Odpovídáte na názor k článku „Lze předpokládat, že vzorce ovlivňování jsou i v českém prostoru“. Jak stát bojuje proti manipulacím kolem voleb na sítích?. Názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Nově přidané názory se na webu objeví až po schválení redakcí.
 
S většinovým proudem, který samozřejmě nemusí být ve všech otázkách a vždy stejný.
Viz výše, co je většinový proud?
Tohle je prostě známá nevýhoda hlasování. 
Já jsem ale nepsal nic o hlasování.
Jako ovce se imho oprávněně domnívám, že o mém snědení rozhodli vlci. V takovém případě nemusím jít dobrovolně na porážku, ale můžu se třeba zabarikádovat doma (ČR) a vlky k sobě nepustit.
Jenže nikdo nerozhodl, že budete sněden. To, že ve společnosti nemůže být vždy po vašem, to je vlastnost společnosti. Pokud se rozhodnete, že vy jste důležitější, než ostatní, že pro vás pravidla neplatí, sám se vystrkujete na okraj společnosti.
Skutečně?
Skutečně.
Myslíte, že nejsou skupiny, které jsou politicky aktivnější?
Samozřejmě, že jsou. Protože chtějí. Nic jiného v tom není. Nic vám nebrání být stejně politicky aktivní.
Např. proto, že na to mají peníze (některé politické neziskovky, bohatší státy)?
A ty peníze vyhrály v loterii? Nebo jim je dali lidé, kteří s nimi souzní?
To, že máte pocit, že váš názor není dostatečně zastoupen, je s největší pravděpodobností dané tím, že vás s takovým názorem je prostě málo. A to, že je vás málo, je s největší pravděpodobností dané tím, že jsou ve vašem vidění světa vážné trhliny.
Možnost má, nemusí mít prostředky, nebo schopnosti. 
Pokud ten názor není okrajový, tak se mezi zastánci toho názoru najdou i lidé, kteří mají prostředky, i lidé, kteří mají schopnosti. Pokud je někdo se svým názorem osamocený, je naprosto v pořádku, že nemá možnost ovlivnit směřování davu.
Asi je rozdíl, když se nějaký "narativ" rozhodne prosazovat pár lidí ve velkém médiu (redaktoři) s dopadem na milión lidí, nebo stejné množství lidí z ulice. 
Není v tom rozdíl, v obou případech je to úplně jedno. Pár lidí nemá šanci něco prosadit, a je to tak naprosto v pořádku. Kdyby se k tomu prosazování rozhodlo pár lidí ve velkém médiu, to médium skončí a bude to převedeno na druhý případ lidí z ulice.
To samé velký a bohatý stát vs malý.
Ve velkém státě bude stejný poměr lidí pro jeden směr a pro druhý jako v malém státě.
Netvrdím, že i malý se nemůže prosadit, jen tvrdím, že to má těžší 
Což je naprosto v pořádku. Žijeme v demokratické společnosti, kde mají všichni lidé stejná práva. Sice se to mnohým nelíbí a pořád zkoumají, jak by se dala demokracie vyložit tak, že všichni ostatní mají stejná práva a ten dotyčný má stejná práva, jako ti všichni ostatní dohromady, a ještě o kousek navíc, protože on tomu rozumí a ostatní jsou hlupáci. Ale demokracie taková není.
Vždycky, když začnete uvažovat o tom, že byste chtěl mít víc práv, než ostatní, přemýšlejte o tom, že daleko pravděpodobnější je, že v takovém případě víc práv bude mít někdo jiný než vy. Když se na to budete dívat takhle, zjistíte, že „stejná práva pro všechny“ je velmi slušný kompromis a že nic lepšího neuhrajete.
