Osobně mi registrace příliš nevadí, naopak to přináší i jisté výhody. Už jsem koupil několik knih z eReadingu a pokud tam máte účet, je k dispozici i knihovna koupenhých knih, které si můžete opět kdykoliv stáhnout. Také to dává prodejci možnost odměnit věrného zákazníka např. slevami, či dašími výhodami a tím si ho lépe udržet. Co se týká množství uživatelských účtů a s tím spojených přihlašovacích údajů, to elegantně řeší OpenID, které by se u nás díky MojeID od CZ.NIC mohlo konečně začít prosazovat. To co mi nejvíc vadí je DRM (z řady důvodů) a nic s DRM zásadně nekupuji. Pokud takových lidí bude dost, budou muset držitelé práv ustoupit, aby vydělali. Ostatně u hudby prodej bez DRM skvěle prosperuje.
DRM není systém ochrany autorských práv, nýbrž kopírovacího monopolu a buzerace zákazníků. DRM je zlo které musí být vymýceno. Ostatně si představte, kdyby každé aktuální dílo na světě bylo chráněno nějakým DRM. Co by po naší kultuře zbylo za 100 let - absolutně nic, všechno by se vypařilo s tím, jak budou jednotlivé firmy a DRM systémy umírat. Zůstali by po nás akorát knihovny (pokud nevyhoří) a nápisy vyryté ve skále. Kdyby existovalo DRM třeba ve starověku, tak se nám z té doby nedochovalo vůbec nic.
Pochopte, ze kdyz si stahnete treba pisnicku do zarizeni, ktere vam neumozni s ni nijak jinak nakladat (zkopirovat jinam atd), tak to proste je DRM a s tim nic neudelate!
Ostatne, i ve staroveku bylo DRM. Prepisovat dokumenty bylo tak drahe a tak pracne, ze to proste nemelo smysl delat.
Nevím, že bych zpochybňoval jestli něco je DRM, nebo není DRM, jen říkám, že DRM je špatné.
To že bylo přepisování knih ve starověku nákladné je jasné a tudíž se přepisovalo jen to, co mělo hodnotu, ale to nemá s DRM niz společného. Když už to bylo jednou napsáno nebyl problém to přečíst, případně dále přepsat, pokud se do toho někdo rozhodl investovat čas svůj svého otroka, nebo peníze.
S těmi iTunes jste ale opravdu trochu vedle. Když si koupíte album přímo z iPhonu, tak je sice na pohled jen v iPhonu. Ale po připojení k aplikaci iTunes na MACu i Windows se to "sesynchronizuje" také zpátky na disk, kde ty soubory najdete normálně na filesystému (dokonce poměrně přehledně). Takže v momentu, kdy jsou zakoupené soubory bez DRM, není přenos na jiný MP3 přehrávač zas tak složitý.
Ne vždy a ne vše je na netu k dispozici. A pokud vyvezete např. NB se svým hudebním archivem do země, kde ,,mají pořádek" můžete dost ošklivě narazit. Něco jiného jsou anonymní wav soubory a něco jiného digitální obsah, opatřený identifikačními údaji, které jsou pro běžného uživatele skryté, ale policajti je přečíst dokážou. Výsledkem je pak obvinění z nezákonného nakládání s chráněným obsahem se zcela jasnými důkazy. U anonymních wav souborů můžete prohlásit, že jde o kopie analogových médií (LP např), které máte doma a nikdo vám to nevyvrátí.
Mluvit v souvislosti s MP 3 o kvalitě?... Analogový převod může tyhle pazvuky jedině vylepšit. Navíc se zbavíte nejen DRM, ale i digitálních informací, zakódovaných do akustické stopy (při downsamlingu z 96 kHz/32 bit na CD formát se dokonale zlikvidují), takže získáte anonymní wav soubory, se kterými můžete následně udělat, co hrdlo ráčí. Je jasné, že běžný komerční HW nebude to pravé ořechové, ale poměrně slušná zvuková karta zase není až tak drahá, pokud se ,,spokojíte" s prací pod XP a potřebný SW (Audacity), je zdarma.
Žádný převod nikdy(!) nic vylepšit nemůže, protože každým převodem VŽDY dochází ke ztrátě z předchozí kvality. Bude to jen a jen ten zvuk MP3 o něco zhoršený. Tak jak u ztrátové komprimace, tak i u převodu dochází k nevratnému zhoršení v míře nepřímo úměrné kvalitě převodníku (D/A, A/D).
Přesně tak! A kvalita, pokud v originále nějaká byla, se převodem do MP 3 stejně zmrší natolik, že citlivě a kvalitně udělaný analogový přepis zkazit už nic nemůže, naopak, pokud se s rozumem využije možností, které přepisovací SW poskytují, tak takto získaná nahrávka je subjektivně poslechově lepší, než MP 3 (a leckdy i CD) originál.
Moje zkušenost je taková, že přepis, který udělám z vinylu je (a nejen pro mne), poslouchatelnější, než ,,profesionálně" spáchaný remastering. Ono je to, jako ostatně u všeho, o tom, že se musí umět, mít adekvátní HW a SW, hudební sluch nezkažený chozením na diskotéky, mít nastudovanou teorii, nějakou praxi, ale hlavně cit při aplikaci různých vychytávek. A ne každému je dáno. Udělat kvalitní remastering je totiž mnohdy, zejména pokud jde o nahrávky akustické hudby, mnohem větší kumšt, než mlátit do elektronických kláves a tvrdit, že dělám umění.