Názory k článku Máte e-prodejnu? A víte proč zkrachujete?

Nekde v clanku je zminujete pane Zajicek to, ze dnes nikdo na Inetovy projekt nedostane ani cent (az na vyjimky).
A ptate se cim to je.
Za neuspech si ale investori mohou sami.
Klasicky investor da zasadne penize na inkubaci projektu, ktere jsou prilis vseobecne. Je to proto, ze tito investori zrejme nejsou jeste dnes schopni proniknout do podstaty problemu souvisejicich s projektem a uz vubec nejsou schopni odhadnout, zda projekt bude za par mesicu vydelecny ci nebude.

Tuto uvahu si navic ale investor necha sepsat od tech, kdoz projekt predkladaji. A ti samozrejme (protoze z absolutni vetsiny jde o studenty nebo lidi, kteri nikdy v realnem svete nic nepodnikali) nemaji o skutecnem fungovani realneho obchodu ani paru, predkladaji nafouknuta data.
A protoze investor se orientuje v realite asi se stejnou mirou odhadu, pak to dopada jak to dopada.

A pak najednou jsou vsichni nastvani a nedaji do inetovych projektu ani cent.

V tomto smeru je asi resenim to, ze investor by mel dostat na stul napad a vizi a dle toho se rozhodnout a navrhnout dalsi postup.
Ale to bychom asi od lidi, kteri ve vetsine pripadu spravuji cizi penize chteli asi prilis.

Nevím, odkud berete své informace, ale jsou s jednou výjimkou mylné. Realita je následující:
1) Klasický investor se startupu vyhne velkým obloukem.
2) Většinu těch, kdo uspějí u investorů, tvoří lidé se zkušenostmi v podnikání.
3) Investor se velmi často orientuje v problematice lépe, než předkladatel projektu.

To výjimkou jsou cizí peníze - investoři opravdu obvykle podnikají s cizími penězi. V civilizovaném světě to je ale důvod k větší obezřetnosti, nikoli k menší.

Uvadite jako realitu tri body.
Dobra.
Pak mne ale napadaji 4 otazky z dnesni skutecnosti:
1/ Proc tedy valna vetsina tech, do kterych dali oni "skvele se orientujici investori" vetsinou cizi penize (miliardy $) dnes krachuje i presto, ze tyto krachujici projekty jsou lidi, majicich podle Vas zkusenoti z podnikani.
2/ Nejste politik? Politikove o vsem co reknou take tvrdi, ze je to realita.
Jen skoda, ze ale jaksi to co se deje ve skutecnosti, je jako ze spatneho filmu.
3/ Jak asi velkou meli obezretnost oni "skvele se orientujici investori", kteri skutecne do kanalu vyhodili miliardy ?
4/ A jak se asi ve skutecnosti (realita je podle vas asi neco jineho) orientuji titiz "skvele se orientujici investori", kdyz kvuli svym nezdarum dnes prohlasuji, ze do Internetu jiz nedaji ani cent? A pritom projektu kvalitnich je na stovky.

K tomu bodu 2) - pan Nebesky je skromny, takze tu na nej "prasknu", ze provozuje uspesny internetovy obchod orientovany na export ceskeho zbozi do zahrancici a dodal zbozi uz do 40 statu (k dnesku terba jeste nejaky pribyl). To je ta zkusenost s podnikanim :-)) kterou by mu mohl leckdo zavidet. A obesel se bez penez investoru, takze na nej nikdo nemusi byt nastvany ;-) /on ale gate neprodelal, jako mnozi jini/ jako jsou investori v USA nastvani (na sebe?), ze byli zaslepeni mamonem :-). Napsal jsem o jeho obchode clanek do pristiho "papiroveho" casopisu e-biz, takze pokud to nekoho zajima, muze si to tam v prosincovem cisle precist.

Odpovědi na Vaše otázky jsou velmi jednoduché. Problémy, o kterých hovoříte, nejsou problémy totiž investorů, nýbrž projektů. Z hlediska investorů vypadá situace úplně jinak než jak ji líčíte.

