Dobrý den,
připojuji návod jak telefonovat zcela zadarmo (pro odlehčení této diskuze):
1. Vhodíte do tel. automatu minci 0,25 Kč a vytočíte služební číslo telekomu.
2. Pracovníkovi telekomu se představíte jako mechanik Fišer.
3. Slušně požádáte o přepojení na služební linku.
4. Po obdržení tónu vytočíte volané číslo a provedete hovor.
5. Šidítkem si pak z mincáku vyhodíte zpět minci 0,25 Kč.
V roce 1975 to běžně praktikovala 1/2 internátu na brněnském učilišti spojů. Všichni pod mým jménem. To jsme se nadělali blbostí. Ještě, že už je to promlčený. Dneska bych si dal facku.
Ivo Fišer
www.xphonet.com
Jak se volalo zadarmo meziměstsky v 70 a 80. letech? Jednoduše. Na drážním telefonu jste vytočili číslo města, kde jste se chtěli dostat na veřejnou síť, tenkrát to bylo ve formátu 9 xy, Praha byla 900, Košice 910, Bratislava 920 a t. d. Potom se vytočilo tajné ,,přechodové číslo; kvůli kontrole Telekomiků na něm byl naroubovaný obsazovací tón a po vytočení dvou nul jsem dostal oznamovací tón veřejné sítě a vesele volal. Drážní síť byla zcela zdarma a po veřejné šel jen místní hovor, který platila dráha buď paušálem, nebo vzájemnou vyrovnávkou, protože občas pronajímala Telecomu okruhy v dálkových kabelech. Takže v Čiernej nad Tisou jsem vytočil 900, potom další čtyři číslice - obsazovací tón - nulu - obsazovací tón - znovu nulu - oznamovací tón veřejné sítě, šestimístné číslo a hotovo. Spojení bleskové, mnohem kvalitnější, než přes telekomické tkaničky a zdarma.
Po dráze bývalo vůbec levné volání :-) Domluvili jste si čas, vytočili drážní čísla a mohli jste si kecat jak dlouho jste chtěli i na telefonech co byly na nádražích veřejnosti běžně přístupné. Teď mi to nahradilo domácí interneté připojení a VoIP :-) Kdo chce, hledá cestu, kdo nechce, hledá výmluvy.