Vlákno názorů k článku Medián Petra Koubského: Texty na jedno použití a proč se s nimi nepárat od Calime.CZ - Zjevně jste nepochopila, že já sama o práci...

Zjevně jste nepochopila, že já sama o práci korektora nestojím.
O mé vysněné práci nemáte ani tušení, proto prosím nesuďte, aniž byste cokoliv o člověku věděla. Dokonce ani to, zda mám načtenou literaturu, či ne.
To, že jsem se rozhořčila nad Vaším značně omezeným názorem a nedbala jsem na stylistickou vyváženost a dokonalost jazyka, snad není přečin proti cti. Na rozdíl od jiných, já za vyjádření svého názoru písemnou formou plat nedostávám. Vaše odpovědi také neodpovídají jazykové vytříbenosti, tudíž si nemáme co vyčítat.

O neustálou kritiku a nezbytné napravování okolí tady nešlo.

V podstatě - dokud jste to nepřekroutila - bylo cílem vyjádřit svůj názor na to, do jaké míry mohou být veřejné texty hovorové, bez korektur atd. Zároveň jsem se snažila vysvětlit, proč tento názor zastávám.
Ano, stále si myslím, že je potřeba takovým textům věnovat pozornost, přestože jsou jen "konzumním zbožím", a také si myslím, že není důvod nepřijímat na to vysokoškolské studenty / absolventy z oboru lingvistiky, kteří by se případně na tom "na čem přece nikomu nezáleží" mohli lépe zaučit, jak pracovat s textem.

Vaše odpověď působila, že to je ta poslední věc, kterou byste trpěla, protože Vy máte špatné zkušenosti s kdovíkým. To vám neberu, ale také nemíním přijmout názor, že kvůli tomu je nutné odsoudit všechny. Stejně jako po tom, co jsem četla Vaše reakce, nemíním odsuzovat všechny pracovníky redakcí ani já, přestože by to také bylo nejsnazší řešení.

Zbytek, co jste z toho vyčetla, byl jen Váš mylný dojem.
To se může při komunikaci stát. Omlouvám se, že jsem byla tak rozohněná, ale ani Vaše odpovědi nesvědčily o opaku.
Doufám, že si toto přečtete a také uznáte, že došlo k nedorozumění.

Vážená slečno, problém je hlavně v tom, že nejen, že neumíte psát správně česky, Vy neumíte ani číst!
Nikde a nikdy jsem nepsala, že nezaměstnávám korektory. Každá dobře fungující redakce má ovšem i pozice, o kterých Vás - zřejmě pro jistotu - na škole neinformovali. Například stylistického korektora. Ten je placený za to, aby příspěvky neobsahovaly hrubé stylistické chyby. Ani on však nemůže a ani nesmí příspěvky přepisovat a měnit tak, aby autorova osobnost nebyla znát.
Nepříjemná skutečnost, že ano?
A pokud jde o zvládání jazyka zbývajících 10 milionů lidí v tomto státě: jazyk se učí používáním, opakováním a neustálým správným používáním. Ne naučením se nějakých - byť dobře míněných - pouček. Ve vašem textu nejsou ani dva odstavce stylisticky stejné, jsou zde mnohé hrubé chyby proti logické výstavbě věty a text je jen velmi obtížně čitelný. To je důsledek toho, o čem je celá tato debata. Vsadím se, že jste nikdy nečetla Nerudu, a ani Monyovou - tedy nikoho z těch, kdo jazyk skutečně používali.
Jedné téma, prolínající se Vaším příspěvkem, je "Dejte mi práci - takovou, jakou já chci a chci a chci!" To, že Vámi vysněná práce představuje nikoliv neustálou kritiku a "nezbytné napravování" okolí, ale tvrdou dřinu a doživotní učení se, zřejmě zjistíte až v reálném životě, který jste zatím viděla jen hodně z dálky.
Přeji Vám do budoucna hodně úspěchů a získání rozhledu, který teď zjevně nemáte.