Představme si extrémní situaci, kdy za investorem přijde 10 podnikatelů s deseti projekty. Každý z těch projektů má pouze destiprocentní naději, že do roka nezkrachuje, ale každý zároveň slibuje patnáctinásobné zhodnocení investice, rovněž do roka.

Představmě si dále, že realita naplní očekávání. Investor přijme všech deset projektů. 9 z nich do roka zkrachuje, desátý ale investor prodá za patnáctinásobek vložené investice. Bude to pro investora dobrý rok nebo špatný?

Devět z deseti jeho projektů zkrachovalo. Na druhou stranu ale jeho prostředky dočkaly padesátiprocentního zhodnocení. Přes těch devět krachů to byl tedy skvělý rok.

Co se děje s jediným ziskovým projektem druhý rok? Nezkrachuje? Možná ano, ale to je už problém někoho jiného.

A teď k tomu, kdo nedá do Internetu ani cent. Pokud nějaký rizikový investor toto prohlásí, neznamená to, že nevěří v úspěšnost internetového projektu. On možná pouze nevěří, že v době, kdy bude chtít projekt exitovat a inkasovat svůj zisk, se najde o projekt vhodný zájemce. Pokud si tedy myslím, že za dva nebo tři roky nebude zájem o internetové projekty, nebudu do nich investovat už dnes. Nemusím být nutně náladový já, stačí když věřím, že náladoví jsou ostatní.

Jak z toho má vybruslit chudák podnikatel? Nevím. Ideální by možná bylo, kdyby svůj podnik nezakládal s vidinou, že ho za dva nebo tři roky prodá, ale s představou, že z toho bude následujících dvacet nebo třicet let žít. Pak by totiž polovinu času strávil přemýšlením, jak se obejít bez investorů. Třeba by mu to vyšlo.

Ale takhle situace vubec nestoji, neni, neexistuje. Porad mluvite nejakem o skutecne virtualnim svete, nikoli o dane realite. A ten nemluvim o CSSR/CSFR/CSR, ale o USA!
Situace, kdy rizikovi investori strkali miliony do desitek zacinajicich inetovych firem s tim, ze kdyz desetina prezije, bude to jeste vynosne, je proste pryc. Chapete to? JE PRYC! NEEXISTUJE! Jedini, kdo na tom vydelali, byli burziani, kterym bylo jasne, ze jde o chimeru. Kdo uveril, prisel o miliony.
Inkubatory inetovych firem, jako napr. idealab! nebo CMGI jdou ke vsem certum. CMGI spadla cena akcii ze 163 na 15 USD za akcii, zavira sve kramy. idealab! od vstupu na burzu vycouval.
Muzete tisickrat mluvit o buhvicemvsem kolem dokola, ale nemuzete zastrit jedno - Web je pro ucely prodeje K HOVNU. Web je technologie, ktera k temto ucelum neni. Prodej/nakup na Inetu by mel byt pavucinovym procesem (coz Web neni, i kdyz ma pavucinu v nazvu). Web je staticka zalezitost (vytvareni dynamickych stranek na serveru na tom zhola nic nemeni). Howgh!

Nejakemu marketingovemu zvanilovi bych odpustil, ale Vam ne. Front-end firmy je to, s cim prijde do styku zakaznik - tj. layout stranek. Back-end je potom veskera logstika. Takze zatimco vetsina internetovych firem ma front-end docela slusny, back-end stoji zaprd (nikoliv obracene).

Fakt mi to nikdy neodpustite?:) (...utlum pri psani tesne po probuzeni...) Trikrat Zdravas bude stacit?
A ja vam neodpustim, ze jen neodpoustite a nic k veci. Stokrat Otcenas!:)

