Vlákno názorů k článku Medián Petra Koubského: Texty na jedno použití a proč se s nimi nepárat od thr - Vcelku souhlasím s tím, že bych autorům toleroval...

Dovoluji si naprosto nesouhlasit. Člověk si pamatuje co napsal a proto své chyby "nevidí". U textů, na kterých mi záleží, prosím o pomoc někoho, kdo provede korekci. A je tu ještě jedna věc. Své chyby umějí hledat jen osoby, které text louskají a nejsou schopni přečíst za den více než 100 stránek. Pokud někdo čte denně 200 a více stránek, tak očima klouže po textu a nelouská jednotlivá písmena - tím dojde k neviditelnosti chyb.

To rozhodně, ale nijak to nepopírá ten hlavní význam, tedy rozlišit, kdy jde o muže a kdy o ženy. Že existujou výjimky, kdy změna samohlásky na konci nepomůže, na tom nic nemění - to se prostě stává.

To se stava proto, ze to pravidlo je naprosto khownu. Nekde na mainpage ustavu pro jazyk cesky bejvalo (mozna stale je) ze pravidla jsou zavazna vyhradne pro vyuku na zakladnich skolach => jinde si muze kazdy psat co chce a jak chce.

Ostatne, moje babi pise spoustu veci jinak, nez mi rodicove a ti pisi jinak nez ja a nase deti se zase budou ucit jina vyjmenovana slova ... podle toho, co nejaky imbecil v tomhle ustavu stvori.

Pravidla, ktera nejsou algoritmicky zcela jednoznacna, jsou jednoduse nanic.

A stejne to funguje i jinde, anglicani maji sileny casovani, ktere se u nas pri vyuce uci, ale v realu se to vubec nepouziva - nebo zcela vyjimecne, protoze to neumi pouzit ani rodili mluvci.

Pravidla pravopisu pochopitelně nejsou závazná, každý si může psát jak chce. Ale pokud v oficiálním dopisu nebo v odborném článku na webu napíšu něco jako "khownu" (jen příklad, v diskusi si piš, co chceš), bude si (měl by si) o mně adresát/čtenář myslet, že jsem idiot. A naprosto oprávněně.

Stejné je to v angličtině. Proto se ostatně ty časy člověk učí.

OK => 99% britu jsou idioti, protoze vetsinu casu nepouzivaj, a co vic, dokonce zcela jednoznacne chapou zdvojeny zapor, coz nam tu vzdy cpaly ucitelky do hlavy, ze je v EN naprosto nepripustne.

Zajimavy pak byl pokec s anglicanem, kterej na to co nas ucej cumel jak puk, a prohlasil, ze takhle se v GB mluvilo mozna pred 100 lety.

A takhle bych moh pokracovat. Trebas tim, ze 100% americanu jsou idioti, protoze anglicky neumi prakticky ani jeden (anglicky se snima temer neda domluvit), a co vic, jsou to idioti nasobni, protoze v ruznych oblastech se mluvi zcela jinak (a jinak se to casto i pise).

Asi jste měl špatného učitele. Již za mých poměrně dávných studenských let se i ve "školní angličtině" dvojitý zápor připouštěl - ovšem nemá význam záporu ale skutečné negace negace, tedy kladného sdělení.

To je prave ten nesmysl, zvojeny zapor ma v EN uplne stejny vyznam jako v CZ - zdurazneni.

No a to jste vzal kde? Mne tedy jasně učili, že dvojí zápor je pozitivum - jedno ne neguje druhé ne - pokud je neoddělíte čárkou, samozřejmě...

Ano, takhle je to sice logicke (dle pravidel logiky, nikoli pravidel jazykovych), presne takhle nam vysvetlovali, ze to budou anglicani chapat, a presne o tom rek rodily brit, ze je to kravina, ze zdvojeny zapor se zcela bezne pouziva ke zdurazneni "opravdu v zadnem pripade ne".

Tvrzení, že dvojí zápor zesiluje, je stejně nesmyslné, jako že dvojí zápor znamená pozitivum. Jde prostě o to, že anglicky se řekne "nothing compares to you" a že věta "nothing does not compare to you" (jako čechismus, vzniklý doslovným překladem "nic se ti nevyrovná") v angličtině neexistuje. V angličtině jsou věty, v nichž se dvojí zápor dá použít a znamená zesílení; ale ve většině vět je dvojí zápor negramatický a věta ztrácí smysl. Pokud jazyk nemáte dost zažitý na to, abyste znali tu menšinu případů, kdy to jde, tak prostě dvojí zápor nepoužívejte; a to nesprávné pravidlo z českých učebnic vám říká přesně tohle, akorát je bohužel nesprávně zdůvodněné.

No, I'm not in

logicky = ano

Ovsem jak cech tak anglican kupodivu chape, ze to znamena ne. A podobnych prikladu se daj sestavit spousty.