Obávám se, že jste mnohé nepochopila.

Jazyk není stav, jazyk je systém. Jazyk se mění, neustále. Dnes a denně vznikají nová "možná" slova, některá se dokonce už teď rozšiřují mezi lidmi, díky internetu "nadzvukovou" rychlostí. Ústavy, které se tímto zabývají, tedy nejsou umělé a příživnické, nýbrž se snaží všechny tyto změny pochytit a dát z nich dohromady novou kodifikaci (po určité době; i když teď uznávám, že "zaspali" - ideální stav je mít novou kodifikaci co deset let).

Jestliže tohle nechápete, což vám nemohu mít za zlé, protože tohle se na žádné běžné a jiné než lingvisticky zaměřené škole nedozvíte, ani poté, co Vám to zde vysvětluji, asi je třeba nad Vámi i Vaší redakcí zlomit hůl.

To, co vy můžete dnes považovat za napsané bez chyb, naopak může být chyb plné právě proto, že jste se mohla učit jinou kodifikaci, nebo nejste ve styku s lidmi, co připravují novou.

Navíc, když čtete články, které jsou plné chyb, jak si můžete být jistá, že opravdu píšete správně a že jste nepochytila nějaký nešvar proti kodifikaci? Nezníte mi jako člověk, který by den co den otevíral příručky, znal souvislosti mezi různými jevy a řídil se jimi, zníte spíš, že na takové věci coby autor a redaktor nemáte zdaleka čas.

Studuji mimo jiné i nový obor, který se zabývá počítačovou lingvistikou. To zahrnuje komunikaci i na internetu, co nejefektivnější zpracování co největšího množství dat (třeba za účelem vytvoření podkladů pro novou kodifikaci) a jiné.

Dělat korektora pro někoho, kdo není schopen ani po dlouhém vysvětlování přijmout, co je kodifikace a proč ji potřebujeme, bych rovněž razantně odmítla.

Navíc mi připadá, že na rozdíl od vás, poskytuji ve svých reakcích mnohem více podnětných a důležitých informací, než ve kterémkoliv svém příspěvku Vy.

Odmítáte zaměstnávat korektory, odmítejte. Já odmítám o něčem informovat lidi, kteří sami nadutě trvají na tom, že korektoři jsou, jak jste sama napsala: "škodná", a to jen proto, že nemají a nechtějí mít přehled o tom, jak jejich práce doopravdy funguje. Natož s člověkem, který znevažuje činnost Akademie věd a jejích ústavů.

Jistě, cena za korekturu je směšná. O to víc je otřesné, že se na ni nedbá a šetří se na ní. Člověk, co by se chtěl korekturou živit, by musel opravovat spoustu textu. Proto by jich ve své podstatě ani nemuselo být tolik - a proto by střední školy, které by vyučovaly čistě korektory, byly zbytečné. Problém je, že v některých oblastech nejsou skoro žádní.

Protože precizně pracujícího korektora, jak si ho představujete vy, byste měla hledat se strojem času, někdy v roce 1989, kdy platila stará kodifikace, konzervovaná dostatečně dlouho na to, aby jí hovořilo několik generací. A to je "nebetyčný" rozdíl.

Věřím, že kdyby byly texty autorů článků podle kodifikované normy, čtenáři by si i rádi připlatili, to jen Vy žijete v mylné představě, že si lidé kvality cenit nedokážou. Zvláště ve chvíli, kdyby se dalo takovým čtením zafixovat kodifikaci třeba kvůli písemkám ve škole, pro příští psaní nějakého dopisu nebo důležitého dokumentu, či hloupého letáčku, kterým chcete zaujmout potenciální zaměstnance z řad studentů a tvrdíte jim, že "korektory nepotřebujete, to je přece zbytečnost" (ano, stalo se; letáček od té sebejisté paní měl několik hrubek).