Problem je v tom, ze si dnes obchody oteviraji "internetove firmy" (=udelaji si stranky resp. aplikaci - viz INET pred X lety) misto firem obchodnich, ktere proste dnes ten front end o kterem je tu rec nemaji vubec, ale jednou mit treba budou (Tesco...) Napr. obchodni-dum.cz ma obrat v radu desitek milionu, protoze jeste pred Internetem prodavali pres katalog a maji zmaklou logistiku. Ale o tom, ze by rizikovi kapitaliste davali obchodnim firmam penize na rozvoj jejich internetovych prodejnich kanalu se nikde nepise. Ale napr. Tesco to ani nepotrebuje, to spis potrebuje spravny okamzik a nacasovani vstupu. At shop.cz a ostatni plati ty neskutecne naklady na "vyuku" lidi jak e-nakupovat. Pak prijdou giganti a tohle uz na nich nebude. Jen slizou smetanu. Verte mi. Je to jako kdyby si vyrobce prodejniho zarizeni (pokladen, regalu, lednic, vitrin) rikal, ze si udela obchod s uzeninami. Jak by asi dopadl? A tak to dneska hodne casto je. Staci se podivat k nam - ktere z nasich e-obchodu maji bliz k businessu nez k technologiim? Mozna u Vltavy nejka zkusenost byla, ale shop.cz? Napr. shop.culture.cz se ted prodal Bontonlandu. Hosi, byvali majitele, byli technologove, ale Bonton bude mit vzdy v logistice a ocbhode naskok.

Osobně mne pesimistické zprávy o všeobecném úpadku eShopů nikterak nepřekvapují. eShop není nic jiného než katalogový prodej, ke kterému má navíc přístup mnohem méně potenciálních zákazníků, než k tištěnému katalogu. Na základě katalogového prodeje (tištěného nebo eShopu) např. v ČR putuje méně než 1% zboží k zákazníkovi. Vzhledem k současné nabídce supermarkerů nic nenasvědčuje, že by lidé měli na svých nákupních zvyklostech cokoli měmit. Navíc nakupování ve velkém a navoněném obchodě kde je mnoho lidí je pro mnoho žen tak hezké a vzrušující (nakupují zejména ženy). Do e-shopu lidé půjdou pro produkt, na který v supermarketu nebo místě svého bydliště nenarazili t.j. pro něco speciálnějšího.

Bez námahy ze strany konkurence jsou jí naservírovány ceny provozovatele eshopu, které pak jen o pár drobných podlezou:-))

Ale ještě je tu jeden faktor - čas. Lidé mají stále méně času. Poslední desku U2 jsem si koupil na Internetu. Ta dvacetikoruna, co jsem dal navíc za dopravu, mi bohatě vyváží to, že nemusím do města.

Ženy mají rády hypermarkety, ale co vy jako muž? :-) Já hypermarkety většinu času nesnáším. Někdy mám náladu jimi projíždět, ale obvykle nikoliv.

Katalogový prodej nevyužívám. Proč? Nevěřím mu. Má velmi špatnou pověst. Předpokládám, že ve skutečnosti zboží nevypadá tak, jako na obrázku a ono tak skutečně často nevypadá.

Toužím po online hypermarketu, ve kterém bude dostatek informací o každém produktu, ve kterém budu kupovat značkové zboží a budu mít jistotu o kvalitě zboží i logistiky.

O tomhle to je - o pověsti.

Přesně tak.

Vidím hypermarket (vypadá jako Tesco), který je naprosto fyzický a ve kterém se reálně procházím. Oproti dnešnímu Tescu se ale liší v jedné maličkosti: nebojím se zeptat prodavače na jakoukoliv informaci o zboží - a to dokonce i v oddělení elektroniky! Můj osobní asistent sám díky lokalizaci (=informaci o mojí poloze) pozná, ve které části obchodu se nacházím, a můj osobní informační broker (což je firma, která s mým souhlasem sbírá moje preference a zkušenosti) využije náš dlouhodobý vztah k tomu, aby mě upozornil na zboží, které mě může zajímat. Ba co více - rovnou se dohodne s provozovatelem obchodu (tedy s Tescem) a nabídne mi osobní 10% slevu na zboží, o které jsem se minulý týden již třikrát zajímal. Podmínkou slevy ovšem bude, že si zboží hned koupím a odnesu...

Tím se zároveň řeší i logistika - nemusíme přece dopravovat zboží k zákazníkovi, pokud dopravíme zákazníka ke zboží. A zároveň se respektuje chuť lidí procházet se po obchodech.