To ale není dvojitý, ale opakovaný zápor... proto je za tím "No" v psaném textu čárka, a v řeči jsou odděleny intonancí.

Tahle zrovna moc často používaná není, neboť příliš nedává smysl. Ale zato se hojně vyskytuje třeba "I couldn't not do it", která znamená totéž jako v češtině: "Nemohl jsem to neudělat", tedy musel jsem to udělat (a taky jsem to udělal). Jinými slovy ta negace negace zmíněná výše. A podotýkám, že tohle je úplně legitimní a gramaticky korektní použití dvojího záporu. Naproti tomu "We aren't never gettin' back together" vnímají rodilí mluvčí pořád jako příznak nižší vzdělanostní a kulturní úrovně.

No samozřejmě, když se zeptáš někoho u nás na ulici, co jsou to přechodníky a pak mu ukážeš, co to je, taky ti řekne, že takhle se u nás mluvilo naposledy před sto lety. Jenže v literatuře se ještě dneska normálně používají. Tohle prostě jen znamená, že nejen u nás je spousta lidí, kteří svůj jazyk ani pořádně neumí. Knížku si přečtou, ale úplně stejně by ji napsat nedokázali, protože nemají teoretické znalosti. Jo, proč ne, však oni je třeba ani nepotřebují, ale kdo se psaním živí, rozhodně by je mít měl. A bude naprosto oprávněně za idiota, pokud je nemá.

Stejne jako bude za idiota, kdyz bude psat jako pred 100 lety...

A na psani knizky rozhodne teorii jazyka znat nikdo nemusi. V nicem mu to totiz nepomuze.

Ty už jsi dlouho nic nečetl, že? A delší text jsi taky už dlouho nezkoušel napsat, že?

Taky je fajn, že profesionální pisálkové ještě pořád používají českou diakritiku. Číst texty bez ní a ještě s hrubkami už nedávám. A je mi přitom úplně šumafuk proč píšete bez českých znaků, mě to prostě takto znehodnocený text nebaví číst. Zvlášť když se autor snaží něco opravdu sdělit a použije přitom více než jen jednu větu jednoduchou. Je mi pak totiž jasné, že sice chcete světu něco sdělit tak moc, že jste ochotný to vyťukat do klávesnice, ale bez toho abyste do komunikace dal nějak moc energie. Tak tedy buď (psát pořádně) a nebo (mlčet). Napůl je to tak trochu jako nesrozumitelně blábolit. To člověka taky dlouho nebaví poslouchat. A neberte si to osobně, nejste jediný svého druhu.

K těm pravidlem, která nejsou algoritmicky zcela jednoznačná. Co víte o systémech?

Jazyky jsou ve své podstatě systémy. Rodilý mluvčí je však zpravidla omezen na užívání tohoto systému v určité jeho životní fázi. Bohužel, u tisíciletého jazyka, jehož "vrchol" byl někdy kolem 14. století, kdy měl nejbohatší flexi (skloňování), což znamená 3 čísla (jednotné, množné, duálové), přičemž každý pád se od druhého lišil (ne dnešní shodné tvary u 2. a 4. pádu a 3. a 6.), další dva časy (např. aorist), nelze očekávat, že dnes budou jeho pravidla zcela průhledná.

Proč máme jedno vejce a několik vajec, proč je oko a dvě lidské oči, zatímco dva oka na punčochách? (obojí pozůstatek duálu.)

Pokud nebude existovat kodifikace, které budete rozumět vy, vaše děti, vaši rodiče i vaše babička, dřív nebo později se vaše komunikace omezí pouze na komunikaci v rámci vlastní generace, protože ta vám bude srozumitelná. A neočekávejte, že si všichni přečtete jeden článek a porozumíte mu stejně.

Úkolem lingvistů, kteří se zabývají kodifikací, je tyto změny sledovat, zaznamenávat a pokud možno nenásilně je do ní reflektovat. Protože rozptyl mezi předposlední a poslední platnou kodifikací byl velký a mnohé se se změnami ve společnosti promítlo také do jazyka, současná kodifikace povoluje dubleta - dva tvary pro tutéž funkci. Aby staří mohli v klidu dožít a mladí nedělali zbytečné chyby. Samozřejmá je tendence a preference těch novějších tvarů. Tak se snadno může stát, že nová kodifikace dubleta omezí.

Jazyk pak bude opět o něco méně "čitelnější". Přirozenou současnou tendencí mluvčích je zjednodušovat komunikaci a přibližovat slova.

Ale nastolte toto všude a dnešní čtyřicátníci a výš se nebudou stačit divit.

Nejsme, protoze i to nese nějakou informaci.
Buď je minimálně jeden z nich muž, nebo jsi trotl a neznáš pravidla :-)

Trotl ses leda ty, a navic negramot, kterej neumi precit, na co je to reakce.