Protože účelem školy je předávám dětem informace přiměřené jejich věku. Což sice zní příliš ideologicky, ale znamená to, že děti ve škole od mala skutečně dostávají ty informace "v určitém objemu a kvalitě " které mohou přijmout, a pak se výše a ve vyšších ročnících ty objemy dat zvětšují a informace získávají větší podrobnosti , k těm některým se dostanou pouze ti, kteří studují specializovanou školu daného typu, nebo se o ten obor sami zabývají a ty informace si nejen najdou a mohou je pochopit.
abych uvedl reálné příklady, těžko by se prvňakům vedle sčítání do desíti přednášely třeba direfenciální rovnice, vedle učení písmenek příčestí minulé průběhové,vedle toho (třeba) že jsme republika a máme pana prezidenta - problematika Lisabonské smlouvy.Tyhle příklady jsou sice až hrubé (a doufejme že každému jasné), ale ve vztahu ke stále rostoucímu objevu učiva na našich školách zase asi ne tak docela.
Prostě,ono by zase nebylo tak "nekonzervativní" se každých 5-10 let zastavit a říct si- objem musí zůstat stejný,tyto informace se na stupních škol učit budou, a tyhle už ne, protože kapacity mozků našich dětí-na stejně jako kapacity médií jsou omezené...
"Ve škole je to jednodušší - dobrý vyučující vždy důležité termíny buď stručně připomene/zopakuje, nebo (pokud je studenti neznají) je v potřebné šíři vyloží "
Naivisto, zjevne ste na zadne VS nikdy nebyl. V dobre 50% plati, ze prednasejici opisuje na tabuli presne to, co je napsano ve scriptech a nerekne k tomu ani o slovo vic, nez je tamtez.
Nevidím jediný důvod, proč by státní školy nemohly fungovat dobře ve všech Vámi uváděných věcech (zvlášť když ve Švédsku to jde). A přijde mi to mnohem lepší, než když by se rodič musel kvůli výběru školy stěhovat - jednak stěhování znamená finanční zátěž (čili možnost stipendia je pro děti z chudších rodin podmínkou nutnou, ale nikoli postačující) a jednak se výběr školy může stát už se dvěma dětmi neřešitelným oříškem.
Víte, ono učení se zpaměti vůbec není špatná věc. Nejenže trénuje paměť, ale posiluje i (sebe)kázeň, což se v životě určitě hodí. Ve Vašem případě si (bohužel) můžete udělat představu o tom, jak může dopadnout vysoce vyspělý stát s vynikající pověstí, v němž se dostali k moci cizinou placení darebáci; tedy podle mého názoru.
No a k té bule - klikat a číst může každý hlupák. Stejně mu to nepomůže.
Soukromé školy nejsou jen pro bohaté. Existují školy s nízkým školným, případně existují různé dotační programy, pokud má škola rozumné sponzory. Jen je těžší takové školy najít, ale pokud mají rodiče zájem, lze to zvládnout (sami jsme takovou školu našli a není jediná svého druhu, takže vím, o čem mluvím).
A naprosto nesouhlasím s tím, že vzdělání má zajistit stát. To je nesmysl. Stát nemá motivaci k tomu, aby zajistl vysokou vzdělanost. Postačuje mu základní gramotnost, ale už nepotřebuje samostatné a kritické uvažování. Stát má pouze nastavit minimální požadavky pro požadované vzdělání a důsledně dbát na to, aby byly dodržovány (přezkušeování, kontroly škol apod.). Může také zakázat věci, které ve školách být nesmějí (výchova k náboženské či rasové nesnášenlivosti apod.), ale pak už nemá lidem co mluvit do toho, jaké znalosti a jaké názory svým vlastním dětem předají. Je to jako by mi stát diktoval, co mám dětem doma říkat a jak je vychovávat. To jsem už zažil a pěkně děkuju, nechci to dopřát svým dětem.
Pokud mám zájem, aby bylo mé dítě vzděláváno v širším rozsahu, aby mělo třeba větší znalosti z přírodních věd, je mým nezcizitelným právem mu to poskytnout. Státní vzdělání tohle už z principu těžko bude poskytovat, protože je svázáno různými standardy, které se jednak velmi pomalu mění, jednak jsou nastavovány pro co nejširší skupinu (ergo jsou nízké, protože v té skupině nutně musí být velké procento méně nadaných).