Jenže to prostě nejde. Podle Vás. Takže prosím tuhle debatu uzavřeme s tím, že vy korektory shánět nikdy nebudete, protože je pro Vás lepší zůstat uzamčená ve své slonovinové věži a věřit si, že zvládáte držet krok s 10 miliony mluvčími bez většího vhledu, a já půjdu dělat něco užitečnějšího, třeba vyvíjet dílčí programy, které umožní lidem lépe komunikovat.

Děkuji za pozornost a přeji příjemně strávený večer.

Obávám se, že jste mnohé nepochopila.

Jazyk není stav, jazyk je systém. Jazyk se mění, neustále. Dnes a denně vznikají nová "možná" slova, některá se dokonce už teď rozšiřují mezi lidmi, díky internetu "nadzvukovou" rychlostí. Ústavy, které se tímto zabývají, tedy nejsou umělé a příživnické, nýbrž se snaží všechny tyto změny pochytit a dát z nich dohromady novou kodifikaci (po určité době; i když teď uznávám, že "zaspali" - ideální stav je mít novou kodifikaci co deset let).

Jestliže tohle nechápete, což vám nemohu mít za zlé, protože tohle se na žádné běžné a jiné než lingvisticky zaměřené škole nedozvíte, ani poté, co Vám to zde vysvětluji, asi je třeba nad Vámi i Vaší redakcí zlomit hůl.

To, co vy můžete dnes považovat za napsané bez chyb, naopak může být chyb plné právě proto, že jste se mohla učit jinou kodifikaci, nebo nejste ve styku s lidmi, co připravují novou.

Navíc, když čtete články, které jsou plné chyb, jak si můžete být jistá, že opravdu píšete správně a že jste nepochytila nějaký nešvar proti kodifikaci? Nezníte mi jako člověk, který by den co den otevíral příručky, znal souvislosti mezi různými jevy a řídil se jimi, zníte spíš, že na takové věci coby autor a redaktor nemáte zdaleka čas.

Studuji mimo jiné i nový obor, který se zabývá počítačovou lingvistikou. To zahrnuje komunikaci i na internetu, co nejefektivnější zpracování co největšího množství dat (třeba za účelem vytvoření podkladů pro novou kodifikaci) a jiné.

Dělat korektora pro někoho, kdo není schopen ani po dlouhém vysvětlování přijmout, co je kodifikace a proč ji potřebujeme, bych rovněž razantně odmítla.

Navíc mi připadá, že na rozdíl od vás, poskytuji ve svých reakcích mnohem více podnětných a důležitých informací, než ve kterémkoliv svém příspěvku Vy.

Odmítáte zaměstnávat korektory, odmítejte. Já odmítám o něčem informovat lidi, kteří sami nadutě trvají na tom, že korektoři jsou, jak jste sama napsala: "škodná", a to jen proto, že nemají a nechtějí mít přehled o tom, jak jejich práce doopravdy funguje. Natož s člověkem, který znevažuje činnost Akademie věd a jejích ústavů.

Jistě, cena za korekturu je směšná. O to víc je otřesné, že se na ni nedbá a šetří se na ní. Člověk, co by se chtěl korekturou živit, by musel opravovat spoustu textu. Proto by jich ve své podstatě ani nemuselo být tolik - a proto by střední školy, které by vyučovaly čistě korektory, byly zbytečné. Problém je, že v některých oblastech nejsou skoro žádní.

Protože precizně pracujícího korektora, jak si ho představujete vy, byste měla hledat se strojem času, někdy v roce 1989, kdy platila stará kodifikace, konzervovaná dostatečně dlouho na to, aby jí hovořilo několik generací. A to je "nebetyčný" rozdíl.

Věřím, že kdyby byly texty autorů článků podle kodifikované normy, čtenáři by si i rádi připlatili, to jen Vy žijete v mylné představě, že si lidé kvality cenit nedokážou. Zvláště ve chvíli, kdyby se dalo takovým čtením zafixovat kodifikaci třeba kvůli písemkám ve škole, pro příští psaní nějakého dopisu nebo důležitého dokumentu, či hloupého letáčku, kterým chcete zaujmout potenciální zaměstnance z řad studentů a tvrdíte jim, že "korektory nepotřebujete, to je přece zbytečnost" (ano, stalo se; letáček od té sebejisté paní měl několik hrubek).

