Zrovna v IT výrok "Vzdělání má budoucnost, škola ne" platí na 100% - nikoho nikdy nezajímalo co mám za školu, ale co skutečně umím. Jinak osobně si myslím, že by školy měly nechat všeobecný základ pro všechny podle hlavního zaměření školy a zbytek látky profilovat individuálně pro každého studenta v poměru podle toho, o co se zajímá a k čemu má vlohy. Prostě změnit model z produkování všeumělů na produkování specialistů, elektronická výuka k tomu nabízí ideální prostředí. I když to je asi trochu naivní představa.
"co skutečně umím" ... naskýtá se otázka, jakým způsobem jste se to, co umíte, naučil - bylo to úplně beze školy? Jistě, leccos zvládnete i jako autodidakt, ovšem obávám, že nikoliv skutečně náročné oblasti. Pokud nejste skutečně geniální, stálo by Vás samostatné studium enormní úsilí - vždycky se učí lépe, když Vám někdo objasní podstatu a máte možnost konzultovat. No už jenom kontakt se spolužáky či spolustudenty je užitečný, brainstorming se tomu moderně říká. Co se elektronické výuky týče, jsem mimořádně skeptický. Jak smrdí hořící síra žádná prezentace nevysvětlí ;-).
Po 10 letech v praxi jsem si "jen tak pro jistotu" doplnil oficiální vzdělání a zpětně si říkám, kde jsem mohl být, kdybych byl tou školou začal. Prostě učení metodou pokus-omyl je efektivitou někde úplně jinde než výklad, který má hlavu a patu a zasazuje věci do patřičného kontextu. Největší přínos školy vidím v uceleném seznámení se s většinou používaných odborných termínů a teorií, která za nimi stojí. Ony ty termíny jsou totiž vzájemně provázané a tak pokud člověk nemá štěstí, aby to při samostudiu potkával ve správném pořadí, mnohem obtížněji/déle se do toho proniká.
Jakej pokus-omyl? To je problém, si v jakémkoli oboru, koupit patřičnou (VŠ) učebnici, jít do knihovny, vyplenit antikvariát? Sám jsem to tak na střední dělal, ono prostě stačí mít zájem. Když nemáte puštěnej "přijímač", tak vám žádná škola, ani učitel nepomůžou se něco naučit.
Ano, je to problém. Ono totiž dost záleží na tom, jak je ta učebnice napsaná - a učebnice IT jsou často napsané tak, že předpokládají znalost algebry a/nebo diskrétní matematiky (což je pro středoškoláka španělská vesnice). Dalším předpokladem je dobrá obeznámenost s mnoha dalšími souvisejícími termíny (nejhorší jsou termíny, které mají v každém oboru trochu jiný význam - člověk pak může mít pocit, že termín zná, ale se zamýšleným významem se mine).
Ve škole je to jednodušší - dobrý vyučující vždy důležité termíny buď stručně připomene/zopakuje, nebo (pokud je studenti neznají) je v potřebné šíři vyloží (adekvátně kontextu, ve kterém jsou použity - což je další věc, která se při samostudiu těžko odhaduje, a studovat všechny termíny do hloubky dost/zbytečně zdržuje).
A ještě jeden detail: při samostudiu se často dostávám do situace, kdy mě zajímá nějaká stručně zmíněná podrobnost. Potřebuji odpověď na otázku, která je sice jednoduchá, ale jde hodně do hloubky - jenže takovou odpověď je velmi těžké někde dohledat. Zeptat se někoho, kdo se v dané věci vyzná, pak ušetří spoustu času.
"Ve škole je to jednodušší - dobrý vyučující vždy důležité termíny buď stručně připomene/zopakuje, nebo (pokud je studenti neznají) je v potřebné šíři vyloží "
Naivisto, zjevne ste na zadne VS nikdy nebyl. V dobre 50% plati, ze prednasejici opisuje na tabuli presne to, co je napsano ve scriptech a nerekne k tomu ani o slovo vic, nez je tamtez.
Tady se sluší poznamenat, že je obrovský rozdíl ve vzdělávání studenta a vzdělávání studenta, který řeší praktické problémy související s látkou (typicky pracoval nebo pracuje v oboru). Má za sebou obě varianty a třeba u některých dost nezáživných nebo specifických poznámek byl rozdíl v přínosu pro mne, jako pracujícího studenta, a mé spolužáky naprosto diametrální!
Je to prostě rozdíl v tom, jak je naladěn přijímač.
Já bych spíš řekl, že jsou prostě rozdíly mezi lidmi - studenty obecně. Jako dálkař jsem měl za spolužáky téměř výhradně kolegy z oboru a byly mezi námi stejně obrovské rozdíly :)
Spíš jsem na sobě pozoroval, že se mi od dob před-pracovních dost změnily zájmy. Na gymplu jsem si liboval v abstrakci a po deseti letech už mě věci, pro které v praxi nemám použití, více nebo méně nudily.
Věřím, že jse schopný dohledat si sám informace a velkou část jich přijmout...přesto se asi shodneme, že při spolupráci například s odborníkem v oboru by to šlo rychleji...ale to jsem nechtěl říct...tomu samostudiu předcházel veliký vývoj od školky, během základyk jste se naučil nekonečné spoustě věcí (více či méně užitečných), které vás dovedly k tomu, že jste schopen se sám naučit relativně specifické věci. Mnoho dalších dětí tyhle schopnosti nemá, neměli třeba tak šikovné učitele jako jste měl vy, kteří vás naučili učit se avyužívat k tomu celý svůj potenciál.
Asi by to šlo rychleji, ale je rychlost cílem? Není jím spíš hloubka a kvalita porozumnění a zvnitřnění poznatků?
To, že jsme se od školky a během základky naučili spoustu věcí je nepochybně pravda, ale zrovna tak bychom se je naučili i bez nich.
Pokud někdo nemá schopnost se něco naučit, tak ať to nedělá, nikdy v tom nebude dobrej. Ale, že by někdo neměl schopnost nenaučit se nic? To se mi nezdá...
A zrovna pro mě, ti , kteří mě kopli nějakým směrem vůbec nebyli povoláním učitelé. A kdyby se nenašli oni, tak bych potkal někoho jinýho. Oni haranti jsou prázdná houba, která chce do sebe něco nasát. Jde jen o to, co se vyskytne kolem.
Jistěže rychlost sama o sobě není cílem. Ale jde o efektivitu, snad každý si vzpomene, jak si s něčím dlouho lámal hlavu a řešení se objevilo, až když jej někdo "nakopl". Koneckonců proč máme školy? No proto, abychom se mohli svěřit do péče odborníků. Prostě takový outsourcing :-).
"Pokud někdo nemá schopnost se něco naučit, tak ať to nedělá, nikdy v tom nebude dobrej" - co třeba medici - také se mají učit sami ;-)?
ČLÁNKY DO MAILU