Další věcí je to, že státní školy se neumějí věnovat dětem se specifickými potřebami - různé poruchy učení (dysgrafie, dyslexie, dyskalkulie apod.), handicapovaní (neslyšící, nevidomí, tělesně postižení), cizinci, hyperaktivní děti. Přitom mnohdy se jedná o děti chytré i nadané, ale nemohou v klasické škole "prodat" to, co umí - např. dysgrafik může být vynikající v přírodopisu či dějepisu, ale není schopen si zapsat diktované, není schopen dobře napsat písemku atd.
Jinak je pochopitelné, že bude vždy existovat rozdíl ve vzdělání, ale není to a priori problém peněžní, ale především osobní - co jsou sami rodiče ochotni věnovat vzdělání svých dětí. Dobré základní vzdělání není nijak drahé, je však časově náročné - rodič musí věnovat velké usílí hledání dobré školy, musí se sám starat a dítěti se trvale věnovat (škola nikdy nebude stačit, bez opory u rodičů na to nestačí). Mnohdy je potřeba dojíždět, což opět stojí čas (a opět ze své zkušenosti mohu říct, že každodenní dojíždění za dobrou školu stojí - do vybrané školy to máme hodinu cesty, ale odměnou je nadšení dětí a touha tam být i častěji než jen od pondělí do pátku). Někdy je řešením právě domácí škola, která dítěti vštípí základy a touhu se dál učit. První stupeň lze takto absolvovat doma (a znám i rodiče, kteří bydlí v malém městě a učí děti ve skupince, protože je to lepší než jakákoli škola v dosahu) a pak lze přejít na osmileté gymnázium.
Na už zmíněné škole, kterou jsme si vybrali, není ani většina příjmově nadprůměrná. Většina rodičů je klasická střední třída, někteří jsou na tom příjmově mnohem hůř, ale díky sponzorskému programu nemusejí platit školné a dítě tam zůstává. I díky těmto věcem tam nefunguje žádné elitářství a kupodivu ani šikana (což je ale také velká zásluha učitelů, kteří se dětem skutečně věnují a excesy aktivně s rodiči řeší). Ovšem podstatné je také to, že všichni rodiče bez výjimky spolupracují se školou, berou ji jako autoritu (a předávají to dětem) a tak ta škola může fungovat velmi dobře. Navíc díky tomu, že jde právě o soukromou školu, která není povinna přijmout každého, může dojít k tomu, že u rodičů, kteří budou školu podrážet, vypovědí smlouvu a dítě vyloučí. Co vím, tak se to stalo jen jednou a bylo to jedině k užitku, protože dítě opakovaně napadalo učitele i spolužáky, odmítalo spolupracovat, rodiče to neřešili, naopak začali zkoušet klasické triky "učitelka je blbá" a tak jim škola odmítla dát smlouvu na další rok. Velmi užitečný nástroj, protože v momentě, kdy škola musí bojovat s rodiči (a stačí bohatě jedni na třídu), tak jde kvalitní vzdělání do háje. A pokud ta škola nemá možnost takové dítě vyloučit, neexistuje dobré řešení. V podstatě jedině útěk ostatních jinam.
Ano, je to problém. Ono totiž dost záleží na tom, jak je ta učebnice napsaná - a učebnice IT jsou často napsané tak, že předpokládají znalost algebry a/nebo diskrétní matematiky (což je pro středoškoláka španělská vesnice). Dalším předpokladem je dobrá obeznámenost s mnoha dalšími souvisejícími termíny (nejhorší jsou termíny, které mají v každém oboru trochu jiný význam - člověk pak může mít pocit, že termín zná, ale se zamýšleným významem se mine).
Ve škole je to jednodušší - dobrý vyučující vždy důležité termíny buď stručně připomene/zopakuje, nebo (pokud je studenti neznají) je v potřebné šíři vyloží (adekvátně kontextu, ve kterém jsou použity - což je další věc, která se při samostudiu těžko odhaduje, a studovat všechny termíny do hloubky dost/zbytečně zdržuje).
A ještě jeden detail: při samostudiu se často dostávám do situace, kdy mě zajímá nějaká stručně zmíněná podrobnost. Potřebuji odpověď na otázku, která je sice jednoduchá, ale jde hodně do hloubky - jenže takovou odpověď je velmi těžké někde dohledat. Zeptat se někoho, kdo se v dané věci vyzná, pak ušetří spoustu času.
Já bych spíš řekl, že jsou prostě rozdíly mezi lidmi - studenty obecně. Jako dálkař jsem měl za spolužáky téměř výhradně kolegy z oboru a byly mezi námi stejně obrovské rozdíly :)
Spíš jsem na sobě pozoroval, že se mi od dob před-pracovních dost změnily zájmy. Na gymplu jsem si liboval v abstrakci a po deseti letech už mě věci, pro které v praxi nemám použití, více nebo méně nudily.