Svět prostě nezná černobílé odpovědi. Tak jako televize nevytlačila rozhlas, ale stala se jeho doplňkem, nezmizí ani klasické obchody s příchodem internetu. A díky masivnímu rozvoji komunikačních zařízení mobilní elektroniky (jejichž počet překročí počet počítačů připojených k internetu již v roce 2003) se již dnes rýsuje velmi rozumné řešení, které učiní z virtuálního internetu velmi užitečný doplněk klasického fyzického světa, ve kterém již nějaký ten pátek žijeme a na který jsme zvyklí.

Jeden z Murphyho zákonů tvrdí: Vycházíme-li z chybných předpokladů, vede správny postup k chybnému výsledku. Jediná cesta k dosažení správného výsledku je tedy použití chybného postupu.

Vzhledem k tomu, že pan Zajíček použil v podstatě správný postup, ale chybné předpoklady, došel zákonitě k chybnému závěru. Doporučuji tedy pro příští článek o e-schopech chybný postup - výsledný závěr třeba bude správný.

Kde jsou chyby v páně Zajíčkově předpokladech?
1) Základní chyba je v neporozumění principu e-shopu. Termín "přeprodejci" který si pan Zajíček tak oblíbil (a asi také vymyslil?) je vše jen ne výstižné označení e-shopu. E-shop je místem, kde vzniká poptávka a kde je garantováno její uspokojení. Nic víc, nic méně. Ideální e-shop nedrží sklad, "nepřeprodává", ale předá objednávku tomu, kdo je schopen ji vyřídit.
2) E-shopy možná soutěží nízkými cenami, ale vítěz není ten, kdo je má nejnižší. Nízké ceny jsou ostatně pro zákazníky jen jedním z řady motivů k nákupu.
3) Krach firem, které neuspějí v soutěži díky principu "první úspěšný je jediný úspěšný" není krizí systému, nýbrž jeho dávno známým a očekávaným projevem. To, že z deseti navzájem si konkurujících e-shopů 7 nebo 8 zkrachuje není nic nového, všichni z těch deseti i jejich investoři to věděli od samého počátku. Otázkou pouze bylo, kdo bude tím bankrotářem, kdo bude schopen přežívat a kdo zvítězí.

Pane Nebesky, vy jste proste...nebeskej:) Helejte, to vsechno jste vymyslel uplne vazne, nebo plnite rozhodnuti nejakeho politickeho gremia?
Jojo...jak jen tady chybi slashdotacke hodnoceni...

Jojo, má pravdu. Co je špatného na přeprodeji, na obchodní činnosti? Vždyť je to jedna z nejoblíbenějších lidských činností po celou dobu existence lidstva.

Sice na Internetu je možný přímý prodej, ale ten není vždycky zákazníkem žádaný.

Dejme tomu, že kupuji hudební minisystém. Projdu pár oborových časopisů s testy, vyberu si třeba Denon a pak ... navštívím www.denon.com?

Možná jednou budu toužit být členem nějakého jejich globálního klubu a bude mi to stát za to. Ale dnes se prostě podívám, kde to mají levně a ZARUČÍ mi bezproblémovou a levnou dodávku. Kde mi nabídnou nějakou přidanou hodnotu. Kde mě třeba nenásilně - čistě nevtíravým poskytnutím nějakých informací - přesvědčí, že mám raději koupit Yamahu. Proč ne?

Obchodník nabízí přidanou hodnotu - poradí mi, zboží mi doručí, zaručí se za ně, smlouvá se mnou o ceně... no, takto si aspoň představuji, že by to mělo fungovat. :-)

"předá objednávku tomu, kdo je schopen ji vyřídit" - tak jednoduche to ROZHODNE neni. Mel jsem tu cest(?) byt zakaznikem i takovych "idealnich" e-shopu a neni nic protivnejsiho nez e-shop, ktery nic nedela, za nic nemuze a objednavku jen "preda" - pak clovek sestavi objednavku a dozvi se, ze polozku 1 a 5 lze dodat obycejnou postou, zaplatit kartou a dodaci lhuta je 3 tydny, polozku 3 lze dodat pouze na dobirku s dodaci lhutou tyden a polozku 4 priveze UPS nebo ji lze odebrat osobne. To je mi daleko milejsi Amazon, ktery sice preprodava, ma vlastni sklady (coz me jako zakaznika konec koncu nezajima), ale zato najdu vsechno pekne na jedom miste s jednemi podminkami na dodani a placeni a zbozi prijde najednou a nemusim pro nej na postu/celnici litat desetkrat. E-shop ma-li byt povazovan za potencionalne idealni musi byt rozhodne daleko vic nez misto, kde prijimaji a tridi objednavky ...

