Vlákno názorů k článku Máme se bát Velkého bratra? od petrph - Dovolil bych si připojit 2 argumenty, proč se...
-
Dovolil bych si připojit 2 argumenty, proč se bát velkého bratra (nebo spíš jedné miliardy malých bratrů na inernetu. Tím prvním je jednoduchost (nebo míra obtížnosti). Jistěže si může kdokoliv může získat Vaše osobní data i v reálu (z kartoték úřadů, fomulářů, poptáváním se, a pod), jenomže přes internet je to rychlé a pohodlné - obvykle stačí vyťukat heslo na Google. To máme jako s vykradením bytu - můžete nechat dveře otevřené, mít tam obyčejnou fabku, závoru, bezpečnostní zařízení - všechno jde překonat, jen se stále zmenšuje počet lidí, co by technicky zvládli,a už musí mít pořádný důvod,a by se do toho pustili...
Ten druhý je globálnost. V reálu, za rohem ulice už o Vás, a Vašich osobních a majetkových poměrech nikdo neví. A pokud nejste zrovna milionář s luxusní vilou, nepojede Vás vykrást nikdo přes půlku republiky. Natož, aby si Vás vytipovali a přijeli vykrást z jiného státu, už by jste museli mít doma Rembranta, a ještě to nějak v zahraničí publikovat, aby se o tom dozvěděli.. Prostě se jim to jinak nevyplatí.
Jenomže, jestli máte počítač připojený do internetu (plus že své informace ještě v internetu publikujete), proč by se kdokoli kdo o to stojí nepokusil o jejich zneužití. Začnemě z tvrda - číslo kreditní karty, přístupové kódy do banky, pokračujme cíleným spamem, až třeba k vydírání pro neprozrazení aktivit na internetu partnerovi či zaměstnavateli... Paranoia?? Opakuji, nejde o to, že by se na Vás někdo osobně zaměřil, jen o miliardu lidí z celého světa, kteří se mohou jednoduše a rychle prohrabávat záznamy a komunikací na internernetu, a přemýšlet, co by se z toho dalo vytěžit.. -
hm (neregistrovaný)Příklad? Nevím ... třeba:
Když muž a žena, dlouholetí dobří kamarádi, spolu budou řešit rodinné problémy jednoho z nich nebo vztahy na pracovišti apod. Zveřejníte-li jen, že se scházejí - špatně, každý hned pomyslí na nevěru. Zveřejníte-li i pozadí - špatně, manžel (manželka) se naštve, dotčení spolupracovníci ji (ho) zavrhnou, ...
Dle zastánců Velkého Bratra není co tajit - žádné trestné nebo zavrženíhodné jednání. Přesto mě nenapadá jiná uspokojivá možnost, než vzájemné schůzky před některými osobami utajit. Tedy pokud možno žádné registrované pohyby mobilů, SMS, zkompletované záběry z kamer, opisy mailů a další podobná data, kterými VB disponuje a která nemají žádný valný bezpečnostní přínos, zato je lze nečekaně zneužít.
Je jedno, zda ty dva spolu uvidí cizí neznámí lidé, ani není důvod si vymýšlet nové identity (body z článku p. Donáta), přesto by vyzrazení uvedené informace nadělalo jen škodu.
(Dá se vytušit, co jsem tímto povídáním chtěl naznačit?) -
anonymnípříklady ze života:
1) Na „rozlučce se svobodou“ navštíví slavící společnost morálně nevhodný podnik (nevěstinec, gay klub). Jako účastník se přemůžeš a pro oslavence to uděláš, i když ti to není příjemné (morálně, fyzicky). Běžně tato informace zůstane mezi účastníky. Co když to ale následně někdo publikuje? Noviny ti to neotisknou, televize neodvysílá, ale Internet to spolkne. A ty ve vysoké pozici, morálně bezúhonný nebo ortodoxně věřící. Co ti na to řekne okolí?
2) Tvá škola zveřejní tvůj rozvrh (místa, časy). Nebo na blogu info, jak každej víkend jezdíš na chatu. Jak těžké je tuto informaci zneužít? Únos, sexuální obtěžování, vykradení bytu…
3) Politický keci v hospodě u piva vs. blog s Tvými názory. A co když se změní režim a ty budeš nepohodlnej? (komanči si taky mysleli že jsou tu navěky.) Nebo tvůj novej šéf nesouhlasí s tvými názory. Vzít zpět tvé příspěvky je velmi těžké. Případně tě za tvé názory diskriminují ve škole.