Tady se sluší poznamenat, že je obrovský rozdíl ve vzdělávání studenta a vzdělávání studenta, který řeší praktické problémy související s látkou (typicky pracoval nebo pracuje v oboru). Má za sebou obě varianty a třeba u některých dost nezáživných nebo specifických poznámek byl rozdíl v přínosu pro mne, jako pracujícího studenta, a mé spolužáky naprosto diametrální!
Je to prostě rozdíl v tom, jak je naladěn přijímač.
Potiz je, ze ta skola dost casto fakticky spatna je ... uz jen takova "drobnost", ze vypocetni techniku vyucuje duchodkyne, ktera o tom vi ze vsech pritomnych zdaleka nejmene ... a to neni vyjimka. Mam v zive pameti, jak jsme se museli z pameti ucit, v jakem kraji/okrese je jaka firma a co se tam vyrabi, pestuje, ... a to vsechno bylo uz tehdy khovnu (bez pardonu) a dnes z toho neni pravda ani 1%.
Vubec nemluve o tom, ze hromada lidi, kdyz reknu "Zlata bula sicilska" spolehlive odpovi "1212" (coz najdu za dva kliky na netu), ale vubec netusi, co to je. A samo, opet to neni ani zdaleka vyjimecny priklad toho, jak skola funguje naprosto spatne.
Jistěže rychlost sama o sobě není cílem. Ale jde o efektivitu, snad každý si vzpomene, jak si s něčím dlouho lámal hlavu a řešení se objevilo, až když jej někdo "nakopl". Koneckonců proč máme školy? No proto, abychom se mohli svěřit do péče odborníků. Prostě takový outsourcing :-).
"Pokud někdo nemá schopnost se něco naučit, tak ať to nedělá, nikdy v tom nebude dobrej" - co třeba medici - také se mají učit sami ;-)?
Asi by to šlo rychleji, ale je rychlost cílem? Není jím spíš hloubka a kvalita porozumnění a zvnitřnění poznatků?
To, že jsme se od školky a během základky naučili spoustu věcí je nepochybně pravda, ale zrovna tak bychom se je naučili i bez nich.
Pokud někdo nemá schopnost se něco naučit, tak ať to nedělá, nikdy v tom nebude dobrej. Ale, že by někdo neměl schopnost nenaučit se nic? To se mi nezdá...
A zrovna pro mě, ti , kteří mě kopli nějakým směrem vůbec nebyli povoláním učitelé. A kdyby se nenašli oni, tak bych potkal někoho jinýho. Oni haranti jsou prázdná houba, která chce do sebe něco nasát. Jde jen o to, co se vyskytne kolem.
Nemám nic proti soukromým školám. Jen si tak nějak myslím, že vzdělávání je jedna z povinností, kterou by v případě základního vzdělávání měl zajišťovat primárně stát a to na vysoké úrovni (což se dnes neděje). Útěk do soukromých škol mohou uskutečnit pouze movití, což sociální rozdíly ještě zvýší. Není to tedy řešení, tím je snaha o co nejlepší vzdělání pro všechny.
ON
Věřím, že jse schopný dohledat si sám informace a velkou část jich přijmout...přesto se asi shodneme, že při spolupráci například s odborníkem v oboru by to šlo rychleji...ale to jsem nechtěl říct...tomu samostudiu předcházel veliký vývoj od školky, během základyk jste se naučil nekonečné spoustě věcí (více či méně užitečných), které vás dovedly k tomu, že jste schopen se sám naučit relativně specifické věci. Mnoho dalších dětí tyhle schopnosti nemá, neměli třeba tak šikovné učitele jako jste měl vy, kteří vás naučili učit se avyužívat k tomu celý svůj potenciál.
Jakej pokus-omyl? To je problém, si v jakémkoli oboru, koupit patřičnou (VŠ) učebnici, jít do knihovny, vyplenit antikvariát? Sám jsem to tak na střední dělal, ono prostě stačí mít zájem. Když nemáte puštěnej "přijímač", tak vám žádná škola, ani učitel nepomůžou se něco naučit.
Po 10 letech v praxi jsem si "jen tak pro jistotu" doplnil oficiální vzdělání a zpětně si říkám, kde jsem mohl být, kdybych byl tou školou začal. Prostě učení metodou pokus-omyl je efektivitou někde úplně jinde než výklad, který má hlavu a patu a zasazuje věci do patřičného kontextu. Největší přínos školy vidím v uceleném seznámení se s většinou používaných odborných termínů a teorií, která za nimi stojí. Ony ty termíny jsou totiž vzájemně provázané a tak pokud člověk nemá štěstí, aby to při samostudiu potkával ve správném pořadí, mnohem obtížněji/déle se do toho proniká.
