem bylo, nejen to, že jeho žaloba byla zamítnuta, ale bývalý zaměstnanec dodnes splácí škodu, jež mu dalším soudem , po naší žalobě, vyčíslena. Takže si namlouvejte, jak cokoliv obejdete přes SSL, Http apod. Omyl. Pokud nemáte fyzický přístup k servrům, neuděláte nic. Možná si to myslíte, ale omyl je pravdou . Pěkný den

chyba té slečny to nebyla ? Tý brďo a čípak. Že by její šéf ji pohlavně neuspokojoval a ona musela hledat jinde ? Žasnu nad rozumem některých

Srovnání s listonošem poněkud pokulhává, protože takovéto dopisy posíláte na vlastní náklady. Ale zneužívání e-mailů pocítí především firma - ať už se to projeví rychlejším vyčerpáním datového limitu na počítané lince, snížením průtoku dat pro ostatní aplikace kvůli právě probíhajícímu odesílání velkého e-mailu nebo zvýšením telekomunikačních poplatků za připojení k Internetu.
Jak jinak chcete dokázat, že zaměstnanec svou schránku zneužívá, než že se podíváte do obsahu jeho e-mailů? Trestní zákon, který jste citoval, je totiž zastaralý (alespoň podle toho, co jsem četl) a nepočítá s řešením něčeho tak specifického, jako je problém s kontrolou/nekontrolou e-mailů. Právo na ochranu soukromí je hezká věc, ale pokud to začne narušovat jakýmkoliv způsobem provoz firmy (ať už jde o pracovní morálku nebo zvýšení nákladů na komunikace), musí jít soukromí stranou.
Jak už tady několikrát zaznělo, zaměstnanci je oznámeno, že mu *může* být kontrolována pošta v případě podezření ze zneužití služební schránky, ne že mu *je* kontrolována (aspoň u nás). To je fér jednání, kdy obě strany vědí, co se může stát a včas se podle toho zachovat. Pokud se to zaměstnanci nelíbí, může vždycky přejít jinam.
Pakliže ale jsou na obou stranách rozumní lidé, může vše fungovat, aniž by jedna strana musela cokoliv kontrolovat a druhá strana se bát poslat sebemenší soukromý e-mail. Je to jen o soudnosti a ochotě se dohodnout...

Jak jste psal máte možnost a právo kontrolovat logy - odkud, kam, velikost mailů.
V okamžiku, kdy připoušíte čtení obsahu mailů, je už jiné kafe...doporučuji přečíst Trestní zákon par 239.

Také žasnu, když někdo považuje za velkorysost, že zaměstnanci sledování obsahu emailů oznámí...
(pokud vám listonoš oznámí, že dopisy před vhozením do schránky čte, bude to OK???)

Samozrejme, ze zalezi na zdravem rozumu obou zucastnenych stran - zamestnance i zamestnavatele. Zamestnavatel rozhodne MA pravo zakazat soukromou korespondenci (a anketa to zatim ukazuje), ale rozumny zamestnanec se takoveho extremu bez duvodu nedopusti, stejne tak ma nepochybne pravo provadet kontrolu posty, ale bylo by krajne neeticke, kdyby ji kontroloval bez toho, ze to zamestnancum jasne a dopredu oznami (a chovat se eticky v tomto pripade nic nestoji, takze pokud ze strany zamestnavatele nejde o pomstu, nema duvod o svem umyslu kontrolovat postu neinformovat). No, a zamestnanec takove tolerance nezneuziva a vyzuva ji rozumne, a pokud neni u sveho zamestnavatele spokojen tak si najde jineho, kde bude spokojenejsi (neni-li takoveho, ma zrejme prehnane pozadavky).

Rozumny zamestnavatel nejenze toleruje primerene soukrome aktivity zamestnance, ktery jinak sve sverene ukoly zvlada dobre - ale v nekterych pripadech je takova tolerance dokonce prinosna. Napriklad soukroma aktivita zamestnance v odbornych diskusnich forech muze v mnoha pripadech pusobit jako soft-promotion (a to casto i v pripadech, kdy zamestnanec o svem zamestnavateli primo nemluvi), coz je v urcitych oblastech ucinna a navic dobre cilena forma reklamy - a pritom snad jedina forma nevyzadane reklamy, proti ktere nebyva na Internetu vetsich protestu.

Asi to záleží opravdu na domluvě mezi zaměstnanci té firmy a jejich zaměstnavatelem. My například to řešíme tak, že normální soukromé e-maily tolerujeme, ale jsme dost nepříjemní na ty, co posílají známým nebo od nich dostávají e-mailem videa nebo klipy.
Čili my namátkově kontrolujeme velikosti odchozích a příchozích e-mailů a adresy, kam/odkud tyto zprávy jdou. Pakliže velikost korespondence toho kterého zaměstnance má podezřele vysokou hodnotu, pak jdeme hlouběji do logů a začneme kontrolovat i obsah e-mailů. Dotyčný člověk je pak upozorněn na to, že je mu kontrolována pošta a že by se měl ukáznit.
Každopádně ale všichni u nás vědí, že jim může být namátkově kontrolována pošta (a na to upozorňujeme i nově přijímané lidi). Naštěstí jsme k tomuto kroku museli sáhnout jen snad jednou nebo dvakrát za tu dobu, co ten systém máme, a pokaždé jsme se dohodli po dobrém...

Absence/ignorovani pravidel firmemni komunikace. Bez podrobnejsi znalosti situace lze tezko soudit ci to byla chyba.
Vy take posilate liebesbriefy na firemnim hlavickovem papiru?

To je přece "podle vkusu každého soudruha"!

A to mi chcete namluvit, ze to byla chyba te slecny? Nebyla to nahodou chyba jejiho nadrizeneho?

A vizaz te slecny je k problemu totalne irelevantni.

Zažil jsem něco jiného. Slečna s vizáží dělníka v kamenolomu rozpoutala firemním e-mailem erotickou smršť. Denně kolem 15 e-mailů, další po ICQ. Na práci nezbyl čas. To nebyla nějaká zpráva k narozeninám. Ne vždy je kontrola neoprávněná.