Vlákno názorů k článku Medián Petra Koubského: Povinná četba pro čtenáře Lupy a spřízněné duše od croco - Nevyvrací. V případě rozboru díla totiž není podstatné...

Nevyvrací. V případě rozboru díla totiž není podstatné právě tomu jednomu dílu perfektně rozumět (jako v případě toho Hamleta), ale naučit se postupům, jak literaturu chápat, i když si přečtu knížku, o které mně nikdo neřekl půl slova. A toho se dá docílit jedině tím, že těch děl člověk rozebere do podrobností (bude nucen rozebrat) více, od různých autorů, z různé doby, různých žánrů. Samozřejmě, že nejde v rámci například středoškolských hodin literatury rozebrat do detailu všechno, ale rozhodně se toho dá zvládnout více, než jednu knížku za rok. Třeba 5 knih ročně z povinné literatury, potom 20 knih, ze kterých byla k dispozici ukázka v rozsahu cca jedné kapitoly a k tomu třeba 20-30 úryvků nebo celých básní, jejichž přečtení zabralo 5 minut a byl potom čas na rozbor (to mluvím ze své zkušenosti). Je pravda, že úroveň výuky literatury byla na mojí škole možná vyšší, než je v současnosti v našem školství běžné.

My jsme v US rozebírali knihy tři, ze všech možných hledisek. Přišlo mi to mnohem přínosnější než český systém povinné četby, a to i u knih, které bych si o své vůli asi nepřečetl.

Kdyby to nenapsala žena (skutečně 1. česká spisovatelka v moderním smyslu slova), navíc s tak "pohnutým" osudem, tak by se to v české společnosti 19. století rozhodně takovým "bestsellerem" nestalo. Historický význam je nesporný, ale literárně to skutečně není terno.

Ten druhý tvůj odstavec vyvrací ten první. Kdyby se Babička rozebírala stejným způsobem, jako Hamlet v US, tak bychom to možná taky zvládli, ale myslet si, že budeme s to sami a bez odborného vedení promýšlet různé "vrstvy jazyka, témata, prolínání směrů ..." poté, co si tu knihu přečteme, je prostě nonsense.

Ono hodně záleží na školách a konkrétních lektorech a jejich výuce - dokážu si představit, že budeme probírat nějaké období a směr, ve kterém je mnoho desítek význačných děl a autorů a dostaneme za úkol přečíst libovolnou knihu z tohoto období, kterou nečetl nikdo jiný ze třídy a následně o ní před třídou poreferovat a diskutovat.

To, že o tom většina lidí není schopná říct více než tři věty ale neznamená, že to o ničem není. Přiznávám, že o tom taky moc říct neumím, ale na střední škole o tom naše profesorka literatury byla schopná mluvit hodně dlouho, od vrstev jazyka, témat, přes roviny prolínání realismu, biedermeieru a dalších směrů, po dílčí významy jednotlivých kapitol, odkazů, a to vždy v kontextu doby a života autorky. Sám z té knížky taky nejsem kdoví jak na větvi, ale že by byla o ničem bych si říct netroufal.

A k tomu americkému školství - pokud za celý rok rozeberou jednu jedinou Shakespearovu hru, tak je podle mě jejich úroveň (literárního, ale otázka je, zda i dalšího) vzdělání ubohá.

Povinnou četbu jsem nesnášel a nečetl jsem z principu nic z ní, resp. spoustu věcí jsem četl, ale před nebo poté co byly knihy povinné a prostě proto, že mě zaujaly z jiného důvodu a měl jsem na ně v tu chvíli náladu. A četl jsem hodně, několik knížek měsíčně určitě.

Naprosto nechápu, proč bych měl číst některé vybrané knihy, které nemají sebemenší děj, např. Babička - naprosto nudné vyprávění, když se někoho zeptáte, o čem je Babička, tak nedokáže říct víc než 3 věty.

Líbí se mi způsob vyučování "povinné četby" v US - tam třeba celý rok rozebírají jednu knihu (Hamlet ...), aby dokázali děti číst "mezi řádky".

Miluji knihy, které mají několik úrovní, např. Malý princ či Gulliverovy cesty - ty můžete číst jako malé dítě, dospívající i jako dospělý a pokaždé najdete něco jiného. Jenže chtít tyhle jiné rozměry hledat po dítěti, které to čte jako pohádku je prostě nesmysl.