Vlákno názorů k článku Máme se bát Velkého bratra? od Nemo - že prý Lenin, ten moc dobře věděl co...
-
Orbital sazkar.net (neregistrovaný)nic neni nemozne - to byla nejaka reklama ne :)
takhle - nevidim jinej duvod byti, nez se o to aspon pokusit
a tohle je IMO spise trend nez 100% dosazeni bozstvi, abych neprehanel
neumim to samozrejme uplne ani ja, ale kazdej krok na tyhle ceste mi proste dela radost -
Orbital sazkar.net (neregistrovaný)vida, tohle sem necet
citim to stejne - absolutni otevrenost v ramci ruznych identit
polemizoval bych s tou sebeprezentaci v normalnim svete - samozrejme se to deje, ale DOBRE to neni. roztrzeny clovek je roztrzeny clovek. v offline svete je potreba makat na tom, aby se ty identity spojily, podle me v tom cloveku an sich je stesti, a neni se ceho bat.
a prave si myslim, ze tohle prijde z online sveta, ktery do toho, aby nick byl an sich, toho nicka proste dokope.
pak dojde k prenosu na offline identitu a prijde jezis -
Ano, jsou lidé svobodomyslní, slušní, korektní a otevření. Ale jsou i lidé malicherní, hloupí, zlomyslní, bez zábran, s kriminálnímy sklony.
Že prý na internetu je vše stejné jako ve fyzickém světě? To snad ne... Není převratný hromadným sdělováním (to pouze zlevnilo o několik řádů). Jeho podstata je v PROPOJENÍ i těch zdánlivě nejméně souvisejících informací. Vzpomínáte z jakých slov se skládá zkratka HTML - původce toho všeho?
K propojování OSOBNÍCH informací ve fyzickém světě dochází zřídka, limitovaně a pokud toho někdo chce (musí - např. stát) dosáhnout, musí kvůli efektivitě opět sáhnout po strojích nelidsky efektivně zpracovávajících (propojujících) informace - počítačích. Tohle byla přeci po skončení 2. světové války jejich hlavní funkce...
Teď je ale máme všichni. Včetně oněch lidí s ne právě svatouškovskými motivacemi. Dokud zde budou oni, žádný ideální svět úplně otevřených komunikací zde nebude. Na tenhle závěr nemusím být žádný prorok.
Platón, Moore, Robespierre nebo Lenin udělali tu samou chybu: nepočítali s druhou - odvěkou a přirozenou - stranou rovnice. Paradoxně - když procitli, jejich dobré úmysly vždycky dláždily cestu do pekel. Paradoxně, milionům oněch slušných a milých lidiček. Nemluvě o tom, že absolutní svatost ve smrtelném světě neexistuje (nepomlouvám když se zlobím, nemám slabé chvilky, nedělám morálně zpochybnitelná rozhodnutí...).
Takže správná odpověď zní - dělit informace o sobě. Někdy s plným jménem, jednou pod jedním nickem, jindy pod jiným. Oboje má svá pro a proti - to je v článku popsané správně. Tak lze narušit bigbrotherovsky-propojovací podstatu internetu. Jistě - jsou subjekty, které to i tak umí. Tohle mi nevadí (doufám, že jsou to instituce, které platím z daní). Toto (opět pouze doufám) by mělo znervozňovat "ty druhé".
Limitovaně, ale takto to odjaktěživ děláme i ve fyzickém světě: psychologie tomu říká sebeprezentace. Něco jiného říkáme šéfovi, něco mírně odlišného rodičům, jinak to podáme manželce, jinak to vysvětlíme dětem... O milenkách ani nemluvě ;-). Tvrdit, že přirozenost tkví v absolutní otevřenosti je pouze další utopií. Stačí být introvert.
Chybí v ní prostě člověk jako takový (an sich, dodal by pan Werich).
Jo, diskutujme o míře. Ale absolutizovat?
PS: Volney Palmer je nick - klidně googlujte ;-) . Existuje asi sedm lidí, kteří nabeton ví, kdo to je ve fyzickém světě. Možná jsou ti lidé spolehliví - jak už to bývá. S tímhle rizikem ale počítám.
ČLÁNKY DO MAILU