4) Únik informací o zdravotním stavu (třeba i bezvýznamný záchvat či kožní problém). Neznalost lidí pak udělá svoje. Ztráta přátel, zaměstnání…
Přílišné publikování informací je nebezpečné především kvůli krátkozrakosti takového extroverta. Po příchodu problémů se takové informace těžko berou zpět.
ÚPLNĚ NEJHORŠÍ je, že lidé mají prostor publikovat informace o ostatních, bez jejich vědomí a svolení!!!
Hloupým lidem byl dán velmi mocný a chytrý nástroj.
Nejlepší přirovnání jsem četl jako: hlupák s klackem nadělá málo škody, dej mu ale kanón a… -
anonymníPředesílám, že elektronickou komunikaci nemám rád, takovéto datagramové diskuze obzvláště, proto na případné odpovědi již nebudu reagovat (snad).
1) Ten závěr jste si domyslel Vy. Já nic takového netvrdím. Daný člověk nemusel udělat nic nemorálního, pouze tam vešel, choval se slušně a cítil se špatně. To ostatní ale neočekávají (předsudky, pravidlo „podle sebe soudím tebe“). Drby existují. Nejde se před nimi bránit a dost člověka poškozují. I když zveřejním svou verzi, pravděpodobně budu vystaven posměchu či opovržení. Lidé mají i zlé úmysly.
2) Chápu to tak, že tvrdíte, že tím, že o mě někdo zveřejní informaci, kterou nechci, tak mám já platit zvýšená bezpečnostní opatření svého bytu. V IT security se často diskutuje o "security by obscurity", to ale každý z nás přirozeně používá. Třeba tím, že nelepí na dveře bytu lístek „nejsme doma, vrátíme se za týden“.
ad 2) ano, únos, sexuální obtěžování, například. Riziko je jak v informaci, kde v daný okamžik nejste (krádeže atd.), tak kde jste (obtěžování). Zrovna u tohoto bodu to (obtěžování i vykradení) lidé v mém okolí zažili.
3) pěkně pojmenovaný princip. Diktatura hledá nástroje, jak ovládat informace a díky nim lidi. My svobodně a dobrovolně vytváříme takový nástroj. Pro budoucí diktátory připravuje skvělou budoucnost.
ad šéf: tomu se říká diskriminace. Bojovat proti ní je základ slušné a svobodné společnosti.
ad nejhorší: Každý mám právo na soukromí (mimo zákonné vyjímky), to je dáno ústavou. I zloděj a podvodník. A důvěra je osobní věc, s druhou osobou pěstovaná. Jsem-li tak hloupý, že důvěřuji každému, pak je to můj problém. A ověřitelnost pravdivosti takových informací je dlouhá kapitola.
Tvrdím, že co o SOBĚ zveřejním je čistě a pouze moje věc a riziko. Pak fajn, když mám tu možnost. Ale nemám sebemenší právo zveřejnit něco o někom jiném. Pak jsem bonzák a udavač.
Je ale jasné, že Váš vs. můj názor je založen především na osobních zkušenostech a povaze člověka. Jste-li extrovert, máte výhodu. Jste-li introvert, pak je Vám nepříjemné, když o Vás někdo mluví. Ve společnosti je potřeba chránit ty, kteří se cítí poškozeni. Nějakému bitkařovi klidně násilné přepadení vadit nemusí, to ale neznamená, že nemají být ostatní chráněni. -
Ja si len myslím, že je veľmi málo informácií, ktoré o sebe ľudia dávajú vedieť na nete, sú fakt nejakým spôsobom zneužiteľné. Ono už len definovať význam slova "zneužiteľné" by bola dosť náročné. Trebárs ten vek pri žiadosti o prácu - ja by som to za zneužitie určite nebral - už len preto, že raz do tej práce tak či tak musíš dôjsť a uvidia, ako starý si. Zato také štátne tendre - to je iné kafe, tam skutočne dochádza kuk zneužívaniu informácií.
-
Ak nechceš, aby sa niekto dozvedel o tvojich mimomanželských úletoch, tak to proste nerob. Miesto toho, aby sme odsudzovali ľudí, ktorí tak konajú, ich obhajujeme, že majú právo na súkromie? Právo konať nemorálne činy, ktoré ubližujú ostatným a ktoré sami vnímame ako nesprávne? Kam sme sa to len dostali?
Cielený spam? Spam je niečo, čo nechcem, čo som nežiadal, napr. reklama na rybársky prút, aj keď rybárenie z duše srdca neznášam. Ale cielený spam? Tj. hľadám nové kolesá na auto a niekto mi ponúkne výhodnú cenu, prípadne aj porovnanie s konkurenciou? Sem s tým! Takú službu chcem!
