Je mi 35 a podobné "jeremiády" (zde ovšem poloviční se snahou o vyváženost) jsem během 7 let působení na FF a PdF MU (a několika středních školách) zažil mnohokrát. Je pravda, že četba pomáhá v rozvoji vyjadřovacích schopností ('včetně slovní zásoby), ale není to všelék.
Učitel češtiny na mé střední škole dokázal znechutit četbu 95% ročníku, a to z toho důvodu, že preferoval to nejhorší z tuzemského kozervativního kánonu (česká literatura 2. pol. 19. stol. včetně četných venkovských románů; žánrová četba klasiků sci-fi, detektivky či modernější autoři jako Dahl pro dospělé, Graves nebo Greene byla tabu), který bývá často vydáván za nezbytnost, ale je slovesná kultura opravdu tím jediným, co utváří kulturní a společenský přehled? Většina maturantů (čest těm nadaným z elitních gymnázií) zná jen pár jmen z "literatur v kostce" a podobných kompendií. A co dějiny výtvarného umění, filmu, hudby (nejen klasické, ale jazzu, rocku apod.), tance atd.? Je člověk, který se orientuje primárně vizuálně, menším vzdělancem?
Z hlediska pedagogického je holý nesmysl nutit číst 15 - 17leté studenty Danta, Dostojevského či Shakespeara. Ještě na to prostě intelektuálně nemají. Faktory jako hluboký zájem o sebevzdělávání, nadšení, iniciativa, zvídavost, otevřenost k poznávání apod. znalost kánonu nenahradí. Vzpomeňme na neblahý stav tzv. hudební výchovy (vystudovaní muzikologové jí často nemohou přijít na jméno) a jiné analogie.
Jak poznamenal Twain (překládám trošku volněji): Nikdy nedovolte škole, aby stála v cestě Vašemu vzdělávání. :-)