Nepíšu to pro vás, ale případné další diskutující:
Média politika jsou, zejména ta, která nějakou formou řídí stát (nemluvě o médiích, která řídí tou či onou formou nějaká politická strana či skupina stran). Ovlivňování obsahu médií, včetně protiústavního cenzurování, je politika také. Označování určitých skupin občanů za "lidi nerozumějící médiím" je rovněž politika. Čili tenhle článek je v podstatě o politice a ničem jiném.
Protože jsem v té KSČ byl, tak, na rozdíl od vás nebo pana Faistauera, vím, že i o uklizečce se hlasovalo na stranické skupině příslušné katedry a příslušná ZO KSČ (bylo jich několik v rámci fakulty) to "vzala na vědomí" a prošlo to zápisem nejbližší její schůze.
To, že ta paní přišla na inzerát, i třeba s nějakými nabízenými benefity, nic na věci neměnilo. MMCH, protože se u nás dostala s úklidem i do laboratoří, kde se pracovalo s jedy, včetně zvláště nebezpečných, a dalšími sajrajty, tak někdo z kádrového oddělení prověřoval i její trestní rejstřík (na filosofii patrně nikoli).
A smysl to mělo v tom, že vás KSČ klidně mohla nechat chcípnout hlady, protože se postarala, aby vás nikde nepřijali do zaměstnání, ani na tu nejprimitivnější a nejhůř placenou práci, případně z vás (protože jste nepracoval) udělala příživníka a bylo možné vás zavřít. Například někteří disidenti byli takto dotlačeni k emigraci. Prostě, tohle uspořádání silně udržovalo vládu KSČ nad společností (a v podstatě touto cestou měla moc nad všemi lidmi v zaměstnaneckém poměru, a proto se je snaží dnes napodobit jiné prototalitní strany a organizace, např. ekologové.
Cynicky bych podotkl, že dnes je to velmi podobné, jenom to má barevnější kamufláž.
Ne že by to dřív bylo nějak zásadně jiné, viz třeba seriál Panoptikum města pražského, epizoda Laková krabička na čaj, čas 1:05:30 - 1:06:30.
"KSČ měla v pravomoci obsazování všech pracovních míst, od uklizečky nebo pracovnice ve stáji JZD až po presidenta. U všech těchto pozic (i těch mezi nimi) bylo nějaké hlasování ..."
Jako pamětník tvrdím, že to s těmi uklizečkami, přikulovači apod. je naprostý nesmysl. Umíte si to představit v praxi? To by ty "stranické orgány" nedělaly nic jiného, a hlavně by to nemělo žádný smysl. Vzpomínám si na rozsáhlé inzeráty socialistických podniků, které hledaly zaměstnance, a zájemců nabízely třeba byty, i k okamžitému nastěhování (sic!).
U řídicích funkcí tomu bylo od určité úrovně jinak, u těch vyšších se předpokládalo členství v KSČ. Cynicky bych podotkl, že dnes je to velmi podobné, jenom to má barevnější kamufláž.
Kdo by to samozřejmě měl vědět líp, než dlouholetý člen strany...
Opět mne zaráží, že studovaný člověk nezná význam (nebo vůbec) slova "NE". A hned v odpovědi je té politiky dvakrát více. ..
Myslíte si, že vás doktorát opravňuje toto ignorovat a povyšovat se nad ostatní?
Vaše nevyžádané plky o straně mě nezajímají
21. 7. 2023, 12:19 editováno autorem komentáře
Veřejnoprávní média a jejich zajištění jsou ryzí politikum a nic jiného, takže "politika se táhnout jinam" prostě nedá. A pokud se nedokážete poučit z historie (a dokonce tak nedávné, že existují její pamětníci), tak se může stát, že budete potrestán tím, že si ji budete nucen zopakovat. Určité tendence k tomu repete jednoznačně vidět jsou, alespoň z pohledu těch zmíněných pamětníků. A totéž na tohle téma říkají a píšou jak bývalí členové KSČ tak i bývalí chartisté.
A, MMCH, KSČ měla v pravomoci obsazování všech pracovních míst, od uklizečky nebo pracovnice ve stáji JZD až po presidenta. U všech těchto pozic (i těch mezi nimi) bylo nějaké hlasování nějakého stranického orgánu a o stupeň vyšší organizační level KSČ to buď "vzal na vědomí" nebo "schválil". Takže paradoxně i V. Havel, když přikuloval v pivovaru, byl fakticky "nomenklaturní kádr", protože o něm musela alespoň formálně hlasovat místní ZO KSČ (byť asi v tomto případě byl výsledek toho hlasování dán befélem z vyšších stranických orgánů).
Proto také byl jeden z prvních požadavků po 17. listopadu 1989 zrušení organizací KSČ na pracovištích.
Obávám se, že nechápete vy, případně pochopit nechcete. V demokracii jsou si lidé rovni, a proto by měli (až na výjimky typu vojenské či jiné podobné tajemství) mít přístup ke všem informacím, aby mohli korektně hlasovat ve volbách.
Z toho důvodu je také cenzura zakázána ústavou.
MMCH, když ve Švýcarsku zaváděli systém referend, byla tamní populace z cca 80 - 90 procent (přesnější číslo se dá někde najít) negramotná, a přesto se nikdo nebál, že budou hlasovat "hloupě" nebo "desinformovaně".
Problém spočívá v tom, že naši státní propagandisté cestou "veřejnoprávních" médií šíří systematicky lži a nesmysly a potřebují proto blokovat zdroje pravdivých informací. (Tedy stejná situace, jaká tu byla za minulého režimu.) Příkladů tu už bylo uvedeno víc.
Aeronet a Sputnik jsou zdroje oficiální ruské propagandy. Minimálně jsou zajímavé tím, co je zrovna touto stranou forsírováno. Pokud je někdo skutečně mediálně gramotný, tak dokáže vydolovat smysluplné informace i z těchto zdrojů (ostatně, tajné služby a podobné organizace vytěžují takovéto zdroje víc než sto let a nedělaly by to, kdyby to vytěžování nevedlo k nějakému použitelnému výsledku, třeba v konfrontaci s jinými zdroji.
A uvědomte si laskavě, že generace, které "braly rozum" před rokem 1989 byly nuceny podobným stylem vytěžovat třeba Rudé Právo a další podobné zdroje a konfrontovat to třeba se Svobodnou Evropou nebo Hlasem Ameriky či BBC. Takže v tomhle má zatraceně dobrý tréning. Ať už tomu budeme říkat "mediální gramotnost" nebo jakkoli jinak.
18. 7. 2023, 16:45 editováno autorem komentáře
Ach jo. Dočetl jsem až k odstavci, kde se mluví o té bájné "mediální gramotnosti" , o pořadu Newsroom a o ruské propagandě. Takže je to jako vždycky: celé to volání po zvýšení mediální gramotnosti a kritickém myšlení je zas a jenom propaganda toho "správného názoru". Kapříci si svůj rybník nevypustí :-)