S body 2 a 3 celkem souhlasim.

Mne moc zajima, jestli ma prodejna na Inetu vlastni sklad. Stajne tak me to zajima, kdyz chci koupit BEZNE SPOTREBNI ZBOZI ve fyzickem obchodu. Pokud by mi v nem nejaka slecna za pultem predlozila formular a rekla mi, ze si pro to (radio, sampon, banan, deku, cepici, zarovku...atd) mam prijit za 14 dni, az to privezou od buhviodkoho buhviodkud, tak nemam o cem dal mluvit. Jednou z mala vyjimek je nabytek, ktery obvykle nejde vsechen nacpat do fyzicke prodejny - kdo jste kupoval nabytek formou objednavky v prodejne, mozna jste si taky uzil sve (nakonec furniture.com prave zkrachovala).
Clanek je o inetovych prodejnach, ktere nabizeji bezne spotrebni zbozi, ne ruzove slony nebo vybaveni slevarny. Slon a slevarna patri do zcela jine kategorie (B2B) a o tom clanek NENI.
Predstava, ze si nekdo proste jen tak spusti databazi na serveru, kam bude cpat polozky, ktere pry nekdo nekde ma ve fyzickem svete a pak ze vsechno pojede jako po masle, je sice hezka, ale iluzorni. Priklad Amazonu, ktery rychle poznal, ze nelze na takove iluze spolehat, je dostatecne vymluvny.
Realita je hodne jina. I fyzicke prodejny, ktere maji vlastni sklady a vsechen front-back-end, v nem demonstruji chyby. To vim z praxe. Napr. jedna nejmenovana pocitacova veleprodejna nabizi na Inetu i artikl, ktery ve skladu nema. Telefonicke overeni to potvrdi. Bez nej by clovek sel kupovat neco, co neni. Overovat vsude vsechno telefonicky nelze.
P. Nebesky tady uvedl, ze je OK, ze 8 z 10 investoru prijde o sve desitky a stovky milionu, a ze s tim pocitaji. Predstava, ze hrozne radi prijdou o sve miliony, je zcestna. Pokud by to takhle fungovalo v pripade inetovych prodejen, investovali by do dalsich. Neco jineho je rizikove investovani, neco jineho jasne disfunkce nejakeho segmentu trhu, do nehoz uz nikdo neda ani zlamanou gresli. Je uplne jedno, jestli jde o prodejny nebo sveho casu slavnou push technology, ve ktere se rozplynuly nainvestovane miliony stejnym zpusobem.
Prodavat SPOTREBNI ZBOZI via Inet se bude i nadale. Ale to budou moci delat jen ti, kteri budou mit vsechno perfektne zorganizovane a proorganizovane, procez si vybuduji duveryhodny image. Dalsi podminkou jsou zmeny komunikacnich inetovych technologii, aby se uzivatele Inetu dostali k nabidkam vice prodejen najednou.
Reci o tom, ze nerozhoduje vyska ceny, jsou dalsim omylem. U spotrebniho zbozi rozhoduje tak silne, jako nic jineho.
Kdo to nevidi, zije v jinem svete, nez vetsina lidi. U drtive vetsiny spotrebniho zbozi neni ani moc co jineho porovnavat, protoze to v textech nabidek nebyva. A aby to vubec slo porovnavat, tak by to tam jednak muselo byt, jednak by se uzivateli Inetu musely vsechny (aspon deset...) nabidky vylihnout NAJEDNOU. Coz neexistuje. Aneb dalsi iluze. A propos - jeden porovnavac pred nejakym mesicem zkrachoval. Ne proto, ze by neporovnaval, ale nemel moc co porovnavat krome ceny. A byl na Webu IZOLOVANY, takze malo navstevovany. Jeho zamer byl hezky, ale nemohl sam sebou vytvorit neco, co by melo fungovat zcela bezne pri hledani artiklu primo z mista, kde hledajici je u sveho pocitace, aniz by musel...viz roztristenost Webu v clanku.

