Nevidím jediný důvod, proč by státní školy nemohly fungovat dobře ve všech Vámi uváděných věcech (zvlášť když ve Švédsku to jde). A přijde mi to mnohem lepší, než když by se rodič musel kvůli výběru školy stěhovat - jednak stěhování znamená finanční zátěž (čili možnost stipendia je pro děti z chudších rodin podmínkou nutnou, ale nikoli postačující) a jednak se výběr školy může stát už se dvěma dětmi neřešitelným oříškem.
Soukromé školy nejsou jen pro bohaté. Existují školy s nízkým školným, případně existují různé dotační programy, pokud má škola rozumné sponzory. Jen je těžší takové školy najít, ale pokud mají rodiče zájem, lze to zvládnout (sami jsme takovou školu našli a není jediná svého druhu, takže vím, o čem mluvím).
A naprosto nesouhlasím s tím, že vzdělání má zajistit stát. To je nesmysl. Stát nemá motivaci k tomu, aby zajistl vysokou vzdělanost. Postačuje mu základní gramotnost, ale už nepotřebuje samostatné a kritické uvažování. Stát má pouze nastavit minimální požadavky pro požadované vzdělání a důsledně dbát na to, aby byly dodržovány (přezkušeování, kontroly škol apod.). Může také zakázat věci, které ve školách být nesmějí (výchova k náboženské či rasové nesnášenlivosti apod.), ale pak už nemá lidem co mluvit do toho, jaké znalosti a jaké názory svým vlastním dětem předají. Je to jako by mi stát diktoval, co mám dětem doma říkat a jak je vychovávat. To jsem už zažil a pěkně děkuju, nechci to dopřát svým dětem.
Pokud mám zájem, aby bylo mé dítě vzděláváno v širším rozsahu, aby mělo třeba větší znalosti z přírodních věd, je mým nezcizitelným právem mu to poskytnout. Státní vzdělání tohle už z principu těžko bude poskytovat, protože je svázáno různými standardy, které se jednak velmi pomalu mění, jednak jsou nastavovány pro co nejširší skupinu (ergo jsou nízké, protože v té skupině nutně musí být velké procento méně nadaných).
Další věcí je to, že státní školy se neumějí věnovat dětem se specifickými potřebami - různé poruchy učení (dysgrafie, dyslexie, dyskalkulie apod.), handicapovaní (neslyšící, nevidomí, tělesně postižení), cizinci, hyperaktivní děti. Přitom mnohdy se jedná o děti chytré i nadané, ale nemohou v klasické škole "prodat" to, co umí - např. dysgrafik může být vynikající v přírodopisu či dějepisu, ale není schopen si zapsat diktované, není schopen dobře napsat písemku atd.
Jinak je pochopitelné, že bude vždy existovat rozdíl ve vzdělání, ale není to a priori problém peněžní, ale především osobní - co jsou sami rodiče ochotni věnovat vzdělání svých dětí. Dobré základní vzdělání není nijak drahé, je však časově náročné - rodič musí věnovat velké usílí hledání dobré školy, musí se sám starat a dítěti se trvale věnovat (škola nikdy nebude stačit, bez opory u rodičů na to nestačí). Mnohdy je potřeba dojíždět, což opět stojí čas (a opět ze své zkušenosti mohu říct, že každodenní dojíždění za dobrou školu stojí - do vybrané školy to máme hodinu cesty, ale odměnou je nadšení dětí a touha tam být i častěji než jen od pondělí do pátku). Někdy je řešením právě domácí škola, která dítěti vštípí základy a touhu se dál učit. První stupeň lze takto absolvovat doma (a znám i rodiče, kteří bydlí v malém městě a učí děti ve skupince, protože je to lepší než jakákoli škola v dosahu) a pak lze přejít na osmileté gymnázium.
Na už zmíněné škole, kterou jsme si vybrali, není ani většina příjmově nadprůměrná. Většina rodičů je klasická střední třída, někteří jsou na tom příjmově mnohem hůř, ale díky sponzorskému programu nemusejí platit školné a dítě tam zůstává. I díky těmto věcem tam nefunguje žádné elitářství a kupodivu ani šikana (což je ale také velká zásluha učitelů, kteří se dětem skutečně věnují a excesy aktivně s rodiči řeší). Ovšem podstatné je také to, že všichni rodiče bez výjimky spolupracují se školou, berou ji jako autoritu (a předávají to dětem) a tak ta škola může fungovat velmi dobře. Navíc díky tomu, že jde právě o soukromou školu, která není povinna přijmout každého, může dojít k tomu, že u rodičů, kteří budou školu podrážet, vypovědí smlouvu a dítě vyloučí. Co vím, tak se to stalo jen jednou a bylo to jedině k užitku, protože dítě opakovaně napadalo učitele i spolužáky, odmítalo spolupracovat, rodiče to neřešili, naopak začali zkoušet klasické triky "učitelka je blbá" a tak jim škola odmítla dát smlouvu na další rok. Velmi užitečný nástroj, protože v momentě, kdy škola musí bojovat s rodiči (a stačí bohatě jedni na třídu), tak jde kvalitní vzdělání do háje. A pokud ta škola nemá možnost takové dítě vyloučit, neexistuje dobré řešení. V podstatě jedině útěk ostatních jinam.
Nemám nic proti soukromým školám. Jen si tak nějak myslím, že vzdělávání je jedna z povinností, kterou by v případě základního vzdělávání měl zajišťovat primárně stát a to na vysoké úrovni (což se dnes neděje). Útěk do soukromých škol mohou uskutečnit pouze movití, což sociální rozdíly ještě zvýší. Není to tedy řešení, tím je snaha o co nejlepší vzdělání pro všechny.
ON
Dobrý den.
"Proveďte žáky informační potopou, nastavte správně množství poskytovaných informací, vyberte je a předejte."
To nejsou špatné rady, jsou v dnešní době nedostatečné. V základních a středních školách nejde pouze o informace a jejich předávání. Důležitý je nácvik dovedností, osvojování kompetencí. Úlohou škol je také výchovná složka edukace a rozšiřující se nůžky sociálního vyloučení nutí školy přebírat stále větší zodpovědnost i za výchovu dětí, která dříve ležela na rodině. Jenže tam, kde rodina nefunguje...Není to bohužel tak jednoduché.
Největší riziko škol spočívá v tom, že současné školy se stávají pro děti a některé rodiče málo relevantní. Neučí to, co by od nich očekávali a co si myslí, že jim pro život bude potřebné. Řeší to buď zakládáním soukromých škol (systémově velmi špatné řešení) nebo útěkem do domácího vzdělávání.
ON
ČLÁNKY DO MAILU