Podle citu píšu naprosto běžně, problém mi v češtině dělá jen několik málo složitějších pravidel, nad kterými se musím déle zamýšlet - v pohodě můžu dělat korektora, aniž bych se upřemýšlel k smrti. Vysvětlete mi teď, jaký je rozdíl mezi češtinou a italštinou...
To, že někdo není schopný pochopit pravidla českého pravopisu, vůbec neznamená, že jsou ta pravidla složitá a nebo nepochopitelná. Znamená to jen, že ten dotyčný nevěnoval dost času (není dost inteligentní, je moc líný) tomu, aby se je naučil. Stejně jako když se někdo za celý život nenaučí angličtinu, protože se ji nikdy pořádně neučil (jen se tak tvářil), neznamená to, že angličtina je těžká nebo nenaučitelná. Čeština je obtížná, ale při troše snahy (hodně číst, hodně psát, zajímat se) se dá používat naprosto intuitivně jako jakýkoliv jiný jazyk.
Speciálně čárky ale smysl dávají a jejich absence může zkreslit význam věty naprosto běžně! Lze dejme tomu přimhouřit oči nad "špeky" ve stylu "kdy se píše čárka před a/i/nebo", ale třeba u věty vložené opravdu vynechání čárky může být zásadní.
Mimochodem v tomto případě by v podstatě pravidlo "dej čárku tam, kde dává logický smysl", plně sedělo i na češtinu. Je docela smutné, že mnoho lidí podobná situace netrkne i bez potřeby dalších pravidel.
Tohle je právě ta absence jazykového citu...
Ono ale případy, kdy chybějící čárky ve větě ztěžují porozumění psanému textu, jsou právě ty, kdy napsat čárku "dává smysl"... Svého času jsem si četl nějaký text (seminárka či co) o neuronových sítích a autorova vlastní pravidla českého pravopisu porozumění dost ztěžovala...
Napíšu-li "ú" místo "ů", tak se nic neděje. Mezi bil a byl je docela podstatný rozdíl (i když existuje řada slov, kde i/y není nosičem informace a má jen "estetickou" funkci).
Co se týká čárek, tak známá "odpověď diktátora" je citována v řadě gramatických příruček, a zatraceně záleží na pozici čárky:
"Zastřelit, ne propustit" X "Zastřelit ne, propustit".
Jo jo. Já si taky vždycky říkal, že derivace a limity zvládne každý... a ejhle, nezvládne.
Stejně jako je přeci primitvní používat adresářovou strukturu v kompu - a ejhle, jsou i mladí (inteligentní lidé), kteří mají problém odlišit adresář od souboru...
Sytá hladovému nevěří, říká se...