Me nezajima jestli ma e-shop vlastni sklad - me zajima, jake poskytuje sluzby, ne jakymi prostredky interne jejich vyrizeni zajistuje. Jestli mi Amazon doda knizku do tydne tak, ze popatne letadlo a doleti s ni ke me na balkon (a dopravne nebude kvuli tomu drazsi) nebo jestli to do dvou dnu vyresi z nejakeho lokalniho skladu nebo jestli preda objednavku nekomu jinemu a ON to vyresi do stejne doby libovolnym zpusobem - je me ale opravdu jedno. To je interni zalezitost dodavatele. Me zajima vysledek a cena.

Nezamenujte prostredky a cile ...

Co je prostredkem, co cilem? Nerozumim. Ale klidne se ukajejte tim, ze kdyz si nekde neco objednate, tak je tam vsechno desne v poradku z jednoho duvodu - protoze vas nic nezajima. To je opravdu legracni argument. Jenze vy tem dodavatelum nevelite a oni vychazeji jen z toho, co maji (ev. z bordelu, jaky ve vsem maji).
Samozrejme se o nic starat nemusite. Ale pak si, proboha nemyslete, ze jen proto, ze vas nic nezajima, vam vsichni vsechno budou lifrovat letecky na balkon. Tak to proste neni. A opravdu nic se nezlepsi tim, ze vas nic nezajima.
Mne zajima, jak co kde funguje a jak je to zajisteno. V tom je holt mezi nasimi pristupy velmi zasadni rozdil.

"Napr. jedna nejmenovana pocitacova veleprodejna nabizi na Inetu i artikl, ktery ve skladu nema." - to nabízejí skoro všechny, aspoň podle mých zkušeností. Ono při trvalém poklesu cen (až na výjimky typu výkyv dolaru / vyhořelá továrna / zemětřesení / kartelová dohoda) ani není rozumné držet nějaké rozsáhlé skladové zásoby. Ty serióznější (Karma) tam ale také mají informaci, co je na skladě a co teprve dorazí (a kdy). Pak tomu podle mne není co vytknout.

Jeden velky tuzemsky elektronicky knizni prodejce ma ve svem katalogu i knihy, ktere jiz nema a neni je schopen dodat - a i kdyz to zjisti (ve chvili, kdy objednam) tak knihy z katalogu neodstrani. Tak to je priklad zase toho mene seriozniho pristupu. Ale chapu proc to dela - marketingove vypada moc pekne, kdyz reknou, ze nabizeji X tisic kniznich titulu ...

Máte pravdu, pokud se to udělá špatně, je to pro zákazníka katastrofa. Předpokládal jsem, že to bude udělané dobře. E-shop samozřejmě musí ručit za své partnery a musí si vybrat jen takové, kteří jsou skutečně spolehliví.

U nás má kdekdo příšerné zkušenosti s českými e-shopy. Kdekdo má ale příšerné zkušenosti i s českými řemeslníky, s českými dopravci, s českými úředníky a českými... Problém asi nebude v e-shopech, ale v nás, Češích (o Moravácích nemluvě :)). Bolševik nás poznamenal více, než si myslíme.

Dobra, pak to znamena, ze slovo "schopen" melo v te vete velice silny a siroky vyznam (ktery by sam o sobe stacil na rozsahlou diskusi). Do teminu "udelano dobre" pak take musi spadat to, ze jako zakaznik platim jednou, najednou a na jedno misto a zbozi prijde take najednou - proste, vuci zakaznikovi vystupuji jako monoliticka firma a nejake "predani objednavky" je pred nim (jako ciste interni zalezitost firmy) zcela skryto - pokud jste to myslel takhle a mluvil jste o vnitrnich, navenek zakaznikovi neviditelnych internich vztazich e-shopu, pak ano, pak souhlasim.

