Vlákno názorů k článku Medián Petra Koubského: Texty na jedno použití a proč se s nimi nepárat od Mareš - ...jak se může někdo chtít živit psaním, neovládá-li...
-
Mareš (neregistrovaný)
...jak se může někdo chtít živit psaním, neovládá-li jazyk? To je jako chtít se živit zatloukáním hřebíků a držet přitom kladivo za hlavici.
Víte, já nemám ani ponětí, co jsou vedlejší věty příčinné, účelové, podmínkové a přípustkové. Vyjmenovaná slova bych možná dohromady dal, ale slovesné vzory, čísla, způsoby, rody a vidy jdou kolem mě. Přesto dělám chyby málokdy a hrubky prakticky vůbec (pokud zrovna nejsou čtyři hodiny ráno). A proč tomu tak je? Protože mám načteno. :-)
Tady přece vůbec nejde o nějaké "párání se". Buď to umím, a pak mi jde samo od sebe - nebo to neumím, a pak to nedělám!
Jenže dneska se holt považuje za novináře každý, kdo prolezl novinářskou fakultou. A podle toho to vypadá. :-) -
S druhým odstavcem naprosto souhlasím. Kdo v dětství a mládí nepřečetl desetitisíce stran kvalitně zpracované literatury, ten je později značně znevýhodněn. Výše zmiňované dámy (Marie a Ivana) prostě musí automaticky přijít s ypsilonem; s/z, mně/mě, můj/svůj – to musí naskočit automaticky. Gramatickou chybu pak vidím v textu na první pohled.
Co všechno ovšem dneska proleze do tisku (a na monitory), to je děs. Do komentářů opravy nepíšu, ale oči bolí. -
Seti (neregistrovaný)
Souhlasím, jenom bych ještě doplnil myšlenku, jak dnes může někdo pochytit nějaký cit pro jazyk, když těžké gramatické chyby jsou naprosto všude, včetně dětských knih? Ze mne "grammar nazi" udělalo právě tohle - najít dnes kdekoliv text bez chyb (kromě diskusí) je téměř nemožné. A to už vůbec nezmiňuji takové špeky, jako "potencionální", "pětseti" (místo pěti sty), "pernamentní", "samozdřejmě", "by jsme" a další a další.