Mně to přijde celkem komické. Snaha autora je podobná, jako dělat studii o promiskuitě po bordelech a z toho vyvozovat nějaké závěry.
Internet je komunikační prostředek, který naopak umožňuje nelhat. Představte si, že se Vás někdo zeptá na něco, na co nechcete odpovědět. Tak zkrátka neodpovíte. Dělat závěry z chatů je na nic. Vždy je potřeba to stylizovat do prostředí. Chat možná v reálu můžeme přirovnat k hospodě, kde chce každej vypadat zajímavě. Nejde to ale měřit například s děním ve firmě.
Mnoho lidí ve skutečném životě musí lhát, jak už tu bylo řečeno, jen ta míra je odlišná. Přece neřeknete své přítelkyni, že vypadá po ránu hnusně. Někdo možná jo.
Naopak na internetu lidé mnohdy svým chováním nezmění nic z toho, co zažívají v reálném světě a proto se můžou pokusit změnit svou společenskou roli. Technický pracovník může zabanovat ředitele mezinárodní firmy, protože porušil pravidla a ten ředitel musí sklopit ocas. Internet není novum a zkušenější uživatel už pozná rozdíl mezi člověkem, který se snaží být zajímavý a člověkem, který si dává pozor, co o sobě řekne a trvá dlouhou dobu, než někomu začne důvěřovat. Pokud měl být článek o puberťácích a lidech, kteří mění neustále nicky, pak to sedí. Ale většina stálých uživatelů internetu má svůj nick a ten používá. Samozřejmě u těch nejznámějších, jako je třeba Radek Hulán hrozí, že se někdo pod jeho nickem bude za něj vydávat, ale na to se přijde celkem rychle.
A další věc, na škole nevstanete a neřeknete: "Pane profesore, nezlobte se, ale plácáte nesmysly, jdu pryč."
Na internetu je daleko ostřejší kritika, nikdo se s ničím nemazlí, protože se schová za nick. Reakci berte jako inspiraci k zamyšlení.
A v tom je zakopaný pes tohoto článku.
Normální lidé totiž lžou v denním životě tak ze 70-80 procent.
Představte si, že by se to věrohodně enaučili. No to by je hned po měsíci vyhodili z práce (když by řekli vedoucímu na vše pravdu) anebo by už ve škole neudělali jedinou zkoušku.
Takže autor článku by měl nejprve zjistit, zda přiznaná procenta lhaní na Internetu nejsou podstatně menší než v běžném životě. Jinak totiž článek už svým názvem patří mezi ono průmšrné 30% lhaní na Internetu.
Na Internetu se lže méně než kde jinde. Protože někdo jiný může v diskusi snadno odkázat na jiný odkaz na Internetu, kde je ona lež věrohodným způsobem vyvracena.
Proč autor tedy autor píše o jiných závěrech? Protože je to "filosof a humanista", který z pricipu nechápe, že pravdu je možno si ověřit jinde. Pro něj jsou všude jen psycholigicky modifikované polopravdy.
Uvedu včerejší příklad, který by na Internetu nemohl nikdy projít tak, jako v televize (nebo někde na filosofické fakultě):
M.Kundera ve svém poděkování za cenu 5 minut hovořil o všem možném. O spisovatelích Vančurovi a Vaculíkovi, o neobyčejnš přínosných 60-tých letech a na závěr děkoval Škovercké.
Co z toho bylo v Kulturním magazínu? Jen poděkování Škvorecké. Další myšlenky, hlavně o 60-týh letech se totiž objektivním antikomunistům v ČT nehodí do krámu. A tak se mezi nic neděje.
To na Internetu by je v diskusi všichni odsoudili ne za lhaní, ale manipulaci. Protože by byl snadno někde k dispozici orignální text.
Ja nevim, me spise pripada ze anonymita internetu prispiva k tomu ze lide az zase tak moc nelzou jak by se mohlo zdat. Vemte si tisice blogu kde se lidi sveruji s docela intimnima vecma. Samozrejme clovek musi rozlisovat kde si nejake informace precte, pravdepodobnost ze na nejakych nactiletych chatech budou lidi rikat pravdu je asi hodne mala.
Je to jen o tom jestli clovek ma svoji virtualni identitu delsi dobu. Kdyz pod nejakou prezdivkou vystupuje jiz treba rok tak se bude snazit byt uprimny, protoze kdyz ztrati duveru lidi tak mohou velmi snadno prejit nekam jinam.
Takze myslim ze lide az tak moc nelzou ale spise jen lehce pozmenuji realitu (vyberou jen ty lepsi veci ze sveho zivota)