Jenže to prostě nejde. Podle Vás. Takže prosím tuhle debatu uzavřeme s tím, že vy korektory shánět nikdy nebudete, protože je pro Vás lepší zůstat uzamčená ve své slonovinové věži a věřit si, že zvládáte držet krok s 10 miliony mluvčími bez většího vhledu, a já půjdu dělat něco užitečnějšího, třeba vyvíjet dílčí programy, které umožní lidem lépe komunikovat.

Děkuji za pozornost a přeji příjemně strávený večer.

Nejsem si tak úplně jistá, že texty známých českých autorů, které vydáváme jako nosné téma, jsou brakem - asi jsou, ale pouze právě pro ty namyšlené, o kterých píšete. Profil naší redakce ovšem nemůžete znát, takže to Vám nemohu mít za zlé.
A myslím si, že ti, kdo jsou přesvědčeni, že právě jen jejich podoba jazyka je ta nejsprávnější, mohou klidně ze země odejít a živit se za hranicemi českou lingvistikou. Určitě na ně všichni čekají a hodlají jim platit neuvěřitelné peníze. Ohánět se penězi v situaci, kdy povolání korektora nikdy nepatřilo k nejlépe placeným, je nejlepším důkazem neznalosti praktických aspektů oboru, i když jej zřejmě velmi úspěšně a pilně studujete.
Nerozumíme si v tom, že nikdy a nikdo tady nepsal, že se nemá psát spisovně. Nezaznělo to v žádném z příspěvků.
Snažím se Vám jen vysvětlit, že mezi spisovnou češtinou a tou Vaší, "jedině správnou kodifikovanou" je nebetyčný rozdíl. Jedna je pro lidi, druhá pro vědce.
Nářečí je něco úplně jiného a taháte ho sem zbytečně. I když působím v Praze, tak sama běžně mluvím "po slovácku" a také byste mi nerozuměla,kdybych napsala "po našem". Přesněji - Vy byste mi asi rozuměla, protože znalosti zřejmě máte (pokud ovšem nejste z moravsko-polského pomezí). Nerozuměl by nikdo další, kdo není z našeho kraje.
Prostě jazyk jako takový má svoji živou podobu - to jste pochopila správně - ale není to ta podoba, kterou propagují lidé z uměle vytvořených ústavů. Tyto ústavy zavádějí nová a nová pravidla jen proto, aby obhájily svou existenci. A je nebetyčný rozdíl jazyk studovat a jazyk umět používat.
Jiným slovy: nejde o to ušetřit, jak se mylně domníváte, jde o to neždímat z kapes čtenářů peníze zbytečně. A tím, že vytvořím problém tam, kde nikdy nebyl, nic jiného nedělám.
Precizně pracující korektor - opakuji znovu - je pro redakci požehnáním.
Korektor, neschopný smířit se s tím, že píše autor a ne on, že obsah vytváří redaktoři v souladu s edičním plánem a ten chystá redakční rada a nikoliv korektor - je škodná. Bohužel v poslední době opravdu převažuje ta druhá sorta, neschopná smířit se s tím, že nemá postavení nejdůležitějšího člověka na světě. A výsledkem je, že pokud si nechci nechat zbytečně mluvit do své práce někým, kdo ji nedělá jako profesionál (bez ohledu na absolvované předměty), raději se spolehnu, že píšu bez chyb.
Napíšu to ještě jinak: když vydám dlouhý text, ve kterém budou chyby, a někdo mi ho opraví a pošle zkorigovaný, budu přemýšlet, že ho zaměstnám. Pokud mi ale pod text napíše, že je "hrozný a se spoustou chyb" a své tvrzení nijak nedoloží, nebo mi dokonce pošle úplně přestylizovaný text, který s původním nemá nic společného, pomyslím si něco o nadutém hlupákovi a značně to zvýší moji nechuť s podobnou sortou lidí pracovat.