"předá objednávku tomu, kdo je schopen ji vyřídit" - to je průvodním příznakem jevu, kterému říkáme rozpad hodnotového řetězce. Ve vysoce konkurenčním prostředí nových komunikačních technologií je stále větší část procesu obsluhy zákazníka sdílená - nejenom prostředí internetu, které slouží k oslovení zákazníka, ale v podstatě kterákoliv část výroby i distribuce. Ve svém důsledku to může vést tak daleko, že jedinou věcí, která sdílena není, zůstane značka obchodníka.

To ale funguje velmi dobře: jelikož je značka to jediné, co vlastním, je to pro mě ta nejvyšší hodnota, kterou si nemohu dovolit ztratit. Každá negativní zkušenost zákazníka přímo ohrožuje moji existenci - já si prostě nemohu dovolit být značkou, která "za nic nemůže" - to už mohu podnik rovnou zavřít.

V nové době se tedy skutečně výrazně snižuje role vlastnictví - už to není jako za Bati, že pro kvalitní obsluhu zákazníka musím vlastnit výrobu, subdodavatele a dokonce i svoji vlastní prodejní síť. To, co se ale od doby Bati nezměnilo, je nutnost dodat zákazníkovi kvalitní službu.

Roli značky jsem věnoval celou kapitolu v knížce e-Business pro manažery. Spolu s virtualizací hmoty a rozpadem hodnotového řetězce obsluhy zákazníka je zvyšující se role značky jedním z hlavních znaků naší doby.

cela tahle diskuze jsou bohuzel jen vice-mene trefene odhady a z nich vyvozene zavery. Nikdo tu nepredlozil zadne statistky a proto tezko rozhodnout. Takze jedine z ceho soucany svet (vcetne zde diskutujicich) vychazi, jsou nepodlozene odhady a medilane upravene tendencni zpravy - na jedne strane s tendenci zatratit e-shopy a na strane druhe s tendenci je jeste stale podporit. Oboji jsem tu nasel ale nic me nepresvedcilo. Mate nekdo jasne dukazy a podlozene informace ?

Nechci nijak pochybovat o odbornosti autora článku a dokonce ani o lidech, kteří s ním vedou tuto polemiku. Jen bych chtěl zveřejnit několik vlastních zkušeností z e-bussinesu.

1) Můj internetový obchod, který je navázán na zavedenou IT společnost zaplatil náklady na vývoj během dvou měsíců a to počítám i základní reklamu.

2) V souběžně provozovaném kamenném obchodě se po spuštění e-shopu zvýšil počet zákazníků, kteří si nepřišli jen něco prohlédnout, ale přišli si koupit výrobek o kterém získali veškeré informace na našem e-shopu.

3) Bez kamenného obchodu a zavedené sítě distributorů se e-shop nedá provozovat, protože posilát něco ze Zlína do Plzně a v případě reklamace zase zpět je nákladově neudržitelné.

4) Zisk z e-shopu je třeba brát jako peníze, které je třeba investovat do budoucnosti, na vývoj e-aplikací a hlavně na další reklamu. Obchod fungující jen v rámci ČR nemá šanci uživit (alespoň v tom slova smyslu jak to vnímám já) firmu, která má více než 20 zaměstnanců.

5) Je špatné dívat se na internetové projekty tak, že budu čekat až nějakého investora osvítí z nebe sestoupivší anděl strážný jenž Vám byl přidělen a vnukne mu myšlenku, že právě ten Váš sice jen na papíře napsaný projekt je ten do kterého se vyplatí vložit milion dolarů.

6) Autor to s kritikou e-bussines projektů skutečně trochu přehnal, ale to snad patří k novinařině. Když se budeme plácat po zádech a říkat jací jsme "frajeři" tak nikdy neodstraníme chyby, které vedou ke snižování zisků.

No tak teď to vypadá, že jsem snědl všechnu moudrost světa a že Vás tady všechny poučuji. Pokud máte ten pocit, tak na předchozí řádky klidně zapoměnte uvelebte se pohodlně u svého "Písidla" a chyťte si na "netu" nějakou dobrou vlnu.