Kreditná karta - tú vám môžu aj ukradnúť na ulici - riziko je menšie, ale stále väčšie ako nula. Napríklad pre mňa je riziko ukradnutia "kreditky" na Internete prijateľné vzhľadom k výhodám, ktoré mi poskytne. Rovnako ako je pre väčšinu ľudí prijateľné riziko fyzického ukradnutia kreditky keď ju nosia so sebou. -
1) Buď niekto morálne bezúhonný je, a potom nemôže robiť morálne nevhodné veci, alebo morálne bezúhonný nie je, a potom je úplne v poriadku, že sa to o ňom ostatní dozvedia a prestanú s ním spolupracovať. V podstate tvrdíš, že súkromie má byť zachované kvôli tomu, aby sme mohli čerpať výhody z toho, že pred ostatnými vyzeráme morálne bezúhonný a zároveň čerpať výhody z toho, že morálne bezúhonný nie sme. Nehnevaj sa, ale to je ten najhlúpejší dôvod na ochranu súkromia aký som kedy počul.
2) Únos? Sexuálne obťažovanie? Nechápem. Krádež - to áno, ale proti tomu nás má chrániť polícia, bezpečnostná služba, bezpečnostné dvere atď.
3) Opäť - princíp predbežnej priposranosti. Miesto bojovania za "ochranu súkromia" treba bojovať za to, aby sa slobodný režim nezmenil na diktatúru. Už len preto, že keď ťa bude chcieť nejaký režim odstrániť, tak ťa proste odstráni bez ohľadu na informácie, ktoré si o sebe zverejnil.
Ad šéf - buď mu tvoj názor nevadí a potom je úplne jedno, aký názor máš, alebo mu tvoj názor vadí a potom je úplne v poriadku, že ťa vo svojom tíme nechce a prepustí ťa. On je ten, kto platí za tvoju prácu, on preto musí rozhodovať, komu bude dávať plat.
4) Možno žijem medzi nejakými uvedomelejšími ľuďmi, ale v živote by ma ani nenapadlo niekoho odsudzovať za to, že dostane záchvat alebo kožnú chorobu. A už vôbec nie, ak je to môj kamarát alebo kolega z práce. Opäť - miesto toho, aby sa nešírili informácie bojuj za to, aby informácie o chorobách neboli vnímané negatívne.
To, že ľudia môžu publikovať informácie o ostatných nie je najhoršie, ale naopak jedna z tých lepších vecí. Čo preferuješ, vstúpiť do zmluvy s človekom, o ktorom nevieš vôbec nič alebo s človekom, o ktorom vieš, že zmluvu vždy dodrží?
Aby ale nedošlo k nedorozumeniu - netvrdím, že o sebe máme dať všetko na web, ale tvrdím, že dnešný trend bezhlavej ochrany každej informácie o nás je úplne nezmyselný. -
Myslím, že máme veľmi rozdielne vnímanie sveta, takže sa zrejme nezhodneme.
Musím však reagovať na to, že bojovať proti diskriminácii je základom slušnej a slobodnej spoločnosti. To je tá najväčšia blbosť, akú len môžeme robiť. Každý z nás prirodzene diskriminuje, je to úplne normálne. Bez toho by sme neprežili. Základom slobodnej spoločnosti je, že každý má právo nakladať so svojím majetkom tak, ako uzná za vhodné on, nie nejaká komisia alebo cudzí ľudia. Jedinou výnimkou je diskriminácia zo strany štátnej správy, tá by skutočne nikoho diskriminovať nemala. Bohužiaľ práve tá sa dopúšťa tých najväčších diskriminačných zverstiev. -
hm (neregistrovaný)A tak nehledejte v mém nadhození hned detaily. Dneska třeba vadí i tak nazávadná informace, jakou je věk. Uvedete ho do žádosti o práci a buch, konec, jste starej a basta. Nedělejme si iluze, jakákoliv informace je zneužitelná. Když ne hned teď, tak časem, až se třeba účelově spojí s něčím dalším.
-
hm (neregistrovaný)Ale blbost. Běžně nastávají situace, kdy zveřejnění informací by bylo velmi špatné, protože bez dobré znalosti souvislostí si je ostatní vysvětlí zle. A kdyby se ostatní ty souvislosti dozvěděli, bylo by to špatné úplně stejně. A přesto ty informace žádnou souvislost s ničím nekalým nemají.
ČLÁNKY DO MAILU