Neexistuje jeden "rádobysprávný jazyk", jak sama píšete, ale mnoho forem jazyka pro různé příležitosti.

Jedna z prvních věcí, které se při studiu lingvistiky dozvíte, jsou roviny jazyka. Existuje kodifikovaný jazyk, hovorový, nářečí, argot apod. To vše pod jazyk spadá, ať se nám to líbí nebo ne. Jazyk je spjatý se společenstvím svých mluvčích. Jestliže se přestane používat při běžné komunikaci, umírá. Když má štěstí, je v některé své formě zakonzervován (např. záznamy o své poslední kodifikaci), v opačném případě je tato "smrt" úplná.

Dnešní čeština má několik problémů. Starou kodifikaci a velmi špatně zmapovatelné množství nových slov - neologismů (ať už jde o přejímky, kalky, částečně počeštěná slova atd.)

Proč má kodifikace takový význam?

Opakuji se, ale nejspíš to bude nutné - protože toho, co můžeme stále označovat za češtinu, je moc. Když vám sem napíšu: "Jo žeh mjała babuťa a on śe mi rozleťoł po place, žeh go nemogła chyťit, tum svině," neporozumíte mi. Je to stále živé nářečí z polsko-českých hranic ve Slezsku. Lidé zde chápou význam kodifikace, protože jim užívání spisovného jazyka, nebo spisovnější podoby jazyka, pomáhá dorozumět se s lidmi, kteří se sem svého času stěhovali z různých koutů republiky. Podobných nářečí by bylo více. Tohle je konkrétně specifické i tím, že používá jiné pádové koncovky, má přízvuk na předposlední slabice, samozřejmě má pouze krátkou kvantitu, je melodičtější než čeština (ne že by silně záviselo na intonaci, ale přikládá jí větší význam) a je roztříštěné do velkého množství nezmapovaných variant.

Vezměme si třeba moderní výraz "bo", jako zkráceninu slova "nebo", které se používá v hovorové mluvě v oblasti Čech. Napište to do novin, Ostrava a okolí vás ukamenuje, protože pro ně je "bo" jednoduše "protože" a už několik staletí, ne pět, deset let.

Proto je důležité, aby média, která mají a chtějí informovat, uměla s jazykem pracovat. Po redaktorech se to nechce. Jen po těch textech, které se hrnou ven.

Ano, jazyk si nachází cestu, ale co uděláte, když se změní kodifikace a to jinak, než jak užíváte jazyk právě vy? Co když lidé budou ve skutečnosti mluvit jinak? Přizpůsobíte se, nebo budete nadále trvat na tvarech, které neodpovídají obecnému povědomí o jazyce?

Kodifikace je domluvený jazyk, který se užívá na veřejnosti. Měla by odpovídat tvarům srozumitelným všem.

Pravou podstatou tohoto článku je, zda můžeme považovat "články na jedno použití" ekvivalentní, rovné "běžné neveřejné" komunikaci, tedy po nich nebudeme chtít, aby byly napsány srozumitelně pro všechny, nebo naopak jej za veřejné považovat chceme, a tudíž žádáme, aby byly napsány tak, aby jim všichni občané naší republiky, kteří kdy vstoupili do školy, porozumět dokázali.

V jazyce nic není chyba, jak se obecně chápe. Jazyk jako takový je velmi flexibilní. Dokonce není chyba myslet si, že kodifikace je závazná i pro běžnou komunikaci. Jde o styl, sloh, chcete-li. I žurnalistický styl má také svá specifika, ale v poslední době si je vytváří nekonzistentně a evidentně proti vůli ostatních mluvčích. Chtějí-li lidé, aby doposud veřejná média stále udržovala svou úroveň veřejných médií, pak by se jim mělo vyhovět.

