Ona je to taky otázka čitelnosti. Špatně formulovaný text, stejně jako text s přelkepy a text s gramatickými chibami a text, se špatnými čárkami, se prostě hůř čtou. Pokud provedu jednoduchou ekonomickou úvahu (čas navíc strávený autorem na tom, aby to napsal dobře, krát cena času autora - versus čas navíc strávený čtenáři, aby to přečetli, krát cena času čtenářů krát počet čtenářů), pak si říkám, která z těchto možností je pravda:
a. Buď si autor myslí, že to prostě moc čtenářů číst nebude; "pro těch pět zoufalců, co to čtou, se nevyplatí to udělat napsat". V tom případě toto přání autorovi rád vyplním a číst to nebudu.
b. Nebo autor hraje "přesilovku", "můj [autorův] čas je mnohem důležitější než tvůj [čtenářův]". Tuhle hru hrát také nebudu. Jako čtenář říkám, že na světě je jen málo lidí, jejichž čas je opravdu důležitější, nežli ten můj; a bůhvíproč tito lidé většinou píší srozumitelně a bez chyb.
Můžu to zkusit říct ještě jinak: U některých textů má autor víc motivaci je napsat, nežli čtenář je číst. (Paušálně sem hodím veškerou novinařinu a veškeré internetové diskuse a fejsbooky.) U některých textů má čtenář víc motivaci je číst, nežli autor napsat. (Kromě TED prezentací mě napadají třeba vzdělávací texty ... a třeba i ty informace o TCP/IP stacku, co s nimi pan Koubský operuje.) Ekonomika těchto dvou situací je úplně jiná. Autorům přiznávám právo na hůře čitelný text v tom druhém případě, a i tak jen tehdy, pokud si jejich text (například tu učebnici)nějak "nekupuji".