"co skutečně umím" ... naskýtá se otázka, jakým způsobem jste se to, co umíte, naučil - bylo to úplně beze školy? Jistě, leccos zvládnete i jako autodidakt, ovšem obávám, že nikoliv skutečně náročné oblasti. Pokud nejste skutečně geniální, stálo by Vás samostatné studium enormní úsilí - vždycky se učí lépe, když Vám někdo objasní podstatu a máte možnost konzultovat. No už jenom kontakt se spolužáky či spolustudenty je užitečný, brainstorming se tomu moderně říká. Co se elektronické výuky týče, jsem mimořádně skeptický. Jak smrdí hořící síra žádná prezentace nevysvětlí ;-).
Doufám, že se znovu nestanu obětí cenzury jako na zdejším blogu Jiřího Vojáčka, který nejenže mé komentáře smazal, ale on si je redakčně "upravil", aby odpovídaly jeho představám, což něco svědčí o jeho charakteru... .
Ale nedá mi to (byť jen velmi stručně po mých zkušenostech) se nevyjádřit k náhlé ochotě nejrůznějších lídí dávat odkazy na tuto firmu do svých článků.
SCIO je totiž ukázkovým příkladem státem posvěceného nemorálního monopolu, který vydělává na zoufalství studentů. Firma, která inkasuje desítky až stovky milionů od státních škol (jako zázrakem... obsadila během 3 let většinu zakázek státních škol), aby pak zcela bezskrupolózně inkasovala až 10.000 od jednoho studenta, za to, že mu výsledky přijímaček "ukáže" tedy ho takzvaně na přijímací řízení "připraví".
Pokud je systém vysokého školství nastaven tak, že se na vysokou školu kromě top 10-20% opravdu inteligentních lidí dostanou pouze ti co si zaplatí tzv "přípravu" nemá moc smysl se dále o kvalitě škol/studenstva bavit.
Každému kdo si myslí, že jen brblám, doporučuju si někde sehnat ostré otázky z minulého roku, aby se přesvědčil, že by je bez zaplacené "přípravy" jen horko těžko zodpověděl. Aneb víte např. z fleku v kterém bytě se stýkal Havel s disidentem Patočkou?
Ostatní aktivity této společnosti jako snaha věkově omezovat prodej videoher na našem trhu z titulu samozvaného šerifa jsou jen další nahnilou třešničkou.
Zrovna v IT výrok "Vzdělání má budoucnost, škola ne" platí na 100% - nikoho nikdy nezajímalo co mám za školu, ale co skutečně umím. Jinak osobně si myslím, že by školy měly nechat všeobecný základ pro všechny podle hlavního zaměření školy a zbytek látky profilovat individuálně pro každého studenta v poměru podle toho, o co se zajímá a k čemu má vlohy. Prostě změnit model z produkování všeumělů na produkování specialistů, elektronická výuka k tomu nabízí ideální prostředí. I když to je asi trochu naivní představa.
Dobrý den.
"Proveďte žáky informační potopou, nastavte správně množství poskytovaných informací, vyberte je a předejte."
To nejsou špatné rady, jsou v dnešní době nedostatečné. V základních a středních školách nejde pouze o informace a jejich předávání. Důležitý je nácvik dovedností, osvojování kompetencí. Úlohou škol je také výchovná složka edukace a rozšiřující se nůžky sociálního vyloučení nutí školy přebírat stále větší zodpovědnost i za výchovu dětí, která dříve ležela na rodině. Jenže tam, kde rodina nefunguje...Není to bohužel tak jednoduché.
Největší riziko škol spočívá v tom, že současné školy se stávají pro děti a některé rodiče málo relevantní. Neučí to, co by od nich očekávali a co si myslí, že jim pro život bude potřebné. Řeší to buď zakládáním soukromých škol (systémově velmi špatné řešení) nebo útěkem do domácího vzdělávání.
ON
Ze většiny úvah o elektronickém vzdělávání se vytrácí jeho biologická podstata. Pro většinu savců (zejména smečkových, do kterých patří i člověk) je základním způsobem učení napodobování dospělých jedinců. Takže hlavně kvalitní rodina, kvalitní učitel jsou pro děti zásadní a v pozdějším věku si s tříděním informačního balastu poradí lépe. Jako "vize" je to pěkné, realizace pokulhává.
"Žádný skutečný problém nemá řešení" (???)