Střední škola by samozřejmě pro tyto účely existovat mohla, ale pochybuji, že by se setkala s úspěchem, poněvadž prozatím by pro její absolventy stále nebylo uplatnění a nakonec by to mohlo také dopadnout tak, že bychom své malé specialisty na jednu rovinu jazyka mohli vyvážet. Ostatně o lingvisty, kteří v ideálním případě umí mnohem víc, než co by osmnáctiletý maturant zvládl vstřebat, zájem v oblasti korektury také není.

Na vysokých školách se samozřejmě učíme korektury od lidí z praxe. K samotnému předmětu "Korektura I" a "Korektura II" se na mé univerzitě student dostane až po absolvování čtyř jiných kurzů (jeden je o stylistice odborných textů, dalším je editorská práce, pak kodifikace I a II). Mimo to máme jako další předmět Redakční práci a také Žurnalistické žánry pro bohemisty. Zájemcům se nebrání dokonce ani zapsat si předměty přímo z žurnalistiky a mediálních komunikací (např. Redakční systémy) apod.

Problém tedy není v tom, že žurnalisté píšou pro lidi a absolventi lingvistiky, které si někdo najme jako korektory, jim to kazí, nýbrž v tom, že autoři článků kolikrát zapomínají, že píšou pro všechny lidi, ne jen pro svou rodinu a blízké okolí, které přece pochopí, co měli na mysli.

Když chcete vědět, koho pro své korektury zaměstnáváte, zeptejte se, nebo požadujte výpis absolvovaných kurzů. Nebo prostě věnujte trochu svého času a pobavte se s ním. Studentů češtiny je dost, nevyhoví jeden, zvládne to další. Sice jich není tolik, co studentů žurnalistiky, ale pořád se jim dá naznačit, že jsou nahraditelní. Jenže když se jim nedá šance, budou namyšlení do konce svého života, budou rýpat do vašich nezkorigovaných textů, zlostně mávat svým diplomem a ptát se v McDonaldu, jestli s tatarkou, s kečupem, nebo s jinou omáčkou na hranolky, dokud se nenaštvou, nevezmou si své věci, a ačkoliv jejich studium bylo bezplatné, protože se očekávalo, že své vzdělání zemi splatí prací, kvůli nedostatku příležitostí odejdou klidně i ze země.

Vzhledem k převládajícímu názoru některých redaktorů, že není nutné v textech pro veřejnost psát kodifikovanou češtinou, nejde ani předpokládat, že by někdy vznikla snaha tyto absolventy zaměstnat právě na pozicích, na které jsou připravováni. Jak je jasné i z Vašich reakcí, proklamovaná snaha o úsporu za každou cenu bez ohledu na kvalitu výsledku (v tomhle případě článku nebo knihy) je mnohem spíše prostředkem jak obhájit fakt, že se publikují značně nekvalitní materiály.

Myslím, že Váš druhý příspěvek hodně věcí osvětluje. Šroubované věty "rádobysprávného" jazyka v něm zaberou dost času, má-li jim člověk porozumět. O interpunkci bych se také mohla dohadovat - a to poměrně dlouhou dobu.
Problém je v tom, že čeština je krásný a libozvučný jazyk sám o sobě, a pokud ho člověk opravdu ovládá, nemusí vymýšlet žádná umělá vylepšení nebo speciální větné konstrukce, mnohdy snižující čtivost textu.
A o tom, který text má hlavu a patu také nerozhodují korektoři. Na to jsou v redakci úplně jiní lidé. Cílem práce korektora má být text bez chyb, ne přepis do čehosi divného. Píšeme - bohužel - ještě stále pro lidi, ne pro skupinku vyvolených.
Vzpomeňte si na obrozeneckou "čistonosoplenu" a bude Vám jasné, co tím míním. I v případě obrozenců byly inovace myšleny dobře, dokonce s úmyslem jazyk zachránit. Jazyk sám si ale našel mnohem přímější cestu a musím říct, že k mé velké úlevě.
To je celé - možná by pomohlo, kdyby na korektorské práce byla i jenom střední škola, ale lidé se tam učili podstatu a učili je odborníci z praxe. Ne teoretici, kteří hlavně zoufale zdůvodňují, proč a na co musí mít svůj zvláštní obor. Pokud to tedy zvláštní obor je.