Řekněme, že k této sebekritice dojde ("když oni tvrdí, že muž se může stát ženou, nemají náhodou pravdu?") a přesto nakonec dospěji k témuž ("muž se může přinejlepším přesvědčivě za ženu vydávat, ale fakticky se jí nestane"). Pak tuto škodlivou část narativu imho můžu odmítnout
No a tady právě děláte zásadní chybu. Vy „nakonec dospějete k tomu, že je to škodlivé“ –  na konec po čem? Po tom, že jste se nad tím na půl vteřiny zamyslel a rozhodl jste se dřív, než vás stačila napadnout jakákoli otázka? To, co nazýváte „sebekritikou“, nemůže být otázka „nemají náhodou pravdu?“ To musí být poctivé zkoumání. V uvedeném případě muže a ženy si velmi brzo musíte položit otázku, co je muž a co žena, jak je rozlišíte. A zjistíte, že znaků, podle kterých můžete rozlišit pohlaví, je asi 17 nebo kolik. Přičemž ne všechny jsou binární. Jedno rozlišení je třeba podle chromozomů, druhé podle vnějších pohlavních znaků, další podle převládajících hormonů. První rozlišení je binární, druhé diskrétní s více než dvěma hodnotami, třetí je škála. Už tohle samotné je dost podezřelé, jak to chcete napasovat na dvě jasně odlišená pohlaví. To ale ještě není všechno, protože vzápětí vás musí napadnout otázka: Když je těch znaků asi 17, jsou vždycky všechny v souladu, ukazují všechny znaky vždy na muže nebo vždy na ženu? No a odpověď je, že nejsou, že je to v souladu jen asi u 95 % lidí, možná dokonce méně. (Ta čísla 17 a 95 % nejsou přesná, nepamatuju si je přesně, berte to jako řád.) No a když si někdo, kdo má chromozomy XX, nechá odstranit penis, udělal z muže ženu, nebo z ženy ženu? A nemělo by ve skutečnosti být všem okolo úplně jedno, jestli má někdo penis nebo nemá? Proč by to měla být jejich starost?
Položil jste si ty první dvě otázky, podle čeho se rozliší muž a žena, a když jste zjistil, že těch znaků je spousta, jestli jsou v souladu? Pokud byste to zkoumal aspoň trochu poctivě, musel jste na tyhle otázky narazit. A pokud jste na ně nenarazil, tak neodmítáte škodlivou část narativu, ale něco, co se vám bůhvíproč nelíbí a vy jste to raději zavrhl dřív, než byste byl nucen to poctivě prozkoumat.
nebudu skákat z toho pomyslného okna. Časem si pak můžu všimnout, že stojí na místě více a více členů toho davu, až se nakonec i samotný dav ("vítězství Trumpa v USA") otočí.
To si jen nalháváte. Vítězství Trumpa v USA není otočení davu, je to chvilková nadvláda těch, který z principu odmítají přemýšlet, odmítají klást si otázky, pokud si předem nejsou jisti odpovědí. Ono klást si otázky a hledat na ně odpověď je vždycky pomalejší, než nad ničím nepřemýšlet. Proto byli příznivci Trumpa rychlejší a podařilo se jim sešikovat rychleji než ti, kteří si kladou otázky. Ale naštěstí je to jen dočasné, i když to společnost podstatně zbrzdí – ale ti, kteří si kladou otázky, nakonec dojdou k té odpovědi, že Trump škodí všem.
Za mě naprosto legitimní přístup, který pro zemi velikosti a vlivu ČR může být v některých otázkách i vhodný.
Vy nejste země. Jste člověk. Jeden člověk a váha vašeho hlasu není větší, než váha hlasu kteréhokoli jiného jednoho člověka. Pokud chcete ovlivňovat dav, musíte si nejprve začít klást otázky. Včetně těch nepříjemných, na které je možná odpověď jiná, než byste chtěl slyšet. On vám ty otázky totiž bude klást i ten dav. Zpočátku sice možná někoho oslníte tím, že budete mít na všechno rychlou jednoduchou odpověď, ale postupem času si víc a víc lidí bude všímat, že ty odpovědi neodpovídají realitě.