Vlákno názorů k článku Martin Frývaldský (Warhorse): Bez podpory komunity by Kingdom Come nevznikla od Kiwi - Tomuhle fakt nerozumíš? Tak to je mi tě...

Literatura doby Karlovy (myslí se Karel IV)

....Poměrně málo literárních děl z této doby je psáno česky, což je důsledek toho, že vyšší šlechtické kruhy používaly latinu, němčinu a okrajově i francouzštinu, kruhy církevní latinu...

Německy psaná literatura
Německy psaná díla byla v této době také populární, německy psaná díla vznikala např. i na dvoře císaře Karla IV. Jan ze Středy překládal latinskou poezii do němčiny, např. 'Písmo sv. Hieronyma' ('Hieronymus-Briefe'), knihu modliteb pro každou denní dobu tzv. 'Hodinky' ('Das Stundenbuch') a další.

Z doby po smrti Karla IV. se nám dochovalo dílo Jana ze Žatce (Johannes von Tepl, Johannes von Saaz), který napsal kolem roku 1400 svár 'Oráč z Čech' ('Ackermann aus Boehmen'). Tato německy psaná skladba měla obrovský vliv na jeden ze skvostů staročeské literatury na 'Svár milence s Neštěstím' fiktivního autora Ludvíka Tkadlečka. Dílo vzniklo kolem roku 1407, tzn. 30 let po smrti Karla IV., a patří k nejsložitějším dílům české literatury vůbec.

Francouzsky psaná literatura
Francouzsky psaná literatura se prosadila především u královského dvora, jednalo se o milostnou poezii. Francouzsky psal především Václav Český, bratr Karla IV.

Latinsky psaná literatura
Latinsky psal svá díla Karel IV., dále tak byly psány kroniky, které na jeho popud psali tito kronikáři: Přibík Pulkava z Radenína, Jan Marignola a Beneš Krabice z Weitmile – tyto kroniky nesplnily očekávání, nedosahují kvalit kroniky Kosmovy, ze které většinou vycházely, ačkoliv Karel IV. kronikářům poskytl nejlepší podmínky a přístup k písemným památkám, z nichž některé se pro pozdější kronikáře ani nezachovaly. Za nejlepší z nich bývá považována kronika Přibíkova.
Latina byla nadále dominantní na univerzitě, kde vznikají legendy, lyrika (duchovní i světská), próza a tzv. žákovská poezie. Z odborné literatury je třeba vyzdvihnout lexikologa a lexikografa Bartoloměje z Chlumce, zvaného Klaret.

Vývoj češtiny

Ve 14. století začíná čeština pronikat do různých literárních žánrů, na konci století již existují i úřední listiny psané česky. V písmu se uplatňuje spřežkový pravopis. Zpočátku se jedná o tzv. starší spřežkový pravopis: ch = ch, chz = č, cz = c, g = j, rs, rʃ, rz = ř, s, ʃ = ž, ʃʃ = š, w = v, v = u, zz = s, z = z, ie, ye = ě, grafémy i a y jsou zaměnitelné. Délka vokálů se zpravidla neoznačuje, zřídka se vyjadřuje zdvojením. Závazný předpis neexistoval, proto nebyl tento systém aplikován vždy přesně. Od 40. let se uplatnil tzv. mladší spřežkový pravopis: ch = ch, cz = c i č, g = j, rs, rʃ, rz = ř, s, ʃ = s i š, ʃʃ = s i š, w = v, v = u, z = z i ž, y na konci slabiky = j, ie, ye = ě. Grafémy i a y jsou i nadále zaměnitelné. Sporadicky se začíná používat interpunkční znaménko v různých podobách. Jeho funkcí je vyznačení pauzy.
Nastala změna ’u > i (kl’úč > klíč) a ’o > ě (koňóm > koniem). Završila se tzv. hlavní historická depalatalizace, započatá ve 13. století. Palatalizované (změkčené) konsonaty buď splynuly se svými tvrdými protějšky, nebo se staly palatálními (ď, ť, ň). Depalatalizace se zatím ještě netýkala měkkého a tvrdého l, které splynuly v jediné střední l až na přelomu 14. a 15. století. V souvislosti s tím došlo k zániku fonému ě [ʲe]. Krátké ě se buď změnilo v e, nebo se před labiálami ve výslovnosti rozložilo na j + e (pěna [pjena]). Dlouhé ě se diftongizovalo na ie (chtieti, čieše, piesek). Současně s tím se dlouhé ó změnilo na diftong uo (sól > suol). Ve výslovnosti se začala prosazovat regresivní asimilace znělosti (s výjimkou h, ř a v), znělost se po zániku palatalizace stala hlavním korelačním rysem u konsonantů. Konsonant v se původně zřejmě vyslovoval bilabiálně (jak se zachovalo na konci slabiky ve východočeských nářečích: diwnej, stowka), ve 14. století se artikulace přizpůsobila neznělému labiodentálnímu f. V Čechách vzniklo tzv. protetické v- na začátku slov začínajících o-.
V morfologii se stabilizovaly tvary futura nedokonavých sloves, z různých forem typu chc’u volati, jmám volati, budu volati a budu volal se nakonec prosadil typ budu volati. Ustálil se vidový protiklad dokonavosti a nedokonavosti. Uplatňuje se perfektivizační funkce prefixů (předpon) a imperfektivizační funkce sufixů (přípon). V důsledku toho se koncem století v mluvené řeči přestávají používat aorist a imperfektum a jsou postupně nahrazovány perfektem (dnes označováno jako préteritum). Začíná se konstituovat opisné pasivum.

Jak vidím.. Jsi expertem na danou problematiku. Kdyby ta hra byla nadabovaná do staročeštiny (které přesně? když žádná nebyla kodifikována) tak bys nerozuměl ani prd. A ani staročeské texty by jsi nebyl schopný přečíst.

"Úžasná historická přesnost" jenom odsud potud. Jinak by to bylo úplně k ničemu. Má to být pokud možno zábavná hra a ne hra tak pro 80 lidí na celém světě, kteří by tu staročeštinu a historický kontext nějak dali.

Už jsem to tady jednou psal.

Ty bys staročeštině rozuměl? Tvrdím, že ne. To není Mácha. To je něco ještě mnohem staršího. Nedá se to ani číst. Nedá se tomu rozumět.

Navíc čeština nebyla tehdy kodifikována. Ani nic jako čeština neexistovalo. Existoval jenom mrak různých nářečí. V každém kraji se mluvilo dost jinak. Šlechta mezi sebou mluvila německy a latinsky (aby si vůbec rozuměli).

Výrazně jiný byl význam i kontext. Pokud by tě v té době někdo nazval pitomcem, tak by ti skládal poklonu. Nebyla to urážka. Idiomy byly někde úplně jinde. To jen tak nedáš. I psaná řeč vypadala úplně jinak. Písmenka se jinak vyslovovala.

Podívej se na 50 let starou češtinu a srovnej ji s dnešní. Obrovské množství rozdílů ve významu. A to je jenom 50 let.

http://www.genebaze.cz/dv/cesky/staroceskaosloveni.html