Nemám sice zkušenosti s placenou redakcí, ale tři roky jsem vedla fan-překladatelský tým. Korektury byly samozřejmostí, která sice zabrala hodně času (chyby se s překladatelem konzultovaly a on si z návrhů vybíral, co je podle něj nejpřesnější), ale vedly k zlepšení vyjadřovacích schopností našich překladatelů.

Problém samozřejmě nastává v situaci, kdy korektor nemá na výběr a musí chybu nějak opravit. V tu chvíli se od něj občas očekává spása světa, přitom stačí mít na autora článku kontakt, nebo mu dát několik z jazykového hlediska akceptovatelných návrhů odstíněných jen možnými významy.

Kodifikovaná podoba jazyka se "nečte" také zejména proto, že se opomíjí jí psát. Navíc zpravidla, kdo dělal korekturu, ví, že spousta "pěkných, čtivých" textů nemá hlavu ani patu.

Ptám se tedy, kde je problém? Do jaké míry je korektor obeznámen s tím, pro jakou cílovou skupinu je text zaměřen? Jestliže tohle není schopen zohlednit, pak korekturu dělat nemá. Kodifikace zpravidla umožňuje více vyjádření téhož - můžeme napsat text se stejným obsahem jak velice složitě a "sofistikovaně", tak jednoduše a "polopaticky".

Jestliže vaše zkušenosti s korektory jsou takovéto, nejspíš někde nastala chyba. Buďto jste narazila na lidi, co na to, být korektory nemají, nebo nevěděli přesně co a jak. To samozřejmě neznamená, že tak jako se dá najít spolehlivý redaktor, který napíše svůj článek včas a až na pár překlepů na výbornou, neexistuje šance, že by se nenašel korektor, který bude vědět, co dělá. Ten by totiž měl zvažovat všechny významy, které text může mít, a to se taky na lingvistice v několika kurzech učí.

Ano, to co píšete, by byla pravda, kdybyste ovšem měla nějaké povědomí o práci v redakci. Já je - na rozdíl do vás - mám. Mám za sebou řadu let praxe. Původní korektoři dělali to, co se od nich očekávalo - opravovali chyby v textu, aniž by měnili jeho smysl. Ovšem ti mladší, ti jsou "cosi lepšího".
Na vydání článku nebo knížky mám určité finance. Ukousne mi z nich autor, vydavatel, režijní náklady...a pak člověk, který si text přečte, jen velmi málokdy z něj opravdu odstraní hrubky, ale zato obvykle přepíše do té doby velmi pěkný a čtivý text do jakési složité "kodifikované" podoby jazyka, kterou nikdo nepoužívá a nečte.
Text se tedy musí následně vzít a přepsat znovu do takové podoby, která jednak bude přijatelná pro většinu čtenářů, jednak bude mít alespoň náznak původního smyslu. Tím se do něj ovšem vloží další chyby a mohl by se znovu poslat na korektury...a tak dále, pořád dokolečka. Ve finále by vyšel paskvil a ještě s hrubkami, protože opravdu ani ten korektor nevychytá všechno.
To ovšem předpokládám, že by vůbec něco vyšlo. A redaktor by se mohl jít pást - jeho výplatu by sežral korektor svými neuváženými zásahy. Tolik k vašemu "dejte nám práci".
Jinými slovy: člověka, který v textech odstraní pravopisné chyby, bych zaměstnala hned. Člověka, který mi přidělá hromadu práce a musím po něm věci předělávat, nepotřebuji. A nemyslím si, že by ho potřeboval někdo další. Mimochodem tuhle diskuzi sleduji už dlouho a říkala jsme si, kdy se ozve někdo, kdo do oboru opravdu dělá - nebo jej aspoň studuje.

