Vlákno názorů k článku Medián Petra Koubského: Texty na jedno použití a proč se s nimi nepárat od comodoro - To má být pointa? Z jakého důvodu? Je...

To má být pointa? Z jakého důvodu? Je to moc lehké (ví to každý a má to OP usvědčit z nedostatku jazykového citu) nebo moc těžké (neví to skoro nikdo a má ho to přimět hledat na webu, což nikdo v reálném životě dělat nebude)? Explicitní pravidla neznám, zkoušel bych to podle citu, asi jako ne, ne, ano, po prvním slově, byly to děti, byly to prodavačky.

P.S. Nejsem OP:-)

Pochopitelně, že nenapsal nic, když nezná větnou skladbu, sám se k tomu přiznal. Ale pořád dokola bude tvrdit, že k tomu, aby člověk psal spisovně, nic znát nepotřebuje, stačí psát, psát a psát (asi mu ty chyby při tom psaní bude opravovat pámbů :-D)

Protoze existuji tupci jako vr a spol, kteri bez toho nedokazou zit a musej to vnucovat vsem. A to aniz by byli schopni pochopit, ze ta kodifikovana pravidla jsou popisem stavu(respektive spis velmi nedokonalym pokusem o nej), nikoli predpisem.

Jsou to presne stejni tupci, kteri se na wikipedii do roztrhani tela dohaduji a nici ostanim jejich vyrvory jen proto, ze ve 100 let stary encyklopedii se prece pise museum a ne muzeum (za coz by pred temi 100 lety dostali za 5 a mozna jako bonus rakoskou pres ruce).

Tys právě nikdy neviděl tu gramatiku. Každá tvoje replika o tom svědčí víc a víc.

Že se píše "y" když "jsou to samé ženy"... taky, bez explictiní znalosti teorie a jazykového názvosloví. To že ta teorie a pravidla potom, abstrakcí konkrétního, vyvstanou, je jasné a měly by se učit.

Jde mi o to pořadí: nezačínat s jazykovědou tam kde nejprve stačí intuitivní chápání jazyka. Většinu gramatiky (nepsaného jazyka) se naučí děti před tím než začnou psát. Čtyřleté dítě vypráví, s vesměs správnými gramatickými tvary i u nově naučených slov.

Proč se tohle ve škole zabíjí geometrickými nákresy struktury věty a učením seznamů je mi záhadou.

Mno jeste sem nevidel barak, kterej by postavil zednika, ale vr zjevne jo.

Můžu hádat, co teď napíše? :D

Teď napíše, že kdyby nevěděl, jak to má být správně, tak to napíše jinak. A že u čárek je jedno, kde jsou a kde ne.
Zbytečná diskuse, asi...

Problém je, že lidi neumí ani tohle skloňování - ty slúňata, ty muži, ty ženy...

A jak budeš postupovat v případě věty třeba "Domy stavěli zedníci", když nebudeš umět rozpoznat podmět?

Bože...

"Strašně toužím dočkat se chvíle, kdy půjdu stejnou nocí s nějakou jinou ženou, kterou budu mít alespoň vzdáleně tak rád, jako teď tebe."
patří před jako teď tebe čárka a pokud ano, tak proč?

"Autobusem jsem dojel do Rokycan, tady jsem si koupil spacák a pokračoval taxíkem do Kladrub."
patří před a čárka a pokud ano, tak proč?

"Dnes jsem dojel do Rokycan, kde jsem si koupil spacák a zítra pojedu do Kladrub"
patří před a čárka a pokud ano, tak proč?

"Brr to je zima."
"Kolo udělalo bác!"
má být někde čárka a pokud ano, tak proč?

Pokud chcete příklady pro shodu podmětu s přísudkem, tak prosím:

"Jako kaskadéři skákaly děti po kluzkých balvanech." proč skákalY, když jsou tam ti kaskadéři?
"Jako běžci maratonu cítily se prodavačky" to samé

atd. atd. atd.

Boze ...

ti muzi delali
ty zeny praly
ta slunata ...

A nepotrebuju vubec tusit co je podmet a co prisudek

Zeptám se jednoduše: že jedna a jedna jsou dvě lze pochopit i bez znalosti algebry. Jak ale chcete někomu vysvětlit shodu podmětu s přísudkem, když nebude vědět, co je podmět a přísudek? Podle mě prostě nelze vysvětlit pravidla bez znalosti skladby vět.

V významnou částí toho o zde v diskusi píšete souhlasím.

Zejména děkuji za upozornění na to že pokud budou autoři považovaní za hodné čtení (kam p. Koubský pro určité publikum patří) plevelit Internet nespisovnými "texty na jedno použití", pak si čtenáři budou zbytečně fixovat nespisovné, a proto hůře srozumitelné, psaní.

Nicméně v jedné věci s Vámi a některými dalšími diskutéry opravdu souhlasit nemohu - a to je s významem větných rozborů a explicitní znalosti pravopisných pravidel. Stejně jako se učí počty bez znalosti algebry (vlastně ne, připomeňme si šílený pokus s výukou množinové teorie od snad prvního ročníku základní školy) tak by se správné psaní mělo učit bez podrobné výuky větných rozborů. Navíc, rozbor je něco jiného než syntéza. Já jsem osobně měl pro své sklony ke spíše analytickému a algoritmickému myšlení rozbory vždy dobře, ale čárky ve větách jsem psal vždycky odhadem.

Myslím že výuka psaní (a tím nemyslím jen gramatiku a pravopis, ale obecně schopnost se vyjadřovat - nejde přece o výuku nezávislých disciplín!) musí být zejména založena na kritickém čtení, a hojném procvičování.

Nejde o výuku a aplikaci vědeckého přístupu k jazyku, ale o přenos jen pozvolna se vyvíjející tradice (kterou jazykovědy popisují, nikoli definují).

Tento termín byl vymyšlen takovými, kteří si potřebovali nějak "omluvit" svou neschopnost psát pravopisně správně. Pravopis tu není pro srandu králíkům, je tu proto, aby umožnil pisateli jasně a srozumitelně formulovat své myšlenky, dává sdělení jasný význam. Pokud někdo slušně upozorní na chyby v článku, nebo třeba i v diskusním příspěvku, je na oplátku slušné poděkovat a chyby odstranit. Označením dotyčného jako "grammar nazi" v mých očích shodí nikoliv toho, kdo na chyby upozornil, ale toho, kdo jej označil tímto termínem.

V diskusi několikrát zaznělo, že člověk získává cit pro jazyk zejména čtením. S tím nelze, než souhlasit. Můžete mi, pane Koubský, vysvětlit, jak mají dnešní mladí získávat cit pro jazyk, když pravopisné chyby jsou všude? Já už jsem tak daleko, že místo toho, abych se plně věnoval významu čteného, tak podvědomě kontroluji pravopis. A to nejen na webu, ale i v knihách.

Podle mě je znalost gramatiky součástí vizitky každého člověka, stejně jako úroveň vyjadřování, základních znalostí, nebo oblékání. Jazyk používáme celý život, není to něco, co bychom se museli nadrtit kvůli známce a pak to již nikdy nepotřebovali. Ať chci nebo ne, úroveň psaného textu mi jasně dává najevo, jakým člověkem pisatel je, kam si ho mám zařadit. Je to automatický proces. Stejně tak si automaticky pomyslím o někom, že je čuně, pokud si na veřejnosti hlasitě říhne. A u novinářů to platí stonásobně, protože zejména oni určují budoucí vývoj jazyka ve společnosti.