Pravý problém je, že toto "spotřební zboží" formuje povědomí o jazyce u většiny obyvatel a mluvčích. Stačí, aby si dítě jednou dvakrát přečetlo slovo s hrubkou, a může se mu snadno zafixovat špatně, což vede samozřejmě k potížím ve škole. Stačí, aby někdo použil ve veřejném článku špatnou pádovou vazbu nebo vynechal zvratné zájmeno (např. snášel s někým místo snášel se s někým), a může se z toho stát nový trend, který však narušuje systém jazyka a oslabuje jeho schopnost podávat přesné informace. Navíc redaktoři často nedělají jednorázové hrubky, ale opakované, takže za jeden den si člověk může přečíst několik článků se stejnou chybou. Pokud je člověk nepoučen o pravidlech českého jazyka, může a bude toto pokládat za správný tvar. Řekne si prosté: "Do novin by to přece nenapsali špatně." A to se vine celými médii. (Ano, mnozí lidé jsou stále zvyklí, že média mají korektory a píšou tedy "správně". Odpověď na otázku, proč vlastně máme kodifikaci, je velmi jednoduchá - bez ní by se většina obyvatel České republiky téměř nedomluvila, poněvadž máme díky historickému vývoji silně rozvinutá rozdílná nářečí.)

Samozřejmě, že není myslitelné, aby všichni uměli všechno. Osobně lingvistiku studuji, takže vím, jaká úskalí může snaha naučit se psát podle kodifikace přinést.

Podstata tohoto problému je, že se "grammar nazi" nepohoršují nad tím, že někdo udělal chybu, ale že si nenechal text zkorigovat. Kolegů na oboru mám víc než sto. Dejte jim práci, brigádu, když vám výsměch vadí.

Nedávno se můj ročník zamýšlel nad tím, co bude moct se svými znalostmi dělat (a není to jen o psaní y/i a přechodnících, to je velmi mylná představa). Zjistili, že většina asi nic, protože ani o korektory NENÍ zájem.

K čemu tedy je český pravopis, co o nás jazykově správně napsaný text vypovídá?
Odpovím: že si dáváme záležet na tom, aby námi podávané informace byly srozumitelné.

Kodifikace je vlastně doporučení, jak by se mělo psát. Patří sem všechny veřejné dokumenty, částečně krásná literatura (další mylný názor; ne vždy je krásná literatura podle kodifikace, někteří autoři experimentují s jazykem) a další. Podle mého je klíčem sporu také to, zda internet považovat za veřejný prostor, a tudíž se řídit kodifikací. Jelikož se však na internetu prolíná veřejná a soukromá složka komunikace, myslím, že by se mezi tím mělo rozlišovat.

O tom, že média by neměla znevažovat svůj vliv na povědomí o jazyce, se více rozepisovat snad už ani nemusím.
Že odborné články zdaleka nemohou být napsány špatně, protože pak se mohou stát snůškou nesrozumitelných blábolů, už vůbec ne.

Doma, s přáteli, přes e-mail s přáteli - tam si všude pište, jak chcete.
Když to ale pouštíte mezi lidi, mějte prosím na zřeteli, že se můžete potýkat s negativní odezvou. Protože se vždy najdou lidé, kteří ještě zjistí, že jste si nedali záležet, aby váš text splňoval základní požadavky pro správnou výměnu informací.

Veřejná média by měla být srozumitelná a jednoznačná. K čemu mi je překladatel, který sice přeloží text z angličtiny, ale jeho česká verze nemá původní význam? Lze pak hovořit o překladu, nebo již jde o nezáměrnou mystifikaci?

A pro ty z vás, kteří nepíšete každý den a přesto chcete, abyste svého čtenáře neurazili, je zde Internetová jazyková příručka Akadamie věd.